Dech, dýchání, vlastní přednáška
Obsah
1 Sručně shrnutí v heslech / nadpisy odstavců str.2
2 Vlastní přednáška str. 3
3 doplňky str. 4 za yyyyyyyy
4. Doplnit ze souboru „dýchání kůží pokožkou
Když dospělým lidem řekneme, že se budeme učit dýchat cítí se mnozí dotčeni zejména kantoři - tělocvikáři. Říkají celý život dýcháme tak co se mám ještě učit? Bohužel současné civilizační podmínky našeho života nás vedou k tomu, abychom dýchali hůř a hůř.
Budeme-li pozorovat novorozeně zjistíme, že současně s nádechem se mu rozšiřuje celý hrudník na všechny strany. Jak člověk stárne jsou jeho dýchací pohyby stále méně a méně zřetelné a jsou lidé který se vlivem dechu hrudník vůbec nepohne. To znamená, že k dýchání využíváme stále menšího prostoru plic a nadechujeme stále menší množství vzduchu. S tím potom souvisí řada zdravotních potíží.
V józe se proto věnuje dechu mimořádná pozornost. Je známo, že právě pomocí dechu dosahují jogíni i mimořádných schopností. Nauka o dechu, nácvik správného dýchání je náročná, dlouhodobá záležitost a vyžaduje mnoho trpělivosti. Je třeba postupovat raději pomalu, obezřetně a postupně posilovat oslabené dýchací svaly. Raději budeme častěji opakovat příslušná cvičení, neboť neuváženými kroky zejména ve spojení s násilím a přemáháním bychom mohli své zdraví i značně poškodit.
Dýchání je základní podmínkou naší existence. S dechem život začíná a s posledním dechem i končí. Prvotním úkolem dýchání je zajistit výměnu dýchacích plynů. Do těla přivádíme kyslík a odvádíme kysličník uhličitý. Dýchání má ale ještě řadu dalších účinků.
Bez kyslíku bychom nezužitkovali přijaté živiny
Kyslík je rozváděn do celého těla a přednostně do míst na která se plně soustředíme
Kysličník uhličitý je odpadem, který odvádíme z těla dýcháním
Správným dýcháním ovlivňujeme řadu orgánů a především plíce a jejich další funkce
Plíce nejsou schopné sami pracovat
Správná funkce dýchacích svalů zajišťuje provětrávání všech plicních sklípků
Bránice je hlavní dýchací sval
Bránice ovlivňuje správné držení těla a tím i řadu zdravotních potíží
Bránice je druhým srdcem
Bránice při správném spodním dýchání napomáhá k zajištění správné funkci orgánů uložených v břiše a v pánvi
Dýcháním můžeme cíleně ovlivňovat i činnost orgánů jinak řízených výhradně vegetativně
Správným dýcháním posilujeme pomocné dýchací svaly
Střední dech ovlivňuje příznivě naší imunitu
Rovněž pomocné dýchací svaly hrudníku a zad ovlivňují naše zdraví.
Dechem můžeme zmírnit, nebo odstranit bolesti způsobené drobnými poruchami páteře
Dech může sloužit i v diagnostice
Dech je zdrojem energie
Změna tlaků (podtlak-přetlak v hrudníku a břiše) podporuje cirkulaci krve a mízy = Zlepšuje prokrvení plic a odvodnění (míza) končetin
Když dospělým lidem řekneme, že se budeme učit dýchat cítí se mnozí dotčeni zejména kantoři - tělocvikáři. Říkají celý život dýcháme tak co se mám ještě učit? Bohužel současné civilizační podmínky našeho života nás vedou k tomu, abychom dýchali hůř a hůř.
Budeme-li pozorovat novorozeně zjistíme, že současně s nádechem se mu rozšiřuje celý hrudník na všechny strany. Jak člověk stárne jsou jeho dýchací pohyby stále méně a méně zřetelné a jsou lidé který se vlivem dechu hrudník vůbec nepohne. To znamená, že k dýchání využíváme stále menšího prostoru plic a nadechujeme stále menší množství vzduchu. S tím potom souvisí řada zdravotních potíží.
V józe se proto věnuje dechu mimořádná pozornost. Je známo, že právě pomocí dechu dosahují jogíni i mimořádných schopností. Nauka o dechu, nácvik správného dýchání je náročná, dlouhodobá záležitost a vyžaduje mnoho trpělivosti. Je třeba postupovat raději pomalu, obezřetně a postupně posilovat oslabené dýchací svaly. Raději budeme častěji opakovat příslušná cvičení, neboť neuváženými kroky zejména ve spojení s násilím a přemáháním bychom mohli své zdraví i značně poškodit.
Dýchání je základní podmínkou naší existence. S dechem život začíná a s posledním dechem i končí. Prvotním úkolem dýchání je zajistit výměnu dýchacích plynů. Do těla přivádíme kyslík a odvádíme kysličník uhličitý. Dýchání má ale ještě řadu dalších účinků.
Bez kyslíku bychom nezužitkovali přijaté živiny
V první řadě, abychom žili musíme dostat do našich buněk, a především do tkání mozkových kyslík. Protože naše tělo by živiny, které se do buněk dostávají, by bez kyslíku nebylo schopno zužitkovat - přeměnit v energii a zajistit obnovu a růst našeho
organismu. Co je platné, když si člověk velice velice pečlivě vybírá stravu a do buněk
dostaneme stravou kvalitní hodnoty, ale nepřivede tam dostatek kyslíku. Je to jako
když dáme do kamen kvalitní uhlí a nepřivedeme dostatek kyslíku. Kamna nebudou hořet
a nebudou vydávat teplo. A naopak, když do kamen přijde přebytek kyslíku ,tak i méně
kvalitní uhlí bude dobře hořet a dá nám dostatek tepla.
Kyslík je rozváděn do celého těla a přednostně do míst na která se plně soustředíme
Kyslík do buněk dostáváme tak, že vzduch ve kterém je obsažen kyslík nadechujeme do plic. Ten se v plících setká s krví, která ho rozvede do celého těla. Když někdo řekne nadechneme se do kolen, tak neznalý se bude smát, ale ono to možné je. Ale vysvětlit si to můžeme tak, že soustředěním na kteroukoliv část těla v ní zvýšíme krevní oběh a to znamená, že dosáhneme její lepší zásobení živinami ale i zásobení kyslíkem. Tak dostáváme kyslík, který přichází nosními otvory přednostně do té oblasti těla na kterou se plně soustředíme.
Kysličník uhličitý je odpadem, který odvádíme z těla dýcháním
Energii potřebnou k životu získává tělo spalováním cukrů, tuků, případně bílkovin. Tyto reakce probíhají v našich buňkách neustále. Výsledkem tohoto energetického metabolismu je potřebná energie, voda a kysličník uhličitý. Nadbytek kysličníku uhličitého by způsobil překyselení organismu a proto je z buněk přenášen krví do plic, odkud jej potom se vzduchem vydechujeme.
