Endogenní dýchání, Frolovým trenažérem

Výpisky z knihy Kozlova

  1. Informace

  2. Princip

  3. Účinky

  4. Poznámky

  1. Informace

Následující jsou výpisky z uvedené knihy (S+číslo, udává stránku v knize).

  1. Princip

Endogenní dýchání = nádech i výdech s odporem dosahovaným dýcháním přes vodní sloupec (vodní filtr Frolova přístroje)

S17 Autor metody endogenního dýchání, V. F. Frolov: "Když se mě ptají, čím se obyčejné dýchání liší od endogenního dýchání prováděného na tre­nažéru, odpovídám, že především odlišnou hodnotou tlaku a potom hypo­xií (nedostatek kyslíku ve tkáních či v organismu) a hyperkapnií (zvýšení množství oxidu uhličitého v krvi). Při vnějším dýchání se zvýšený tlak v pli­cích udržuje přibližně po dobu jedné pětiny z celkové doby trvání dýchací­ho aktu, ale při dýchání na trenažéru to je téměř po 90 % doby dýchacího aktu. Účinek dýchání velmi závisí právě na hodnotě tlaku, který má přímý vliv na zvětšení počtu vzduchových bublinek pronikajících do našich plic­ních sklípků. Takovým způsobem je při dýchání na trenažéru možné dosáh­nout několikanásobného efektu v načerpání potřebné energie pro organismus."

Nová hypotéza o funkci dýchání (S15???)

K převratným poznatkům patří především to, že :

-buňky získávají svou energii a kyslík z reakcí volných radikálů nenasycených mastných kyselin jejich membrán,

podnícení buněk k uvedené reakci a následně aktivní práci provádějí krevní erytrocyty, které dostanou elektrický vzruch, (Jestliže jsou např. plíce neúměrně velké, množství nasávaných bublinek se prudce zvyšuje, ale jejich rozměry jsou menší, protože objem se nezměnil (???). V takových podmínkách dochází k žádoucímu zvýšenému množství podrážděných erytrocytů. Lidé s těmito parametry se dožívají neobyčejně vysokého věku (S37).

První poučka doslova převrací naše obvyklé představy - kyslík není dodáván do buňky krví, ale naopak se v buňce vytváří! ????

Dýcháním s odporem se snižuje obsah kyslíku v nadechovaném vzduchu, což při pravidelném opakování způsobuje zvýšení počtu červených krvinek. (až sem je to známé, dálší konstatace ??)

To vede k postupnému zneškodňování volných radikálů, které jsou hlavním faktorem pro vznik civilizačních onemocnění a způsobují i předčasné stárnutí. V důsledku toho dochází i k prokazatelnému zvýšení imunity organizmu.??_?

S5 provádění výdechu pod tlakem, s odporem(S5) a odpor při nádechu, který vede ke zvýšenému tlaku v plicích (snad k snížení ???)­ a změna obsahu některých plynů v nadechované směsi. Obsah kyslíku obvyklých 21 % snížen na 15 % (hypoxie) a množství kysličníku uhli­čitého se z 0,045 % zvyšuje na 3-4% (hyperkapnie)

S20

Přestože k mírné hypoxií dochází, množství kyslíku ve tkáních vlivem dýchání pod tlakem vzrůstá několikanásobně! Buňky se v kyslíku přímo "koupou", protože množství buněk vyrábějících kyslík se několikaná­sobně zvětšuje!

- Při endodgenním dýchání se radikálně změní látková výměna a lidský organis­mus přechází na novou úroveň rehabilitace

S6 – Vysokou účinnost metody způsobuje to, že jsou zasahovány všechny buňky v organizmu, ve všech orgánech

- Moskevský vědec a lékař G. N. Petrakovič vytvořil novou hypotézu o dýchání, která zásadně změnila tradiční představy o procesech látkové výměny v organismu. Podle této hypotézy je aktivita buněk zajišťována především díky jejich periodickému energetickému vzruchu a nikoliv tedy pouze díky dodávanému kyslíku. Energetický vzruch v membránách buněk startuje okysličení nenasycených mastných kyselin volnými radikály, které buňce zajišťuje potřebnou energii a kyslík.

S12 - Tam, kde při obyčejném, vnějším dýchání probíhá opotřebování, poškození a stárnutí, dochází při endogenním dýchání k oživení a rehabilitaci, což se nedaří vysvětlit ani tradiční teorií přepravování kyslíku v organismu.???

