Endogenní dýchání výpisky z knihy T. Kozlova Nové dýchání

Největší rozsah, Návod v původním rozsahu, neupravený

1. Poznámky

Vnější dýchání = náš obvyklý způ­sob dýchání

s3 - klíčový problém udržení zdraví a vysokého věku byla vždy považována vším dobře fungující látková výměna, ale dnes se ukázalo, že zdravot­ní potíže a předčasná úmrtí jsou ze všeho nejvíce spojena s nedostatečnou tvorbou a výměnou energie. Špatně fungující látková výměna je problémem druhotným. Příčinou energetického deficitu je především náš obvyklý způ­sob dýchání. Přestože nám dodává životně důležitý kyslík, před patologickými ­projevy náš organismus - na rozdíl od vnitřního, endogenního dýchání ochránit nedokáže.

S5 - čím je frekvence dýchání nižší, tím efektivnější je látková výměna v organismu, což vede ke zlepšení zdravotního stavu.

S6 - Poslední vědecké práce, zejména od amerických vědců, označily za hlavní příčiny úpadku a stárnutí organismu nízkou energii v buňkách, v buňkách v nichž se vytváří zvýšený počet radikálů. Ukazuje se, že zatížení buňky se může lišit 100-1000krát. Rozpad buněk vede k poškození a opotřebování tkání. Většina ostatních buněk je pro akutní nedostatek energie pasivní a jejich stav určuje úroveň tzv. znečištění čili zanesení organismu.

Moskevský vědec a lékař G. N. Petrakovič vytvořil novou hypotézu o dýchání, která zásadně změnila tradiční představy o procesech látkové výměny v organismu. Podle této hypotézy je aktivita buněk zajišťována především díky jejich periodickému energetickému vzruchu a nikoliv tedy pouze díky dodávanému kyslíku. Energetický vzruch v membránách buněk startuje okysličení nenasycených mastných kyselin volnými radikály, které buňce zajišťuje potřebnou energii a kyslík.

S15 - Nová hypotéza o funkci dýchání

K převratným poznatkům patří především to, že :

-buňky získávají svou energii a kyslík z reakcí volných radikálů nenasycených mastných kyselin jejich membrán,

• podnícení buněk k uvedené reakci a následně aktivní práci provádějí krevní erytrocyty, které dostanou elektrický vzruch,

• vzruch erytrocytů se uskutečňuje v kapilárách alveol (plicních sklípků) z energie reakce uhlovodíků tkání s kyslíkem obsaženým ve vzduchu.

První poučka doslova převrací naše obvyklé představy - kyslík není dodáván do buňky krví, ale naopak se v buňce vytváří!

Vědci potvrzují (???), že proces okysličení volnými radikály ve tkáních živých organismů probíhá nepřetržitě ve všech strukturách molekul a s nejrůznější intenzitou se pak uskutečňuje také v našich tkáních.

Podíl takového okysličení, vyvolaného dýcháním, má zpravidla zásadní význam, jinak by člověk nebyl tak silně závislý na dýchání. ???

Na jedné straně tedy existuje vnější, normální dýchání, které používají všichni lidé, a na druhé straně endogenní čili vnitřní dýchání, jež má již také celou řadu přívrženců. Abychom daný problém lépe pochopili, je třeba důkladně prozkoumat práci buněk, od plicních sklípků, kde probíhá elektronická "rozcvička" krve, až k nejvzdálenější buňce, tzv. terčové, která čeká na svou dávku posilující energie. Nejdříve bychom se však měli seznámit s hlavním činitelem procesu výroby a výměny energie v organismu, jímž je červená krvinka (erytrocyt).

15

Erytrocyt je nejdůležitější krevní buňkou v organismu a zároveň jednou z nejpočetnějších. Obsahuje krevní barvivo hemoglobin. Z celkového počtu buněk (asi 2 x 1014) tvoří erytrocyty přibližně množství (2,5 x 1013). Erytrocyty (???) zajišťují nepřetržitou činnost všech buněk orgánů a tkání, zabezpečují látkovou výměnu, odvádění kysličníku uhličitého a dalších produktů výměny v organismu a mají i další funkce.

Průměrná délka života erytrocytů je 120 dní. Buněčná membrána erytrocytu je složena ze čtyř vrstev; dvě střední vrstvy se skládají z lipidů obsahujících bílkovinné vměstky v podobě plovoucích globulárních těles. Vnější vrstvy jsou bílkovinného původu.

Erytrocyty mají dostatečnou ohebnost a pružnost, což jim umožňuje procházet i cévami s menším průměrem. Stejně jako ostatní buňky mají záporné povrchové náboje, ve srovnání s jinými krevními buňkami (leukocyty a trombocyty) je však jejich povrchový náboj největší. Je známo, že částice se stejným nábojem se odpuzují, a právě tím je díky erytrocytům zajištěno hladké proudění krve v našich cévách. U člověka s hmotností 70 kg se ve stavu klidu každou minutou uskuteční koloběh asi tří kilogramů erytrocytů. A tento proces se nikdy nezastaví.

Teorie endogenního dýchání umožnila vnést do těchto pozorování nový rozměr. Jestliže do cév vstupují erytrocyty, které nesou vzruch endoteliocytům (buňkám vystýlajícím vnitřek cév), dochází pak vlivem nekontrolovatelných procesů okysličení volnými radikály k nežádoucím následkům především v našich tepnách. Poškození kapilár (patologické případy a onemocnění nebereme v úvahu), je možné hlavně při zvýšeném zatížení dýchacího a srdečně-cévního systému.

Zbývá nám seznámit se s tím, jaký vliv má dýchání na ostatní krevní buňky - bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky (trombocyty), kterých je v porovnání s erytrocyty několikrát méně. Pohyb buněk v artériích umožňuje jejich vzájemný kontakt. Stav výměnných procesů i funkční aktivita leukocytů a trombocytů jsou určovány především energetickým potenciálem erytrocytů.

Co je příčinou toho, že při endogenním způsobu dýchání nedochází k nežádoucímu poškozování cév? Doba nadmutí plic při nádechu se při tomto způsobu dýchání zvýší 4-5 násobně, což vede k odpovídajícímu zvýšení počtu vzduchových bublinek (???), pronikajících do kapilár plicních sklípků a také ke zvýšení počtu erytrocytů s potřebnou energií. Abychom pochopili logiku těchto úvah, obraťme se k živé přírodě. Plovoucí velrybu zpozorujeme podle gejzíru vody, kterou zvedá mohutný proud plynů, jenž velryba vytlačuje při výdechu. Ohromnou energii tohoto vodního obra zajišťuje dýchání v podmínkách zvýšeného tlaku.

Tlak v plicích je po srdeční činnosti dalším, velice důležitým faktorem, který zajišťuje proniknutí malinkých vzduchových (???) bublinek do kapilár alveol. Tento tlak také zvyšuje výkonnost okysličení nenasycených mastných kyselin volnými radikály, jehož výsledkem je výroba endogenního kyslíku a zvýšení energie alveolár­ního komplexu.

S17 - Autor metody endogenního dýchání, V. F. Frolov, řekl: "Když se mě ptají, čím se obyčejné dýchání liší od endogenního dýchání prováděného na tre­nažéru, odpovídám, že především odlišnou hodnotou tlaku a potom hypo­xií (nedostatek kyslíku ve tkáních či v organismu) a hyperkapnií (zvýšení množství oxidu uhličitého v krvi). Při vnějším dýchání se zvýšený tlak v pli­cích udržuje přibližně po dobu jedné pětiny z celkové doby trvání dýchací­ho aktu, ale při dýchání na trenažéru to je téměř po 90 % doby dýchacího aktu. Účinek dýchání velmi závisí právě na hodnotě tlaku, který má přímý vliv na zvětšení počtu vzduchových bublinek pronikajících do našich plic­ních sklípků. Takovým způsobem je při dýchání na trenažéru možné dosáh­nout několikanásobného efektu v načerpání potřebné energie pro organismus."

6. Ateroskleróza

V nejnovějších vědeckých publikacích se stále více poukazuje na úlohu vol­ných radikálů při poškození endoteliálních buněk a narušení cévních stěn. Poškození endoteliální výstelky znamená v podstatě totéž jako počátek ate­rosklerózy.

Okysličení volnými radikály je pro buňky fyziologické, avšak nadbytečná tvorba volných radikálů při nedostatku antioxydantů je doprovázena změ­nami funkční charakteristiky buněk a poruchami membránových struktur. Nadbytečná aktivita volněradikálového okysličení lipidů vede k hlubokým strukturálním změnám buněčných membrán.

Seznamme se nyní s nejnovějšími představami vědců o úloze volných radi­kálů v organismu. Pod pojmem "volné radikály" chápeme v současné vědě molekulu nebo její část, která má volný, nepárový (lichý) elektron na mole­kulární nebo vnější oběžné dráze. Bez tvorby radikálů se v podstatě neobe­jde ani jeden proces probíhající v organismu. Existují radikály, které jsou funkční velmi krátce, například tisícinu zlomku sekundy, ale jsou i takové, které se nerozpadnou ani za mnoho dnů.

Volné radikály se mohou stát příčinou řady nežádoucích změn v živých organismech. Jejich nadbytek přispívá k rozvoji takových těžkých poško­zení organismu, jakými jsou ateroskleróza, ischemická choroba srdce a mozku, zhoubné nádory, bronchiální astma atd. A dodejme, že s výsky­

tem těchto částic je přímo spojen také proces stárnutí: čím vyšší je koncentrace volných radikálů, tím rychleji organismus stárne. A platí to i opačně.

S18 Při přechodu na endogenní dýchání se obsah volných radikálů v buňkách prokazatelně snižuje. (???)

Dýchání je mechanismem uvnitř organismu a proces opotřebení tkání je součástí samotné podstaty fungování lidského organismu. Bohužel to však není jediný nedostatek. Je nutné vědět, že existují i jiné příčiny nežádoucích mechanismů. Nejnebezpečnější je v tomto smyslu reakce na stres. Nejde přitom pouze o stres psychoemocionální, ale také o stres plynoucí z fyzi~ kého přetížení, z nachlazení či naopak z přehřátí, z otravy, onemocnění atd. Pod vlivem stresu se v organismu uvolňují adaptační hormony, které odolnost organismu vůči stresovému faktoru zvyšují. Vedoucí úlohu hrají hormony nadledvinek - glukokortikoidy, jejichž zvýšená koncentrace stimulu právě tyto procesy. Zjistilo se, že při stresu probíhá zvýšené okysličení lipidů buněčných membrán volnými radikály, což vede ke stárnutí a rozvoji patologií.

K rozvoji aterosklerotického postižení organismu dochází v závislosti na následujících příčinách:

• Poškození cévní stěny volnými radikály okysličením lipidů membrán endoteliocytů;

• Ochranné reakci trombocytů, zrychlenému dělení a růstu buněk hladkého svalstva a odpovědi imunitního systému v místě poškození endotelia;

• Nahromadění lipidů v cévní stěně a v buňkách hladkého svalstva, transformaci monocytů (druhů bílých krvinek, které jsou schopny změnit se v makrofág pohlcující mikroorganismy) účastnících se imunitní odpovědi do buněk;

• Spalování nenasycených mastných kyselin z lipidních útvarů způsobeným okysličením volnými radikály a koncentrací nenasycených lipidů a cholesterolu;

- Zánětlivých, imunitních procesech na poškozených úsecích.

Později se procesy opakují na nové kvalitativní úrovni s tvořením fibrózní ho komplikovaného ložiska.

S19

Lipidní skvrny (proužky) se tvoří v různých úsecích arteriální soustavy, ale ze všeho nejdříve v aortě, kde mohou být odhaleny již v dětském věku.

U dětí ve věku 10 let se lipidní skvrny vyskytují na necelých 10 % povrchu tepen, u 25letých až na 50 % povrchu. U patnáctiletých byly lipidní skvrny zjištěny v koronárních artériíčh srdce, ve věku 35-45 let se objeví i v artériích mozku.

Nejnebezpečnější pro organismus je nejen aterosklerotické zasažení tepen, ale také drobných cév a kapilár. Zarůstání nebo zajizvování těchto cév po úrazech nebo zánětlivých procesech obvykle vyřadí z činnosti malý úsek tkáně. Následky takových nepatrných procesů se projevují dvojím způsobem. Tkáň s nízkým zásobením krve je postižena atrofií (zmenšením, na ; němž se podílí úbytek buněk nebo zmenšení jejich velikosti) a kromě toho existuje nebezpečí, že se v uzavřených zónách uchová génová substance erytrocytů, což dává možnost vzniku zhoubnému bujení.