Správným dýcháním ovlivňujeme řadu orgánů a především plíce a jejich další funkce
Pomocí správného dýchání udržujeme dýchací svaly, plíce a řadu dalších orgánů našeho těla při správné funkci. Obrázek o významu dechu si můžeme udělat i například tím, že si uvědomíme význam naších plic, které dechem především ovlivňujeme. Plíce umožňují nejen výměnu dýchacích plynů, ale mají i řadu dalších nerespirativních funkcí. Slouží jako filtr v krevním oběhu, jako rezervoár krve, podílí se na funkci cirkulačního oběhu, účastní se na termoregulaci, na vodním a elektrolytovém metabolismu, na regulaci acidobázické rovnováhy, mají významnou funkci v přijímání a vylučování některých těkavých látek (např. inhalační anestetika, vylučování acetonu a alkoholu). V plicích jsou receptory důležitých reflexů, je zde lokalizována řada faktorů účastnících se srážení krve i protisrážlivých, plíce se aktivně účastní při tukovém metabolismu, zejména při novotvoření fosfolipidů ( tato jejich funkce souvisí s existencí plicního surfaktantu). V plicích je řada důležitých aktivních látek jako histamin , serotonin, kininy, katecholaminy, prostaglaniny. /Paleček patofyz. dýchání str7-8/
Plíce nejsou schopné sami pracovat
Víme, že každý pohyb našeho těla i uvnitř našeho těla je podmíněn svalovou činností. Srdce pracuje protože je sval, žaludek pracuje protože je sval, ale plíce svalem nejsou. Svou strukturou připomínají houbovitý útvar, který když se rozevírá tak do sebe nasává vzduch a když se zmenšuje tak vzduch vytlačuje (jako mořská houba, když jí zmáčkneme tak z ní vodu vytlačíme). Plíce jsou pasivní hmotou, kterou kdybychom vyndali tak začne ochabovat až splaskne. Aby se do plic nasál vzduch a zase vytlačil, musí být násilím rozevírány a zavírány. Musí zde působit dosti velké síly a vyvozován značný pohyb, což zajišťují právě dýchací svaly.
Správná funkce dýchacích svalů zajišťuje provětrávání všech plicních sklípků
Když některé dýchací svaly nepracují -jsou oslabené nebo atrofované - je i odpovídající část plic bez pohybu, a tak se do ní vzduch nedostane - tzn. nedýcháme na celý obsah plic, na všechny plicní sklípky a dýchání je omezené. Nejen že nám pak chybí kyslík, ale ta část která nepracuje, se nepromývá a tzv. zahnívá, stává se místem vhodným pro vznik různých chorob. Proto potřebujeme, aby se všechny plicní sklípky promývaly, čistily, aby byly aktivní a aby pracovaly. Aby tomu tak bylo, tak musí pracovat všechny svaly které plíce obklopují.
Bránice je hlavní dýchací sval
Prostor hrudníku je od prostoru břicha oddělen přepážkou, hlavním dýchacím svalem - bránicí. Bránici tvoří soustava bráničních svalů, které vytvářejí jakousi membránu uzpůsobenou k pohybu nahoru a dolu. Je vyklenutá jako klobouk nahoru. Její okraje jsou ohnuty nahoru a jsou upoutány k nejspodnějšímu žebru a dole k druhému bedernímu obratli. Je to velmi silný sval, který když se vyklene dolu tak nad ní zůstane prostor do kterého se otevírají plíce. Při správné funkci zajišťuje 60 až 80 % objemu nadechovaného vzduchu. Spodní dech tak má převažující podíl na celkové kapacitě dechu.
Bránice ovlivňuje správné držení těla a tím i řadu zdravotních potíží
Mnozí z nás májí problémy s bolestmi v zádech, špatnou chůzí, křivením atd. A ani se neuvědomujeme, že příčinou může být oslabení bránice, které je způsobeno špatným dýcháním. Bránice je upnuta ze druhý bederní obratel. Je-li oslabená vytváří se postupně zvětšená bederní lordóza. Tvar bederní páteře určuje postavení celé páteře, všechny obloučky na páteři, záklon hlavy a způsobuje i sklon pánve. Když skloníme špatně pánev, tak se zadní bedrokyčlostehenní svaly zkrátí, poklesneme trochu v kolenou a zadek se nám vysadí.
Z uvedeného je zřejmé jak nesprávné dýchání může tak ovlivnit celou naší postavu. S tím souvisejí i některé zdravotní potíže. Například jiný sklon pánve může zapříčinit i sterilitu u žen.
Je třeba ještě upozornit na to, že když má někdo bedrokyčlostehenní svaly zkrácené a ještě hodně chodí nebo běhá /provozuje aktivní turistiku, fotbal, hokej.../, tak zkrácené svaly ještě posiluje, čímž daný stav ještě zhoršuje. V takovém případě je nutné pravidelně provádět kompenzační cvičení za účelem protažení zkrácených svalů /bedrokyčlostehenních a podkolení/.
Bránice je druhým srdcem
Bránice je hlavní dýchací sval. Ale o bránici se též tvrdí, že je druhým srdcem. Když jde bránice nahoru vzniká podtlak pod bránicí, který napomáhá nasávat krev ze spodní části těla, což normálně musí dělat srdce, které zajišťuje krevní oběh. Když bránice srdci nepomáhá, tak srdce je přetěžováno. A naopak když bránice pomáhá čerpat žilní krev z dolních končetin, tak srdci se trochu odlehčí, není přetěžováno. . Navíc tento podtlak usnadňuje i odtok mízy z dolních končetin, čož je důležité při otékajících nohách.
Bránice při správném spodním dýchání napomáhá k zajištění správné funkci orgánů uložených v břiše a v pánvi
Pánev, je kostmi uzavřená prostora, ve které jsou umístěna střeva, pohlavní a močové ústrojí. Pokud dýcháme správně spodním břišním dechem, tak při každém nádechu se naše bránice vyklenuje dolů, při výdechu se zvedá nahoru a tím neustále a velice jemně masíruje všechny orgány, které jsou pod bránicí uloženy. Tím jsou tyto orgány trvale aktivovány, správně prokrvování / zásobování živinami a odvod nečistot krví, ale i mízou/ a udržovány při správné funkci. Jedná se o játra, žlučník, slinivku, žaludek, střeva, slezinu, mízní uzliny, nervové pleteně a zejména pak orgány pánevní to jsou pohlavní a močové orgány, které jsou jinak těžko dostupné. Pokud nedýcháme správně, naše bránice slabá, atrofovaná, mohou se vyskytnout zdravotní problémy související se špatnou funkcí uvedených orgánů. Jedná se o trávicí, zažívací a vyměšovací problémy, problémy s udržením moči, prostatou, potencí, sterilitou, menstruačními problémy... Správný spodní dech je dobrou prevencí i proti dnes dosti častému poklesu ženských orgánů v pozdějším věku, který se pak běžně řeší operativní cestou.