  1. Účinky

inzerát: Údajné účinky : Značně nevěrohodné !!!!!!

Již po třech týdnech se zvyšuje imunita, mizí chronické bolesti, nespavost, upravuje se krevní tlak, posiluje se srdce a cévy, zlepšuje se stav astmatiků.

V druhé fázi se zlepšují nemoci trávicího traktu, gynekologické obtíže, onemocnění kloubů a kostí, postupně dochází k omlazení organizmu, snížení závislosti na alkoholu a nikotinu i tělesné hmotnosti __________??????????,

S3.- buňky dostávají mnohem více energie, to přispívá k ozdravění organismu a rozhodujícím způsobem může také ovlivnit délku života. - vede ke snížení tělesné tep­loty 1,5-2° C, což má za následek menší opotřebení organismu.

S4 – Výhoda endogenního dýchání spočívá ve výrazném zvýšení nasycenosti organismu energií -

- Organismus s jeho pomocí získává novou efektivní látkovou výměnu, která zaručuje zdraví a dlouhověkost;

- Nový systém se v organismu stále zdokonaluje a nemá žád~ lejší účinky, ba právě naopak.

S5 - s použitím trenažéru jsme schopni například místo obvyklých pat­nácti dechů a výdechů za jednu minutu provést pouze šest nádechů a výdechů ­brzy však vystačíte ještě s menším množstvím - se čtyřmi či se dvěma (???). Po natrénování na trenažéru , za 4-6 měsíců dosáhneme stejného účinku i bez trenažéru.

- technologie je rozpracována tak, aby u "nevyléčitelných" onemocnění působila na jejich vlastní příčinu. Její použití zásadním způsobem zvyšuje účinnost farmakoterapeutických, chirurgických, fyzikálních ale i jiných jiných postupů. Tím se zvyšují možnosti komplexního léčebného pří­stupu u všech onemocněních bez výjimky, včetně obávané rakoviny.

S11 –Vlivem endogenního dýchání dochází k:

- Obnovení plnohodnotné srdeční činnosti. Rehabilitace zajistila odstranění zjevně se projevujících poruch jako je dýchavičnost a slabost, které byly diagnostikovány jako arytmie, bradykardie (zpomalení srdeční činnosti)

- Vyléčení bronchiálního astmatu a chronické bronchitidy

- Normalizaci hladiny cukru v krvi a odstranění inzulínové závislosti u diabetiků;

- Obnovení plodnosti u žen ve věku 48-50 let a u mužů obnovení potence ve věku od 55-69 let;

- Vyléčení orgánů pohlavní sféry - vaječníků a dělohy u žen a předstojné žlázy (prostaty) u mužů;

S12 -

- Normalizaci zvýšeného a sníženého krevního tlaku;

- Rehabilitaci po poranění sedacího nervu a kloubů při dlouhotrvající chronické artritidě (zánětu kloubů);

- Vyléčení vředů na žaludku, dvanáctníku a jícnu, zánětu žaludku - Odstranění ledvinových a žlučníkových kamenů;

- Obnovení funkce ledvin, jater, žaludku i střev po chronických zánětlivých onemocněních;

- Rehabilitaci zastaralých úrazů opěrného aparátu;

- Zlepšení pružnosti stěn krevních cév, normalizování rozšířených žil, hojení dlouho krvácejících jizev, starých dvacet i třicet let;

- Vyléčení dlouholeté migrény;

- Zlepšení kvality kůže, obnovení pružnosti kůže na obličeji i krku a vyhlazování vrásek;

- Upevnění vlasových kořínků, obnovení růstu vlasů a snížení šedivění;

- Omlazení organismu.

- Zvyšuje se kvalita krve, což má pochopitelně největší vliv na orgány a tkáně s obzvlášť vysokým krevním zásobením - srdce, mozek, ledviny, plíce a žlázy s vnitřní sekrecí.

- Dochází k podstatnému zlepšení aterosklerózy za každých okolností (S20)

- Zajišťuje současně léčbu i prevenci (S29).

- Funguje jako velmi dobrý prostředek proti nespavosti (S33).

- Dokáže organismus energeticky stimulovat.

