Hatheny, ŠKVÁRA

ŠKVÁRA „Tělesná výchova vnitřně oslabené mládeže“ půjčeno od Srdečného

SPRÁVNÉ DÝCHÁNÍ

Při správném, harmonickém dýchání se hrudník hrudník pohybuje rytmicky jako celek. Rozšiřuje se činností hrudních svalů dolů, dopředu a dozadu (OBR. 2.). Při vdechu má být páteř protažena, ne však ztrnulá, ramena jsou volně rozložena do šíře, nevytahují se nahoru ani nejsou stočena dopředu, ani ztrnule tlačena dozadu. Při výdechu hrudník neznatelně klesá, zužuje se a celkově se zplošťuje. Stah mezižeberních prostorů má být plynulý. Dokonalého výdechu dosáhneme vědomým stažením dolních žeberních oblouků a vědomým stažením břišních svalů. Dokonalým stahem podpoříme pohyb bránice v jejím vzestupu do dutiny hrudní, a tím podpoříme i výdech.

Správnému dýchání pomáhá dokonalé vzájemné postavení hrud­níku a páteře, které závisí na postavení nohou, pánve a na držení hlavy. Proto je tak důležitý výcvik svalstva oblasti pánve, svalstva břišního, svalstva zádového (hlavně zádových natahovačů), svalstva krčního, mezilopatkového i prsního. Správný tonus prsních svalů upevňuje postavení hrudníku zepředu. Vyrovnaná souhra těchto svalů zajišťuje správné postavení hrudníku a tím i správné dýchání.

Rytmus dýchání je primární, skládá se z vdechu, neznatelné pauzy a výdechu. Rytmus i síla dechu mohou však být ovlivněny vůli (vědomě prohloubené dýchání). Toho využíváme při nácviku speciálních dechových cvičení.

VADNÉ DÝCHÁNÍ

Vadný způsob dýchání vzniká při snížené funkci vlastních dýchacích svalů nebo tehdy, když vlastní dýchací svalstvo nepracuje v souladu se svalstvem hrudníku. Je to nejčastěji určitý typ dýchání, který zůstává jako ná­sledek interního onemocnění.

Převažuje-li dýchání horní hrudní, projeví se to zvýšeným zapo­jením a napětím pomocných svalů dýchacích. Hrudník je v horní části nadměrně vy­klenut, ramena jsou zvednuta do výše: Vnější i vnitřní'me­zižeberní svaly jsou ve zvýše­ném napětí, dolní část hrud­níku i bránice je méně pohyb­livá, hlavně do stran. Vdechové postavení hrudníku je typické u spasmatických bronchitid a dětského bronchiálního ast­matu.

Převaha dolního žeberního a břišního dýchání se projevuje oploštěním hrudníku v horní i střední části a zkrá­cením svalů upínajících se na horní hrudník, zvláště svalů prsních. Naproti tomu dolní část žeber odstává a břišní svalstvo je uvolněno. Vlivem zkrácení prsních svalů a oploštění hrudníku v horní a střední části při součas­ném oslabení svalstva zádového a mezilopatkového dochází k vadné­mu držení v hrudní části (odstávající lopatky, sklon páteře ke kyfóze, kompenzované bederní lordózou).

Dýchání postranní hrudní jednostranné se projevuje oploště­ním hrudníku na oslabené straně (zúžením mezižeberních prostorů), páteř se vychyluje konvegitou ke zdravé straně. Na oslabené straně bývá rameno sníženo, a často je snížena i lopatka. Na rozdíl od zdravé strany je dýchání na oslabené straně ochablé a opožděné pro oslabení svalů mezižeberních a bránice. Tento typ dýchání se obje­vuje po hnisavých zánětech plic a po hrudních operacích plicních.

Špatný návyk dýchání se projevuje zvedáním a poklesem žeber ve svislé rovině, což je nefyziologický pohyb. Podobně může nastat i vadný pasivní pohyb klíční kosti, která se po­hybuje ve svislé rovině, zatímco zů­stává nedotčena aktivním pohybem ho­rizontální rovina. Dále může nastat vklesávání břišní stěny při vdechu a naopak vyklenutí břišní stěny při výdechu.