Dýcháním můžeme cíleně ovlivňovat i činnost orgánů jinak řízených výhradně vegetativně
Veškeré pochody a činnosti v našem těle jsou řízeny našimi nervy a to buď centrální nervovou soustavou nebo vegetativním nervstvem. Dech je výjimkou, neboť je trvale řízen vegetativním nervstvem, ale můžeme ho ovlivňovat i vědomě naší myslí - mozkem. Jóga využívá toho, že můžeme vědomě podle svého přání libovolně měnit kvalitu dechu (různě dlouhý nádech a výdech provedený různou rychlostí s případnými zádržemi, překážkami ...), což se přenese do nervového systému a ovlivní to příslušným způsobem i vegetativní nervový systém, což se určitým způsobem odrazí i v činnosti vnitřních orgánů. To je cesta, kterou se jogíni dostávají i do oblasti podvědomí.
Vegetativní nervstvo má dvě větve sympatikus a parasympatikus, které řídí činnost vnitřních orgánů. Zjednodušeně řečeno při nádechu je uveden do činnosti sympatikus, který zvyšuje krevní tlak a srdeční tep, roztahuje průdušky, uklidňuje orgány břicha atd. Při výdechu je uveden do činnosti parasympatikus, jehož působení je opačné, snižuje krevní tlak, zpomaluje srdce, stahuje průdušky, aktivuje břišní orgány....
Správným dýcháním posilujeme pomocné dýchací svaly
Mezi pomocné dýchací svaly patří svaly mezižeberní, prsní, zádové a svaly krku. Správným dýcháním se neustále aktivují (prokrvují a vyživují) a jsou potom schopné lépe zajišťovat i své postulární funkce.
Ochablé svaly hrudníku, zad a krku způsobují deformaci páteře a schoulení celé postavy. Projevují se nahrbením zad, propadlým hrudníkem, sklopenou hlavou a prozrazují člověka bojácného, ušlápnutého nesamostatného. Rovná záda, vztyčená hlava, vypnutý hrudník svědčí o dobrém stavu pomocných dýchacích svalů, umožňujících kvalitní střední a horní dech a tím i průběžnou masáž a dobré prokrvování horní části hrudníku. To dodává člověku sebevědomí a celkově dobrý zdravotní pocit.
Střední dech ovlivňuje příznivě naší imunitu
Brzlík je vybaven žlázami s vnitřní sekrecí, které jsou ve spojení se žlázami rozmnožovacích orgánů, nadledvinkami a solárním plexem. Teprve v poslední době byla objevena velmi důležitá úloha brzlíku v rámci imunitní obrany organismu. Zjistilo se, že brzlík je továrnou na substance, které potírají toxiny v celém těle. Tyto antitoxiny bojují proti nemocem a podporují imunitu. Porucha brzlíku může mít příčinu v poruše kteréhokoliv rozmnožovacího orgánu, nadledvinkách a solárním plexu, nebo v poruše odpovídajícího místa v tlustém střevě. Brzlík je umístěn pod hrudní kostí a je v těsném styku s horní částí plic. Správné prodýchávání střední oblasti plic, tedy hrudní dech zajišťují trvalou mírnou masáž brzlíku, jeho kvalitní prokrvování (zásobení živinami a kyslíkem), což valnou měrou přispívá k jeho správné funkci./Norman Walker „ Co i prezident by měl znát o tlustém střevě“/
Rovněž pomocné dýchací svaly hrudníku a zad ovlivňují naše zdraví.
Pomocné dýchací svaly zajišťují nádech do střední oblasti plic a do horních plicních laloků. Střední dech představuje 20 - 30 % a horní pouze 5 - 10 % z dechového objemu. Z hlediska objemu jsou tato množství nevýznamná, ale jsou důležitá z hlediska čištění příslušných partií plic. Nedostatečně proplachované horní plicní laloky tvoří vhodné prostředí pro usazení a rozvoj choroboplodných zárodků a bývají proto místem vzniku nerůznějších plicních nemocí.
Dechem můžeme zmírnit, nebo odstranit bolesti způsobené drobnými poruchami páteře
Hluboký nádech mírně a velice jemně prodlužuje páteř a uvolňuje meziobratlové prostory. Speciální postup dýchání, užívaný v ajurvédě zcela bezpečně zmírňuje bolesti v zádech.
Dech může sloužit i v diagnostice
Doktor Bhole, indický lékař, který se více jak 20 let zabývá zkoumáním vlivu jógy na lidské zdraví rozdělil hrudník na 17 oblastí. Jejich pozorováním je schopen určit diagnózu a předepsat vhodnou terapii.
Dech je zdrojem energie
Podle východní filosofie je vdechovaný vzduch nositelem jemné energie nazývané prána. Podle Gítanandy je možné speciálními dechovými postupy získávat jen ze vzduchu tolik energie, kolik člověk potřebuje k životu.
Změna tlaků (podtlak-přetlak v hrudníku a břiše) podporuje cirkulaci krve a mízy = zlepšuje prokrvení plic a odvodnění (míza) končetin ( kniha:Bechyně, mízní otok)
yyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy
Fce plic: respirační
nerespirační- str 7
Bříšní dech
Je to velmi silný sval, který kromě toho že zajišťuje vytváření prostoru ve spodní části hrudníku, do kterého se rozevírají plíce,, tak ovlivňuje postavení bederní páteře. Sval když je slabý nebo zkrácený, tak bederní páteř není správně držena a začíná se bortit především dovnitř a zvětšuje se bederní lordóza. Když se člověk položí na záda má se uvolnit tak, aby bederní páteř se dotýkala podložky, jestliže se bederní páteř neuvolní tak tzn. že bederní lordóza je větší. Když má někdo zvýrazněnou bederní lordózu znamená to, že bránicí svalstvo není ve stavu ve kterém by mělo být. Není důležité jestli vytlačujeme nebo stahujeme břicho, to musíme dělat břišními svaly, břišní svaly jen pomáhají ale hlavní funkci dělá bránice (soustava svalů, která odděluje prostor břicha od prostoru hrudi). Jakmile se bránice propadne dolu, tak co je pod ní je vystaveno určitému napětí - jsou tam nějaké orgány, je tam něco, není to prázdný prostor a proti tomu se tlačí. Když se proti nějakému prostoru tlačí, tak tlak se šíří všemi směry stejnoměrně a břicho se začne zvětšovat. Když si dáme ruce do oblasti nad pánem a budeme dýchat tak bychom měli cítit jak to tam pulzuje stejně tak, jako když si ruce dáme na přední stěnu břišní. Nesnažíme se jak se někdy říká - při nádechu jde břicho nahoru při výdechu dolu.Když chceme dostat funkci bránice tak raději vnímáme boky a záda než abychom sledovali přední stěnu břišní, která samozřejmě jde trochu nahoru. Je lepší dávat větší důraz na výdech protože musíme břicho vtáhnout a tím ho nevytahujeme a uděláme pouze tím že se začne zapojovat brániční svalstvo. Když klademe větší důraz na výdech tím více břicho vtáhnout do sebe než ho pustit nahoru. Když nechám břicho v takovém standardním postavení a budu chtít dýchat šest nádech šest výdech a budu nadechovat, tak se dostanu na čtyři nahoru a teď chci na pátou na šestou a už se celý klepu. Jestliže břicho vtáhnu při výdechu dolu, pěkně vydechnu, udělám si prostor pro nádech, tak klidně může nadechovat na osm a břicho se mi nevyvalí. Výchozí postavení pro nádech má být po řádném výdechu, ne v takovém standardu ale po výdechu.