- Aktivizuje imunitní systém neobyčejně rychle,

- Končí rozpad cévní stěny

- Zvyšuje se úroveň buněčné energetiky tkání a tím se v nich zlepšuje výměna;

- Zlepšuje se stav imunitního systému a všechny imunitně kompetentní buňky se stávají vysoce aktivními.

- Dochází k průměrnému poklesu tělesné teploty o 1,5-2° C (S51)

- Množství volných radikálů se daří snížit 4-8krát (metoda biochemické luminiscence(S51

- Ddochází ke zvětšení objemu vydechovaných plynů ve srovnání s objemem vdechovaného vzduchu. Koncentrace kysličníku uhličitého činí ve vydechované směsi 2,69 %, zatímco při vnějším dýchání je to 4,21 %. Snížení koncentrace kysličníku uhličitého tedy představuje 1,52 %.

- Zajišťuje nejlepší ochranu organismu před mozkovou mrtvicí a infarktem, protože cévní stěny se stávají pružnými.

- Snižuje poškození cévních stěn, tvorbu trombů a tím i riziko vzniku infarktu myokardu či cévní mozkové příhody.

- Normalizace váhy a mnoho dalšího.

S20 - Vlivem endogenního dýchání vzroste energie buněk 2-4x

A NAOPAK NORMÁLNÍ VNĚJŠÍ DÝCHÁNÍ vede k

- k zákonitým následkům poškozování a stárnutí (S4)

- podmínky pro vznik rakoviny jsou jakýmsi závěrečným procesem nežádoucích změn ve tkáních, jejichž počátek vyvolalo naše vnější dýchání (S22)

  1. Poznámky

Vnější dýchání = náš obvyklý způ­sob dýchání

s3 - klíčový problém udržení zdraví a vysokého věku byla vždy považována vším dobře fungující látková výměna, ale dnes se ukázalo, že zdravot­ní potíže a předčasná úmrtí jsou ze všeho nejvíce spojena s nedostatečnou tvorbou a výměnou energie. Špatně fungující látková výměna je problémem druhotným. Příčinou energetického deficitu je především náš obvyklý způ­sob dýchání. Přestože nám dodává životně důležitý kyslík, před patologickými ­projevy náš organismus - na rozdíl od vnitřního, endogenního dýchání ochránit nedokáže.

S5 - čím je frekvence dýchání nižší, tím efektivnější je látková výměna v organismu, což vede ke zlepšení zdravotního stavu.

S6 - Poslední vědecké práce, zejména od amerických vědců, označily za hlavní příčiny úpadku a stárnutí organismu nízkou energii v buňkách, v buňkách v nichž se vytváří zvýšený počet radikálů. Ukazuje se, že zatížení buňky se může lišit 100-1000krát. Rozpad buněk vede k poškození a opotřebování tkání. Většina ostatních buněk je pro akutní nedostatek energie pasivní a jejich stav určuje úroveň tzv. znečištění čili zanesení organismu.

Moskevský vědec a lékař G. N. Petrakovič vytvořil novou hypotézu o dýchání, která zásadně změnila tradiční představy o procesech látkové výměny v organismu. Podle této hypotézy je aktivita buněk zajišťována především díky jejich periodickému energetickému vzruchu a nikoliv tedy pouze díky dodávanému kyslíku. Energetický vzruch v membránách buněk startuje okysličení nenasycených mastných kyselin volnými radikály, které buňce zajišťuje potřebnou energii a kyslík.

S15 - Nová hypotéza o funkci dýchání

K převratným poznatkům patří především to, že :

-buňky získávají svou energii a kyslík z reakcí volných radikálů nenasycených mastných kyselin jejich membrán,

První poučka doslova převrací naše obvyklé představy - kyslík není dodáván do buňky krví, ale naopak se v buňce vytváří!

Vědci potvrzují (???), že proces okysličení volnými radikály ve tkáních živých organismů probíhá nepřetržitě ve všech strukturách molekul a s nejrůznější intenzitou se pak uskutečňuje také v našich tkáních.

Podíl takového okysličení, vyvolaného dýcháním, má zpravidla zásadní význam, jinak by člověk nebyl tak silně závislý na dýchání. ???