Dnes, když jsou získány přesvědčivé důkazy o antisklerotickém působení endogenního dýchání na organismus, není pohyb o příčinné závislosti cévních poruch a vnějšího dýchání.

~ Následující příběh nám vyprávěl 46letý občan Kaliningradu M. J. Jegorov , ,

kterému v souvislosti s nedovíráním srdeční chlopně v srdeční artérii odhalili aterosklerotické ložisko. Prodělal operaci srdeční tepny, do níž byl v místě ložiska zaveden katetr, který průsvit tepny rozšířil. Přestože pacient dbal všech doporučení, kontrola ukazovala stále nová a nová ložiska. Zlom nastal teprve s používáním dýchacího trenažéru. Za tři měsíce bylo zaznamenáno výrazné zlepšení arteriálního proudění krve. Druhým pacientem byl 55letý A. M. Kornilin, postižený chorobným zúžením cév (stenózou) v ústí pravé páteřní tepny, což rovněž poukazuje na výskyt aterosklerotických ložisek. Za půldruhého měsíce cvičení na trenažéru ultrazvuková diagnostika potvrdila úplné obnovení proudění krve. Zmizelo také šumění v hlavě, které ~ pacienta pronásledovalo v posledních letech prakticky neustále. Je zajímavé, že postupné mizení šumu v hlavě, svědčící o rehabilitaci tepen, pozorují při. endogenním dýchání mnozí.

Dýcháním na trenažéru dochází k podstatnému zlepšení aterosklerózy za každých okolností. Výsledek závisí jen na naší píli, disciplíně dýchání a dodržování pravidel stravování s omezením příjmu rafinovaných sacharidů.

S20

7. Aterosklerózu má každý, rakovinu jen někteří

Základ naší koncepce tvoří buňky s dostatečnou energetikou, kterou jim zajišťuje endogenní dýchání.

Rakovinová buňka vzniká a roste mezi obyčejnými diferencovanými buňkami. Abychom však pochopili, jak rakovina vzniká, musíme porozumět vztahům mezi normální a rakovinovou buňkou. Zásadní otázka zní: může být normální, tj. diferencovaná buňka absolutně odolná vůči rakovině? Ukázalo se, že rakovinovým onemocněním jsou vystaveni všichni obyvatelé souše dýchající v běžných podmínkách bez výjimky. Vůči této nemoci jsou odol­ní jen tvorové žijící ve vodě. Vyvinout toto onemocnění u žraloka se ame­rickým vědcům nepodařilo ani v experimentech trvajících několik let. Rakovinu nemají ani mořští savci, například velryby a delfíni. Čím je jejich odolnost vůči této obávané chorobě podmíněna? Především jejich endo­genním dýcháním a platí to nejen o mořských savcích, kteří jsou vybaveni plícemi, ale i o žralokovi, jemuž je přisuzováno dýchání žaberní - toto tvr­zení však vezme za své, jakmile začneme srovnávat koncentraci kyslíku ve vodě a v krevní buňce. Ve vodě není koncentrace kyslíku vyšší než 0,6 % a v buňce nikdy neklesne pod 1 %.

Vlivem endogenního dýchání vzroste energie buněk 2-4x a to je pro náš organismus naprosto klíčové! Při novém způsobu dýchání přecházejí buňky ve tkáních k režimu řízeného procesu okysličení membrán lipidů volnými radikály. Tento proces dává buňkám tolik energie, že nad rakovinovými buň­kami získávají převahu. Důležitá je však nejen převaha energie, ale i to, v jakých strukturách buňky se výroba energie uskutečňuje. Nediferencované buňky (rakovinové) nejsou geneticky přizpůsobeny systematickému a trva­lému okysličení volnými radikály ve svých membránách. To je způsobeno nedokončením a v určitém smyslu neplnohodnotností jejich buněčných membrán. Díky červeným krvinkám, jež je k práci v režimu okysličení vol­nými radikály doslova nutí, membrány rakovinových buněk zanikají. Svoji úlohu poté sehrává imunitní systém, který je endogenním dýcháním výraz­ně posílen, a který rakovinovému nádoru dokáže efektivně vzdorovat.

Již jsme si řekli, že při endogenním dýchání dochází k částečné hypoxii (nedostatečné zásobení kyslíkem), což pro řadu lékařů znamená přímou sou­vislost s rozvojem rakoviny, ale to je zásadní omyl! S tezí, že nedostatek kys­líku ve tkáních vytváří dobré podmínky pro růst a rozmnožení rakovinových buněk, se ztotožňujeme, ale při endogenním dýchání jde o něco jiného. Přestože k mírné hypoxií dochází, množství kyslíku ve tkáních vlivem dýchání pod tlakem vzrůstá několikanásobně! Buňky se v kyslíku přímo

S21

"koupou", protože množství buněk vyrábějících kyslík se několikaná­sobně zvětšuje!

Nediferencované buňky nevznikají v organismu nijak vzácně. Skutečnosti potvrzují, že vzniklé rakovinové buňky mohou být po několik let v organis­mu v uzavřeném, latentním stavu, protože dosud chybí podmínky pro jejich rozmnožení a rozvoj. Když je však imunitní systém oslaben, rakovinové buňky se rozmnoží a rostou. Nejpravděpodobnější je vznik rakovinových buněk vždy v takových tkáních, které trpí nedostatečným krevním zásobe­ním (viz. obrazový materiál v příloze).

Pro bližší představu porovnejme nyní dva následující odlišné organismy. Jeden má zcela normální krevní oběh ve všech tkáních, takže pravděpodob­nost rozvoje onkologického onemocnění je v tomto případě jen velmi malá. Takový organismus však ve skutečnosti neexistuje, protože úseky tkání s narušeným krevním oběhem má ve svém těle úplně každý. Škodlivé pro­cesy, které byly vyvolány dýcháním a spolu s ním i úrazy, nemocemi a stre­sovou zátěží, zanechávají uvnitř organismu svá znamení. Postupně se v něm nahromadí dostatečné množství "mikrozón", do nichž se nedostává krev

, a kde se proto vytváří energetický deficit a podmínky pro narušení látkové výměny. Tyto zóny je možné nazvat mrtvými nebo také "jizvami". Je velmi zajímavé, že existence těchto změn v organismu, především ve vnitřních orgánech, je patrná až tehdy, když se celkový stav blíží ke kritickému pře­dělu nazývanému nemoc.

Ruský biochemik a vědec V. F. Frolov dospěl k závěru, že rakovina vzniká s největší pravděpodobností právě v těchto zónách. Normální buňka, která je dostatečně zásobena energií, je v porovnání s potenciálem rakovinové buňky silnější, a proto je schopná jí čelit. K vítězství rakovinové buňky může dojít jen tehdy, má-li normální buňka energetický deficit.

Zamysleme se nyní nad tím, proč je to právě srdce, kde se nádor objevuje jen velmi vzácně. Ve věku 50-60 let se přitom i v tomto orgánu nacházejí sta, ba dokonce tisíce mrtvých mikrozón. Před rakovinou jsou však buňky srdce chráněny jeho vysokou energií pramenící z obrovského množství krve, s nímž přijde do styku. Každým milimetrem čtverečním srdeční tkáně pro­niká více než tři tisíce kapilár. Energie, která se uvolňuje současně všemi srdečními buňkami, v něm vytváří celistvé, organické, vysokofrekvenční elektromagnetické pole. Toto pole zajišťuje energii všem buňkám a jejich imunitním strukturám nezávisle na tom, ve kterých zónách se nacházejí.

O poškození cévních stěn jsme hovořili jako o charakteristickém jevu. Je třeba poznamenat, že stupeň cévních poruch také přímo ovlivňuje poško­

S22

zení, k němuž dochází pod vlivem vnějšího působení, například při zranění, úrazu či pohmoždění.

Přestože jsou míkrocévy, kapiláry, lymfokapiláry a jiné zóny následkem mechanického poškození, otoku, zánětu, zjizvení atp. izolovány od krevního proudění, erytrocty se do těchto uzavřených dutin dostanou. Velikost erytrocytů nepřesahuje 3 mikrony a tvoří asi 40-45 % objemu krve. Proto , možné si představit, kolik erytrocytů se nachází v cévě o délce 1 mn Zhoubný nádor se tak rozvíjí a roste, protože do místa jeho vzniku přicházejí spolu s erytrocyty výživné látky, a když mu scházejí, bere si jako stavební materiál buňky okolní tkáně. Proto je tak důležitá podpora imunity aktivity buněk, která organismu umožňuje zhoubným buňkám vzdorovat.

V procesech, které vytvářejí podmínky pro vznik rakovinového nádoru, zaujímají zvláštní místo také poruchy způsobené tzv. kancerogenem genové substance erytrocytů. Slovo kancerogen (z lat. cancer - rakovina, a řec. gene - rodící) se zde používá v nejširším slova smyslu. Míněny tím jsou neje~ rakovinotvorné chemické látky, ale i jiné faktory, např. ozáření, které mají schopnost vyvolávat rakovinu. Za jakých podmínek je možné, aby se působením kancerogenu zničila samotná genová substance erytrocytů? Může se to stát v kostní dřeni, kde erytrocyty vznikají a formují se, ale i při cirkulaci krve cévním řečištěm, při uvolnění genové substance v uzavřených mikro dutinách - jizvách.

Dá se říci, že podmínky pro vznik rakoviny jsou jakýmsi závěrečným procesem nežádoucích změn ve tkáních, jejichž počátek vyvolalo naše vnější dýchání. Nyní je možné je zformulovat s konečnou platností. Platí zde jaká si příčinná posloupnost, která ukazuje, co všechno se v organismu musí stá ještě před tím, než vznikne rakovinový nádor.

Nejprve vždy dochází k aterosklerotíckému poškození tepen a cév, jehož následkem je uzavření a zajizvení mikrocév s erytrocyty.

Poté dochází k uvolnění a poškození genomu daného erytrocytu intenzivním okysliče­ním volnými radikály. Nedostatek energie buněk v "jizvě" a oslabení cel­kové i lokální imunity vede ke vzniku nediferencované, rakovinové buňky s genovou substancí erytrocytů.

V dnešních podmínkách lze říci, že aterosklerózou trpí každý z nás, různý je pouze stupeň postižení. Jak jsme si vysvětlili, vznikají však v důsledku aterosklerózy i podmínky pro rozvoj zhoubného bujení. Čím více se v organismu nalézá cév zasažených aterosklerózou, tím větší je pravděpodobnost rozvoje rakovínového onemocnění. Proto je třeba se před opotřebením

S23

a poškozením preventivně chránit a podporovat vysokou efektivitu imunit­ního systému.

Experiment s využitím trenažéru ukázal, že 95 % nemocných rakovinou jsou lidé se slabých dýcháním trpící nedostatkem energie a vitality, což naši tezi jen potvrzuje. Slabé dýchání, nízká energie, nedostatek imunity -tyto pojmy znamenají jedno a totéž. Při změně způsobu dýchání je však možné energii organismu zvýšit a výrazně tak podpořit imunitu. A to jsme rovněž experi­mentálně prokázali. Nové, endogenní dýchání se ukazuje jako potenciální a účinný protirakovinový prostředek.

8. Nebezpečná životní období (zatím přeskočeno)

S29

Nejdůležitějšíje však ozdravění krve. Krev musí v cévách a kapilárách proudit snadno a krevní buňky, především erytrocyty musí mít dostatečný povrchový náboj. Čím více takových buněk máme, tím lépe krev přenáší energii a potřebné látky, ničí škodlivý odpad a toxiny. Kvalita krve vždy odráží stav imunitního systému, a tudíž i možnosti orga­nismu bojovat s nádorem (myšleno rakoviným). Důležitým ukazatelem je především množství erytrocytů a hemoglobinu, rychlost usazování erytrocytů, obsah leukocytů, lymfocytů, monocytů a trombocytů.