atrofovaná bránice
Znehybnělou bránici je nutno rozhýbat. Je to jako když nám atrofují svaly na ruko npř. po dlouhodobější fixaci ruky v sádře po zlomenimě. Sval musíme potom neustále opatrně namáhat a masírovat - zmačknu, povolím, zmačknu, povolím - pomůžeme tak jeho prokrvování, a tím obnově jeho funkce.
Ovlivňování veget.fcí dechem včetně různých doporučení
Proto se spodnímu dechu věnuje velká pozornost ze zdravotních důvodů. V józe se bere na spodní dech pozornost ještě z dalšího důvodu a to spodní dech, bránice ovlivňuje celkem obsah dechu cca z 60 - 80%. Je to převažující podíl spodního dechu na celkové kapacitě dechu. Pomocí dechu jsme schopni dostat se na funkce, které běžně nejsme schopni centrální nervovou soustavou ovlivnit. V těle je vše řízeno nervovou soustavou - centrální - když se chci na někoho otočit, tak se otočím, na někoho usmát, tak se usměji, chci zvednout ruku, tak ji zvednu - to vše jsou věci které chci dělat. Pak jsou věci které běží podvědomě - např. teď mě srdce pracuje, když řeknu tak teď si odpočiň, tak srdce pracovat nepřestane, orgány pracují i když si myslím že jsem pánem svého těla. Funkce se v těle vzájemně podporují, prolínají. Dech je funkce která je řízena jak centrální nervovou soustavou tak vegetativní. Když na úroveň centrální nervové soustavy dáme jinou hodnotu dechu, vezmeme jinou kvalitu, zvýšíme kvalitu dechu, tak kvalita dechu se projevuje i v oblasti vegetativní - podvědomí, protože tam je dech ovlivňuje zase jednotlivé složky, které jsou řízeny vegetativním nervstvem a tak centrálně. Přes pohyb ovlivníme dech, dáme mu jinou kvalitu a tato kvalita se nám promítne v podvědomí v složkách. To je cesta kudy se v józe dostáváme na psychickou záležitost a to je podvědomí.
bbb
Jsme schopni ovlivnit funkce orgánů které jsou řízeny podvědomím příklad srdce atd. Vegetativní nervstvo má sympatikus parasympatikus a je prokázáno že dech a nádech povzbuzuje a ovlivňuje sympatické nervstvo a výdech tlumí je parasympatický.
Jestliže působíme na sympatické nervstvo a zvyšujeme aktivitu, tak se zvyšuje krevní tlak. Když nadechneme dáme důraz na nádech a zadržíme po nádechu (napětí v sobě vnímáme) tak působíme na sympatikus, který zvyšuje krevní tlak, zvyšuje aktivitu. Cviky které jsme dělaly podporují, působí na sympatické nervstvo, sympatické nervstvo zvyšuje krevní tlak - v průměru, ve standardu by se měl tlak zvyšovat. Nedoporučuje se u jedince, který má vysoký tlak aby cviky cvičil. Pokud je někdo chronicky na nízkém tlaku dole, ani tímto cvičením se tlak nezvedne. Určitý počet cvičení ze začátku není funkční, tam se připravujeme, a pak teprve chytneme rytmus a cvičení začíná fungovat.
Při vysokém tlaku abychom ho nepodporovali nedáváme důraz na nádech, snažíme se o harmonizovaný dech tj. stejně dlouhý nádech jako výdech. Když při vysokém tlaku budu dělat dechové cvičení, tak si představím svíčku, nebo peříčko a když vydechnu tak se nesmí ani hnout - vydechuji třeba na 16 pak si na 5 nadechnu nebo na 4 a zase ten výdech bude pomalejší. To je cvičení dechové pro vysoký tlak. Rozhodně se zde nedělají zátěže pro nádech a když se dělají zátěže po výdechu, tak se člověk musí hlídat jaký z toho má pocit. Kontraindikací pro problémy s vysokým krevním tlakem je soustředit se na nádech a dělat zádrže po nádechu. Když děláme jógu, tak průpravou bychom se měli naučit vnímat co v nás za odezvu dělá to co právě provádíme tzn. že člověk s vysokým krevním tlakem by nikdy neudělal zádrž po nádechu, a když si udělá zádrž cca na 5 dob a zaposlouchá se, procítí se, tak ví jestli mu to bylo příjemné nebo nikoliv, jestli mu to něco provádělo nebo ne. Když mu to něco provádělo, tak nepokračuje, když ne tak může zkusit zase.
V józe člověk nemusí uvažovat o věcech které se nemají dělat, které nejsou pro něj vhodné, tak jak je to napsáno, ale má se zaposlouchat co mu to právě v tuto dělá. V průpravě na jógu se máme naučit vnímat - jaké máme pocity, v jakém jsme stavu. Ráno bychom měli vstát a ne říct teď si zacvičím to co jsem se naučil, ale co asi by to tělo teď chtělo cvičit. Pokud se umíme vnímat, tělo si samo o cvičení říká. Jóga si sama určí, když se umíme pořádně vnímat.
Zásada je, že pro vysoký krevní tlak děláme věci, které podporují parasympatické nervstvo, které zklidňuje.
Dech je zajišťován řadou svalů, které mají ještě jiné poslání než je samotné dýchání,
Tak dostáváme ze vzduchu kyslík, který jde nosními otvory (dýcháme nosem, vydechujeme nosem) tam se čistí, jde nosohltanem do průdušnice tady se dělí - průdušnicový strom, na každém konci větve jsou takové kuličky tzv. plicní sklípky. Tady všude se vzduch teoreticky může dostat. Prakticky se tam dostane jen tehdy, jestliže svaly které obklopují plíce tu část plic rozevřou. Plíce svou strukturou tvoří takový houbovitý útvar, který když se rozevírá tak do sebe nasává vzduch a když se zmenšuje tak vzduch vytlačuje (jako mořská houba, když jí zmačkneme tak z ní vodu vytlačíme a když jí necháte zvětšovat tak se do ní voda nasákne. Když houbu budeme někde držet a zvětšuje se jen část, tak se bude voda nasávat pouze do té části.).