Na jedné straně tedy existuje vnější, normální dýchání, které používají všichni lidé, a na druhé straně endogenní čili vnitřní dýchání, jež má již také celou řadu přívrženců. Abychom daný problém lépe pochopili, je třeba důkladně prozkoumat práci buněk, od plicních sklípků, kde probíhá elektronická "rozcvička" krve, až k nejvzdálenější buňce, tzv. terčové, která čeká na svou dávku posilující energie. Nejdříve bychom se však měli seznámit s hlavním činitelem procesu výroby a výměny energie v organismu, jímž je červená krvinka (erytrocyt).

15

Erytrocyt je nejdůležitější krevní buňkou v organismu a zároveň jednou z nejpočetnějších. Obsahuje krevní barvivo hemoglobin. Z celkového počtu buněk (asi 2 x 1014) tvoří erytrocyty přibližně množství (2,5 x 1013). Erytrocyty (???) zajišťují nepřetržitou činnost všech buněk orgánů a tkání, zabezpečují látkovou výměnu, odvádění kysličníku uhličitého a dalších produktů výměny v organismu a mají i další funkce.

Průměrná délka života erytrocytů je 120 dní. Buněčná membrána erytrocytu je složena ze čtyř vrstev; dvě střední vrstvy se skládají z lipidů obsahujících bílkovinné vměstky v podobě plovoucích globulárních těles. Vnější vrstvy jsou bílkovinného původu.

Erytrocyty mají dostatečnou ohebnost a pružnost, což jim umožňuje procházet i cévami s menším průměrem. Stejně jako ostatní buňky mají záporné povrchové náboje, ve srovnání s jinými krevními buňkami (leukocyty a trombocyty) je však jejich povrchový náboj největší. Je známo, že částice se stejným nábojem se odpuzují, a právě tím je díky erytrocytům zajištěno hladké proudění krve v našich cévách. U člověka s hmotností 70 kg se ve stavu klidu každou minutou uskuteční koloběh asi tří kilogramů erytrocytů. A tento proces se nikdy nezastaví.

Teorie endogenního dýchání umožnila vnést do těchto pozorování nový rozměr. Jestliže do cév vstupují erytrocyty, které nesou vzruch endoteliocytům (buňkám vystýlajícím vnitřek cév), dochází pak vlivem nekontrolovatelných procesů okysličení volnými radikály k nežádoucím následkům především v našich tepnách. Poškození kapilár (patologické případy a onemocnění nebereme v úvahu), je možné hlavně při zvýšeném zatížení dýchacího a srdečně-cévního systému.

Zbývá nám seznámit se s tím, jaký vliv má dýchání na ostatní krevní buňky - bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky (trombocyty), kterých je v porovnání s erytrocyty několikrát méně. Pohyb buněk v artériích umožňuje jejich vzájemný kontakt. Stav výměnných procesů i funkční aktivita leukocytů a trombocytů jsou určovány především energetickým potenciálem erytrocytů.

Co je příčinou toho, že při endogenním způsobu dýchání nedochází k nežádoucímu poškozování cév? Doba nadmutí plic při nádechu se při tomto způsobu dýchání zvýší 4-5 násobně, což vede k odpovídajícímu zvýšení počtu vzduchových bublinek (???), pronikajících do kapilár plicních sklípků a také ke zvýšení počtu erytrocytů s potřebnou energií. Abychom pochopili logiku těchto úvah, obraťme se k živé přírodě. Plovoucí velrybu zpozorujeme podle gejzíru vody, kterou zvedá mohutný proud plynů, jenž velryba vytlačuje při výdechu. Ohromnou energii tohoto vodního obra zajišťuje dýchání v podmínkách zvýšeného tlaku.

Tlak v plicích je po srdeční činnosti dalším, velice důležitým faktorem, který zajišťuje proniknutí malinkých vzduchových (???) bublinek do kapilár alveol. Tento tlak také zvyšuje výkonnost okysličení nenasycených mastných kyselin volnými radikály, jehož výsledkem je výroba endogenního kyslíku a zvýšení energie alveolár­ního komplexu.

