DÝCHÁNÍ, Fojtík

DÝCHÁNÍ

S16

DÝCHÁNÍ

Dýchání dává rytmus našemu životu. Dálný východ i Indie zdůrazňují především výdech. Čínský výraz pro dýchání (tchu-na) i japonský výraz (kokjú) shodně zna­menají výdech a vdech, zatímco v Evropě se spíše říká vdech a výdech. Uvádění výdechu na prvém místě má svůj důvod v tom, že v klidu výdech aktivuje parasym­patický nervový systém a tím uvolňuje, zatímco vdech aktivuje sympatikus a pro­hlubuje napětí.

Proto je dýchání i jedním z nejmocnějších prostředků, které má člo­věk k ovládání své psychiky k dispozici. Potřebujeme-li organismus podnítit, "nabu­dit" k tyzické činnosti, prohloubíme vdech (aktivace sympatiku). Je-li našim cílem zklidnit organismus, soustředíme se především na klidné a dlouhé výdechy, vedou­cí k převaze parasympatiku. Dlouhé výdechy snižují nervozitu a napětí, proto se lze dokonaleji uvolnit. Uvolněním tělesného napětí dojde k uvolněni duševnímu.

V Evropě se dlouho nevědělo, že lze také dýcháním aktivo­vat jednotlivé oblasti či části těla nebo dokonce představou vedení dechu aktivovat i vnitřní orgány.

Pro bojová umění je dúležitá tzv. centralizace, která se uplatňuje zejména před­stavou vedení dechu (a ki) do centra těla, do hara. V Číné se mluví o třech centrech - horním, středním a spodním -, zatímco v bojových uměních se počítá jen s tzv. spodním tan-tchienem, s jehož pomocí se má zvýšit fyzická i psychická stabilita.

Vztah vdech-sympatikus-napětí a výdech-parasympatikus-uvolnění platí převáž­ně jen při tělesném klidu. Při výbušných pohybech, např. v karatedó. se zásadně vydechuje, nebot' při výdechu je reakční doba kratší, dosáhne se větší síly a větší­ho svalového napětí i v oblasti trupu jako součásti ochrany proti úderům.

Japonské a čínské prameny tvrdí, že napětí svalstva brání hladkému toku čchi, podobně jako značné ohnutí v kloubech nebo narušení vertikality páteře v postoji, které vede ke zvýšenému napětí některých svalových skupin.

Zajímavé jsou jednotlivé formy a způsoby dechu z čchi-kungu, např. při vdechu se vede čchi z končetin do tan­tchienu a opačně, nebo čchi se vede při vdechu z prostoru přes povrch těla do tan­tchienu a při výdechu k povrchu těla a dále ven, nebo se vede dech (a čchi) jen do kostry atd. Nepochybně mají vdech a výdech také vliv na tok čchi podle vlastní vol­by. Nemusí jít jen o waj-čchi (vnější čchi, ochranná čchi), která přichází v úvahu ja­ko štít při obdržení úderu nebo jako ochrana proti nepříznivým vnějším vlivům (na­chlazení, přehřátí, infekce ap.), ale i o celkovou průchodnost organismu pro čchi.

V dechu hrají roli i emoce, např. při hněvu člověk silněji vydechuje a slaběji vde­chuje, zatímco při zármutku silněji vdechuje, než vydechuje. Aby vdech i výdech byly relativně soumérné, musí být mysl klidná a emoce neutrální, na druhé straně však Ize vhodným typem dýchání mysl zklidnit a emoce utišit.

Všechny životně důležité akce v bojových uměních se provádějí s výdechem. V aikidó se vdechuje s pohybem vzhůru, vydechuje s klesáním těla nebo paží a ta­ké při házení partnera. Vlastně se vydechuje vždy, když opravdu o něco béží -dře­vorubec vydechuje v okamžiku úderu sekery, karatista při provedení úderu nebo kopu. Vdech se odehraje během přípravy na pohyb. Postupně se spojuje i více dy­namických taktů s jedním výdechem.

Základem pro všechny formy bojových umění je břišní dýchání. Je to dýchání z hara, v tradičním japonském pojetí považované za spirituální centrum těla stejné jako za fyzické jádro. Dýchají tak i herci divadel nó a kabuki, ale i řemeslníci nebo kuchaři. S dechem se spojuje ki nazývaná "dechem života", podle tradičního vý­chodního pojetí proudící v našich tělech. Za povšimnutí také stojí, že podle americ­kých pramenů lidé, u nichž převládá břišní dýchání, jinak řečeno dýchání do ha­ra, netrpí srdečními chorobami.

Chybné dechové vzorce snižují účinnost techniky, a ta se pak sytí převážné jen z tělesného, mechanického zvládnutí pohybu. Nevyužije se tedy duševních mož­ností. V bojových uměních se technika za každých okolností synchronizuje s de­chem za podpory psychiky.

Dýchání je základ zdraví, ale také prostřednictvím vde­chovaného vzduchu se fakticky spojuje mysl a tělo s universem. Břišní dýchání aktivizuje vnitřní orgány a koncentrace na dech ovlivňuje psychiku. Říká se, že po­malé a dlouhé dýchání vede k dlouhému životu. Z bojových umění u nás známých se největší význam přikládá dýchání v tchaj-ti-čchůan, kde se tvrdí, že při uvolnění a správné poloze těla může čchi celým télem řádně plynout. V tchaj-ti-čch~an se dýchá hlouběji, než je obvyklé, s usměrněním do tan-tchienu a dýchání probíhá vě­domě. Tělo se drží zpříma, ale uvolněné. Vědomým dýcháním Ize cvičit i schopnost koncentrace.

Kontrola či sledování dýchání vyžaduje soustředění, tedy schopnost, která se průběžně procvičuje. A jak správně dýchat? Především prohloubit dech a pak jej centrovat, tj. mentálně vést do středu těla (do hara, tan-tchienu). Na Východě se ří­ká, že tím člověk může udělat velmi mnoho pro své tělesné a duševní zdraví. Sou­časně s tím musí probíhat rozvoj schopnosti uvolnění, což lze vlastně v životě na­cvičovat kdykoli, protože skutečné napětí potřebujeme daleko méně.

Je-li člověk zasažen při vdechu, účinek úderu je velmi výrazný. Tehdy je zranitel­nější, nebot' vdechem do sebe přijímá i ki toho druhého. To je důvod, proč se dý­chání skrývalo. Dlouhý výdech je důležitý proto, aby byl člověk bojeschopný po del­ší dobu.