Některé typy vadného dýchání se mohou objevovat u anatomických vro­zených vad hrudníku. U vpáčeného hrudníku vpadává při vdechu hrudní kost, čímž nastává oploštění v předo­zadním i šikmém průměru hrudníku. U ptačího hrudníku je opět dýchání postranní a dolní hrudní oslabené, převažuje dýchání horní hrudní, hrud­ník se v části horní rozšiřuje v rovině horizontální předozadně. Vadný způsob dýchání se také projevuje špatným rytmem dý­chacího cyklu i změnou dechové frekvence. Např. akcentovaný hluboký vdech a k tomu nepoměrně dlouhý ztížený trhavý výdech je typický u astmatických bronchitid a astmatu. Povrchní a rychlejší dýchání je typické u onemocnění horních cest dýchacích. Zvýšená frekvence dechová i arytmie dechu může přetrvávat i u oslabení po onemocněních srdečních.

ODSTRANĚNÍ VADNÉHO DÝCHÁNÍ

Mnoho z dýchacích problémů začíná často již v útlém dětství. Léčba léky a drogami hraje cennou úlohu v akutních a krizových podmínkách. Samotné léky však nejsou úplným řešením. Musí byt odstraněna příčina problému, a tou, je pravě vadné dýchání. Potlačování simptomů samotných není možno hodnotit jako "léčení".

Správně volené dýchací cviky pomá­hají vyrovnávat nejen funkční poruchy a vadné návyky dýchání, ale částečně i anatomické nesrovnalosti dětského tvárného hrudníku. Dýchací cvičení dělíme na základní a speciální.

Základní dechové cvičení je přirozený způsob dýchání při jed­noduchých i složitých pohybech a zatížení běžného života. Snažíme se spojovat rytmus dechu, srdce i pohybu v jeden harmonický celek. Při těchto dechových cvičeních zdůrazňujeme dechovou stránku pohybu, to znamená správné rozdělení fáze vdechu a vý­dechu při provádění pohybu. Při tom cviky vdechu mají ráz pohybu excentrických ve smyslu rozpětí hrudníku á jsou prováděny v poma­lejším tempu na rozdíl od cviků výdechu (koncentrických), které provádíme ve smyslu stahování hrudníku do středu i svalů břišních a zdůrazňujeme uvolnění pohybu. Tímto střídáním napětí při vdechu a uvolnění při výdechu se zvětšuje pružnost hrudníku.

Speciální dýchací cvičení jsou cvičení, při nichž vědomě půso­bíme na nervosvalový mechanismus dýchání, abychom ovlivnili hloubku, sílu i rytmus dechu. Rozeznáváme dýchání statické, dy­namické a lokalizované jako různé způsoby vědomě řízeného dý­chání.

Při statickém dýchání zaměstnáváme vědomě jen vlastní dýchací svalstvo (bránici a mezižeberní svaly).

Při dynamickém dýchání přidáváme pohyby končetin nebo trupu podle rytmu a síly dechu.

při lokalizovaném dýchání řídíme dýchání do určité části hrud­níku (horního, dolního, postranního apod.) tak, aby se normál­ní dýchací pohyby v těchto oblastech zvětšily.

Při těchto uvědomělých dýchacích cvičeních je nutno učit cvičen­ce kontrolovat pohyby hrudníku. Dítě se tedy učí nadechovat do celého hrudníku, učí se dýchat harmonicky a rytmicky. Tím si na­vyká správnému dýchání, získává správný dýchací stereotyp, potřebný pro celý život.

S. 49

d) Základrií dýchacf gymnastika (příklady) (30, 31)

Základní dýchací gymnastiku nacvičujeme v různýeh výchozích polohách a aplikujeme zpočátku jednoduché pohyby hornich i dol­ních končetin.

Užité pohyby horních končetin např.: upažováním, předpažováním vzpažováníin vdech, (uvolnění ~ezižeberních svalů),' připažová­ním výdech (stažení mezižeberních svalů).

Kombinace u dolních končetin: při protažení dolních končetin ve smyslu excentrickém (od středu těla) vdech při zvedání končetin skrčování ve smyslu koncentrickém výdech.

Kombinace cviků dolních a horních končetin např.:

v lehu na zádech kolena pokrčena, napnout nohu, protáhnout do déllry, současně vzpažit, vdech, zpět do základní polohy, výdech; v lehu na břiše ze vzpažení upažením připažovat, trup se zvedá,

páteř protahuje, cvičenec vdechuje až do upažení. Při přechodu z upažení do připažení výdecb a celkové uvolnění. Jiný cvik:

leh na břiše vzpažit, protáhnout stiídavě levou paži a pravou nohu do déllry, mírně se zvednout od

podložlry, vdech, zpět uvolnit, výdech a opačně.