Dýchání na trenažéru umožňuje slože­ní a vlastnosti krve neustále zlepšovat, což je možné si ověřit při pravidel­ných kontrolách. Při pravidelném cvičení je při krevních odběrech možné zjistit zvýšení počtu eryctrocytů, což znamená totéž jako zvýšení energeti­ky, (rychlost usazování erytrocytů dosahuje 2-3 mm za hodinu, což svědčí o zvýšení energetiky dýchání a postupné cirkulaci krve v mikrocévách ???).

Je pravda, že léčení je dlouhé, ale není překážkou v práci ani v odpočinku. Uvědomte si, že jde o život! Zároveň se organismus začíná přetvářet, dochází k buněčnému očištění a omlazování.

Je pravda, že léčení rakoviny je vzhledem k její povaze složitější. Trpíte-li například vředem na žaludku nebo jícnu, za měsíc až dva se při používání trenažéru TDI-Ol stanete doslova "jiným člověkem". V případě rakoviny trvá ozdravení déle, ale to nemění nic na tom, že je nutné plnit daný léčeb­ný režim až do úplného vyléčení nemoci.

Čím více dýcháte (zde myšleno endogenně – s odporem), tím více kladných jevů probíhá v organismu. Mění se buňky všech tkání, zlepšuje se práce orgánů, rostou výměnné a detoxikační možnosti organismu. K všestranné a úplné rehabilitaci organismu dochází však postupně. Ničení nádoru je pomalé, ale zlepšení zdravotního stavu se již projevuje lepším fungováním ledvin, žaludku a jater, ustoupí bolesti hlavy a srdeční potíže, zlepší se dýchání a mimo jiné se dokonce změní i způsob chůze. Jistý šedesátiletý muž si například za několik měsíců dýchání na tre­nažéru vyléčil leukémii a zároveň u něj došlo k obnovení potence. Obojí bylo následkem blahodárných změn v organismu a nové kvality krve.

Síla naší metody spočívá v tom, že zajištuje současně léčbu i prevenci. Čím více člověk dýchá na trenažéru, tím lépe je organismus připraven ničit rako­vinové buňky. Je však nutné jej k tomu trénovat, Organismus musíme při­pravit k ničení, rozpouštění, detoxikaci a zpracování miliónů rakovinových buněk. Těchto procesů se účastní krev, imunitní, cévní a lymfatický systém

S30

a také všechny orgány. Jestliže organismus nebude dostatečně "vycvičen", dojde místo k vyléčení rakoviny k metastázám.

Je logické, že díky endogennímu dýchání můžeme v první řadě zabránit roz­voji metastáz v plicích. Plíce endogenně dýchajícího člověka mají 3-5násob­nou výkonnost díky neustálému procesu okysličení v membránách buněk endotelia. Celková délka plicních kapilár je osm tisíc kilometrů a jsou vytvo­řeny z nejaktivnějších buněk organismu. V tomto nejvýkonnějším biologic­kém filtru - v plicních kapilárách-, je rakovinovým buňkám zasazován hlavní úder. Týká se to také těch částí, které se od nádoru již oddělily a dostaly se do cévního řečiště.

V F. Frolov říká: "Vyléčil jsem si rakovinu a vím jak vyléčit druhé. Ale mohu zaručit vyléčení úplně každému? Zatím ještě ne. Vždyt' používání metody se teprve začíná rozšiřovat. Pozorujeme však jednoznačnou remi­si při leukémii a pozitivní průběh léčby při řadě dalších rakovinových one­mocněni:"

10. Dýchání a stravování

Dýchání podmiňuje procesy, které organismu zajišťují energii. Přesto exis­tuje tvrzení, že v příjmu energie je nejdůležitější příjem potravy. Je to prav­da? Prozkoumejme tuto otázku důkladněji.

Myslitel G. Shelton píše: "Potrava shoří v organismu, aby dala teplo a energii." Jiní tvrdí, že strava poskytuje organismu materiál pro vytvoření nových a obnovení starých tkání a jejich funkcí.

Jak jsme si již řekli, zásadním jevem, k němuž dochází v našem organismu, je okysličení nenasycených mastných kyselin v buněčných membránách volnými radikály. Buněčnými membránami rozumíme membrány buněk a buněčných mitochondrií. V buňkách se mitochondrie počítají na sta, ba dokonce na tisíce. Hlavními energetickými jednotkami a produkty okysliče­ní nenasycených mastných kyselin volnými radikály jsou elektrony, které vytvářejí elektromagnetické pole, působící vzájemně s protony, pocházejí­cími z mitochondrií (G. N. Petrakovič, 1992). Z obecnějšího hlediska je možno změnit, resp. zvýšit buněčnou energii a zároveň elektrono-protono­vé plazma, které se formuje za účasti atomu železa. Dnes takové pojetí plně odpovídá reálné praxi vnějšího a endogenního dýchání, ačkoli není vylou­čeno, že se mohou objevit i nové zkušenosti

Jiná úroveň energie je spojena s fermentativními biochemickými reakcemi, díky nimž se tvoří adenozintrifosfát, ale tyto procesy jsou druhořadé. Jsou plně závislé na tom, do jaké míry jsou uvedené reakce aktivně podporovány elektrony a kyslíkem, které se tvoří pouze při okysličení nenasycených mast­

30

ných kyselin buněčných membrán volnými radikály. To lze vyjádřit jedno­duchou formulací: v závislosti na dýchání dostaneme odpovídající množství energie.

Někdy je vhodné použít při objasňovaní problematiky srovnání člověka s automobilem. Jaký je zásadní rozdíl? V autě se zpočátku zapojuje do čin­nosti energetické zařízení (motor), čímž se vůz následně uvádí do pohybu. Člověk se vydá na cestu a ke zvýšení frekvence srdečního tepu, zrychlení dýchání a koloběhu energie dochází až posléze. Před vstupem do tohoto reži­mu organismus vydává více energie, než dostává, což znamená, že pracuje na dluh. Takový je obecný princip fungování vnějšího dýchání, které se zesi­luje pouze při vzniku energetického deficitu v organismu.

Jestliže člověk vykonává lehkou práci, je ve stavu blízkém rovnováze elek­tronové energie. Těžká práce je vykonávána s energetickým deficitem. Potom je nutný odpočinek, aby se zásoby organismu doplnily. Více elektro­nů, než kolik organismus potřebuje bezprostředně ke své činnosti, vzniká při vnějším způsobu dýchání pouze ve spánku a při pasivním odpočinku. Načerpat elektronovou energii do zásoby přitom není možné. Při dýchání na trenažéru toho však částečně dosáhnout můžeme, neboť tímto způsobem lze dýchat v režimu několikanásobného překročení výroby energie. Příznivé působení správně prováděného třicetiminutového dýchání přitom v organismu přetrvává po dobu dalších 6-8 hodin!

Otázka vztahu mezi dýcháním a stravováním se stává klíčovou, jakmile se začneme zajímat o využití energie pro rehabilitaci organismu. Ukázalo se totiž, že více než polovinu získané buněčné energie člověk spotřebuje na trá­vení. Pro úspěšnou léčbu a rehabilitaci je tedy nejdůležitější, aby organismu dokázal uspořit co nejvíce energie pro svoji vlastní potřebu. At se snažíme jakkoli, zásoba z dýchání na trenažéru je také omezena. Optimální doba cvi­čení, která progresivně zvyšuje buněčnou energii, představuje 40 minut. Pro slabé lidi se tato doba zpočátku omezuje na pět, deset až patnáct minut, ale pokaždé je nutné, aby se energie získaná při dýchání využívala co nejefek­tivněji - po stejně dlouhé době endogenního dýchání je možné dosáhnout desetiprocentního, ale i stodvacetiprocentního úspěchu.

Efektivní využití endogenního dýchání znamená, že dýchání musí zajistit co možná nejproduktivnější fungování imunitního systému a buněk ve tkáních v nejpříznivějších podmínkách pro rehabilitaci organismu. Buňky tkání musí pracovat "pro sebe". V celodenním režimu je z tohoto hlediska pro endo­genní dýchání nejpříznivější doba mezi 10. hodinou večerní až 7. hodinou ranní, protože to je čas odpočinku a nejaktivnější práce imunitního systému.

31

S32

Výborné je věnovat se dýchání mezi 21. a 22. hodinou (viz návod k použi­tí).

Vrafme se však zpátky k naší otázce příjmu energie z potravy a z endogen­ního dýchání. .

Naturopat a myslitel G. Shelton zformuloval pravidla, která je při příjmu potravy nutné důsledně dodržovat, neboť trávení je hlavním spotřebitelem energie v organismu:

- Jíst pouze při pocitu hladu;

- Nejíst při nemocech a ochuravění;

- Nikdy nejíst v době důležité práce, ale ani bezprostředně před jejím započetím nebo ukončením;

- Nepít při jídle;

- Každé sousto důkladně přežvýkat a proslinit.

Je zajímavé, že tato doporučení bývají v dnešní době opakována čím dál čas­těji a určitě to není náhodou. Jejich dodržení nám totiž skutečně umožní zís­kávat z potravy co nejvíce při co nejmenším energetickém výdaji. Je známo, že není vhodné kombinovat během jednoho jídla slané a sladké, že je dobré pít až po uplynutí dvaceti minut po jídle atp. Hodně energie organismu ušet­říme také tehdy, nebudeme-li jídlo hltat, ale naučíme-li se věnovat mu více času a prožvýkáme jej.

11. Informace k zamyšlení

V jedné z předchozích kapitol jsme se zmínili o tom, že lidé dožívající se vysokého stáří žijí především v horách. Pravdou však je, že řadu z nich najdeme také ve městech rozprostírajících se v nížinách. Ptáte se, co těmto lidem umožňuje dožít se vysokého věku, není-li to hustota ovzduší? Ukazuje se, že rozhodující vliv pro dosažení vysokého věku má v běžných podmín­kách velikost srdce a plic. Uvedme si příklad:

Člověk o váze 73 kilogramů má objem plic 5 litrů, čemuž odpovídá i veli­kosti jeho srdce. Ten, který se dožije vysokého stáří, má však při stejné hmot­nosti objem plic 7,5 litru, tj. l,5krát větší. Parametry srdeční činnosti zůstávají stejné jako v předchozím případě. V organismu takového jedince proniká tedy do cév při stejné velikosti srdce a stejném objemu krve l,5 krát více buněk.(????) Mechanismus pronikání vzduchových bublinek a vzruchů eryt­rocytů je v tomto připadě podobný jako při dýchání s trenažérem TDI-O1. Jak prosté! Ten, kdo se dožívá věku sta let, stárne pomaleji, ať žije v horách či v nížinách. Proto také vypadá v porovnání se svými vrstevníky mladší. Genetický program zmůže hodně, ale endogenní dýchání dokáže ještě víc. I v současných ne příliš ideálních životních podmínkách dává člověku

32

S33

možnost dožít se ve zdraví takového věku, k němuž by nemohl dospět ani v podmínkách životu obecně nejpříznivějších.

12. Dýchání a spánek

Blahodárné působení endogenního dýchání na organismus se mimo jiné pro­jevuje také tím, že funguje jako velmi dobrý prostředek proti nespavosti. Platí to však jen tehdy, praktikujeme-li jej ve večerních hodinách. Důležité je přitom následující vysvětlení. Tradiční pojetí vychází z představy, že zvý­šení energetiky organismu je spojeno s procesy dráždění nervové soustavy, které jej stimulují. Při dýchání na trenažéru je však možné dosáhnout při zvýšeném příjmu energie opaku, tj. zklidnění a navození atmosféry spánku. Jestliže se před spánkem věnujeme endogennímu dýchání po dobu 10-15 minut, zvýšení buněčné energie skutečně vede k podráždění nervové sou­stavy, které spánek zahání. Dýcháme-li však 25-30 minut, zdravý a vydatný spánek se dostaví velmi rychle. Co to způsobí?

Endogenní dýchání vyvolává zpočátku podráždění mozku a povzbuzuje ho v činnosti, ale pak následuje útlum. Všechny buňky vysílají do mozkové kůry signály, které mozek stimulují. Procesy stimulování a podráždění ner­vových buněk mozku se však díky ochranným mechanismům brzy vystří­dají s procesy útlumu.

Neobvyklý stav organismu při novém způsobu dýchání, kdy množství buněk vysílajících signály do mozku prudce vzrůstá, tedy centrální nervo­vou soustavu rychle převádí ze stavu optimálního podráždění do stavu hlu­bokého útlumu. To zajištuje silný a hluboký spánek.

