Dýchání hlubinné (hyper-, holotropní?), energetizace, W.Reich

Léčba a obnovení hlubinné, kosmické, energetické pulsace v lidském organismu hlubinným dýcháním

Můj názor:Jedná se zde o odstranění srdečního pancíře dýcháním. V poloze na zádech, nohy jsou mírně pokrčeny, aby se chodidla opírala celou plochou o podložku, 30cm od sebe, paže v upažení, dlaně otev­řeny a volně leží na hřbetu rukou musí dojít nejdříve k uvolnění, uklidnění a navázání kontaktu cvičence a cvičitele. Pak je důležité soustředění na hrudní dýchání a současně na koordinaci pohybu paží s dechem. Jestliže je hrudník během nádechu téměř bez pohybu, pokusíme se ho rozpohybovat průvodními pohyby paží a rukou, případně zkoušíme nadechnout proti lehkému tlaku ruky (vlastní nebo cvičitele) na horní části hrudní kosti. To napomáhá vní­mat a rozvíjet přibývající schopnost pohybu horní oblasti hrudníku jako při kinetickém mechanismu Feed-back. Po odstranění lehkého tlaku se dýchání často rozšíří.

Hlavní cíl hlubinného dýchání spočívá v tom, aby celková povrchová plocha svalstva byla převedena do stejnoměrných, vysokofrekvenčních, patrných a pro léčenou osobu citelných vibrací. Tím je dosaženo vyrovnaného stavu mezi relaxací a tenzí, který zasahuje oblast adduktoru (přitahovače), oblast M. rectus abdominis (přímý břišní sval) s rozšířením přes M. pectorales až k platysmě a M.occipitalis. Když je dále léčená osoba vedena k tomu, aby napnula jednotlivé skupiny svalstva, je dosaženo expanze orgonové energie z biologického jádra (vegetativního nervstva) na periférie a energií je zaplavena celá struktura organismu (oblasti horní části hrudního koše a do zóny krku a hlavy).

.

Podle smluveného signálu pacienta, kterým signalizuje, že je připraven k zahájení léčby, jej léčitel vyzve, aby vědomě hluboce dýchal.

Fáze inspirace se prodlužuje a prohlubuje pokyny ke kroužení pažemi a rukama směrem nahoru. Zvláštní pozornost je nutné věnovat horní oblasti hrudníku, neboť zde byla u většiny pacientů nalezena blokace hlubinného dýchání.

Pacient leží na zádech - pokud není popsáno jinak - na rovném podkladu v poloze na zádech. Nohy jsou mírně pokrčeny, chodidla jsou v rovné poloze a mezi nimi je 30cm vzdálenost ke stisku. Paže jsou v pravém úhlu k tělu, dlaně jsou otev­řeny a volné leží na hřbetu rukou.

• 172 ­

Pacientovi je nezbytné poskytnout čas, aby se v této poloze dostal do prostorové distance s léči­telem a před zahájením verbální nebo tělesné inter­vence ponechat prostor pro vytvoření pocitu, nezbytného pro jeho tělesnou integritu. Každá tělesná intervence léčitele může tuto integritu labi­lizovat, může ji poškodit, dokonce i odstranit. Vývojově historický základ Já-pocitu každého člo­věka byl diferencován tělesným vnímáním spojení a oddělení od matky, pocitem vnímání sebe sama a cizím vnímáním, existencí chráněného okolí nebo pocitem ohrožení prostřednictvím vnímání cizích objektů. Proto manipulace na těle a změna "pocitu (vnímání) pozadí" fyzické existence je pro vlastní vnímání pacientů velmi nebezpečná. Z tohoto důvodu se během této fáze musí vytvo­řit vzájemný komunikační systém, aby pacient mohl ukládat každý momentálně pro něj inva­zivní dotyk, každé citlivé vnímání těla.