Ze základní polohy v lehu na pra­vém boku pravá noha polcrčená, pravá paže upažmo skrčmo pod hlavou,

1. skrčit pňpažmo levou, skrčit přednožmo levou, výdech. 2. vzpa­žit levou, napnout levou nohu, vdech. Při vdechu celou levou po­lovinu těla dokonale protáhnout.

Cviky v základní poloze vzpřímený sed. V této výchozí poloze (obr. 20) má mít dítě podepřeny nohy tak, aby úhel v podkolení byl pravý, a pánev měla správný sklon. Váha těla spočívá na spojených chodidlech a hrbolcích kostí sedacích. V této poloze udrží dítě snáze páteř vzpřímenu. Nejprve cvičíme staticky nadechování do celého

hrudníku s dokonalým stahem dolních žeberních oblouků při vý­dechu. Později dýchání spojujeme s pohyby v hrudní části páteře, pak i bederní a kombinujeme s určitým pohybem nebo polohou paží.

Příklady cvičení v základní poloze vzpřímený sed:

Upažit dlaně vzhůru, současně vdech, připažit, ruce se dotknou kolen, páteř se mírně uvolní, současně výdech (obr. 21).

Ruce v týl, vdech, mírný předklon, předpažit skrčmo, výdech (obr. 22).

Paže volně podle těla, vdech do horního hrudníku, hluboiry uvolně­ný předklon, předpažit, výdech (obr. 23).

Upažením ruce v týl, vdech, paže zůstávají ve stejné poloze, výdech (obr. 24).

Ruce v týl, mírný záklon v lo­patkách, vdech, mírný předklon s otáčením doprava a doleva, vý­dech (obr. 25).

Úklon vlevo, upažit levou, vdech, připažit, výdech (obr. 26). Ruce v týl, otočit trup co nejvíce doleva (doprava), vdech, zpět do základní polohy, výdech. Při tomto cvičení je důležité dbát, aby se trup vytáčel zdola a lokty byly usilovně drženy ve správné poloze (obr. 27).

Většinu těchto cviků ize provádět i ve stoji vzpřímeném (např. stoj rozkročný, předpažením vzpažit zevnitř vdech, uvolněný před­klon, výdech, oHw~. 28). Dbáme, aby se celá páteř uvolnila i v krcní části a současně se uvolnila také ramena a paže. Všechny tyto cviky cvičíme pomalu v rytinu dýchání. Rytmus dýchání cvičíme v chůzi i klusu. Při chůzi počítáme např. na tři doby vdech, na tři doby výdech a opět kombinujeme s jednoduchými cviky paží v chůzi. Při klusu opět počítáme, např. na 4 doby vdech, na 4 doby výdech atd.

e) Speciálnf dýchací cvičení

LÍkolem těchto cvičení je dosáhnout převážně lokálního účinku na dechový systém a vědomě zaměstnávat dechové svalstvo. Mezi cviky přirozeného rytmického dýchání vkládáme složitější práci dechového svalstva, abychom dýchání prohloubili nebo zvýšili sílu vdechu ~ a výdechu. Tím také získáme představu o možnostech a schopnostech změn v rytmu u oslabeného dítěte.

, ,. . .

Příklady cviků dechového rytmu (statické dýchání).

Pomalý vdech na 3 až 4 doby, prudký, krátký výdech.

Rychlý prudký vdech na 1 dobu, pomalý dlouhý výdech na 3 až 4 doby.

Klidný vdech na 3 až 4 doby, klidný výdech na 3 až 4 doby.

Třikrát opakované nárazovité vdechnutí,

Plynulé dlouhé vdechnutí,

výdech, dlouhé vydechnutí.

třikrát opakované nárazovité vy­dechnutí bez dalšího vdechnutí.

Vdech i výdech tedy může být klidný, dlouhý, krátký, prudlry nebo nárazově přerušovaný, podle toho, jaký účel má cvičení. Vdechuje se nosem, vydechuje přivřenými ústy nebo hláskováním na určitou hlásku (ssss šššš bzzz atd). Všechny tyto cviky vystup­ňované dýchací gymnastiky statického rázu lze spojovat s pohybem paží, nohou i trupu, číxnž se přecházx k důraznějšímu, dynamické­mu projevu dýchání. K pomalému dýchacímu rytmu se hodí

pohyby většího rozsahu, pomalé, tahové, k rychlému dýchacímu rytmu pohyby krátké, prudké i švihové.