S17 - Autor metody endogenního dýchání, V. F. Frolov, řekl: "Když se mě ptají, čím se obyčejné dýchání liší od endogenního dýchání prováděného na tre­nažéru, odpovídám, že především odlišnou hodnotou tlaku a potom hypo­xií (nedostatek kyslíku ve tkáních či v organismu) a hyperkapnií (zvýšení množství oxidu uhličitého v krvi). Při vnějším dýchání se zvýšený tlak v pli­cích udržuje přibližně po dobu jedné pětiny z celkové doby trvání dýchací­ho aktu, ale při dýchání na trenažéru to je téměř po 90 % doby dýchacího aktu. Účinek dýchání velmi závisí právě na hodnotě tlaku, který má přímý vliv na zvětšení počtu vzduchových bublinek pronikajících do našich plic­ních sklípků. Takovým způsobem je při dýchání na trenažéru možné dosáh­nout několikanásobného efektu v načerpání potřebné energie pro organismus."

6. Ateroskleróza

V nejnovějších vědeckých publikacích se stále více poukazuje na úlohu vol­ných radikálů při poškození endoteliálních buněk a narušení cévních stěn. Poškození endoteliální výstelky znamená v podstatě totéž jako počátek ate­rosklerózy.

Okysličení volnými radikály je pro buňky fyziologické, avšak nadbytečná tvorba volných radikálů při nedostatku antioxydantů je doprovázena změ­nami funkční charakteristiky buněk a poruchami membránových struktur. Nadbytečná aktivita volněradikálového okysličení lipidů vede k hlubokým strukturálním změnám buněčných membrán.

Seznamme se nyní s nejnovějšími představami vědců o úloze volných radi­kálů v organismu. Pod pojmem "volné radikály" chápeme v současné vědě molekulu nebo její část, která má volný, nepárový (lichý) elektron na mole­kulární nebo vnější oběžné dráze. Bez tvorby radikálů se v podstatě neobe­jde ani jeden proces probíhající v organismu. Existují radikály, které jsou funkční velmi krátce, například tisícinu zlomku sekundy, ale jsou i takové, které se nerozpadnou ani za mnoho dnů.

Volné radikály se mohou stát příčinou řady nežádoucích změn v živých organismech. Jejich nadbytek přispívá k rozvoji takových těžkých poško­zení organismu, jakými jsou ateroskleróza, ischemická choroba srdce a mozku, zhoubné nádory, bronchiální astma atd. A dodejme, že s výsky­

tem těchto částic je přímo spojen také proces stárnutí: čím vyšší je koncentrace volných radikálů, tím rychleji organismus stárne. A platí to i opačně.

S18 Při přechodu na endogenní dýchání se obsah volných radikálů v buňkách prokazatelně snižuje. (???)

Dýchání je mechanismem uvnitř organismu a proces opotřebení tkání je součástí samotné podstaty fungování lidského organismu. Bohužel to však není jediný nedostatek. Je nutné vědět, že existují i jiné příčiny nežádoucích mechanismů. Nejnebezpečnější je v tomto smyslu reakce na stres. Nejde přitom pouze o stres psychoemocionální, ale také o stres plynoucí z fyzi~ kého přetížení, z nachlazení či naopak z přehřátí, z otravy, onemocnění atd. Pod vlivem stresu se v organismu uvolňují adaptační hormony, které odolnost organismu vůči stresovému faktoru zvyšují. Vedoucí úlohu hrají hormony nadledvinek - glukokortikoidy, jejichž zvýšená koncentrace stimulu právě tyto procesy. Zjistilo se, že při stresu probíhá zvýšené okysličení lipidů buněčných membrán volnými radikály, což vede ke stárnutí a rozvoji patologií.

K rozvoji aterosklerotického postižení organismu dochází v závislosti na následujících příčinách:

- Zánětlivých, imunitních procesech na poškozených úsecích.

Později se procesy opakují na nové kvalitativní úrovni s tvořením fibrózní ho komplikovaného ložiska.

S19

Lipidní skvrny (proužky) se tvoří v různých úsecích arteriální soustavy, ale ze všeho nejdříve v aortě, kde mohou být odhaleny již v dětském věku.

U dětí ve věku 10 let se lipidní skvrny vyskytují na necelých 10 % povrchu tepen, u 25letých až na 50 % povrchu. U patnáctiletých byly lipidní skvrny zjištěny v koronárních artériíčh srdce, ve věku 35-45 let se objeví i v artériích mozku.