13. Hlavní účinky endogenního dýchání na organismus

Dýchání na trenažéru dokáže organismus energeticky stimulovat. Názorně to předvedl známý moskevský lékař L. M. Štěpaniščev. Na diagnostickém komplexu "Niranda" stanovil u jedné pacientky energetický potenciál led­vinových buněk. Deficit činil 50 % a po l5 minutovém dýchání na trenažé­ru se snížil na polovinu.

Trenažér v podstatě funguje jako energetický generátor. Bezprostředně půso­bí na kvalitu krve resp. erytrocytů, jejichž prostřednictvím působí na celý organismus. Pozitivně ovlivňuje všechny buňky bez výjimky. Působení pro­bíhá v následujících etapách: nejprve dochází ke zkvalitnění dýchání a vzá­pětí stoupá kvalita erytrocytů, což pozitivně působí na buňky cévního endotelia (tzv. endoteliocyty) a na buňky tkání. Endoteliocyty předávají ener­getický vzruch periferním buňkám. Čím je jejich vzdálenost od mikrocév

33

S34

větší, tím menší dostávají energetický vzruch. Proto mají také nižší energetiku a slabší výměnu. Z energetického hlediska jsou proto nejaktivnější zóny krevního řečiště, kde se uskutečňuje energetická a látková výměna, jak jsme si již dříve ukázali na příkladu srdce.

Nejvíce zřetelné je energetické působení erytrocytů na buňky imunitního systému. Můžeme říci, že buňky imunitního systému jsou jakýmisi zvlášt­ními továrnami - laboratořemi, které vyrábějí protilátky, mediátory, inter­ferony, mezibuněčné faktory a další látky. K tomu je však nutné neustálé zásobování energií, což je při běžném, vnějším dýchání možné jen stěží.

Nový způsob dýchání aktivizuje imunitní systém neobyčejně rychle, což j možné pokládat za další objev. Dlouhodobý experiment za účasti stovek lidí dokázal, že imunitní systém potřebuje k dobrému fungování především dostatek energie - vysoká eriergetika krve podmiňuje vysokou kvalitu imunitního systému.

Při vnějším způsobu dýchání se však imunitní buňky energodeficitu zbavit nedokážou - vždyť jím trpí i buňky, které je obklopují. Při kontaktu s nádorovou buňkou ztrácí imunitní buňka zbytek své energie a stává se zcela indiferentní.

Pro hodnocení účinnosti dýchání byl vybrán spolehlivý informativní test na parodontózu, protože je známo, že touto nemocí trpí každý druhý člověk. Ji za 3-4 dny dýchání na trenažéru po třiceti minutách bylo možné u pacient pozorovat různé projevy imunitní odpovědi: zastavilo se krvácení dásní a zánět dásní začal ustupovat. Překvapovalo, že za tři dny člověk získal imunitní systém, který neměl před deseti ani dvaceti lety. Někteří pacienti trpěli parodontózou i čtyřicet let, ale za tři dny se úspěšná samoléčba nemoc rozběhla plným tempem. Indiferentní buňky imunitního systému se dík; nově získané energetice červených krvinek rychle aktivují již po prvních cvičeních na trenážéru.

Aktivní imunitní systém dokáže zahubit nejrůznější patogenní flóru - cizorodé bakterie, viry, chlamydie (mikroorganismy podobné bakteriím, které jsou podobně jako viry odkázány na život uvnitř napadené buňky) a další: Začíná si také "všímat" všeho, co v organismu vzniká poruchou genetické ho kódu. Existuje množství pozorování o tom, jak se v organismu při tomto způsobu dýchání rozpadají a vstřebávají myomy, adenomy, polypy, cyst, i jiné novotvary.

Při normálním dýchání má prakticky každý člověk slabý imunitní systém který rozvoji onemocnění není schopen zabránit. Můžeme mu v tom však pomoci endogenním dýcháním, které působí na endoteliocyty krevního

34

řečiště o délce 100 000 km, jež jsou v přímém kontaktu se všemi tkáněmi. Proto se léčebně rehabilitační působení rozšiřuje na celý organismus. Účin­nost je zpravidla nejvyšší v zónách největšího proudění krve, tj. tam, kde je hustší cévní sít. Díky obnovení a oživení tkání je možné "zařadit zpětný chod" i takovému onemocnění, jakým je například ateroskleróza, což je v klasické medicíně považováno za zcela nemožné.

Generalizovaný vliv nového dýchání na náš organismus tvoří základ uni­verzálního léčení všech známých onemocnění. Úspěšně se kombinujes medikamentózními a jinými prostředky léčby i prevence.

Endogenní dýchání a léčba onemocnění

Mechanismus působení endogenního dýchání s trenažérem i bez něj je při léčbě onemocnění univerzální. Protože způsobuje zkvalitnění krve, dochází k následujícím jevům:

• Končí rozpad cévní stěny, a tudíž je možné i vyléčení aterosklerózy;

• - Zvyšuje se úroveň buněčné energetiky tkání a tím se v nich zlepšuje výměna;

- Zlepšuje se stav imunitního systému a všechny imunitně kompetentní buňky se stávají vysoce aktivními.

Dýchání umožňuje úspěšnou rehabilitaci po prodělané cévní mozkové pří­hodě a infarktu myokardu, neboť přispívá k obnovení žádoucího proudění krve v artériích, cévách i kapilárách. Srdce, které má nejhustší kapilární sít, se do procesu rehabilitace zapojuje velmi rychle. Arytmie, která vznikne, když se v srdci vyskytnou sklerotizované zóny s ne ostatečným prouděním krve, obvykle mizí za 2-3 týdny, přestože medicína ji vyléčit nedokáže. Postupně se ztrácí pocit tíhy na prsou a jsou pozorovány regrese ateroskle­rotických ložisek v artériích.

Pacienti začínají poměrně brzy pocitovat obnovení proudění krve také v mozku, ačkoliv k němu dochází v porovnání se srdcem o něco později. Prvním příznakem, který svědčí o pozitivním posunu, je ústup bolestí hlavy a "šumu". Mnoho let trvající bolesti hlavy začínají mizejí již v prvním týdnu a k úplnému uzdravení může dojít za 1-2 měsíce. Existuje případ, kdy třicet let trvající migréna zmizela za tři týdny. Kromě toho byl sledován i další pří­pad, kdy se následkem regrese aterosklerotických ložisek proudění krve v pravé páteřní artérii za šest týdnů zdvojnásobilo a dosáhlo žádané normy. Vítaný, rychlý obrat k lepšímu přichází i v případě'dalších zdravotních pro­blémů. Bakteriální hnisavý zánět ledvin (pyelonefritidu) je možné vyléčit za 2-3 měsíce. Velké ledvinové cysty (6x3 cm a větší) se vstřebávají za 2,5-4

35

S36

měsíce. Chronické žaludeční vředy a vředy na dvanáctníku se zcela vyléči­ly za 5-6 týdnů. A jak působí endogenní dýchání při léčbě onemocnění způ­sobených slabou imunitou?

Astmaje považováno za nevyléčitelnou nemoc, ale již ve 2. až 4. týdnu sys­tematických cvičení na trenažéru se zdravotní stav prudce zlepšuje. Vetšina astmatiků přestává mít záchvaty dušnosti a ustává jejich závislost na hor­monálních lécích. Postupně dochází k úplnému vyléčení nemoci. Alergické projevy reagují pomaleji, ale přesto mohou mnohé nepříjemnosti zmizet již za měsíc. Alergii na domácí zvířata, prací prášky, ekzémy a jiné alergické stavy lze překonat během 2-3 měsíců.

Povězme si něco i o dalších zdravotních komplikacích. Onemocnění peri­ferní nervové soustavy jsou obvykle spojená s atrofií, zasažením nervů a jejich vyživovacího mikrocévního řečiště. Zvláště nepříjemně se snášejí stavy spojené se zasažením sedacího nervu a jeho periferních větví - postu­py zabezpečující jejich rehabilitaci zatím neexistují. Na rozdíl od prostřed­ků současné medicíny to však při endogenním dýchání možné je, přestože nástup účinku je v těchto případech přece jen pomalejší. Je to spojeno s malým množstvím kapilár, které periferní nervy zásobují krví. Sedací nerv má například 40krát méně kapilár na jednom čtverečním milimetru než srdce. Při rehabilitaci nervů je proto třeba počítat s dlouhou dobou, ale s pro­dlužováním doby dýchání se stav nervů a jejich okolních tkání zlepšuje, což je dnes potvrzeno i v praxi.

Překvapivě rychle reagují na nové dýchání také ženské pohlavní orgány. Je mnoho případů, kdy u žen dochází k obnově reprodukční schopnosti nebo ke vstřebávání myomů a cyst. Byl pozorován případ 55leté ženy, která po pětitýdenním dýchání na trenažéru začala znovu menstruovat, přestože její menstruace skončila před více než dvěma roky.

Muži reagují na dýchání také kladně, ale o něco pomaleji. Zasažení jejich cévního řečiště je ve všech orgánech a tkáních větší, což souvisí s muž­ským pohlavním hormonem testosteronem, který je po glukokortikoidu druhým největším protivníkem imunitního systému. Při systematickém dýchání na trenažéru se u mužů obnovuje potence, dochází k léčbě zánětů prostaty (prostatitidy) nebo ke vstřebání jejího nádoru (adenomu). Aktivně také probíhá léčení a rehabilitace štítné žlázy. V řadě případů došlo po cvičení na trenažéru ke zrušení plánovaných chirurgických zákro­ků u strumy i jiných poruchách. Při systematických dýchacích trénincích se problémy spojené s poruchami funkce štítné žlázy ztrácejí za 3-4 měsí­ce.

36

Při dýchání na trenažéru se také zlepšuje stav smyslových orgánů. Nejrychleji probíhá obnovení čichu, v průměru trvá 4-5 týdnů. Rehabilitace sluchu je pomalejší a nastává po uplynutí 6-8 týdnů cvičení. Zlepšení zraku bývá velmi individuální. K největšímu posunu dochází zejména tehdy, jestliže jsou poruchy spojeny se stavem oční sítnice. Při poruchách oční čočky, např. šedém zákalu (kataraktě), se zlepšení projevuje po systematických mnohaměsíčních dýchacích cvičení, přičemž každodenní doba cvičení by měla postupným nácvikem dosáhnout dvou hodin.

Pokud jde o další orgány, například játra, slinivku břišní, slezinu či střeva, procesy jejich ozdravění probíhají rovněž úspěšně. Dynamika obnovování plnohodnotné funkce závisí na dodržení technologie, délce cvičení a celkové době dýchání, ale také na stavu našeho dýchacího a srdečně-cévního systému.

Pozor, slabé plíce!

"Jednou ke mně přišel vysoký muž," píše V F. Frolov, "a zeptal se mě, zda může dýchat na trenažéru, když má jen jednu plíci. Díky skutečnému pochopení mechanismu endogenního dýchání je možné dát i v tomto případě kvalifikovanou odpověď: Je adresována všem lidem s plicními poruchami a nemocemi, s tzv. slabým dýcháním (celková doba dýchacího aktu je menší než 9 vteřin), ale i lidem se slabou tělesnou konstitucí (astenikům)."

Průnik vzduchových bublinek do plicních kapilár člověka se uskutečňuje díky srdeční činnosti a je zcela individuální. Jedinec se středními hodnotami výkonu plic i srdce "nasává" při dýchání do kapilár plicních sklípků průměrné množství vzduchových bublinek.

Jestliže jsou plíce neúměrně velké, množství nasávaných bublinek se prudce zvyšuje, ale jejich rozměry jsou menší, protože objem se nezměnil. V takových podmínkách dochází k žádoucímu zvýšenému množství podrážděných erytrocytů. Jak jsme si již řekli, neobyčejně vysokého věku se dožívají právě lidé s těmito parametry.Energetická výměna v plicních sklípcích a na cévních stěnách je v tomto případě vůči organismu velice šetrná.

Jestliže mají však plíce při středních parametrech srdce malý objem, dochází ke zvýšenému opotřebování. Do kapilár alveol se dostává mnohem méně vzduchových bublinek, navíc maximálních , rozměrů.