Plíce jsou uloženy volně v prostoru v hrudi. Jsou potaženy blánou které se říká poplicnice, hrudník ze vnitř je potažen blánou které se říká pohrudnice, mezi tím je vzduchoprázdno. Když se vzduchoprázdný prostor zvětší, tak se do něj něco vtáhne (když máme injek. stříkačku - dáme do vody, vytahujeme píst nahoru, pod pístem vzniká vzduchoprázdno a to vzduchoprázdno natahuje kapalinu). Když zvětšíme hrudník - zvětší se plíce, když zmenšíme hrudník, tak se zase plíce zmenší. Abychom dobře dýchli potřebujeme zvládnout zvětšování a zmenšování hrudníku - a to už nám dělá spousta svalů. Prostor hrudníku - prostor břicha, prostor hrudníku a přepážka mezi se stává z mnoha bráničních svalů - jeden dýchací sval tzv. bránice. Bránice je soustava bráničních svalů, které vytvářejí tu přepážku, membránu která by se měla pohybovat nahoru a dolu. Bránice je vyklenutá, je to takový klobouk nahoru a klobouk když se vyklene dolu tak nad ním zůstane prostor do kterého se otevírají plíce. Je to sval kterému se říká hlavní dýchací sval, říká se že bránice je druhým srdcem. Když je klobouk nahoru, tak kraje jsou ohnuty nahoru jsou upoutány k nejspodnějšímu žebru a dole jsou upoutánu k druhému bedernímu obratli. Je to velmi silný sval, který kromě toho že zajišťuje vytváření prostoru ve spodní části hrudníku, do kterého se rozevírají plíce,, tak ovlivňuje postavení bederní páteře. Sval když je slabý nebo zkrácený, tak bederní páteř není správně držena a začíná se bortit především dovnitř a zvětšuje se bederní lordóza. Když se člověk položí na záda má se uvolnit tak, aby bederní páteř se dotýkala podložky, jestliže se bederní páteř neuvolní tak tzn. že bederní lordóza je větší. Když má někdo zvýrazněnou bederní lordózu znamená to, že bránicí svalstvo není ve stavu ve kterém by mělo být. Není důležité jestli vytlačujeme nebo stahujeme břicho, to musíme dělat břišními svaly, břišní svaly jen pomáhají ale hlavní funkci dělá bránice (soustava svalů, která odděluje prostor břicha od prostoru hrudi). Jakmile se bránice propadne dolu, tak co je pod ní je vystaveno určitému napětí - jsou tam nějaké orgány, je tam něco, není to prázdný prostor a proti tomu se tlačí. Když se proti nějakému prostoru tlačí, tak tlak se šíří všemi směry stejnoměrně a břicho se začne zvětšovat. Když si dáme ruce do oblasti nad pánem a budeme dýchat tak bychom měli cítit jak to tam pulzuje stejně tak, jako když si ruce dáme na přední stěnu břišní. Nesnažíme se jak se někdy říká - při nádechu jde břicho nahoru při výdechu dolu.Když chceme dostat funkci bránice tak raději vnímáme boky a záda než abychom sledovali přední stěnu břišní, která samozřejmě jde trochu nahoru. Je lepší dávat větší důraz na výdech protože musíme břicho vtáhnout a tím ho nevytahujeme a uděláme pouze tím že se začne zapojovat brániční svalstvo. Když klademe větší důraz na výdech tím více břicho vtáhnout do sebe než ho pustit nahoru. Když nechám břicho v takovém standardním postavení a budu chtít dýchat šest nádech šest výdech a budu nadechovat, tak se dostanu na čtyři nahoru a teď chci na pátou na šestou a už se celý klepu. Jestliže břicho vtáhnu při výdechu dolu, pěkně vydechnu, udělám si prostor pro nádech, tak klidně může nadechovat na osm a břicho se mi nevyvalí. Výchozí postavení pro nádech má být po řádném výdechu, ne v takovém standardu ale po výdechu.
---------------
Náprava může spočívat v nácviku správního břišního dýchání, kterým posílíme bránici, srovnáme bederní páteř do správného postavení, pánev dostane správný sklon, vyrovná se nám i krční lordózaa celá postava. Řada zdravotních potíží se zmírní ,nebo zcela zmizí.
??? Mozek je schopen sledovat dění a jaksi ho přijmout v pohodě když expozice časová trvá alespoň 4 vteřiny, když je rychlejší tak už to nestihne a už se dostává do takového tempa.
??,. jsme savci, tak abychom mohli sát, tak potřebujeme dýchat, vytvářet podtlak který nasáváme.
???? jak to ale souvisí s dechem???
DO závěrů: Když je člověk nemocen měl by začít s nácvikem dechu, zkvalitnit dýchání a jeho sav se bezpečně zlepší, nebo může nemoc i odeznít. Protože bránice je nazývána druhým srdcem je vhodné, zejména když se začnou objevovat srdeční potíže, dát do pořádku spodní dech. Správné dýchání ulehčuje práci srdce.
Horní dech - horní dech se počítá plicní hroty, které vybíhají po klíční kosti. Hornímu dechu se dává důležitost 6-8% co se týká obsahu plic. Pod klíčními kostmi má něco pracovat - jednak jsou tam plicní sklípky, které již nepracují a tak chátrají. Působí na to svaly prsní, trapézní svaly, začíná to na krku, u ramen kde je spoustu kůstek, je tam i spousty drobných svalů, které by měly pracovat. Tyto svaly dělají základnu pro krk. Když chceme něco dělat s krkem a s krční páteří, tak potřebujeme dát do pořádku základnu.
uzavře, propadne, tak tady se nekoná nic. Když dostaneme opět hrudník dopředu, rozvíjíme horní a střední dech - čili toto pulzuje, pulzování znamená že se to masíruje, prokrvuje, že přichází do buněk kyslík, najednou se člověk cítí silnější než kdyby byl takto uzavřen. Když si řekneme chci zlepšit svoji imunitu tak si musíme uvědomit tuto oblast do které chceme dostat nějakou aktivitu. Střední společně s horním dechem mají hodně do činění s kvalitou imunního systému. Není tady jeden jediný důvod proč bychom se měli spokojit s tím, že když nám jde bránice na 60-80% už nemusíme to ostatní plnit. Zdravotní aspekty jsou - problémy s hlavou, protože krk nemá dostatečný zázemí, problémy s hrudní páteří co se týká držení a úroveň imunního systému.
