Dýchání celým tělem, meditace, emoce, Anatomie emocí

Dýchání

Dýchat znamená vlastně oživit, vdechnout život. Dýchání nás spojuje s touto pla­netou. Dýchání je speciální forma pulzace. Plynulý tok směrem dovnitř a ven vy­tváří rytmus dýchání. Když pracvjeme usilovnčji, když jsme rozzuřcni nebo prcháme, náš dech se prohlubuje. Když bdíme a stojíme, dýcháme více hrudníkem. Dýchání a bdělost spolu tedy souvisejí. Ve spánku dýcháme pomaleji. Když ležíme, podobá­me se více zvířatům a dýcháme tedy více do břieha. Prohěh nádcchu a výdechu sc podobá vlně. Dech se zvčtšuje v amplitudě. roste smětem k vrcholu a pak pomalu klesá. Nadechujeme se, hrudník se vzedme, dosáhne s·rcholu, nastupuje pumalý vý­dech, po krátké pauze se znovu nadechujeme. Jsme-li vzrušení, dechová vlna je str­mější. Ve stavu uvolnění dýcháme hluboce do břicha. Vyžadují-li to okolnosti, dý­cháme energicky dechový prostor se rozšiřuje zapojením oblastí - břicha, šíje a hlavy

Dýchání pulzuje v různých rytmech: rychle. pomalu, prohloubeně, povrchnč. cent­rálním dechovým orgánem je bránice se svou nižší částí - břišní dutinou a horní částí - hrudním a kraniálním vyklenutím. Pohyb dýchacích svalů zajištuje neustá­lou výměnu plynu a konstantní tlak. Malé děti dýchají vrchní částí těla, břichem, hrudníkem a hlavou. Jak postupuje růst, více se zapojuje pánev: koordinujeme dýchání s plazením, lezením a stáním.

Dýchání je především základním pulzačním pohybem, který poukazujc na soma­tickou a emoční aktivitu. Dýchání je pumpou, při které dochází k expanzi a kon­trakci celého organismu 18-22krát za minutu. Tato stálá, vše prostupující a napl­ňující pohybová aktivita probíhá od hlavy až po paty je srovnatelná s činností srdce; úplné spirálové stlačení, rozevření a naplnění - oddělené, alc navzájem sladénč na­plňování a vyprazdňování síní a komor. Podobně jako srdeční arytmie vedou k ne­dostatcčné cirkulaci krve, tak i omezené dýchání vedc k pocitnm nedostatku dechu, skleslosti, bezmocnosti a strachu. Protože činnost srdce a dýchání jsou vzájemně propojeny ovlivňují se také navzájem. Když srdce selhává z nedostatku energetických zásob, musí se dýchání prohloubit, aby byl nedostatck vyrov'nán. Oslabcné dý­chání nutí srdce pracovat usilovněji.

Funkcí dechu jc přijímat, transportovat a vylučovat plyny Za tímto účelem se vy­tváří trubice spojující vnitřek těla s okolím; kromě toho existuje uvnitř těla další sít propojených trubic. Tato trubicová stavba se vyvíjí z mikrokanálků intercelulár­ního života v umbilikální systém a nakonec ve zralou dýchací soustavu. Celé tčlo je dýchající trubicí, která při dýchání pulzuje ve vlnách expanze a kontrakce. Ie-li její flexihilita nedostatečná a vnitřní motilita omezená, jsou i naše možnosti jednání a vnímání užší. Ztrácí se bohatost našeho myšlcní a naší představivosti.

Jsou-li naše svaly nedostatečně zásobeny krví a kyslíkem, nemůžeme reagovat a jednat. Nedo­statečné zásobení mozku kyslíkem vede ke sklíčenosti, těžkopádnosti a nepozornosti. ]e-li náš mozek zásobován příliš velkým množstvím kyslíku, jako je tomu např. ve stavu ůzkosti, jsme hyperaktivní. Z tohoto hlediska je pulzace trubicovčho systému a proces dýchání něčím víc než jcn anatomickým dějem - jc stavem naší mysli.

Krátce řečeno, dýchací pohyb odráží mocné archetypální vzorce, které mají své kořeny v prapůvodní pulzaci buněk. Tato prazákladní pulzace je odjakživa vlastní veškerým živým tkáním.