Po odejmutí jedné plíce se srdeční činnost nemění, avšak objem plic se zmenší například dvakrát. Organismus tedy okamžitě přechází na režim urychleného poškozování tkání a stárnutí. Se zrychleným tepem a dýcháním nemůže organismus uspokojivě fungovat. Trpí nedostatkem energie a

37

S38

nedostatečnou imunitní ochranou. Chování a stravování takového člověka musí obzvláště odpovídat potřebám úspory energie a podpoře aktivní imunity. Náš trenažér může být v tomto úsilí vítaným pomocníkem.

Nácvik endogenního dýchání je potřeba provádět postupně. Cvičení musí probíhat bez pocitu dušnosti a zároveň bez snížení doby dýchacího aktu. Strava musí obsahovat slunečnicový olej a tučné ryby, včetně konzervova­ných, vejce, zeleninu (především syrovou), ovoce (citrusové), slunečnicová semínka, vlašské ořechy, česnek, hořčici, křen apod. Je vhodné přidávat občas do stravy také malé množství vepřového sádla, není-li kontraindiko­váno. Doporučuje se pít hodně čaje, přípustná je také káva. Na minimum je však třeba omezit příjem rafinovaných uhlovodanů: cukru, bílého pečiva a sladkého sušeného ovoce.

14. Onemocnění, jež zůstávají postrachem

Herpes a chřipka nejsou hrozné

Zmíněná dvě onemocnění postihují milióny lidí na celém světě. Závažný je především problém genitálního herpesu (oparu), jehož výskyt se v posled­ních letech zvýšil zhruba desetkrát. Herpesem je postiženo kolem 50 % oby­vatel civilizovaných zemí. Nositeli viru jsou téměř všichni. Nesmíme však zapomenout ani na další virová onemocnění, která jsou pro lidstvo postra­chem. Je to především chřipka, žloutenka (hepatitida) a AIDS. Bohužel to vypadá, že v nejbližší době lidstvo nad těmito virovými onemocněními nezvítězí. Připomeňme si epidemie chřipky v různých částech světa, šíření žloutenky a AIDS. Vědci se usilovně snaží virovým onemocněním čelit vývojem nejrůznějších preparátů, ale nemocných stále přibývá. Jaké je východisko? Jediné. Radikálně změnit procesy látkové výměny a fungová­ní imunitního systému. Jak na to, už víme.

Tajemný "vrah"

Američtí lékaři nazývají vysoký krevní tlak "tichým zabijákem". Ve vyspě­lých zemích trpí hypertonií více než třetina lidí. Nemoc doprovází bolest hlavy, krvácení z nosu a celková slabost. Vysoký arteriální tlak stimuluje ate­rosklerotické procesy a je jednou z hlavních příčin cévní mozkové příhody. Odborníci uvádějí čtyři skupiny hlavních příčin onemocnění. První je spo­jena s životními podmínkami, napětím, stresy a celkovým stárnutím orga­nismu. Druhou příčinou je onemocnění ledvin a další představují poruchy

38

S39

žláz s vnitřní sekrecí, zvýšená funkce štítné žlázy a nadledvinek. Poslední uváděnou příčinou jsou dědičné faktory.

Ke zvýšení arteriálního tlaku dochází spolu s přibývajícími lety zcela nepozorovaně a platí, že čím je člověk starší, tím je jeho krevní tlak vyšší. Hypertonie je nevyléčitelná, neboť za léčení rozhodně nelze považovat stálé regulování tlaku pomocí medikamentů.

Dýchání na trenažéru je spolehlivým prostředkem, jak krevní tlak snížit a normalizovat. Pozorovali jsme různé formy a stupně hypertonie u lidí ve věku od 30 do 80 let a zlepšení se u nich objevilo už v prvním týdnu. Trvá-­li onemocnění déle než deset let, je však nutné počítat s delším časovým intervalem, v každém případě však při endogenním dýchání působíme na vlastní příčinu nemoci, stejně jako u ostatních onemocnění, a to pomáhá k jejímu skutečném překonání. Pravidla dýchání přitom zůstávají stále stej­ná.

Stenokardie (angina pectoris)

Stenokardie a ischemická choroba srdeční je stejně jako hypertonie hlavním následkem již uvedených aterosklerotických procesů. Zasažení cévního řečiště srdce začíná již v dětském věku a v průběhu dalších let se zvyšuje. Jak známo, srdce pracuje neustále. Pracovat přitom jen z poloviny nebo dokonce třetiny, jak se to někdy stává u nemocných ledvin nebo jater, nemů­že.

Proudění krve v srdci je oproti jiným orgánům mnohem vyšší. Srdce má nej­hustší kapilární síť, což mu skýtá veliké, ale nikoliv nevyčerpatelné rezervy. Uzavření i velmi malé srdeční artérie se může stát osudným. Odklon krev­ního proudu vytváří mrtvou zónu, která se může stát překážkou pro přenos elektrického signálu, jímž je sval drážděn. Hypertonie a stenokardie vedou často k tragickým následkům a na jejich nebezpečí bychom .měli pomyslet přinejmenším tehdy, když pocítíme tlak na srdci po doběhnutí autobusu nebo výstupu do druhého poschodí.

Vývoj těchto chorob trvá dlouhá léta, ale dýcháním na trenažéru je lze vylé­čit za 2-3 měsíce. Když po dobu padesáti let své srdce zatěžujeme stresy, nemocemi a samozřejmě i vnějším dýcháním, poruchy cévního řečiště vznikají velmi snadno. Naše srdce v průběhu této doby ztratí desetitisíce kapilára postupně dochází ke snižování jeho výkonnosti. Při endogenním dýchání ­se však do srdce najednou dostává nová krev a společně s ní i vysoce aktivní buňky imunitního systému. Proudění krve se díky tomu zkvalitňuje a cévy se rozevřou. Do činnosti se zapojují lymfocyty, makrofágy, faktory růstu a látky,`které napomáhají opětovné funkci dosud nečinných cév.

39

S40-50 informace o konrétních nemocech vynecháno

S50

Kromě již zmiňovaných nejčastějších onemocnění se nyní zmíníme i o některých ostatních.

Žaludeční vřed, vřezi na dvanáctníku, zánět žaludku (gastritida), vředo kolitidy vyžadují standardní dýchání s trenažérem. Při zhoršení stavu dýchání se léčba prodlužuje, obvykle netrvá déle než tň měsíce. Osteochondróza (onemocnění kostí), ischias, lumbago (tzv. ústřel - náL vzniklá bolest v bederní krajině), kyfózy (nežádoucí vyklenutí páteře), částečné poranění nervů a ochabování svalů (atrofii) rovněž léčí standard dýchání. Přestože se zejména v případě ischiasu projevují bolesti, dýchá nepřerušujeme. Chůze a fyzická zátěž se při bolestech nedoporučují. Doléčení trvá několik měsíců, léčení atrofie svalů může však trvat i déle než rok. Artritidy, artrózy a revmatismus léčí standardní dýchání. Doba léče artritidy činí 2-4 měsíce, artrózu je podle stavu možné vyléčit během několika měsíců, ale i několika let (to se týká například těžší formy ochromení koxartrózy - artrózy kyčle). Revmatismus lze vyléčit za 3-6 měsíců. Endogenním dýcháním prováděným doporučeným způsobem je možné také léčit pyelonefritidu (bakteriální hnisavý zánět ledvin) a jiná onemocnění ledvin - např. ledvinové cysty, ledvinové kameny a také močové i žlučníkové kameny. Chronická pyelonefritida se vyléčí zhruba za tři měsíce, ostat nemoci od 2-6 měsíců.

Během několika měsíců lze rovněž vyléčit alergie a lupénku. Roztroušená skleróza vyžaduje také standardní dýchání a zlepšení se objeví již za 2 měsíce. Léčení probíhá postupně v závislosti na zvládnutí endogenního dýchání a prodlužování doby cvičení.

Léčení onemocnění smyslových orgánů je také možné. Čich se obnoví za 6-8 týdnů, zlepšení zraku u nemocných s poruchami očního nervu, sítnice rohovky i čočky se projevuje už za 1-2 měsíce. Je možné léčit i astigmatismus (vada oka, při níž vlivem nestejného zakřivení lomivých struktur oka dochází k poruše vidění) a glaukom (zelený zákal). Byly potvrzeny i pří­pady částečného zlepšení zra.ku u katarakty (šedého zákalu).

Zlepšení sluchu se projevuje za 6-12 týdnů.

Vladimír Fedorovič Frolov píše, že kromě vyléčení zhoubného nádoru u něj v závislosti na změně způsobu dýchání došlo i k dalším pozitivním jevům. Po pětadvaceti letech se mu podařilo překonat následky tuberkulózy a částečnou paralýzu spojenou s poškozením sedacího nervu, zbavil se bolestí u srdce, potíží s ledvinami a žaludkem. Místo šedivých vlasů se objevil nov vlasový porost. Podle jeho tvrzení odpovídá nyní stav jeho buněk buňkám dvacetiletého sportovce. Průměrná tělesná teplota se snížila ze 36,6° C na

50

S51

34,7° C, tj. o dva stupně, což podle názoru japonských vědců odpovídá zís­kání životních sil organismu na dalších 50 let.

Existuje však také několik diagnóz, kdy je endogenní dýchání kontraindi­kováno. Přestože jsou uvedeny v přiloženém návodu k použití, raději je zopakujeme. Jde o akutní somatická a infekční onemocnění, chronická one­mocnění ve stádiu prudkého zhoršení a dekompenzace, nedostatek kyslíku v krvi (hypoxémii), recidivující krvácení z plic a vykašlávání krve a těžkou hypertonickou krizi.

Změny některých ukazatelů organismu při přechodu na endogenní dýchání

Již bylo řečeno, že v důsledku trvalého přechodu organismu na endogenní dýchání dochází k průměrnému poklesu tělesné teploty o 1,5-2° C. Teplota ; se začíná snižovat v závislosti na době cvičení na trenažéru a ještě rychleji s celkovým přechodem na endogenní dýchání. Při zvládnutí endogenního dýchání se proces zdokonaluje jak v režimu cvičení s přístrojem, tak i bez něj. Snížení teploty je ukazatelem charakterizujícím úroveň zvládnutí endo­genního dýchání a je také základem pro určení délky života organismu.

Dále dochází k 2-4násobnému zvýšení buněčné energie odrážející okysličení nenasycených mastných kyselin volnými radikály. Optimální úro­veň buněčné energie je udržována a stimulována endogenním dýcháním. Množství volných radikálů se daří snížit 4-8krát (metoda biochemické luminiscence). Také dochází ke zvětšení objemu vydechovaných plynů ve srovnání s objemem vdechovaného vzduchu. Koncentrace kysličníku uhličitého činí ve vydechované směsi 2,69 %, zatímco při vnějším dýchání je to 4,21 %. Snížení koncentrace kysličníku uhličitého tedy představuje 1,52 %.

Přechod k endogennímu dýchání znamená novou kvalitu krve. Naše zkuše­nost potvrzuje, že zvýšení energie organismu vede ke zvýšení počtu lymfocytů v krvi průměrně o 3-6 %, což svědčí o dokonalejší imunitě.

Metoda endogenního dýchání zajišťuje nejlepší ochranu organismu před mozkovou mrtvicí a infarktem, protože cévní stěny se stávají pružnými. Nové dýchání výrazně snižuje poškození cévních stěn, tvorbn trombů a tím i riziko vzniku infarktu myokardu či cévní mozkové příhody.

' Ozdravný proces očištění buněk a rehabilitace organismu začíná bezprostředně po prvních cvičeních ve většině orgánů a tkání. Obvykle nejaktiv­něji reaguje centrální nervová soustava a "nejslabší" orgán. Je třeba zdůraznit, že při léčebném režimu není třeba ustávat v běžné pracovní čin

­51

52

nosti, ani se věnovat přípravě speciální stravy nebo zvláštnímu dennímu reži­mu.

Komentáře

V oblasti potlačování volných radikálů a bezpečného zvýšení buněčné energie nám vědci zatím nic převratného předložit nemohou. Mnoho vědců, zejména v Japonsku, usilovně hledá elixír mládí. Jsou připraveni prodlužovat lidský život na úkor snižování tělesné teploty, neboť tvrdí, že snížení teploty o dva stupně může prodloužit život až na 200 let. Snížení tělesné teploty se snaží docílit působením na hypothalamus (část mozku, která zajišťuje kromě jiného i termoregulaci), ale tato metoda nese svá rizika. Toho, aby se tělesná teplota volně pohybovala mezi 34-37° C a organismus se nedostával do extrémních podmínek, je možné dosáhnout pouze na úkor změny látkové a energetické výměny, kterou přináší endogenní dýchání.