Proto abychom rozvíjeli dech máme nejen tělesná cvičení ale i vibrace - další techniky. Když si budeme zpívat hlásku A, tak ta nám pomáhá soustředit se do prostoru břicha, když O tak pomáhá do soustředit se do prostoru hrudníku, když hlásku M tak do hořejšku. Zásada používání dýchacích manter a mantry O vede k tomu odkud kam postupuje nádech, odkud kam postupuje výdech.
a mezižeberní sval. Střední dech spočívá v tom, že se hrudník zvětší do stran. Obvod hrudníku se zvětší, tím se vytvoří vakuum, podtlak a do stran se rozevírají plíce. Střední dech neboli hrudní dech. (seminář o dechu - rengenové snímky - bránice je nahoru, lem nahoru, a když se ten střed protlačí, když se bránice srovná, tak svaly pokračují a lem se vyrovnává a tím se začíná hrudník rozevírat do široka. Bránice se podílí v závěrečné fázi na rozevírání hrudníku, nejenže dělá spodní dech, ale i pomáhá hrudníku ho otevřít. Když se vydechuje - dokud střed nedojde nahoru, tak se kraje nevrátí. Což je důležité proto, že když nadechujeme začínáme od břicha přes hrudník a přes oblast klíčních kostí a když vydechujeme, zase vydechujeme od shora a poslední jde břicho - odůvodňuje se to tím, že když nalijeme do džbánu vodu, tak džbán se naplňuje ode dna a vylévá se od vrchu). Plíce ale nejsou jednou nádobou, plíce mají 200-400 milionů drobných kuliček tzv. plicních sklípků z nichž každý plicní sklípek je samostatně napojený. Když si představíme že dole, uprostřed a nahoře jsou všude plicní sklípky - nadechneme do spodních plicních sklípků, pak do středních a do horních, a když bychom hned jak nadechneme z těch horních vydechovali, pak ze spodních, pak ze středních, pak ze spodních, tak ty horní plicní sklípky mají minimální čas na výměnu dýchacích plynů - kyslík do krve, kysličník uhličitý z krve do krku, zatím ty dole v břiše by čekaly až na ně přijde řada. Jestliže začnou tyto první plic. sklípky nadechovat, tak tyto první také vydechnou a pak všechny plicní sklípky mají stejný časový prostor. Pokud se střed bránice nezvedne tak se nezačnou ohýbat kraje.
Proto abychom rozvíjeli dech máme nejen tělesná cvičení ale i vibrace - další techniky. Když si budeme zpívat hlásku A, tak ta nám pomáhá soustředit se do prostoru břicha, když O tak pomáhá do soustředit se do prostoru hrudníku, když hlásku M tak do hořejšku. Zásada používání dýchacích manter a mantry O vede k tomu odkud kam postupuje nádech, odkud kam postupuje výdech.
Částečně bránice pomohla rozevřít hrudník, jsou to mezižeberní svaly, které jsou krátké a dlouhé, jsou to především vzpřimovače zad. Svaly které zajišťují střední dech, nejsou tam pouze kvůli tomu dechu, jsou tam také proto aby držely páteř ve správném anatomickém postavení. Když jsou svaly v oslabení, tak se začneme hrbit, anebo se člověk začne bortit, tělo nedrží takové postavení jaké by držet mělo. Velice často se stává, že jedna strana vzpřimovačů je slabší než druhá - začínáme se prohýbat tzv. skloretické postavení, držení. Skloretické držení je svalová nerovnováha viz. balance svalová.
Svaly nemají tendenci být stále kvalitnější, naopak když jim dovolíme aby se zbortily tak to udělají. Když je dáme do pohodlného křesla, tak svaly se zkracují, ochabují a když je potom protáhneme, tak se jim to ze začátku nelíbí a svaly bolí. Máme zatěžovat všechny části těla stejně např. nezatěžovat když stojíme pouze jednu končetinu, nezatěžovat pouze paty ale celá chodidla atd.
Horní dech - horní dech se počítá plicní hroty, které vybíhají po klíční kosti. Hornímu dechu se dává důležitost 6-8% co se týká obsahu plic. Pod klíčními kostmi má něco pracovat - jednak jsou tam plicní sklípky, které již nepracují a tak chátrají. Působí na to svaly prsní, trapézní svaly, začíná to na krku, u ramen kde je spoustu kůstek, je tam i spousty drobných svalů, které by měly pracovat. Tyto svaly dělají základnu pro krk. Když chceme něco dělat s krkem a s krční páteří, tak potřebujeme dát do pořádku základnu. Při cvičení nezačneme tím, že kroutíme hlavou, nejdříve rameny, protáhnout, rozehřát atd. začínáme základnou až potom můžeme přejít k hlavě. To jsou důvody proč věnujeme pozornost hornímu dechu + svalům, který kromě toho že zajišťují dech, nesou ještě správné postavení. Většinou bolesti hlavy jsou od krční páteře. Zborcená páteř dělá řadu problémů. A tak se snažíme aby páteř byla vyrovnaná, aby nejen krční svaly ale to co krk drží bylo funkční a proto děláme věci které nám rozvíjejí horní dech. Oblast kde se předpokládá umístění chronologického centra - tam je štáb, který určuje když se něco v těle děje, jak se to bude řešit. Někde se píchneme, je tam nečistota - přijde signál někudy, nějak to se neví do toho štábu, tento zpracuje řekne špína je nepřítel, zašle tam nějaké opatření, zatím se rána trochu podebere, když je to dostatečně silné je schopno různé věci likvidovat. Když je to oslabené, tak nás kdeco schvátí a už musíme brát na pomoc systému různé chemické přípravky apod. Každá věc která se prokrvuje, dostává se do ní více kyslíku, lépe plní funkci. Jestliže tato oblast je bez pohybu, hrudník se uzavře, propadne, tak tady se nekoná nic. Když dostaneme opět hrudník dopředu, rozvíjíme horní a střední dech - čili toto pulzuje, pulzování znamená že se to masíruje, prokrvuje, že přichází do buněk kyslík, najednou se člověk cítí silnější než kdyby byl takto uzavřen. Když si řekneme chci zlepšit svoji imunitu tak si musíme uvědomit tuto oblast do které chceme dostat nějakou aktivitu. Střední společně s horním dechem mají hodně do činění s kvalitou imunního systému. Není tady jeden jediný důvod proč bychom se měli spokojit s tím, že když nám jde bránice na 60-80% už nemusíme to ostatní plnit. Zdravotní aspekty jsou - problémy s hlavou, protože krk nemá dostatečný zázemí, problémy s hrudní páteří co se týká držení a úroveň imunního systému.
U spodního dechu jsme si dávali dlaň na břicho, tak u středního dechu by bylo dobře kdybychom měli takový prstenec, který bychom měli na hrudníku a ten prstenec by nám byl trochu volný. Při nádechu bychom hrudník rozevřeli tak, aby nám prstenec volný nebyl a při výdechu bychom ho vytvořili zase co největší. Prstenec nemáme máme dlaně, přiložíme si je na hrudník, malíček je v kontaktu s nejspodnějším žebrem. Když budeme vydechovat musíme zmáčknout hrudník a mezera mezi špičkami prstů se zmenší. Při nádechu mezeru zvětšujeme. Oči jsou zavřené.