Anatomie dýchání

Dýchání je pumpováním a odvádčním tekutin, jež mají podobu plynů a par. Čer­pací funkce dýchání jc ovlivněna strukturou trubic. Embryonálně se dýchání vyvíjí z entodermální, nejvnitřnější zárodečnč vrstvy ve které hraje energic nejdůležitěj­ší roli a kdc musí dojít k okysličení potravy aby hyly dodány pohonné látky pro in­tenzivní růst. Trávicí a dýchací trubice mají stejný původ a jsou trvale anatomicky propojeny s hlavou, ústy, hrudníkem a břichem. Ústa a nos sdílejí stejnnu dutinu v hlavě; průdušnice a jícen, kterě jsou hlavními cestami do plic a do žaludku, vy­cházejí ze společné trubice.

Pumpa dýchací a trávicí soustavy. které se svými trubicemi zasahují do plic a vnitř­ností. pomáhá stahy svaloviny v ústech. jazyku, jícnu, průdušnici, plicních sklípcích a bránici při procesu přijímání a vypuzování Dýchací cesty sdílcjí společný prostor s orgány hlavy hrudníku a břicha. Je-li svalstvo spastickč nebo slabé, ztuhlé nebo zhytnělé kolabované nebo vyduté, dochází k bezprostřednímu narušení dýchání. Do­jde k tomu bez ohledu na to, zda se stažení objeví v ůstech, v krku, v hrudníku nebo v briše.

Obr. 44: Dýchání je procesem nasávání, otevírání prostoru, zadržování za účelem asimilace a výměny a nakoncc vypuzování. Přitom dochází kc zvyšování a snižová­ní hrudního tlaku. Nádcch jc velice blízký nasávání, avšak výdech není tak pasivní, jak by si človčk mohl myslet. K vypuzování používáme svaly břicha a hrudního koše. bránice stoupá, hrudník se zužuje, plíce jsou stlačovány a vzduch je vypuzován.

Obr. 44 ukazuje pohyby jak hrudních dýchacích svalů, tak protilehlé póly hlavy a pánve. Dýchání se ůčastní celý trup. Skládfi se z nádcchu a výdechu, jež fungují podobně jako měchy·.

Při dýchán dochází jak k vnější výměně plynů na povrchu těla, tak i k vnitřní výměně plynů prostřednictvím tkání.

44 DYNAMIKA NADECHUAVI'DECHU

To se odráží v základním rytmu dýchání, který má 4 fáze:

Nádech

Dosažení vrcholu - pauza

Výdech

Dosažení úplného výdcchu - pauza

Vrchol nádechu je spíše zaoblený než ostrý, vyjma mimořádnč náročných situa­cí, při kterých se dechové pauzy prodlužují a vrcholy jsou přerývané ncbo eskalují. K tomu dochází např. při vzlykání nebo při dušnosti. Základní rytmus 18-22 dcchů za minutu představuje hladce probíhající vzorec: nádech, čekání na výněnu, výdech, čekání na výmčnu, hlad po kyslíku, nádech atd.

Stcjný vzorcc probíhá uvnitř tčla na bu­něčné úrovni, aby tak mohl hořet oheň na­šeho života. Kyslík je čerpán do buněk, na jcjich membránách dochází k výdcji kys­ličníku uhličitého. Takže se nadechujeme lokálně v plicích a obecně všude ve tká­ních.

Srdcc a plíce slouží k zásobování krvc kyslíkem a pohonnými látkami. Nervus va­gus je propojen se srdcem, bránicí, plíce­mi, střevy a stanoví vzájemný vztah mczi bránicí a osrdečníkem, které se při tepu společně pohybují. Amplitnda bránice ovlivňuje amplitudu srdce a naopak. Když pláčeme, bránice naráží na srdcc a na jí­cen. Takovým způsobem dochází k prolí­nání dechu, toku krve a pocitu hladu. Trá­vicí trubicc a dýchací ccsty vytvářejí pocity hladu a prázdnoty, touhu po uchopení, při­jetí, naplnění a - vypuzení.

Obr. 45: Dýchání má podobu extenze a kontrakce - po prodloužení a vzedmutí trupu a hrudníku následuje jejich zkráce­ní nebo zesílení. Různé přepážky napomá­hají tomuto procesu tím, že zvyšují tlak a soustředí ho. V oblasti lebeční dutiny je první přepážka v kraniální oblasti - tvrdá mozková plena a lebeční kosti.