Jestliže se oblast hrudníku nemůže během inspirační fáze rozšiřovat také průvodními pohyby paží a rukou, doporučuje se, aby se paci­ent mohl nadechnout proti lehkému tlaku ruky terapeuta, kterou má položenu na horní části hrudní kosti. Touto intervencí může pacient vní­mat a rozvíjet přibývající schopnost pohybu horní oblasti hrudníku jako při kinetickém mechanismu Feed-back. Po odstranění lehkého tlaku se dýchání často rozšíří.

Fyziologie hlubinné inspirace, nádechu

Aby došlo ke zvětšení vnitřního prostoru hrudníku a k naplnění plic vzduchem, kontra­hují se následující svaly, popř. skupiny svalů:

• 173 ­

Bránice

Bránice zvětšuje zploštěním své kupole dutinu hrudní. Objem plic se při klidném dýchání zvětšuje o více než dvě třetiny své původní velikosti. Protože bránice je připojena okrajem s dolními žebry, dochází při dýchání také k mírnému zvednutí dolních žeber.

Mezižeberní svalstvo

Kontrakce interkostálních (mezižeberních) svalů (Mm. Intercostales externi a Mm. Intercostales interni intercartilaginei) je pro­hlubována při nádechu, kdy dochází k mírným pohybům žeber.

Doplňkové dýchací svalstvo

Když se u léčené osoby posiluje nádech, zvláště při vedení během hlubinné inspirace do horní části dutiny hrudní a při rotaci paží a rukou, stahují se Mm. scaleni, které se dostávají na pět spodních krčních obratlů a přes jejich úpon na horním okraji prvního a pátého žebra horní oblasti hrudníku se zvedají a fixují.

· M. Sternocleidomastoideus (kývač) zvedá při své kontrakci hrudní kost a zvětšuje rovněž průměr horní toraxální oblasti. Bez inspirační fáze je pacient uveden do hlubokého výdechu, který je podporován rotací paží a rukou směrem dozadu. V poslední třetině fáze výdechu je pacient vyzván, aby hluboce vydechl a mírně napnul břišní svalstvo.

Fyziologie hlubinné expirace

Pokud se dýchá klidně a svévolně, výdech se uskutečňuje pasivně retrakční silou plic. Dále dochází k hlubinné dýchací činnosti s inervací následujících svalů popř. skupin svalů:

Břišní svalstvo

M. obliquus externus a internus, M. trans­versus abdominis a M. rectus abdominis snižují spodní žebra, čímž se stlačuje břišní objem.

Kromě toho Mm. intercostales interni účin­kujejako zvedač žeber.

Vzestup neuromuskulární podráždénosti (vzruchů)

Hlubinné dýchání, trvající minimálně pět až deset minut, účinkuje jako radar ve vztahu k chronicky napjaté zóny svalstva.

Mimické svalstvo a distální regiony končetin, které jsou nejvíce vzdáleny od trupu, začínají reagovat parastézií a křečí. Tento vzestup neu­romuskulární podrážděnosti se může projevit bolestivými, většinou symetricky se vyskytují­cími tonickými svalovými křečemi v příslušné oblasti. Pokud se objeví tzv. "pozice pěstičky" ­mírný ohyb zápěstního kloubu a základních kloubů článků prstů, smrštění ostatních kloubů prstů při skrčení palce směrem k vnitřní ploše dlaně, ihned se musí normalizovat hlubinné dýchání pacienta.

Plynulé zvyšování hladiny podrážděnosti (vzruchů)

Plynulou prací s navozeným hlubinným dýcháním se časové rozpětí až ke vzniku tzv. "ventilační hypertetanie" (zvýšená dráždivost) může stále prodlužo­vat; to odpovídá stálému zvyšování hladiny náboje a výboje, která je pro organismus paci­enta snesitelná. Při další terapii je v mnohých případech (s povolením léčené osoby) možné přes prožitek křečovitých stahů (spazmus), které se objeví teprve po déle trvajícím hlubin­ném dýchání, "projít (prostoupit)".

