Lyžování, plavání

Skripta:

Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta

Fyziologie tělesných cvičení

Prof. MUDr. Miloš Máček, DrSc. Doc. MUDr. Jiřina Máčková, CSc.

BMO 1997

17.3 Lyžování

Lyžování, jako pohyb v zasněženém terénu, se zejména ve své závodní formě diferen­covalo do několika disciplin, které kladou poněkud odlišné nároky jak na různé funkce organizmu, tak na vybavení, které má pohyb a pobyt v neobvyklém prostředí usnadnit a ochránit jedince před případnými negativními vlivy.

Běžecké discipliny jsou charakterizovány cyklickým charakterem pohybu, střídáním běžeckých stylú podle kvality terénu a sněhu. Na zvládnutí techniky běhu po stránce

Iiapitola 17.: Aplilcovaná fyziologie některých sportovních a pohybových ahtivit 101

nervosvalové koordinace i schopnosti r~=chlé rea.kce na měnící se podmínky záleží, jak ekonomicky bude pohyb prová.děn a kolik energie bude vynaloženo na překonání určité vzdálenosti. Jsou velké rozdíly mezi trénovanými a. netrénovanými.

Energetický meta.bolizmus při zá.vodním provádění dosahuje více jak 80% maxirnálníhc5 aerobního metabolizmu, který je u lyžařú běžců nejvyšší ze všech sportů. Elitní závodníc; mají hodnoty VOZmax přes 80m1/kg/min. Energetickými zdroji pro závody trvající rnéně než 2 hodiny je hlavně glykogen a. proto trénink je zaměřen na zvýšení jeho zásob. Jehc předčasné vyčerpá.ní a h~~poglykemie jsou příčinou, proč v závěru závodu někteří závodnící zpomalí tempo a nejsou schopni až do cíle udržet pozici, kterou měli v průběhu závodu. Při výkonech trvajících delší dobu a. zejména rekrea.čních formách je energie hrazena převážn~ z tuků. V této formě lze lyžování pova.žovat za typický vytrvalostní výkon, který klade vysoké nároky na. kardiovaskulární systém a zvyšuje jeho a.dapta.ční schopnosti. Spoliz s příznivým účinkern na. meta.bolizmus lze tento sport považovat za vhodný zejména v pri­mární prevenci. Pozitivně rovněž púsobí prostředí, ve kterém se sport provádí. Negativní rizika byla zmíněna v ka.pitole 15.1.2.

Při běhu na lyžích se zvyšuje energetický výdej podle rychlosti, kva.lity sněhu i podle stupně zvládnutí techniky běhu. Ů trénova.ných dosa.huje toto zvýšení až 15 násobek klidové spotřeby při rychlosti okolo 16 a.ž 18 km/hod, fH stoupá podobně jako při normálním běhu podle rychlosti až k nejvyšším hodnotám.

Lyžařské sjezdové discipliny se svým cha.rakterem i vlivem na organizmus podstatně liší od běhu na. lyžích. Při jízdě se překonáva.jí větší výškové rozdíly a dosahuje se i značné rychlosti. To klade velké ná.roky na. smy=slovou činnost, zejména zraku, smyslu pro rovno­váhu, taktilního čití z plosky chodidla a, čití statokinetického. Při sjezdu se anaerobnírn způsobem vydá.vá mnoha.násobek klidového výda.je, ale protože výkon trvá pouze krátkou dobu, je ta.to hodnota zanedbatelná.. Jde z· podsta.tě o sta.t.ickou zátěž s převahou tonický~cl: kontrakcí; což vede k poměrně vysoké místní úna.vě přetížených svalových skupin. Protož<~ sjezd může být provázen vysoce kladnými intenzivními emoceni, ale i strachem apod., nelze zvýšení fH, které dosahuje maximá.lníc.h hodnot poklá.da.t za pracovní. Emoční působení typické pro tento způsob lyžo~~~ání; na kterém se nepochybně podílí i pobyt v nádherné přírodě, je asi příč.inou jeho v~=soké obliby i když zdravotní přínos je, ve srovnání s během na. lyžích, poměrně malýl.