V Rusku již dnes existují tisíce endogenně dýchajících lidí - jejich tělesná teplota se tím snížila o 1-1,5° C, což pravděpodobně prodlouží délku jejich života na 120-130 let. Bez ohledu na věk jsou u všech těchto lidí patrné projevy omládnutí a zcela objektivně u nich lze očekávat 30-50% prodloužení délky života. Čím dříve člověk přechází na endogenní dýchání, tím déle bude žít, a proto je nejvhodnější osvojit si jej již v dětském věku nebo v období dospívání. Přizpůsobovací potenciál lidí, kteří endogenní dýchání praktikují podstatnou část dne bude však rok od roku nadále růst podle toho, jak se efektivita látkové výměny v jejich organismu bude dále zvyšovat. Na sklonku 2. tisíciletí tak lidstvo získává první klíč k nesmrtelnosti a vstupuje do nového cyklu přirozeného výběru. Je to výběr nejhumánnější, protože člověk soutěží pouze sám se sebou. Stimuly jsou hodny úsilí.

Homo sapiens se stává endogenně dýchajícím, čímž se jeho životní potenciál minimálně zdvojnásobí.

Endogenní dýchání - vstup do budoucnosti

Ano, vážení čtenáři, jiná alternativa zatím není. Chcete být zdraví, žít bez starosti o své zdraví a těšit se dobré kondici? Pak si osvojte endogenní dýchá­ní a praktikujte jej ! Ještě před tím než se pustíte do endogenního dýchání, je však nutné, abyste novou teorii o udržení zdraví přijali skutečně za svou. Její základ tvoří teze o tom, že při dýchání běžného vzduchu organismus zby­tečně strádá, neboť trpí nedostatkem energie a špatnou látkovou výměnou. Proto rychle stárne a postihují jej nemoci. Je to přirozené, ale proč bychom

52

NÁVOD

Dýchání - základ zdraví a dlouhověkosti. Dýchací individuální trenažér TDI-Ol. L. Celkové údaje.

l.l. Trenažér dýchací individuální TDI-Ol (Frolovův trenažér- inhalátor) je určen k provádění dýchacích cvičení za účelem prevence a léčení různých onemocnění, ke zvýšení imunitních a adaptačních možností organismu. Trenažér slouží rovněž k rehabilitaci a regeneraci přinásledcfch působení různých nepi`íznivých (včetně radiačnfch) ekologíckých a pr5myslových faktorů a stresových stavů.

1.2. Trenažér je určen pro individuální použfvání a proto múže být předán dillšfm osobám po předchozí sterilizaci. ' .

' ~ ~ . t. Technické úd~je.

d~ ~'~ t d P

?.1. Objem nalévané tekutiny ................,.............," ,...,.". ,r.: ..~~ l.. ntax. 20 ml po y ..

?.2. Složení užfvané tekutin . .....:.. , ...:..;..` .., ,w...~..z.~' ~' .y..~ ... pitná voda ?.3. Rozměry nádoby s vf kem: výška - max. ~ 102.mm, pt~ = i~ ~1. ` ..' .- ..

?.4. Obsah vnější nádoby (sklenice): 500, 700, 100 ml. ,

!. Seznam dflů:

l. Dýchacf tsubice .................................................................................. ...... 1 ks ?. Náústek ... .................................................................................................... 1 ks !. Víko pro vnějši nádobu (sklenici) ................................................................. 1 ks 4. Víko pro válcovou nádobku ....,..................................................................... 1 ks i. Vnitřní komora ................................................................................ ........ 1 ks í. Sítko .............................................................................................................. 1 ks 1. Válcová nádobka .......:................ .............................................................. 1 ks i. Vnějšf náďoba - sklenice (nedodává se)

~. Obal . .. .. .. .............. . .............................................................. ....... 1 ks l0. Návod k použfv8nf .....................................................'................................. 1 ks

S1

Trenažér se sestavuje podle obrázku.

4.1. Do válcové nádobky 7 nalijte 2 polévkové Ižíce vody (20 ml)

4.2. Na spodní část vnitřní komory 5 nasad'te sítko 6 a vložte do válcové nádobky 7; 4.3. Válcovou nádobku s ostatními díly uzavřete víkem 4;

4.4. Trubici I zasuňte do otvoru ve víku 4 a nasadte na hrdlo vnitřní komory 5; 4.5. Do volného konce trubice I zasuňte náustek 2;

4.6. Takto sestavený celek je možno, v případě potřeby (viz. pokyny pod body 10. a 23.) - vložit do vnější nádoby (sklenice) 8, kterou těsně uzavřete víkem 3.

S. Technické pokyny pro údržhu a uloženf.

5.1. Po dýchacích cviveních rozebcrte trenažér, všechny jeho části a nádobu umyjte v teplé vodě s mýdlem, n~ho s jedlou sodou, utřete a vysušte.

5.2. Trenažér uložtc do polyetylenové f'olie, nebo do lepenkové krabice. 6. Bezpečnostnf pokyny.

Bezpečnost přístroje je potvrzena cyklem klinických zkoušek ve zdra'votnických zařízeních. Všechny části přístroje je možno sterilizovat v roztoku peroxidu vodíku, jejich ponořením do 3%ního roztoku peroxidu a 0,5°lo mycího prostředku, na dobu 30 minut při teplotě 18-24°C.

7. Výrobce zaručuje správnou funkci trenažéru po dobu 12 měsíců. Životnost přístroje činí 3 roky.

POZOR! Před prvním použitím Frolovova dýchacího trenažéru, musí.být všechny jeho díly omyty v horké převařené vodě, do níž bylo přidáno malé množství jedlé~sody, nebo jiných prostředků, které se používají při mytí nádobí.

S2

NAVOD NA POUŽÍVANÍ TRENAŽÉRU DÝCHACÍHO INDIVIDUALNÍHO TDI-Ol.

l. Účel.

Dýchací trenažér TDI-O1 je originální přenosné zařízení, určené pro dýchací cvičení, která slouží k prevenci a léčení různých onemocnění, jakož i ke zvýšení adaptačních možností lidského organismu.

2. Konstrukce a princip jeho činnosti.

Dýchací trenažér sestává ze dvou válcových komor, které jsou vloženy jedna do druhé, a do nichž se nalévá tekutina. Obě tyto komory jsou přímo propojeny dýchací trubicí. Tuto celou skupinu je možno vložit do nádoby (vnější komory). Jako vnější nádobu je možno použít nádobu o obsahu 1000 ml z netoxického plastu, nebo standardní skleněnou nádobu o obsahu 500, 700, 1000 ml. K tomuto účelu je ve vybavení TDI-O1 i speciální víko pro nádoby.

3. Pokyny k používání trenažéru.

Rozsah použití trenažéru je poměrně široký. Použití dýchacího trenažéru je indikováno při onemocněních jako: chronická obstrukční bronchitida, bronchitidu s astmoidní složkou, lehké stadium bronchiálního astmatu, emfyzém plic, kavernózní tuberkulóza, stcnokardic, osteochondróza, hypertonie, onemocnění podpůrně-pohybového ústrojí.

Kontraindikace: · Aktuální somatická a infekční onemocnění;

· Chronická onemocnění ve stadiu prudkého zhoršení a dekompensace; · Dlouhodobá nedostatečnost, provázená výraznou hypoxemií;

· Recidivující krvácení z plic a vykašlávání a chrlení krve; · Těžká hypertonická krize;

· Onkologická onemocnění.

I. Dýchací trubice 2. Náustek

3. Víko vnější nádoby (pro inhalaci) 4. Víko válcové nádobky

5. Vnitřní komora 6. Sítko

7. Válcová nádobka

Sestavení trenažéru a jeho příprava k použití Trenažér se sestavuje podle obrázku.

Do válcové nádoby 7 nalijte 2 polévkové lžíce vody (20 ml);

Na spodní část vnitřní komory 5 nasad'te sítko 6 a vložte do válcové nádobky 7; Válcovou nádobku s ostatními díly uzavřete víkem 4;

Trubici 1 zasuňte do otvoru ve víku 4 a nasadte na hrdlo vnitřni komorý 5; Do volného konce trubice 1 zasuňte náustek 2;

Takto sestavený celek je možno, v případě potřeby (viz pokyny pod body 10. a 23.) - vložit do vnější nádoby (sklenice) 8, kterou těsně uzavřete víkem 3.

~2

S3

. Postup práce s trenažérem TDI-Ol a zvláštnosti při jeho používání při léčení a prevenci onemocnění.

Dýchací trenažér TDI-O1 může být použit při několika funkčních režimech: 1.. Jako zvlhčovač a inhalátor lékových prostředků rozpustných ve vodě;

2. K vytvoření odporu (kladného tlaku) při vdechu a výdechu, za účelem trénování bránice a dýchacího svalstva, a rovněž tak i k zamezení efektu expiračního uzavření dýchacích cest. Pomocí TDIO1 je možno dýchat hypoxicko-hyperkapnickou plynovou směs při "zpětném dýchání" v procesu tak zvaného "adaptačního dýchání". Tento dýchací režim působí na imunitě - přizpůsobovací mechanismy. Přitom je možno spojovat tyto účinky s vytvořením kladného tlaku v dýchacích cestách při fázích vdechu a výdechu se zvlhčováním dýchacích cest a s inhalací.

4.1. Postup při používání TDI-01 jako trenažéru.

Trenažér sestavíme a nalijeme 20 ml obyčejné nebo destilované teplé vody. Při cvičení se orientujeme na subjektivní pocity a nacvičujeme dýchání hypoxicko-hyperkapnické směsi, která automaticky vzniká na základě efektu "zpětného dýchání". Přitom probíhá tento trénink bez nepříjemných pocitů a nepříznivých následků, jako jsou : bolesti hlavy, akrocyanóza, tachykardie, arteriální hypertonie aj. Výskyt bolestí hlavy a závratí při tréninku, nebo po něm, svědčí o tom, že je třeba zmenšit obsah vnější komory. Trénink se provádí na lačný žaludek, nebo po požití malého množství potravy.

Zásadní podmínkou efektivního využití dýchacího trenažéru, je předběžná fáze, kdy pacient se musí naučit bránicovému typu dýchání, kdy při vdechu dochází k vydouvání břicha a při výdechu je břišní stěna vtažena k páteři. Hrudní koš se nepohybuje při tomto typu dýchání.

Trenažér umísťujeme tak, aby dýchací trubice byla ve výši pacientových úst. Celý dýchací proces probíhá pouze prostřednictvím přístroje; to znamená, že vyřadíme nos z dýchání tím, že jej stiskneme prsty, nebo do něj vložíme tampony z vaty. Bezprostředně po úplném výdechu, navazuje další vdech.

Postupně, při každém dalším cvičení, dochází k prodlužování dýchacího cyklu tím, že se zvětšuje délka výdechu. Je žádoucí kontrolovat časovou náročnost jednotlivých fází dýchacího cyklu pomocí hodinek s vteřinovou ručičkou.

Zvláštní pozornost je nutno věnovat "stupňovitému" výdechu. Při této technice musí být dýchání volné a nesmí při něm docházet k nepříjemným pocitům; musí tedy být "komfortní", bez zbytečného úsilí a napětí v dýchacím svalstvu.

Dýchací trenažér TDI-01 mohou používat jak dospělí, tak i děti.

Délka dýchacích cvičení s TDl-01 je určována individuálně a závisí na druhu onemocnění, závažnosti zdravotního a subjektivniho stavu pacienta. Tato cvičení se mohou pohybovat v časovém rozmezí od 5 do 20 minut, po dobu 5 až 14 dnů, přičemž za optimální dobu trvání tréninku je možno považovat 20 až 30 minut.