Nejnebezpečnější pro organismus je nejen aterosklerotické zasažení tepen, ale také drobných cév a kapilár. Zarůstání nebo zajizvování těchto cév po úrazech nebo zánětlivých procesech obvykle vyřadí z činnosti malý úsek tkáně. Následky takových nepatrných procesů se projevují dvojím způsobem. Tkáň s nízkým zásobením krve je postižena atrofií (zmenšením, na ; němž se podílí úbytek buněk nebo zmenšení jejich velikosti) a kromě toho existuje nebezpečí, že se v uzavřených zónách uchová génová substance erytrocytů, což dává možnost vzniku zhoubnému bujení.

Dnes, když jsou získány přesvědčivé důkazy o antisklerotickém působení endogenního dýchání na organismus, není pohyb o příčinné závislosti cévních poruch a vnějšího dýchání.

~ Následující příběh nám vyprávěl 46letý občan Kaliningradu M. J. Jegorov , ,

kterému v souvislosti s nedovíráním srdeční chlopně v srdeční artérii odhalili aterosklerotické ložisko. Prodělal operaci srdeční tepny, do níž byl v místě ložiska zaveden katetr, který průsvit tepny rozšířil. Přestože pacient dbal všech doporučení, kontrola ukazovala stále nová a nová ložiska. Zlom nastal teprve s používáním dýchacího trenažéru. Za tři měsíce bylo zaznamenáno výrazné zlepšení arteriálního proudění krve. Druhým pacientem byl 55letý A. M. Kornilin, postižený chorobným zúžením cév (stenózou) v ústí pravé páteřní tepny, což rovněž poukazuje na výskyt aterosklerotických ložisek. Za půldruhého měsíce cvičení na trenažéru ultrazvuková diagnostika potvrdila úplné obnovení proudění krve. Zmizelo také šumění v hlavě, které ~ pacienta pronásledovalo v posledních letech prakticky neustále. Je zajímavé, že postupné mizení šumu v hlavě, svědčící o rehabilitaci tepen, pozorují při. endogenním dýchání mnozí.

Dýcháním na trenažéru dochází k podstatnému zlepšení aterosklerózy za každých okolností. Výsledek závisí jen na naší píli, disciplíně dýchání a dodržování pravidel stravování s omezením příjmu rafinovaných sacharidů.

S30

Hlavními energetickými jednotkami a produkty okysliče­ní nenasycených mastných kyselin volnými radikály jsou elektrony, které vytvářejí elektromagnetické pole, působící vzájemně s protony, pocházejí­cími z mitochondrií (G. N. Petrakovič, 1992) (a jsou nakonec kde?)S. Z obecnějšího hlediska je možno změnit, resp. zvýšit buněčnou energii a zároveň elektrono-protono­vé plazma, které se formuje za účasti atomu železa.

Jiná úroveň energie je spojena s fermentativními biochemickými reakcemi, díky nimž se tvoří adenozintrifosfát, ale tyto procesy jsou druhořadé (???). Jsou plně závislé na tom, do jaké míry jsou uvedené reakce aktivně podporovány elektrony a kyslíkem, které se tvoří pouze při okysličení nenasycených mastných kyselin buněčných membrán volnými radikály. To lze vyjádřit jedno­duchou formulací: v závislosti na dýchání dostaneme odpovídající množství energie.

S31

Více elektro­nů, než kolik organismus potřebuje bezprostředně ke své činnosti, vzniká při vnějším způsobu dýchání pouze ve spánku a při pasivním odpočinku. Načerpat elektronovou energii do zásoby přitom není možné. Při dýchání na trenažéru toho však částečně dosáhnout můžeme, neboť tímto způsobem lze dýchat v režimu několikanásobného překročení výroby energie. Příznivé působení správně prováděného třicetiminutového dýchání přitom v organismu přetrvává po dobu dalších 6-8 hodin!

V celodenním režimu je z tohoto hlediska pro endo­genní dýchání nejpříznivější doba mezi 10. hodinou večerní až 7. hodinou ranní, protože to je čas odpočinku a nejaktivnější práce imunitního systému. Výborné je věnovat se dýchání mezi 21. a 22. hodinou.

S32

Ten, kdo se dožívá věku sta let, stárne pomaleji, ať žije v horách či v nížinách. V nížinách jsou to lidé s většími plícemi !!