Jsme v postavení svícnu, lokty jsou v úrovni ramen (nepustit lokty dolu), a tlačíme do loktů. Při výdechu lokty k sobě až před tělem. Oči zavřené.
Položíme se na břicho, ruce podle těla. Dáme čelo na podložku, ruce za záda, dlaně k sobě, prsty proklepeme. Vyrovnáme ruce v lokte. Když ruce vyrovnáváme v lokte máme na mysli aby lopatky šly k sobě. Dlaně u sebe a čelem k podložce nikoliv bradou. Při nádechu zvedáme ruce nahoru - ramena nahoru a lopatky jdou k zemi. Výdechem dolu. Dlaně u sebe aby nám nevypadle ani mince. Čelo máme na podložce a ruce jdou do vzpažení. Soustředíme se na pravou ruku - při nádechu vytahujeme pravou ruku z ramene, zvedat od podložky, nenatáčet se v pase ani v ramenou. Prsty ruky která se zvedá směřují k ose nikoliv od osy. Střádáme ruce - jednou pravou, jednou levou. Máme ruku vyrovnanou až do špiček prstů, neohýbáme zápěstí, celá ruka jde od podložky atd.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Mozek je schopen sledovat dění a jaksi ho přijmout v pohodě když expozice časová trvá alespoň 4 vteřiny, když je rychlejší tak už to nestihne a už se dostává do takového tempa. Proto např. filmaři když dělají písničku v televizi chtějí diváky dostat do nadšení (vybudit emoce) - světlo, kytara, hlasy atd. Pracuje vědomí a děti se dostávají do takového stavu.
Vždy máme žít tím okamžikem, nežít v představách jaké co bylo, abychom nežili ve vzpomínkách jaké něco může být, abychom uměli dát tomu okamžiku který právě prožíváme co největší hodnoty. Hodnotu okamžiku můžeme dát, když se na něj plně soustředíme. Člověk se má soustředit na věci bez ohledu na to jaké dělá - když řídí stroj nebo píše milostný dopis. Vždy je nepěkné když řídí stroj a myslí na to jaký napíše milostný dopis nebo když někdo píše milostný dopis a myslí na to jak bude řídit stroj.
Abychom uměli žít přítomností, vnímáme tento okamžik neboť za chvíli již nemůžeme tuto situaci zhodnotit, můžeme zhodnotit situaci minulou. Musíme každou situaci kterou žijeme prožívat na plno a ne na půl.
Nauka o dechu je obdobná jako když se někdo učí anglický jazyk a již se ho učí od začátku několikrát. Člověk bude mít připomínky k tomu, že začátky ho nebaví, chtěl bych se již učit něco pokročilejšího - konkrétně mluvit s lidmi, číst knihy, ale přesto že začátky již dělá dlouho tak se je ještě pořádně nenaučil. Nemůžu chtít dosáhnout pokročilé angličtiny aniž bych se nezabýval začátky. A tak je to i s dechem. Musíme s ním neustále pracovat a znovu opakovat až si to zažijeme a uvědomíme.
V joze se věnuje dechu velká pozornost, protože dech je ohromná síla, podmínka pro život. Dýcháme z několika důvodů - jsme savci, tak abychom mohli sát, tak potřebujeme dýchat, vytvářet podtlak který nasáváme. Ale v první řadě abychom žili musíme dostat do našich buněk, do tkání mozkových kyslík, protože tam jdou živiny, živiny by se bez kyslíku nepřetavily nebo nepřeměnily v podobu života. Kyslík je jakési palivo nebo pohonná látka. Kyslík pomáhá původní hodnoty, které dostáváme do buněk přetvářet do podoby života. Podoba života může být různá. Jde o to jaké palivo do buněk přijde, jak kvalitní a podle toho se může kvalitní podoba života projevit. Je to jako když dáme do kamen uhlí. Uhlí se přetavuje v energii tepelnou, přetavuje se v energii která představuje život. Když do kamen přijde dostatek vzduchu, tak uhlí hoří dobře.
Když do buněk dostaneme dosti kyslíku, hodnoty se přetaví, vytvoří se dostatek životní energie a projev života je také kvalitní.
Co je platné že si člověk velice vybraně hlídá stravu a dává velice málo škodlivé hodnoty. Někdo říká že na stravě je nejškodlivější to, že se musí jíst, že v každém jídle je nějaká škodlivina, nějaká nečistota a že se teda nevybírá co je nezávadné ale co je méně závadné, tedy vybíráme z toho co méně škodí, s čím má organismus méně práce aby to strávil atd. Kde je větší podíl prospěšné části než té které jsou přidružené a které musíme potom přefiltrovat. Co je platné, že do buněk dostaneme pečlivou stravou kvalitní hodnoty, když tam nepřijde dosti kyslíku (co je platné, že do kamen dáme kvalitní uhlí, když komín nebude mít tah a nebude tam čerstvý vzduch - nebude teplo, ale když přivedeme dostatek vzduchu, komín bude mít dobrý tah a bude teplo). Když chceme něco vytvářet nemůžeme hledět jen na hodnoty které přicházejí do buněk ze stravy. Ten kdo si hlídá pouze jednotlivé složky stravy a zapomene na to ostatní - na dech (svalověkosterní aparát), dech je zajišťován řadou svalů, které mají ještě jiné poslání než je samotné dýchání, člověk je trochu na omylu a v rozpacích, neboť literatura (autoři) mu udávají jak to má udělat, jak se to má projevit, tak se to neprojeví a člověk má v sobě rozpor (neklid) a nebo nedůvěru v to co dělá. Ani jedno není dobré, chce to vzájemně doplnit a dělat v celé šíři.