Dýchací trenažér TDI-O1 může být používán jak v stacionárních a ambulančních, tak i v domácích podmínkách. Po provedení sterilizace může být předán jiné osobě.

i

S4

4.2. Postup při používání TDI-O1 jako inhalátoru a zvlhčovače s vytvořením regulovatelného odporu v dýchacích cestách.

Do válcové nádobky 7 nalijte 20 ml (2 polévkové lžíce) destilované vody, nebo nálevu z léčivých bylin. Vnitřní komoru 5 vložíme do válcové nádobky 7 a nasadíme dýchací trubici 1. Za účelem ohřevu zvlhčovací a inhalační tekutiny, vložíme válcovou nádobku do vodní lázně - do nádoby s horkou vodou. Pacient vdechuje a vydechuje pomocí trubice I, přičemž zamezuje nosnímu dýchání stlačením nosu prsty, skřipcem, nebo vložením tamponů z vaty. Inhalace probíhá při vdechu.

Dýchání prostřednictvím trubice musí být volné, "komfortní", bez křečovitého úsilí. Výdech musí být v časovém průběhu dvakrát až dokonce třikrát delší, než vdech.

Pravidelné používání trenažéru několikrát denně (4-5krát po dobu 10-I5 minut) vede ke kladným výsledkům: zvlhčení dýchacích cest, zředění a snadnější odvádění hlenu, zmenšení hronchiální obstrukce, zmírnění kašle, zmenšení dýchavičnosti,

Metodika cvičení s Frolnvovým trenažérem.

I. Úvod.

Vrcholná důležitost významu dýchání pro život a zdraví, byla zmímaí lidstvu jiř od antických dob. Zkušenosti lidové i vědecké medicíny dokazu.jí přesvtdčivě prospěšnost dýchacích cvičení při léčení a prevenci různých onemocnění a pro zachování dohrého zdraví a dlouhověkosti.

Toto je možno vysvětlit tím, že dýchání prohíhá ne,jcn v plicích, ale i v buňkách našeho organismu. Proto při trénování dýchání, dochází ke zvyšuvání našich rezervních možností, zlepšu,je sc látková výměna, činnost vnitřních orgánů a nervového systému. V průh~hu procesu dýchání, v diisledku chemických reakcí, vzniká možnost ivorhy kyslíku v huňk.ích - a doch:ízí tedy k cndogcnnínm dýchíní. Fenomén endogenního dýchání,je rákladem cvieení s I~rolovovým dýchacím trenuřírem'TI)1-01. IVa základě mnohaleté vtdecké pr,ícc vytvořil Vludim(r IveWrovii' I~nrlov tcorii endugenního dýchání, sestrojil jednoduchý a snadno ohsluhov;nclný dýchucf trrnuiér n vyprucovul úeinnou metodiku regulace dýchání pomocí trenažéru.

V letech 1990-1995 pn~híhaly klinické zkou;ky I~r~rluvov;r dých;rcího Irenai.éru v ruských lékařských výzkumných ústavech a r.dravotních r.afírcních. Ud roku 1995.je'1'I~I-01 sériově vyráběn. Současně také probíhal další výzkum, volha optitn.ílních tréninkových vyriant dýchání s trenažérem. Zpracování velkého množství podkladů a poznatků z cvičení s trenažérem, jakož i další rozvinutí teorie endogenního dýchání, umožnily zvýšit účinnost této dýchací metody.

V průběhu cvičení s Frolovovým dýchacím trenažérem je prováděno bránicové dýchání do vody, přičemž je postupně prodlužována doba výdechu. Tento proces probíhá za podmínek mírného (bezpečného) snížení obsahu kyslíku a zvýšení přítomnosti kysličníku uhličitého.

Při dýchání do vody vzniká odporjak při vdechu, tak i při výdechu. Taktoje posilováno dýchací svalstvo, zlepšuje se očišťování dýchacích cest od prachových částeček, hlenu, slizu, zlepšuje se ventilace a výměna plynů v plicích. V důsledku toho se zvyšuje obsah kyslíku v krvi a zlepšuje se periferní, kapilární krevní oběh. Tyto procesy příznivě ovlivňují dýchání a výměnu látek v buňkách, což zajišfuje zlepšení činnosti vnitřních orgánů a nervového systému. Bránicové dýchání napomáhá při masáži orgánů, uložených v břišní dutině a tak zabraňuje vzniku městnání v játrech, žlučníku, slinivce břišní, ledvinách a střevnímu traktu. Rovněž tak se zlepšuje pohyb lymfy, což příznivě ovlivňuje proces čištění uvedených orgánů. Dále působí příznivě bránicové dýchání na krevní oběh v břišní dutině a dolních končetinách. Dýchání s trenažérem zlepšuje energetické vlastnosti erytrocytů v krvi, které vyvolávají produkci energie a energetickou výměnu v tkáních. K nejrychlejší aktivizaci dochází u buněk imunitního systému, cévního řečiště a kapilár, které jsou ve styku s erytrocyty. Současně se zvýšením energetické úrovně v buňkách, dochází ke zlepšení výměnných a regeneračních proce

-4

S5

sů v tkáních. V první řadě se obnovuje cévní řečiště, cožje velmi důležité, vlásečnice a kapiláry. Jak je známo, podmínkou zdraví je normální krevní oběh a látková výměna, včetně vysoké aktivity imunitního systému. Při prodlužování doby dýchání podle uvedené metody, dochází ke kvalitativnímu i kvantitativnímu zdokonalování všech tří zmíněných složek. V důsledku tohoto procesu je docilováno nejen vyléčení různých nemocí, nýbrž dochází také k reálnému omlazení organismu.

K výrazným přednostem regulace dýchání s Frolovovým trenažérem patří:

I. Vynakládání malého fyzického úsilí při cvičení, nebof tato cvičení jsou prováděna v klidu. Proto jsou vyloučeny zátěže na srdce, cévy, páteř a klouby.

2. Není vyžadováno volné a intelektuální napětí, což umožňuje úspěšně trénovat dýchání i osobám, které mají oslabené funkce nervového systému (zhoršení paměti a pozornosti), děti předškolního věku do 5 let.

3. Délka cvičení se pohybu,je v rozmezí 15-40 minut, v domácích podmínkách.

4. Dýchací cvičení se provádějf poure ústy; dýchání nosem je vyřazeno.

Tyto přednosti umoi~ňují úspěšné zvládání a účinné provádění dýchacích cvičení s Frolovovým trenažérem jak dětem pěedškolního věku, tak i starsím lidem, těhotným, zeslabeným a nemocným lidem, při chorobách podpůrně-pohybového ústrojí a hypodynamii (úrazy, onemocnění kostí a kloubů, nervového systému a svalstva), v pooperačním období, při poruše nosového dýchání (adenoidy, zkřivení nosní přepážky) atd.

Ministerstvo zdravotnictví Ruské federace určilo indikace a kontraindikace pro používání Frolovova dýchacího trenažéru. Možnost kontraindikací musí zjistit odborný lékař (onkolog, pulmonolog, kardiolog, internista atd.). Pacienti s implantáty a transplantáty, musí konsultovat použití dýchacího trenažéru s lékařem.

Soustavná cvičení s Frolovovým dýchacím trenažérem po dobu několika měsíců, umožňují udržovat v budoucnu optimální úrověň endogenního dýchání bez pomoci tohoto přístroje.

II. Metodika dýchacích cvičení

I . Cvičení je možno provádět vsedě za stolem, v křesle nebo pololeže v posteli. Základní poloha je vsedě za stolem, lokty jsou položeny na stole, ramena jsou svěšená a stejně tak i hrudní koš, záda jsou uvolněná. Náustek je vložen do úst, dýchací proces probíhá pouze přes ústa. Nos se vyřazuje z dýchacího procesu pomocí slabého stlačení nozder dvěma prsty. Při cvičení v křesle, nebo na posteli, musí být zachov5na svislá poloha válcové nádobky.

2. Do válcové nádobky trenažéru nalijte 20 ml vody o pokojové teplotě. Způsob dýchání je bránicový; při vdechu se bránice stahuje, klesá dolů a břicho se vydouvá dopředu. Při výdechu je břicho uvolněno a v konečné fázi výdechu se břicho vtahuje silou břišních svalů. Hrudní koš je uvolněn, nepohybuje se a neúčastní se dýchacího procesu. Doporučuje se provést, vleže na zádech, procvičení bránicového dýchání. Pro usnadnění kontroly pohybu břišní stěny si položíme dlaň na břicho.

plíce srdce bránice výdech bránice vdech ~dech výdech

S6 xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

3. Fáze dýchání - vdech a výdech, dýchání se provádí do vody v trenažéru. Vdech probíhá aktivni a netrvá déle než 2-3 vteřiny. Výdech je pomalý, rovnoměrný, úsporný a prodlužovaný. Na počát ku výdechu, je břicho uvolněné, vzduch jakoby "vyfukován tvářemi". Na konci výdechu je břichc vtahováno dovnitř pomocí břišních svalů. V případě slabých břišních svalů, je možno dlaní napo moci vtažení břišní stěny. Bezprostředně po výdechu, začíná další vdech.

4. TDC - trvání dýchacího cyklu -je celková doba pro jeden dech a výdech. Například, vdech 2 vteřiny, výdech 11 vteřin. V tomto případě činí TDC - 13 vteřin.

První úkol spočívá v určení TDC. K tomu je třeba hodin s vteřinovou ručičkou. Při určování TDC se provádí vdech - 2 vteřiny a nato jeden nepřerušovaný, dlouhý výdech. Tento dýchací cyklus opakujeme po dobu 5 minut (vdech-výdech, vdech-výdech atd.) Začněte s TDC = 7 vteřinám (vdech - 2 vteřiny, výdech - 5 vteřin) a dýchejte podle vzorce 2 - 5 (vdech - 2 vteřiny, výdech - 5 vteřin atd.). Věnujte pozornost rovnoměrnosti, úspornosti a pomalosti výdechu. Břicho je v době výdechu uvolněné, a k jeho aktivnímu vtažení dochází na konci výdechu. Probíhá-li dýchací proces bez potíží, je možno zvětšovat TDC o 1-2 vteřiny (prodlužováním doby výdechu). Dojde-li k projevům dýchavičnosti, musí být zkrácena doba výdechu o 1-2 vteřiny. Je třeba si zvolit, na počátku cvičení takovou největší hodnotu TDC při níž, po 5 minutovém cvičení, nedochází k projevům dýchavičnosti.

6. Doba pro 2-3 cvičení na trenažéru se určuje podle tabulky:

TDC, vteřiny do 11 12 13 14 15 16 a více

Doba cvičení, minuty 15 16 16 17 17 18

Na počátku cvičení dýchejte podle zvoleného TDC a během posledních 3-5 minut se snažte pro dloužit výdech o I-2 vteřiny.

Při hodnotě TDC do I 5 vteřin, je výdech nepřerušovaný.

Vdech + Výdech = TDC

2 vteřiny I I vteřin 13 vteřin

-6

S7

7. Při hodnotě TDC - 15 vteřin (výdech - 13 vteřin) se přechází na "dávkovaný" výdech, který sestává z krátkých výdechů (mikrovýdechů po 6 vteřinách). Mezi mikrovýdechy je zařazena zádrž přestávka ve výdechu o délce 1 vteřiny. Po tuto dobu je břicho aktivně vytlačeno dopředu (bez vdechu) do výchozí polohy ("prudké vystrčení" břicha), na konci posledního mikrovýdechu se břicho zatahuje a následuje vdech. Dýchací cyklus tedy probíhá podle tohoto schématu:

vdech mikrovýdech "prudké vystrčení břicha" mikrovýdech vdech 2-3 vteřiny 6 vteřin I vteřina 6-7 vteřin

obr. 3 * *

vdech mikrovýdech mikrovýdech 2 vteřiny 6 vteřin I vteřina 6-7 vteřin

* zastavení výdechu na dobu 1 vteřiny, břicho se vrací do výchozí polohy (bez vdechu).

Postupně se prodlužuje poslední mikrovýdech až na dobu 13 vteřin, tj. TDC pak činí 22 vteřin.

*

2 vteřiny 6 vteřin; I vteřina 13 vteřin

Poté se poslední mikrovýdech o trvání 13 vteřin dělí na dva po 6 vteřinách, a znova se prodlužuje doba posledního mikrovýdechu od 6 vteřin do 13. Nato se opět poslední mikrovýdech rozdělí na dva výdechy. Tímto způsobem se dociluje stálého prodlužování doby výdechu.