Příklady cviků v poloze v lehu nebo v sedu i ve stoji s dynamic­kým dýcháním

Text je dál, ale zpřeházeně

Rychle ohnout předpažmo, pomalý výdech na 3 doby, uval­ruce v pěst, na 1 dobu vdech. něně připažovat a uvohůt pěsti. Rychlým upažením vzpažit, pomalý výdech s pozvolným výpon, vdech, uvolňováním, předpažovat,

uvolnit ramena a páteř.

Z připažení dovnitř, čelnými oblouky dovnitř vzpažit ze­vnitř, pomalý vdech,

výdech, prudkým pohybem zpět.

Z připažení upažit nazad, dlaně výdech, prudce předpažit, hřbe­vzhůru, vdech, ty rukou vzhůru.

Z připážení zvolna vzpažit ze­vnitř a přerušovaný vdech na 3 doby,

pomalu plynule výdech, připa­žit.

Z upažení poníž až do vzpažení, připažit a přerušovaně na tři plynulý vdech, doby vydechnout.

K speciálním dýchacím cvičením patřf vědomě řízené dýchání lokalizované, při němž se u svalů zúčastněných při dýchání vědo­mém vyvolávaji stahy (kontrakce) určité části hrudníku.

K tomuto cíli dospějeme nácvikem odporového dýchání. Vy­užfválne práce žeberních svalů proti odporu ruky cvičitele nebo druhého cvičence, nebo tak, že si cviěenec sám klade odpor. Tímto postupem se děti učí reflexně zapojit svaly v místě odporu a zvýší tím pohyby ohraničené části hrudníku. Přitom vedeme děti k tomu, aby se snažily usměrnit do těchto míst i dýchání. Postupným ná­cvikem dosáhneme toho, že se dítě naučí ovládat svalstvo hrudníku i bez odporu. Celý výcvik spočívá v uvědomění si pohybu hrud­nfku.

Dýchací pohyby hrudníku si člověk běžně neuvědomuje. Pro výcvik správného, rytmického a harmonického dýchání je ovšem podstatné, aby si učitel i cvičenec tyto pohyby uvědomoval. Proto phStuplljCme k pOdrObnělŠÍmu Wkl8dll růynvrh ~nnawhii snPriální­

ho dýchání, jímž chceme dosáhnout plného pochopení celé mechani­ky dýchání.

Dýchání horní hrudní (statické)

Horní hrudní dýchání nacvičujeme v základní poloze v lehu na zádech, páteř protažena, ramena rozložena do šíře, kolena mírně pokrčena (nikoli maximální flexí), chodidla opřena o podložku tak, aby dítě celou páteří leželo na podložce a přitom mělo uvolněné břišní svalstvo pro dokonalý pohyb bránice. Paže leží volně podél těla. Odpor klademe pod kličními kostmi. Zpočátku klade učitel odpor sám, později sám cvičenec může kontrolovat horní hrudní dýchání tím, že si klade odpor prsty pod kliční kostí (obr. 29).

Při poěátečním odporu se síla tlaku ruky stupňuje podle síly dechových svalů cvičence. Během dechu se však mění, na počátku prvé fáze vdechu je tlak silný, pak slábne, uvolňuje se rozepnutf mezižeberních svalů a v první fázi výdechu zůstává tlak ještě oslaben a zesíli až v druhé fázi výdechu. Přitom dětem stále připo­mínáme, kam mají dýchat, až dojdou k uvědomění si pohybů určité části hrudníku i bez odporu. Horní hrudní dýchání lze též dobře nacvičovat vsedě, pokud děti mají zpevněné svalstvo břišní i zádové, aby udržely hrudník ve správném postavení. Možno cvičit i v sedu na lavičkách za sebou.

Chyby, kterých se děti dopouštějí, spoěívají v tom, že při usilov­ném vdechu příliš zatahují břišní svaly a tím i dolní část hrudníku. Zapínají zbytečně pomocné svaly vdechové, v lehu i v sedu zvedají příliš ramena, někdy přidechují i ústy. Postupně tyto chyby odstra­ňujeme.