Při déle pokračujícím hlubinném dýchání se organismus přizpůsobí respiračním alkalozám (krev je mírně zásaditá), a muskulární smrštění (spasmus) se uvolňuje v oblasti rukou a obličeje s vnímáním příjemných proudů během práce s dýcháním.

"Pacičky" a "ústa jako k polibku" uvolňují spazmus (uvolnění křečí rukou)

Pokud popsaný spazmus se u pacientů objeví velmi rychle, může být dále rozprostřen pomocí svévolné imitace a zesílení projevů hranice ventaliční hypertetanie. Pacient je proto veden k tomu, aby při vzniku prvních pocitů křeče nebo parastézie svévolně napnul ohybače dlaní a prstů ("pacička"). Pacient by měl kromě toho silně a vytrvale napnout svalstvo čela a stáhnout (našpulit) ústa ("jako k polibku"). Pomocí této svévolné kontrakce, jindy pomocí tetanického spazmu, mohou dotčené muskulární zóny silně snížit nepříjemné průvodní efekty neuromuskulární zvýšené podrážděnosti (vzruchů).

Během léčby, provádění několik hodin, se nejdříve bude diagnostikovat tolerovaná hladina náboje/výboje organismu léčené osoby. Potom se pacient vyzve, aby paže natáhl paralelně před tělo a aby je roztáhl a otevřené dlaně držel během hlubinného dýchání ve vzdálenosti asi 10 cm.

Dále by pacient měl mírně (!) nadzvednout pánev oproti výchozí poloze. Chodidla by měla být silněji zatížena na nožní klenbě než na patách.

Víbrace stehenního svalstva

Pokud bylo dosaženo dostatečného náboje těla hlubinným dýcháním, objeví se vibrace stehenního svalstva, nejcitelněji v oblasti adduktoru (přitahovač). Mnoho lidé zpočátku reaguje s pocitem strachu; tím se léčená osoba brání jistotě, že tyto postupy, pokud si je přeje, mohou být zastaveny intervencí.

Zpočátku jsou vibrace nejsilněji citelné i zaznamenatelné během fáze dýchání. Po opakovaném prožití těchto procesů vznikne konstantní trvalá vibrace v oblasti stehen a bérce, a to během celého dýchacího procesu. Pacient cítí tuto vibraci jako velmi příjemnou a neustále se zvyšující.

Intenzivní pocity proudů energie a tepla

Pacient položí paže až po 15 minutovém ,bytí" v tomto procesu a do původní pozice, položí i pánev. V tuto chvíli se v bederní oblasti , v hluboké oblasti pánve, stehen a bérce i chodidel dostaví intenzivní pocity proudů energie a tepla. Každé výrazné fascikulární cukání svalstva v oblasti pánve nebo dolních končetin by během fáze dýchání mělo být zřetelně potlačeno, neboť toto cukání signalizuje předčasné odvádění náboje a neschopnost organismu, aby toleroval vyšší hladinu náboje.

Hlavní cíl hlubinného dýchání

Hlavní cíl práce s hlubinným dýcháním spočívá v tom, aby celková povrchová plocha svalstva byla převedena do stejnoměrných, vysokofrekvenčních, patrných a pro léčenou osobu citelných vibrací. Tím bude dosaženo vyrovnaného stavu mezi relaxací a tenzí, který zasahuje oblast adduktoru (přitahovače), oblast M. rectus abdominis (přímý břišní sval) s rozšířením přes M. pectorales až k platysmě a M.occipitalis.

Expanze orgonové energie z jádra k perifériím

Zatímco se práce s dýcháním plynule prohlubuje, je léčená osoba vedena k tomu, aby napnula jednotlivé skupiny svalstva. Přitom se zachycují pocity proudů energie a tepla, kvalitní subjektivní indikátor k tvorbě biologické pulsace v celém organismu pacienta. Tím je dosaženo expanze orgonové energie z biologického jádra na periférie a energií je zaplavena celá struktura organismu (oblasti horní části hrudního koše a do zóny krku a hlavy).