17.4 Plavání

O některý~ch fyziologický=ch faktorech ovlivňujících plavá.ní jsme se zmínili již v kapitole o termoregula.ci a. pobytu ve vodě (viz kap. 15.1.). Plavá.ní se liší od běhu a chůze tím, že výdej energie probíhá. ve vodorovné poloze a jsou přitom a.ngažovány prakticky všechny svalové skupiny. Dalším rozdílem je púsobení odporu vody, který je nutné překonáva.t. Tento odpor zá.visí na složení vody. tva.ru těla.. jeho velikosti a rychlosti pohybu. Z těchto důvodů je pra.covní účinnost při pohybu ve vodě velmi nízká., pohybuje se podle stylu a úrovně plavce mezi 4 a.ž 10%. V tomto rozsa.hu je plavá.ní asi 4krát energeticky náročnější, než běh na stejnou vzdálenost.

Při pla.vání na krátkou vzdálenost, jako je 25 m, plavec většinou vdechne a vydechne jen jednou nebo dvakrá.t a. zota.vné období provázené zvyšenou spotřebou kyslíku pak trvá 20 až 40 minut.

Vysoce trénovaní plavci jsou schopni plava.t při stejné rychlosti při podstatně nižší spotřebě kyslíku než netrénova.ní. Tento rozdíl je největší při plavání stylem "kraul". Jak ukazuje obrá.zek 17.3. je při srovnání energetické ná.ročnosti jednotlivých stylů nejnároč­nější styl prsa, pak znak a nejméně náročný a tedy nejvíce efektivní je kraul.

10~ Fgziologie tělesnýclt cvičení

. V02

(I.miri')$,o v prsa o znak

A,Q x kraul . 3,0 2,0 x 1,0

O,A O,fi 0,8 1,0 1,2 1,4 RYCHLOST (m.š')

Obr. 17.3.

Spotřeba kyslíku při různých rychlostech plavání při použití různých piaveckých stylů.

Ztráta tepla při plavání ve studené vodě ovlivňuje také energetickou spotřebu, je po­chopiteně nejvyšší ve vodě nejchladnější. ( viz kap.l5.1.2.)

Při plavání se stává větší % tuku, které obsahuje tělo ženy, výhodou. Tento rozdíl způsobuje vyšší pracovní účinnost při plavání žen. Například žena vydává při plavbě na dlouhé vzdálenosti o 30% méně energie než muž nebo dovede vyvinout větší rychlost při stejném energetickém výdeji. Je to pravděpodobně způsobeno příhodnější polohou, tj. více horizontální, kterou zaujímají ženy, protože jejich pánev a dolní končetiny jsou více nadnášeny než u muže.

U plavců byly zjištěny velmi vysoké hodnoty V02max. Při rekreační formě plavání, při pomalém pohybu, je energetický výdej nízký. Jen odběr tepla ve studenější vodě tento výdej zvyšuje. Cvičení v teplé vodě se používá v rehabilitaci různých svalových postižení, protože postižené části jsou nadlehčovány. Jediným faktorem, který poněkud omezuje vý­kon transportního systému je výdech proti odporu do vody, čímž se zvyšuje dechová práce a dýchání ve vodě je proti dýchání při běhu o něco méně ekonomické.

V plavání vynikají mladší jedinci. Je stále otázkou diskuse, co je toho příčinou. Jako důvod se uvádí, že např. dívky ve věku 14 až 15 let jsou na vrcholu výkonnosti své trans­portní kapacity a při tom forma jejich těla je proti dospělým ještě štíhlejší, jejích pracovní mechanická účinnost je dokonce v tomto věku vyšší než u chlapců. To platí samozřejmě jen pro vybranou skupinu s nejvhodnějšími somatickými rozměry.