Dynamické horní hrudní dýchání spojujeme vsedě, vleže i vstoje s pohyby paží, hlavně do zevní rotace (dlaňová poloha), a zdůrazňu­jeme dechové pohyby hornílio hrudníku. Pro zesílení prsních svalů přidáváme pohyby paží proti odporu.

Postrannf hrudní dýchání (statické)

Začínáme cvičit opět v základní poloze v lehu na zádech, paže však jsou skrčmo složeny pod hlavou, nebo leží volně v upažení skrčmo (svícen, obr. 30). Odpor klademe z obou stran na obloucích posledních tří žeber. Cvičíme také v sedu, ruce opět na hlavě nebo v úrovni hlavy, druhý cvičenec dává odpor prvnímu ze strany. Zásadní chybou při tomto způsobu dýchání bývá, že dítě dovede sice dokonale nadechnout, rozsah pohybu žeber ve vdechovém postavení je celkem dobrý, ale neumí dokonale vydechnout a rozsah pohybu žeber během výdechu je malý. To znamená, že regulace

r

Obr pro oboustra~

dechového cyklu vdechu a výdechu není dokonalá. Mu­sfme proto dbát na důkladné stahování dolních žeberních oblouků pň výdechu a důkladné stahování bňšních sva­lů. To znamená, že musíme stále procvičovat bňšní svalstvo. Protože dýchání zpočátku nebývá plynulé, ale nárazovité, je numo v průběhu dýchacích pohybů dbát na správný rytmus dechu.

Dýchání postranní hrudní dynamické spojujeme s po­hyby paží upažením, předpaženfm a zapažením ve všech výchozích polohách. Rozsah pohybů v sedu se může kombinovat podobně jako při základních cvicích dýchací gymnastiky v sedu (viz str. 52 - 53). Zdůrazňujeme pro­hloubené dýchání do postranních částí hrudníku.

Někdy se používá i dýchání postranního hrudního zadniho, které se cvičí v lehu na břiše nebo v mír­ném předklonu v sedu (obr. 31). Odpor klademe zezadu a ze strany ve stejné vzdálenosti od páteře, a

Obr. 31, poloha t hrudní ~

nabádáme dítě k tomu, aby uvědoměle dýchalo do těchto míst. Je lépe klást odpor v dolní části hrudníku. Nejčastější chyba bývá, že cvičenec při usilovném vdechu dozadu příliš kulatí záda a příliš usilovně zatahuje břišní svalstvo.

,~ednostranné dýchání

Dýchání horní hrudní jednostranné začfnáme v lehu na boku (obr. 32). Leh na zdravé straně, spodní noha pokrčena, vrchní noha mírně natažena, aby se hrudník nepropadal, vrchní paže připažena, spodní v poloze upažmo skrčmo pod hlavou. Cvičíme uvědomělé dýchání do horní volné poloviny hrudníku a odpor klademe pod klicní kostí. Dynamické dýchání opět spojujeme s rotací (otáčením) paže ven při vdechu a dovnitř zpět při výdechu. Lze též cvičit ve vzpřímeném sedu oporem, např. u žebřin; děti sedf, paže oslabené strany visí podél těla, paže zdravé strany se skrčí připažmo přes hrudnik, prsty tlačí pod kliční kost na oslabené straně, cvičenec si klade odpor prsty sám a tím zvyšuje inteňzitu dýchání do oslabené části horního hrudníku (obr. 33).

Dýchání postranní hrudní jednostranné

Cvičíme opět v základní poloze v lehu na boku, nebo ve vzpřímeném sedu, paže volné strany je ve vzpažení. (Obr. 34 a 35):

V této poloze klade cvičenci odpor učitel nebo žák ,ze strany v oblasti posledních tří žeber. Po ná­cviku statickéhó dýchání spojujeme tento druh dý­chání se vzpažováním a nadechováním do volné strany, zpět s pňpažováním a vydechováním.

Chybou bývá, že páteř nerrí dostatečně protažena, dítě neleží přesně na boku a při usilovném dýchání do volné strany se zvedá od podložky. ~

Toto jednostranné dýchání hrudní můžeme cvičit i ve vzpřímeném sedu. Paže cvičící strany je na hlavě nébo v úrovni hlavy, paže zdravé strány, kde má být dýchání omezeno, je pňpažena. Cvičíme v sedu na lavičkách za sebou a jeden žák klade druhému odpor ze strany. Dbáme, aby si dítě

nepomáhalo pň vdechu úklonem a nezvedalo rameno. Nácvik vrcholi uvědomělým dýcháním do jedné strany hrudníku (obr. 36).