S33

Blahodárné působení endogenního dýchání na organismus se mimo jiné pro­jevuje také tím, že funguje jako velmi dobrý prostředek proti nespavosti. Platí to však jen tehdy, praktikujeme-li jej ve večerních hodinách. Důležité je přitom následující vysvětlení. Tradiční pojetí vychází z představy, že zvý­šení energetiky organismu je spojeno s procesy dráždění nervové soustavy, které jej stimulují. Při dýchání na trenažéru je však možné dosáhnout při zvýšeném příjmu energie opaku, tj. zklidnění a navození atmosféry spánku. Jestliže se před spánkem věnujeme endogennímu dýchání po dobu 10-15 minut, zvýšení buněčné energie skutečně vede k podráždění nervové sou­stavy, které spánek zahání. Dýcháme-li však 25-30 minut, zdravý a vydatný spánek se dostaví velmi rychle. Co to způsobí?

Endogenní dýchání vyvolává zpočátku podráždění mozku a povzbuzuje ho v činnosti, ale pak následuje útlum. Všechny buňky vysílají do mozkové kůry signály, které mozek stimulují. Procesy stimulování a podráždění ner­vových buněk mozku se však díky ochranným mechanismům brzy vystří­dají s procesy útlumu.

Neobvyklý stav organismu při novém způsobu dýchání, kdy množství buněk vysílajících signály do mozku prudce vzrůstá, tedy centrální nervo­vou soustavu rychle převádí ze stavu optimálního podráždění do stavu hlu­bokého útlumu. To zajištuje silný a hluboký spánek.

S34

Nejvíce zřetelné je energetické působení erytrocytů na buňky imunitního systému. Můžeme říci, že buňky imunitního systému jsou jakýmisi zvlášt­ními továrnami - laboratořemi, které vyrábějí protilátky, mediátory, inter­ferony, mezibuněčné faktory a další látky. K tomu je však nutné neustálé zásobování energií, což je při běžném, vnějším dýchání možné jen stěží. Nový způsob dýchání aktivizuje imunitní systém neobyčejně rychle,

S35

Endogenní dýchání a léčba onemocnění

Mechanismus působení endogenního dýchání s trenažérem i bez něj je při léčbě onemocnění univerzální. Protože způsobuje zkvalitnění krve, dochází k následujícím jevům:

- Zlepšuje se stav imunitního systému a všechny imunitně kompetentní buňky se stávají vysoce aktivními.

Dýchání umožňuje úspěšnou rehabilitaci po prodělané cévní mozkové pří­hodě a infarktu myokardu, neboť přispívá k obnovení žádoucího proudění krve v artériích, cévách i kapilárách. Srdce, které má nejhustší kapilární sít, se do procesu rehabilitace zapojuje velmi rychle. Arytmie, která vznikne, když se v srdci vyskytnou sklerotizované zóny s ne ostatečným prouděním krve, obvykle mizí za 2-3 týdny, přestože medicína ji vyléčit nedokáže. Postupně se ztrácí pocit tíhy na prsou a jsou pozorovány regrese ateroskle­rotických ložisek v artériích.

Pacienti začínají poměrně brzy pocitovat obnovení proudění krve také v mozku, ačkoliv k němu dochází v porovnání se srdcem o něco později. Prvním příznakem, který svědčí o pozitivním posunu, je ústup bolestí hlavy a "šumu". Mnoho let trvající bolesti hlavy začínají mizejí již v prvním týdnu a k úplnému uzdravení může dojít za 1-2 měsíce. Existuje případ, kdy třicet let trvající migréna zmizela za tři týdny. Kromě toho byl sledován i další pří­pad, kdy se následkem regrese aterosklerotických ložisek proudění krve v pravé páteřní artérii za šest týdnů zdvojnásobilo a dosáhlo žádané normy. Vítaný, rychlý obrat k lepšímu přichází i v případě'dalších zdravotních pro­blémů. Bakteriální hnisavý zánět ledvin (pyelonefritidu) je možné vyléčit za 2-3 měsíce. Velké ledvinové cysty (6x3 cm a větší) se vstřebávají za 2,5-4

35

S36

měsíce. Chronické žaludeční vředy a vředy na dvanáctníku se zcela vyléči­ly za 5-6 týdnů. A jak působí endogenní dýchání při léčbě onemocnění způ­sobených slabou imunitou?