.

Rytmické kmítání (chvění) pánve

Pokud je tímto způsobem vyrovnán bioenergetický systém pacienta, projevují se u léčené osoby bez další intervence rytmické stahy, které nejdříve vycházejí ze stehenního svalstva a během další terapie se dostávají až k velkému břišnímu svalstvu (zvláště M. rectus abdominis). Toto kmitání (stahy) se projevují dále tak, až se celá pánev pohybuje v rytmu těchto stahů.

Nebezpečí ztráty kontroly

Rozšířením chvění a pulsace do oblasti bránice a spodní části hrudního koše se u mnoha pacientů objevuje nebezpečné nepříjemný pocit, že ztratili úplnou kontrolu. Je nezbytné věnovat velkou pozornost takovému psychickému stavu pacienta.

Somatícké vedlejší projevy

Během terapie mohou nastoupit i vedlejší tělesné projevy, jako nevolnost a svírající reflex, svírání u srdce (podobně j ako u anginy pectoris). Tyto fenomény, které spočívají v podráždění vegetativní struktury, se ztrácejí rozšířením oscilace do oblasti horní části hrudního koše a do zóny krku a hlavy.

Celé tělo osciluje ?

Prostřednictvím oboustranných reflexních bodů na sternoklavikulárním kloubu a v místě sousední hrudní kosti (sternum) bude mezi druhým a třetím žebrem proudit energie do krku. Pokud je tento energetický proud kanalizován přes platysmu, projeví se jemné periorální chvění a vibrace, nejvíce se však projeví v oblasti spodního rtu. Těmito jemnými protáhlými pohyby ze středu oblasti obličeje směrem vně se může toto kmitání mimického svalstva pomalu dostávat do kraniálních drah.

Když se tento projev plně vyrovná, léčená osoba pocituje obraz kmitu, který prochází celým tělem. Během každého nadechnutí se hlava pohybuje svévolně mírně dopředu, pánev lehce dozadu, aby při každém vydechnutí se nadzvedla od podlahy, zatímco hlava se mírné zakloní dozadu.

Tato osacilace bude vždy na počátku přerušena a zastavena fascikulací a vibracemi v oblasti stehenního svalstva, dočasně také mimickým, zvláště periorálním svalstvem, aby znovu z těchto procesů výboje oscilace vytvořila jeden účinný obraz samoregulace a od tohoto stupně také samoorganizace vegetativních a energetických procesů v lidském organismu.

Samoregulační náboj a výboj

Podívejme se na náboj (charge) během fáze oscilace, který prochází celým organismem, výboj (discharge) přebytečné a v tomto okamžiku netolerované energie v organismu probíhá neuromuskulárním vibrováním a fascikulací.

Uvolnění vázané energie ovlivňuje nejen svalový tonus, ale také celkový systém tekutin v organismu: hormony, neurotransmitery, peptidy a jiné informační substance. Tyto pak ovlivňují pudy, pocity, proces učení, paměť, osobnost, chování a celkové psychosomatické projevy. Na základě současných poznatků by přímá materiální obdoba postupů mohla být na energetické úrovni.

Celý organismus je synchronizován kosmickými funkcemi

Energetický, nervový systém a molekulární přenosný systém jsou vyvažovány uvolněnými pulsačními vlnami a synchronizovány kosmickými funkcemi. Léčená osoba tak získává metanormální schopnost (mimořádné formy vnímání, uvědomnění, autoregulace, komunikace včetně přenosu myšlenek, nadbytek vitální síly, mimořádné formy pohybu, schopnosti působit nadálku, tvořivosti, lásky, silné vůle …) aniž dochází k psychickému přetížení. (viz kapitola 4)

ORAC = ORGONOVÝ AKUMULÁTOR