45 BRÁNICE

Tato moz­ková přepážka se rozprostírá od velkého lehečního otvoru až ke kosti křížové podél pevného míšního vaku. Kraniální pulzace má svůj vlastní rytmus 14 tepů za minu­ta, jenž je vytvářen komorami a mozko­míšním mokcm. Tvrdá mozková plcna tvo­ří společně s rozšířením mozkového kmene, ochranným vakem míchy a okcipitálními svaly foramen magnum druhou přepážku, ktcrá rcgulujc vnitřní tlak v hlavě.

Jazyk, klínová a čichová kost (tvrdé patro) tvoří bázi lebky a zároveň strop úst. Vzniká tak třetí přepážka společné se svaly nosohlta­nu, s hrtanem,jazylkou, sternohyoidální­mi a omohyoidálními kostmi a svaly upí­najícími sc kc klíčním kostem. Tato přepážka reguluje tlakové proudění v prů­dušnici a kontrolou tlaku z plic podporu­je vzpřímené držení těla. V této oblasti se nachází důležité cévní, hormonální a hla­vové nemové struktury.

Hrudní čtvrtá přepážka, bránice, jc tvořena hrudním košem, vnějšími a vnitřními že­berními svaly mezižeberními svaly a dvě­ma klenbami hránice. V tomto prostoru se nacházcjí plíce a srdce, a také trubice jíc­nu, aorty bloudivého nervu a duté žíly Tato čtvrtá přepážka odděluje dutinu hrud­ní od dutiny břišní. Pátá přepážka mczi dutinou břišní a pánevní je tvořena spodní částí bránice, bederní páteří, dále jsou to vazy bederní svaly kyčelní svaly a pánevní dno. Podobá se visuté houpačce tvořené kostě­nou pánví, křížovou kostí a doprovodný­mi svaly Zde jsou situovány zažívací, vy­měšovací a sexuální orgány. Tato pátá přepážka slouží jako opozice k silám smě­řujícím dolů, jež vznikají zvýšením tlaku v dutině břišní při nádechu.

Obr. 46: Z vnějšího pohledu můžeme '' říci, že trubice člověka je složena ze tří du­tin - hlavy, hrudníku a břicha - a dvou prstenců - krku a pasu. Trubice má pruž­né konce a uvnitř je rozdělena přepážka­mi. Střední přepážkou je bránice, která pů­sobí jako silný píst a vyvolává hluboké vitální pocity.

46 TŘl HLAVNI BRÁNICEA JEJICH SPOJENÍ

Bránice masírujc srdce a bloudivý nerv, zvyšuje a snižuje tlak v dutině hrudní a břišní. Pánevní dno pod­poruje svými svalovými vrstvami tento re­ciproční pohyb: na hlavovém konci působí obaly tvrdé mozkové pleny falx cerebelli a cerebri a obaly míchy působící jako pruž­ná trubice. Tato trubice načerpává a po­hání mozkomíšní mok. Kromě toho se v kraniální dutině mohou pohybovat klí­nová a čichová kost společně s týlním otvorem směrem nahoru a dolů, a tak zvy­šovat či snižovat tlak. Ústní dutina a ja­zyk také podporují pulzaci. Tímto způso­bem vzniká souhra vnitřních a vnějších záklopck a ventilů, které slouží k podpořc nebo útlumu procesu dýchání a dopro­vodného pocitu živosti.

Obr. 47: Vnější dýchací svaly: mezižc­berní svaly, přímý břišní sval, šikmé a příčné břišní svaly pracují v souladu s nádechem a výdechem. Dýchací svaly a hrudník jsou spojeny s břichem a šíjí. Po­hybem těchto svalů vznikají počitky, kte­ré podporují vznik pocitu síly nebo sla­bosti v rámci metabolického procesu a fyzické aktivity. Ztuhlost a rigidita šíje, hrudníku a břicha narušují funkci bráni­ce; spasmy nebo ochablost hrudníku ve­dou k poruchám dýchání.

47. DÝCHACÍ SVALY

Obr. 48: Vrstvení jako tlaková regulace: tlakové napětí umožňuje výměnu plynů a jc podstatné pro celý dýchací proces. Tcn­to tlak pociťujeme, když zatlačíme na hrudník: cítíme, jak se stlačuje a po chví­li se objeví zpětná reakce. Vrstvy a trubi­ce těla ve vzájemné souhře vytvářejí a re­gulují tlak. Trubice, které jsou oslabeny, nejsou schopny odolávat tlaku, kolabují a navozují pocity strachu a selhávání. Ri­gidní - ztuhlč cévy se nemohou rozšiřovat a mají tendenci "vybuchnout.