~ *~ *

2 vteřiny 6 vteřin; I vteřina 6 vteřin; I vteřina až do 13 vteřin

8. Doba cvičení se prodlužuje obden, maximálně o 1 minutu; a celková doba cvičení dosahuje 30 minut. Doporučuje se dodržovat tento cvičební režim po dobu dvou týdnů. V následujícím období se doba cvičení prodlužuje až do 40 minut. V tomto cvičení je třeba pokračovat až do přechodu na endogenní dýchání.

Cvičení se provádí podle jedné hodnoty TDC a teprve posledních 5 minut se TDC prodlužuje o 1 vteřinu. Každé cvičení sestává ze tří částí. První část je rozcvičková (5 % doby), je to přechod na hodnotu, dosaženou v předchozím cvičení. Druhá část je dýchání na dosažené úrovni (80-85 %). Dýchání upravujeme tak, aby poslední mikrovýdech probíhal při citelném nedostatku vzduchu, avšak bez projevů dýchavičnosti. Třetí část je vyzkoušení možnosti prodloužení dýchacího cyklu tím, že prodlužujeme výdech o 1 vteřinu.

- '7

S8

9. Může dojít k případům, kdy stejnoměrné, ustálené dýchání je vystřídáno dýchavičností a TDC se zkracuje o několik vteřin. V takovém případě je třeba přerušit cvičení a zapsat si hodnotu TDC a dobu cvičení, při níž došlo k dýchavičnosti. Následující den se musí doba cvičení zkrátit o 5-6 minut a TDC o 2-3 vteřiny. Poté pokračujeme v cvičení za současného prodlužování doby cvičení o 1-2 minuty týdně. Po dosažení 40minutové doby cvičení, pokračujeme v cvičeních po dobu dvou týdnů. TDC prodlužujeme o 1 vteřinu za 2-3 dny. Nesmí se provádět dýchání při "překonávání" pocitu dýchavičnosti. Je možno doporučit zařadit do jídelníčku 50 ml nerafinovaného rostlinného oleje a žloutek z jednoho slepičího vejce (na 7-14 dnů).

10. U mnohých pacientů je na překážku rychlý vzestup obsahu kysličníku uhličitého, v důsledku čehož dochází k veliké stimulaci dýchacího centra. Základním činitelem dýchacích cvičení, je dlouhý výdech při optimálním odporu (dýchání do vody).

Proto je základním režimem cvičen( trénink dýchání s trenažérem s 20 ml vody, bez vnější nádoby (sklenice).

Vnější nádobu (sklenici) o obsuhu (l,.i.-I Iltr, JC mollnu pnu~lvul, vyCh6ioJo ~, hwlnuty TI)C', ,juko doplňkový způsob tréninku a rovněl! tuk I pW inhwlut.o,

TDC, vteřiny 16-22 vtefin 2i-29 vtei'In i(1 vteřin u vlcc Obsah vnější nádohy 0,5 litru (1,7 litru 1,0 litru

I I. Denní doba pro cvičení - večer, před spaním, 3-4 hodiny po večeři. Cvičení, prováděná ráno, nebo během dne, jsou méně účinná.

12. Cvičení musí být prováděna denně. Jejich přerušování snižuje účinnost uzdravovacího procesu.

13. Po uplynutí I(~14 dnů od počátku cvičení, již není třeba stlačovat nos pomocí prstů (za podmínky, že již došlo k retlexnímu vyřazení nosu z dýchacího cyklu).

14. Přechod ke cvičením v režimu endogenního dýchání, začíná při dosažení hodnoty TDC = 25-30 vteřin, nejdříve však po 30-35 dnech každodenního cvičení. Cvičení endogenního dýchání se provádí s trenažérem bez vnější nádoby (sklenice). Struktura dýchacího cyklu zůstává stejná; tj. vdech a mnohonásobné mikrovýdechy po 6 vteřinách, se zádržemi na 1 vteřinu mezi jednotlivými mikrovýdechy.

15. Při endogenním dýchání je dosavadní dýchací cyklus doplněn o novou techniku: mezi jednotlivými mikrovýdechy, v době zádrže na 1 vteřinu, je zařazeno "přisání" vzduchu nosem. To zajišťuje přívod velmi malého množství vzduchu do plic. Za tímto účelem napneme, po mikrovýdechu, krční a retní svaly, přičemž se rty vyšpulují trochu dopředu, klíční kosti se trochu nadzvedávají, a po napnutí se svaly uvolňují. Břicho se přitom pasivně zvedá a uvolňuje. Poslední mikrovýdech končí vtažením břicha pomocí břišních svalů.

-g

S9 o`o`o`o`o`o`o`o`o 0

vdech; výdech;

O - zádrž výdechu na dobu 1 vteřiny, "přisání" vzduchu nosem pomocí krátkodobého napnutí a uvolnění[l~ních a krčních svalů. Poslední mikrovýdech se rovněž prodlužuje od 6 do 13 vteřin a s následujícím dělením na dva miknrvýdcchy po 6 vteřinách.

16. Používání techniky endogenniho dýchání umožňuje prodlužovat dobu výdechu na desítky minut (při mnohonásobném zvyšování počtu mikrovýdechů). Při správné dýchací technice dochází k růstu hodnoty TDC. Zůstává-li hodnota TDC beze změny, znamená to, že došlo k uzavření mezery v hlusivkach. K tomu dochází v důsledku poklesu brady (horní zámek) při napnutí krčních svalů, nebo dojde-li při napnutí svalů k současnému vodorovnému vysunutí hlavy a krku dopředu. To zapříčiňuje uzavření mezery v hlasivkách. Přechod k aktivnímu endogennímu dýchání začíná obvykle po 65-70 vteřinách. Například, od 60 až 90 vteřin při jednom cvičení. V dalším stádiu dochází k růstu TDC a za 2-3 týdny může jeho hodnota dosáhnout 60 minut. Období endogenního dýchání pomocí přístroje se může ukončit, když na třech po sobě následujících cvičeních bude dosaženo hodnoty TDC = I hodina.

17. V průhěhu cvičení se doporučuje si vést deník, do nějž zapisujeme své poznatky, subjektivní pocity při cvičeních i během dne, délku doby cvičení, hodnotu TDC, dechovou frekvenci, počet tepů, každodenní luxlnoly krcvního tlaku, t~lesnou teplotu a váhu jednou za 10 až 14 dnů. Rovněž tak se musí zapisovat užívání léků a výsledky vyšetření.

IR. Dýchací cvičení zlepšují I:ítkovou výnúnu v urganismu, napomáhají odstraňování odpadních látek a toxinů z tkaíní. Proto,je přípustné použív~íní různých metod a prostředků k čištění orgnnismu. Je třeba zabezpečit dustatečně dodávku vitamínů a minerálů do organismu. Dále je žádoucí požívat potravu "podle potřehy", při pocitu hladu. Rovněž tak je třeba vyhýbat se zátěžím a stresům, včetně nadměrných fyzických zátěží, spojených s hyperventilací plic, přehřátím a podchlazením. Jsou přípustní i jiné metody (,lako dopliSkuvv. podle určení lékaře;jako např. masáž, fyt<rierapie, psychotcrapic).'l.menšení dávek kků,jc ntoino puuze se souhlasem lékaře. Úplné zrušení užívání líků můžc hýl uskutečnčno až pú ncrbytnim vyšetření.

19. Při zeslabeném zdraví a omezených rezervních možnostech organismu, (například TDC = 5-10 vteřin, dechová frekvence - 20 dechů za I minutu, nebo i vyšší) se doporučuje na dobu 2 až 4 týdnů, vdechovat nosem a vydechovat do trenažéru. Také je možno, po dobu prvních 7 až 10 dnů, provádět dýchací cvičení pomocí trenažéru, v němž je 10 ml vody. Po dosažení hodnoty TDC = 20 vteřinám a délky dýchacího cvičení = 30 minutám, je nutno přejít k dýchacím cvičením podle původního programu; tj. vdech i výdech do vody (viz. čl. 6 a další). Dětem ve věku 5-10 roků se doporučuje začínat cvičení o délce od 10 minut (maximálně 3(1 minut denně), přičemž je možno cvičení prodlužovat již od druhého týdne. Po dobu 2-3 týdnů je rovněž možno cvičit s trenažérem s 10 ml vody.

-9

S10

20. Do trenažéru, stačí přidat do vody 1/2 kávové lžičky soli. Rovněž tak je třeba neustále dbát, aby sítko vnitřní komory se dotýkalo dna válcové nádobky trenažétu.

21. V případě nadměrného zatížení při dýchacím cvičení, dochází ke 20-30% zvýšení pulsu, hodnoty krevního tlaku a dechové frekvence. Při vzniku takových příznaků, je nutno omezit dobu cvičení o 5-7 minut, snížit hodnotu TDC o 2-3 vteřiny, po dobu 3-5 dnů.

22. Provádění dýchacích cvičení dvakrát denně, nebo i častěji, nebo déle než 40 minut denně, je možno pouze pod lékařským dozorem. Rovněž tak se nedoporučuje spojovat dýchací cvičení s Frolovovým trenažérem, s jinými druhy dýchacích cvičení.

23. K provádění inhalací se používat sklenic o ohsahu 0,5 litru, do níž nalijeme 100 ml vody (o teplotě 60°C), do sklenicc vluŤ(mc lrenu~br hcz viku válcové nádobky. Do válcové nádobky trenažéru nalijeme 20 ml ndlovu pro inhwlwci, lklonici uzuvřeme víkem pro vnější nádobu. Během inhalace provádíme obyčejný vdoch w výdoch du vetdy. Nuw nonf nutttu ucpfivat.

24. Endogenní dýchdnf be~ puUAltl prhtf~tl W II~~Íp1 ~V/dl b%hllM a"~ÍW~ HIIVltlltl prlnelpcm tohoto dýchdnf jc pctuy,o vydltth®VAlll 1 %~IIÍ Y~111~ V~~ V ~~1111" ~hA~l k prev,~iujícímu zdpornému (pNpAvllCllBU) t~tlh ~ 1))M/111 VNIIhII ~IM dl~l1 bIlrllmu pl'isdvacímu tlaku. Pntto mus( b~t v~dlCh fIllnImAlnl, )iOOO~Wel~1 W VydlOhsVwt v mwlých ddvkfich a vzduch vypouštět pi'ca xuby, Plbbylllk V~dUChU vypnUltlme Onwom. V xdviwlosti nu churakteru naší práce a velikosti t'yzické ydtě?C, Je mntnn t'd?n~ kctmhinovut výdechy ústy a nosem. Nejlepší způsob rozvíjení endugonnlhu dýchdnl je rychld chůzc. V tukoW m případě může každá vydechnutá dávka mít déletrvujic( průběh. f'oalupně, bčhem dne, dochází převládání endogenního dýchání nad vnějším, v souladu s proceaCm fixuce podmíW ných retlexů a tím se endogenní charakter dýchání stává obvyklým a každodcnním.

-10

S11

Závěr V současné době se rychle rozšiřuje metoda endogenního dýchání v Rusku i v jiných zemích. Odborníci ze společnosti "Dinamika" a V. F. Frolov systematicky vyhodnocují poznatky a zkušenosti získané při používání dýchacího trenažéru.

Seznam nemocí a potíží, u nichž je dokázán léčebný efekt použitím trenažéru endogenního dýchání:

- ischemické onemocnění srdcc u mozku - srdeční arytmie

- vegetativnis kapilární distonie - migréna

- kh:hkost kapilár

- vysoký krevn( tlak - hemcroidy

- chmnleká bmnchitida

- pneumoskleróza (kalcitikace plic) - zán~t čelistní dutiny

- zánět čelních dutin - rýma

- vředové onemocn~ní trávicího traktu - gastritida

- vředová kolika

- polycystóza Icdvin

- nehnisavý zán~t Icdvinových klubíček - pyelonefritida

- alergická psoriáza (lupcnku)

- diabetes

- tromboflebitida

- varixy (křečové žíly)

- mnstopatie (chorobné stavy prsní žlázy) - myomy

- polypy

- gynekologická onemocnění - neplodnost žen

- impotence

- osteochondróza - polyartritida

- artróza

- tuberkulóza - herpes

- chřipková onemocniSní - chlamidie

- parodontóza - ischias

a jiné choroby.

Zřetelné je také snfženf závlsloetl na alkoholu Pro ty, kteří chtějí zhubnout, je Frolovovův a nikotinu. žér reálnou možností dokázat to ve velmi

době a nevratně (1 kg týdně).

-11