Astmaje považováno za nevyléčitelnou nemoc, ale již ve 2. až 4. týdnu sys­tematických cvičení na trenažéru se zdravotní stav prudce zlepšuje. Vetšina astmatiků přestává mít záchvaty dušnosti a ustává jejich závislost na hor­monálních lécích. Postupně dochází k úplnému vyléčení nemoci. Alergické projevy reagují pomaleji, ale přesto mohou mnohé nepříjemnosti zmizet již za měsíc. Alergii na domácí zvířata, prací prášky, ekzémy a jiné alergické stavy lze překonat během 2-3 měsíců.

Povězme si něco i o dalších zdravotních komplikacích. Onemocnění peri­ferní nervové soustavy jsou obvykle spojená s atrofií, zasažením nervů a jejich vyživovacího mikrocévního řečiště. Zvláště nepříjemně se snášejí stavy spojené se zasažením sedacího nervu a jeho periferních větví - postu­py zabezpečující jejich rehabilitaci zatím neexistují. Na rozdíl od prostřed­ků současné medicíny to však při endogenním dýchání možné je, přestože nástup účinku je v těchto případech přece jen pomalejší. Je to spojeno s malým množstvím kapilár, které periferní nervy zásobují krví. Sedací nerv má například 40krát méně kapilár na jednom čtverečním milimetru než srdce. Při rehabilitaci nervů je proto třeba počítat s dlouhou dobou, ale s pro­dlužováním doby dýchání se stav nervů a jejich okolních tkání zlepšuje, což je dnes potvrzeno i v praxi.

Překvapivě rychle reagují na nové dýchání také ženské pohlavní orgány. Je mnoho případů, kdy u žen dochází k obnově reprodukční schopnosti nebo ke vstřebávání myomů a cyst. Byl pozorován případ 55leté ženy, která po pětitýdenním dýchání na trenažéru začala znovu menstruovat, přestože její menstruace skončila před více než dvěma roky.

Muži reagují na dýchání také kladně, ale o něco pomaleji. Zasažení jejich cévního řečiště je ve všech orgánech a tkáních větší, což souvisí s muž­ským pohlavním hormonem testosteronem, který je po glukokortikoidu druhým největším protivníkem imunitního systému. Při systematickém dýchání na trenažéru se u mužů obnovuje potence, dochází k léčbě zánětů prostaty (prostatitidy) nebo ke vstřebání jejího nádoru (adenomu). Aktivně také probíhá léčení a rehabilitace štítné žlázy. V řadě případů došlo po cvičení na trenažéru ke zrušení plánovaných chirurgických zákro­ků u strumy i jiných poruchách. Při systematických dýchacích trénincích se problémy spojené s poruchami funkce štítné žlázy ztrácejí za 3-4 měsí­ce.

36

Při dýchání na trenažéru se také zlepšuje stav smyslových orgánů. Nejrychleji probíhá obnovení čichu, v průměru trvá 4-5 týdnů. Rehabilitace sluchu je pomalejší a nastává po uplynutí 6-8 týdnů cvičení. Zlepšení zraku bývá velmi individuální. K největšímu posunu dochází zejména tehdy, jestliže jsou poruchy spojeny se stavem oční sítnice. Při poruchách oční čočky, např. šedém zákalu (kataraktě), se zlepšení projevuje po systematických mnohaměsíčních dýchacích cvičení, přičemž každodenní doba cvičení by měla postupným nácvikem dosáhnout dvou hodin.

Pokud jde o další orgány, například játra, slinivku břišní, slezinu či střeva, procesy jejich ozdravění probíhají rovněž úspěšně. Dynamika obnovování plnohodnotné funkce závisí na dodržení technologie, délce cvičení a celkové době dýchání, ale také na stavu našeho dýchacího a srdečně-cévního systému.

S50

Vladimír Fedorovič Frolov píše, že kromě vyléčení zhoubného nádoru u něj v závislosti na změně způsobu dýchání došlo i k dalším pozitivním jevům. Po pětadvaceti letech se mu podařilo překonat následky tuberkulózy a částečnou paralýzu spojenou s poškozením sedacího nervu, zbavil se bolestí u srdce, potíží s ledvinami a žaludkem. Místo šedivých vlasů se objevil nov vlasový porost. Podle jeho tvrzení odpovídá nyní stav jeho buněk buňkám dvacetiletého sportovce. Průměrná tělesná teplota se snížila ze 36,6° C na

34,7° C, tj. o dva stupně, což podle názoru japonských vědců odpovídá zís­kání životních sil organismu na dalších 50 let.