Dech, relaxace s dechem, oddechnutí, rozkoš,LEVI
LEVI.Umění sebevlády
s.140
Nádech je mohutná páka tonu a nálady.
S dechem je spjato složení krve i pohyb, cit i rozum, je to sama hudba našeho bytí. Dech rozhoduje spolu s tepem o tom, jak vypadáme a jak si počínáme ve společenském styku.
"Dechový" základ mají však i mnohá mimicko-emocionální gesta. Při náhlém údivu nebo rozhořčení se krátce a prudce nadechneme a pohrdání dáváme najevo krátkým výdechem, opovržlivým zafuněním - je to takový útržek posupného smíchu. Až "z hloubi duše" zaznívají velejemné dechově hlasové odstíny, sympatií a antipatií, upřímnosti a Iži .
Souvislost dechu s temperamentem. Podle soustavného hlubokého nadechování a rázného vydechování poznáme netrpělivého, popudlivého cholerika - "aktivního neurastenika". Hlasité supění prozrazuje (vyloučíme-li působení nemoci) jedince vyhraněných sklonů a zálib, snad trochu "natvrdlého", nepříjemného, podezíravého, ale v něčem i dobráckého. Mohutný, vyrovnaný dech, připomínající zaoceánskou parolod', patří člověku sebejistému, čilému, nezkrotně činorodému, a typický sangvinik dýchá jako když jede osobní automobil nejlepší značky. Časté a hluboké vdechy s pomalým vydechováním svědčí o tom, že před vámi stojí beznadějný melancholik.
Zadržujeme ("tajíme") bezděčně dech nejenom při různých emocích, námaze, ale takřka při každém napětí a zvlášť při intenzívní duševní práci.
,AKADEMIE DÝCHACÍCH VĚD
Pokud si ale dokážete zhluboka oddechnout, žádná vědecká pojednání nepotřebujete. Oddech je prostě oddech. Osvěží duši, jako by jí otevřel větrací otvor . . .
Pro dechovou autosugesci se navrhují tyto slovní formule:
- dýchám úplně volně
dýchám nenuceně
lehce a svobadně
pravidelně
- spoléhám na svůj dech. a dokonce
ani se mi samou leností nechce dýchat.
Není to frekvence ani hloubka. Hlavní je, stejně jako při práci se svaly, ovládat tonus dechu. Jeho "rukopis" musí být výrazný a musí být v souladu s vnitřními úkoly. A je to velmi slibná disciplína, protože soustředit se na regulací dechu je velmi snadné.
RELAXACE S DECHEM
DÝCHAT S ROZKOŠÍ
Máte-li poněkud "sešněrovaný" dech, měl byste se snažit, aby každý váš vdech byl tak trochu zívnutím a výdech aby se podobal zase kýchnutí.
Bezděčné oddechnutí s úlevou doslova smazává napětí. Přináší slast, sice jen momentální, nepatrnou, ale přece jen slast - pocit úlevy, uklidnění, osvěžení. Tuhletu chvilku nesmíme propást, musíme si z ní udělat systém.
Zaposlouchejte se do pocitů, jež ve vás dýchání vyvolává, a snažte se zachytit a vystupňovat rozkoš, jakou vám působí vláčný pohyb hrudního koše, plíce naplňované vzduchem. Všimnete si, že ta slast opravdu sílí.
Cvičení k "osvobození dechu". (Mělo by se provádět v dobře vyvětrané místnosti.)
Poloha AT (uvolnění svalstva). Oči je lépe zavřít, není to však povinné. Dýchejte ve svém obvyklém rytmu, ne hlouběji než obvykle, nezadržujte dech. Hlavní je ted' věnovat pozornost svému dechu, kladnou, radostnou, nadšenou pozornost. Zaposlouchejte se důkladně do své "dýchací slasti". Žádné násilí, nic vyumělkovaného, strojeného. Za nějakou dobu se vám dech sám trochu zpomalí a prohloubí, nabude na pravidelnosti. Svaly celého těla se vám ještě více uvolní, a je také možné, že pocítíte mírné teplo, protože se vám uvolnily i cévy: Ted' už vychutnáváte, jak volně se vám dýchá, přímo se opájíte svobodou svého dechu. Srdce. přechází k soustředěnému, pokojnému rytmu. Pocit klidu, jasné svěžesti a příjemného, mírného odloučení od světa vzrůstá. Sugerujte si v duchu, že tento stav se stává trvalým, že vás provází všude, v jakékoli situaci: dýcháte vždycky lehce a s požitkem, váš dech vás vždy a všude poslouchá, závisí jenom na vás.
Až si tak zhruba deset minut podýcháte, řekněte si v duchu: "Stav trvá", a pak už můžete beze všeho zvláštního přepínání trénink ukončít nebo přejít k jiným cvičením.
Časem se náučíme "zapínat" svobodné dýchání jako automat. Svobodný dech se stane bází našeho života, jeho normou, trvalým kapitálem klidu a jistoty.
DECHOVÁ RYTMIZACE AUTOSUGESCE při relaxaci
Průměrná délka jedné věty se rovná průměrnému trvání jednoho vdechu a výdechu. Cyklus vdech-výdech je psychofyziologická jednotka slovní i hudební řeči, omezuje délku věty a rozsah s ním spjaté operativní paměti. Když chceme začít mluvit, nadechneme se, a při výdechu hovoříme. Výdech je u konce, větu nebo její část přerušuje pauza - nový vdech a další cyklus přináší novou'"porci" sdělení.
Princip dechové rytmizace je velmi jednoduchý: veškerá autosugesce se člení podle dechu, přizpůsobuje se mu. Při nehlasné slovní autosugesci myšlená slova (věty) rytmicky "vydechujte".
Formulace „ruka se mi zahřívá, ruka se mi zahřívá, … ruka se mi zahřívá, ruka se mi zahřívá..pronášíme s výdechem.