Bráničnf a břišní dýchcíní

Cvičíme v polol~ách v lehu na boku, v lehu na zádech, v sedu, v podporu klečmo i ve stoji. Děti s převážným hrudním dýchánfm a s příliš ztuhlým hrudníkem je nejlépe učit bráničnfmu dýchání v lehu na boku. Je to vhodná poloha, ve které se uvolní horní hrud­ník, krční svalstvo i celá páteř.

Popis polohy: leh na boku, obě nohy spočívají volně na podložce tak, že spodní noha je volně pokrčena, horní skrčena přednožmo. Spodní paže se skrčí upažmo (na podložce), horní volně skrčí při= pažmo. Celé tělo je dokonale uvolněno. Při cvičeních v této poloze se uplatňuje zásada stahu břišních švalů takto: Vdech, uvolnit břišní svalstvo; bránice klesá. Výdech, zatáhnout důkladně břišní svalstvo; bránice stoupá. (Obr. 37.)

Chyby. Děti dýchají nerytmicky, trhaně, hlavně při výdechu, ne­dostatečně stahují břišní stěnu při výdechu nebo ji dokonce i vy­chylují vpřed. Při vdechu naopak neuvolňují dostatečně břišní lis i dolní žeberní oblouky.

Při dynamickém dýchání v této základní poloze procvičujeme přímé i šikmé břišnf svaly pohybem dolních končetin; i tu platí zásada uvolňování břišriích svalů při vdechu a jejich stahování při výdechu.

Příklad. V základní poloze v lehu na zádech, kolena pokrčena, chodidla opřena o podložku; přednožit skrčmo povýš a současně stahovat břišní lis, výdech, položit nohy zpět do základní polohy,

uvolnit břišní lis, vdech (obr. 38). Jiný příklad: Ze stejné základnf polohy přednožit skrcmo doprava, až se koleno dotkne podložky, zvolna vdech. Podobně na druhou stranu stahem břišních svalů zvolna výdech a nohy zpět zvolna do základní polohy.

Výcvik lze později stupňovat tím, že se např. při vdechu napíná jedna noha a při výdechu se přednožuje povýš za důkladného stahu břišního svalstva.

Podobně se cvičí i bránicní dýchání ve vzpřímeném sedu. Na příkladu dýchání v, sedu vysvětlíme metodický postup rozvíjení dynamiky pohybu při dýchání převážně bráničním.

Začínáme ve vzpňmeném sedu statickým stahem břišních svalů při výdechu a uvolněním břišních svalů pň vdechu.

Uvědomovací proces pň dýchání s pohybem rozvíjíme tím, že k uvolnění bňšních svalů pň vdechu přidáme ještě souhyb pánve vpřed za současného uvolnění bederní páteře (obr. 39). Pň výdechu opět stahem bňšních a pánevních svalů se vrátíme do výchozí polohy.

Stupňování dynamiky pohybu při dýchání spočívá v tom, že pohyby soustředěné na oblast beder a pánve se rozšíň do celého trupu, pňčemž se zvětšuje i rozsah dýchání (obr. 40).

Rozsah dynamilry pohybu pň dýchání se vystupňuje pňdáním švihových pohybů horních končetin.

Brániční dýcháni ize nacvičit také v podporu klečmo. Dítě klečí, opírá se o natažené paže, které směřují kolino k podložce. Prsty směřují volně vpřed. Páteř je vodorovně protažena. Brániční dý­chání nacvičujeme v podporu klečmo, podobně jako v sedu, ale pra­cuje hlavně bederní část páteře. Dbáme opět, aby bederní páteř a zvláště břišní svalstvo se při vdechu uvolňovalo a při výdechu se břišní svalstvo stahovalo a bederní páteř vyrovnávala (obr. 41).

Tento způsob dýchání se souhybem pánve lze nacvičovat též i ve stoji. Při dynamickém dýchání pňdáváme pohyby dolních končetin, např.: Stoj spojný, upažením poníž uvolnit břišní lis a bederní část páteře vpřed, vdech; skrčit přednožmo, stáhnout bňšní lis, vyrovnat bederní část páteře, ruce se dotknou předno­ženého kolena, výdech.