48 TRUBICEAVRSlVY:POKRACOVÁNÍ DECHU

Obr. 49: Schopnost kontrakce , která je jednou ze základních vlastností tkání, umožňuje dýchání. Pohyb bránice podpo­ruje pulzování peristaltiky. Vzájemné působení mezi vnější tělesnou stěnou a po­hybem bránice vytváří tlak, který udržujc vnitřní pohybový proud, motilitu, a na­pomáhá udržovat lidský tvar. Kontrola jcdnání je podmíněna ovládnutím dýchá­ní a také činností bránice. Abychom moh­li zůstat klidní, musí vnčjší kosterní svaly omezit jak dýchání, tak i pulzaci. Bránice i hrudní stěna mohou být využity k ome­zení procesu dýchání.

Napětí v trubicích a rytmus dýchání jsou kontrolovány centrálním i autonomním nervstvem. V instinktivním progra­mu autonomního nervového systému se parasympatická a sympatická vlákna v bránici podobají způsobem své inervace ineraci hladkého svalstva střev. Z moz­kového kmene vychází řetězec podnětů, které pomáhají shromažd'ovat informacc o stavu koncentrace plynů. Tělo vnímá koncentraci kysličníku uhličitého - je-li pří­liš vysoká. dýchání se prohlubuje, v opač­ném případě se dýchání stává povrchněj­ším. Vyšší mozková centra mohou vůlí měnit tento automatický program. V tom případě nařizují: „Zadrž dech, počítej jed­notlivé dechy nedýchej; dýchej rychleji, dý­chej hlouběji.° Tyto příkazy jsou vedeny bráničními nervy z CNS. které inervují brá­nici a ovlivňují její pulzační frekvenci spi­nálními nervy jež kontrolují svaly hrud­ního koše. Tímto způsobem se do dýchacího procesu zapojuje centrální nervový systém.

Bránicc se skládá ze dvou svalů: žeberních, které přiléhají k žebrům a hrudní kos­ti, a bederní části, která je spojena s centrálním vazem, zadní břišní stěnou, beder­ním čtvercovým svalem a s oblastí bcdcrní páteře. Obě části bránice jsou inervová­ny autonomním nervovým systémem, bloudivým nervem a skrzc brániční nervy. jsou tedy kontrolovány jak autonomně, tak volně. Jinak řečeno. vůlí ovládané svaly vytvářejí spojení mezi mozkovou kůrou a dýchacími svaly

Mnoho meditačních technik ovlivňuje volní kontrolu procesu dýchání, který je pouze částečně pod vlivem volní kontroly. Za účelem změny vědomí ovlivňují tyto techniky dýchání bud' snížcním, nebo zvýšením koncentrace kysličníku uhličitého. V prvním případě vcde zvýšená koncentrace kyslíku k hyperventilaci se svalovými křečemi a zvýšení citlivosti. která ovlivňuje centra pozornosti. Ve druhém případč se zvyšuje koncentrace kysličníku uhličitého omezením dýchání, která vede ke sní­žení koncentrace kyslíku. Dochází k celkovému zklidnění, ke snížení psychomotoric­ké aktivity jež může záhy přejít ve stav transu. Tytu stavy aktivují nebo tlumí čin­nost srdce a vnitřních orgánů. Při zvýšené koncentraci kyslíku je tělo zaplavováno pocity; při zvýšení konecntrace kysličníku uhličitého se vnímání tlumí. Základní pe­ristaltická vlna je tlumena nebo se nadměrně aktivuje, pulzace v mozku se snižuje nebo zvyšuje a podobně reaguje i dýchání. Tak se ukazuje, že meditativní nebo de­chové techniky spojují volní a autonomní kontrolu dechu.

Další proces, který přesahuje autonomní regulaci dechu, představují emoce. St­rach, poplachová reakce vztek a hrůza ovlivňují dýchání. Za účelem kontroly vzly­kotu nebo potlačení křiku může být svalstvo hrudníku a úst zklidnčno pokynem z kůry mozkové. Hrudník a bránice jsou staženy - strach je potlačen, emoce se na­venek neprojeví. Je však také možné pohyby bránice vystupňovat tak, aby odpoví­daly prožitkům strachu nebo vzteku. Emoce se mohou projevit tak silnč, že hrozí, že nad scbou ztratíme kontrolu. (Když je volní kontrola prolomena, projcví se to vzlykotem nebo křikem.) V takových situacích se uplatňují dechové vzorce, které hrudníku nedovolí pohybovat se v plném rozsahu ze strachu před vlastními pocity nebo strachem ze ztráty volní kontroly

Abychom se mohli kontrolovat, musíme kontrolovat svoje dýchání. Všechna tři mozková centra. mozková kůra (vůle), mezimozek (emoce) a mozkový kmen s mo­zečkem společnč regulují dýchání. Platí, že bez dechu není kyslík, bez kyslíku není ohnč, bez ohně není života, bez života není síla, bez síly není ducha. Proto jsou srd­ce, mozek a dýchání tak úzce spojeny

49 OBECNÁALOKALNÍFUNKCEDECHU

5O DISTRIBUCE DECHU: RIGIDN(A ZKOLABOVANA

Dýchání ukazuje na obecný průbčh procesu expanze a kontrakee. Pojmout, zadr­žet, vypudit. přijmout, přeměnit, vypudit. Plnč dýchat znamená pohybovat se na ce­lém spcktru maximálního prodlužování a zkracování. Aby bylo možné naplnit dýchací prostor, hrudník se prodlužuje, břicho se zvětšuje a člověk cítí nádech od hlavy až ke stydké kosti. Aby bylo možné vydechnout zlehka či silně, je k tomu za­potřebí jak stlačení hrudníku, tak i břicha, jemného rytmu, který pulzuje v celém tčlc.

Jestliže však trubice, vrstvy a dutiny postrádají pružnost, pak se změny v expanzi a kontrakci odrazí v pohybech dechu. Mnoho dechových vzorců poukazuje na chu­dé spektrum prožívání. Možná že jako dítě člověk nezažil láskyplné doteky ale spí­še doteky nepřátclské. V takovém případě převládne spíše vzorec strachu, než vzo­rec pohody a radosti.

Obr. S0: Rigidní bránice a bránice stažená dolů. Rigidita se rozvíjí v rámci tčles­né stěny jako "výztuha" před zrančním nebo odmítnutím. Slabost je bud' výsledkem toho. že člověk nadměrně vyhovuje druhým, nebo se mu nedostává odpovědi na jeho požadavky V obou případech je výsledkem oslabené dýchání, které ovlivňuje způ­sob, jak pracujeme. regulujeme, milujeme. Dýchání se stává namáhavým, zatěžuje nás a oslabuje.

Procesu dýchání se účastní nejen bránice, ale i celý organismus. Dýchací svaly po­třebují být cvičeny aby mohly využít celý svůj rozsah pohybu. To se týká všech dý­chacích svalů - hrudních, břišních a kosterních. Fyzická námaha, běhání a cvičení jsou užitečné, pokud zvyšují obecnou schopnost reagovat a vedou nás k dalším ži­votním aktivitám. Ovšem tyto aktivity nás nemusí nezbytnč vést k humánnějšímu nebo vztahově bohatšímu životu. Plné dýchání je spojeno s kontaktem s druhými lidmi, stcjně jako se vztahem s sobě samému.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Mozek a nervový systém

Vzrušivost je základní vlastností nervové soustavy. Expanze a kontrakce jsou pů­vodně svalovou aktivitou, zatímco v nervové tkáni je primární aktivitou polarizace a depolarizace. V nervech probíhají vlny elektrického proudu, ve svalech vlny akti­nu a myosinu. Strukturálně se oba systémy podobají. Svaly tvoří prodloužené buň­ky: nervy tvoří prodloužené výběžky. Svaly a nervy vykazují kupodivu stejnou stav­bu. )sou to svazky struktur podobných trubicím, poskládané do vétších svazků a ty pospojované do větších celků.

Nervy se rozvíjejí z bunčk s prodlouženými těly které vytvářejí spojení se vzdá­lenými místy Neurální trubice vytvářejí vlny excitaeních impulzů podél svýeh os a transportují protoplazmické tekutiny Tato prodloužená těla se nazývají dráhy ner­vy nebo provazce.

74