Chceme do buněk dostat dostatek kyslíku, abychom dobře zužitkovali hodnoty, které tam dostáváme, aby výsledek byl co nejlepší. Kyslík do buněk dostáváme tak, že kyslík je vázaný ve vzduchu, nadechneme ho do plic, v plících se setká nadechnutý vzduch s krví, kyslík je vázaný tlakem a rozdíl tlaku způsobí to, že kyslík ze vzduchu se odloučí a vstoupí do krve a krev kyslík uchopí a rozveze ho do celého těla. Můžeme říct že kyslík je dopravován na jedné straně vzduchem (jeden dopravní prostředek) ten to dostane do překladiště tj. plíce a plicní sklípky, tam se kyslík přeloží z jednoho dopravního prostředku do druhého tj. krev a krev jako druhý dopravní prostředek rozveze kyslík až do .......... Celý dýchací systém není jen z prostoru do plic, je z prostoru až do každé buňky (Když někdo řekne nadechnete se do kolen, tak neznalý se bude smát, ale ono to možné je. Když řeknete nadechněte se, dostaňte kyslík až do kolen, tak jsme schopni ho tam dostat, to už si vysvětlíme, to už si představíme. A opravdu soustředěním na kteroukoliv část těla můžeme zvětšit krevní oběh a to znamená i zásobení kyslíkem. Tak dostáváme ze vzduchu kyslík, který jde nosními otvory (dýcháme nosem, vydechujeme nosem) tam se čistí, jde nosohltanem do průdušnice tady se dělí - průdušnicový strom, na každém konci větve jsou takové kuličky tzv. plicní sklípky. Tady všude se vzduch teoreticky může dostat. Prakticky se tam dostane jen tehdy, jestliže svaly které obklopují plíce tu část plic rozevřou. Plíce svou strukturou tvoří takový houbovitý útvar, který když se rozevírá tak do sebe nasává vzduch a když se zmenšuje tak vzduch vytlačuje (jako mořská houba, když jí zmačkneme tak z ní vodu vytlačíme a když jí necháte zvětšovat tak se do ní voda nasákne. Když houbu budeme někde držet a zvětšuje se jen část, tak se bude voda nasávat pouze do té části.). Když některá část plic je bez pohybu, svaly nefungují, jen na jednom místě svaly trochu fungují, tak se vzduch nasává pouze do jedné části - tzn. nedýcháme na celý obsah plic, na všechny plicní sklípky tzn. nedýcháme dostatečně. Nejen že nám chybí vzduch, ale ta část která nepracuje se nepromývá a tzv. zahnívá. Potřebujeme aby se všechny plicní sklípky promývaly, čistily, aby byly aktivní a aby pracovaly. Aby tomu tak bylo, tak musí pracovat všechny svaly které plíce obklopují. Víme, že jakýkoliv pohyb (kromě volného pádu - přitažlivost zemská) nelze provést bez svalové činnosti. Srdce pracuje protože je sval, žaludek pracuje protože je sval, ale plíce svalem nejsou. Plíce jsou taková pasivní hmota, kterou kdybychom vyndali tak začnou ochabovat až splasknou. Srdce když vyndáme tak bude stále fungovat. Plíce potřebujeme rozevřít a zavřít, aby se nasál vzduch a vytlačil - musí zde být značný pohyb a dosti vydané síly. Plíce nejsou připojeni, jsou volně v prostoru v hrudi. Jsou potaženy blánou které se říká poplicnice, hrudník ze vnitř je potažen blánou které se říká pohrudnice, mezi tím je vzduchoprázdno. Když se vzduchoprázdný prostor zvětší, tak se do něj něco vtáhne (když máme injek. stříkačku - dáme do vody, vytahujeme píst nahoru, pod pístem vzniká vzduchoprázdno a to vzduchoprázdno natahuje kapalinu). Když zvětšíme hrudník - zvětší se plíce, když zmenšíme hrudník, tak se zase plíce zmenší. Abychom dobře dýchli potřebujeme zvládnout zvětšování a zmenšování hrudníku - a to už nám dělá spousta svalů. Prostor hrudníku - prostor břicha, prostor hrudníku a přepážka mezi se stává z mnoha bráničních svalů - jeden dýchací sval tzv. bránice. Bránice je soustava bráničních svalů, které vytvářejí tu přepážku, membránu která by se měla pohybovat nahoru a dolu. Bránice je vyklenutá, je to takový klobouk nahoru a klobouk když se vyklene dolu tak nad ním zůstane prostor do kterého se otevírají plíce. Je to sval kterému se říká hlavní dýchací sval, říká se že bránice je druhým srdcem. Když je klobouk nahoru, tak kraje jsou ohnuty nahoru jsou upoutány k nejspodnějšímu žebru a dole jsou upoutánu k druhému bedernímu obratli. Je to velmi silný sval, který kromě toho že zajišťuje vytváření prostoru ve spodní části hrudníku do kterého se rozevírají plíce, tak ovlivňuje postavení bederní páteře. Sval když je slabý nebo zkrácený, tak bederní páteř není správně držena a začíná se bortit především dovnitř a zvětšuje se bederní ..............Když se člověk položí na záda má se uvolnit tak, aby bederní páteř se dotýkala podložky, jestliže se bederní páteř neuvolní tak tzn. že bederní leukóza je větší. Když má někdo zvýrazněnou bederní loktózu znamená to, že bránicí svalstvo není ve stavu ve kterém by mělo být. Není důležité jestli vytlačujeme nebo stahujeme břicho, to musíme dělat břišními svaly, břišní svaly jen pomáhají ale hlavní funkci dělá bránice (soustava svalů, která odděluje prostor břicha od prostoru hrudi). Jakmile se bránice propadne dolu, tak co je pod ní je vystaveno určitému napětí - jsou tam nějaké orgány, je tam něco, není to prázdný prostor a proti tomu se tlačí. Když se proti nějakému prostoru tlačí, tak tlak se šíří všemi směry stejnoměrně a břicho se začne zvětšovat. Když si dáme ruce do oblasti nad pánem a budeme dýchat tak bychom měli cítit jak to tam pulzuje stejně tak, jako když si ruce dáme na přední stěnu břišní. Nesnažíme se jak se někdy říká - při nádechu jde břicho nahoru při výdechu dolu.Když chceme dostat funkci bránice tak raději vnímáme boky a záda než abychom sledovali přední stěnu břišní, která samozřejmě jde trochu nahoru. Je lepší dávat větší důraz na výdech protože musíme břicho vtáhnout a tím ho nevytahujeme a uděláme pouze tím že se začne zapojovat brániční svalstvo. Když klademe větší důraz na výdech tím více břicho vtáhnout do sebe než ho pustit nahoru. Když nechám břicho v takovém standardním postavení a budu chtít dýchat šest nádech šest výdech a budu nadechovat, tak se dostanu na čtyři nahoru a teď chci na pátou na šestou a už se celý klepu. Jestliže břicho vtáhnu při výdechu dolu, pěkně vydechnu, udělám si prostor pro nádech, tak klidně může nadechovat na osm a břicho se mi nevyvalí. Výchozí postavení pro nádech má být po řádném výdechu, ne v takovém standardu ale po výdechu.
Spodní dech ovlivňuje některé zdravotní ....................... Uvědomte si pánev, to je taková klec kde je řada orgánů, tam se nedostanete když pohybujete rukou, nohou atd. (stává se u žen přes 50 let, že mají problémy s udržením moči - je to tím že ženy nedýchají bránicí, kdyby bránicí dýchaly, tak ty orgány neustále vystavují masáži - jako když odejde sval na ruce tak ho budeme neustále masírovat - zmačknu, povolím, zmačknu, povolím, pomohu prokrvování aby se obnovovala jeho funkce, proto se chodí na masáže. Ale orgány pánevního dna, tam se nedostaneme žádným pohybem a tak ženy nemají možnost masáž provádět. Když bránice zatlačí dolu tak vytvoří tlak. Když člověk rozvine funkčnost bráničních svalů, tak tyto věci začne při výměně ovlivňovat a začnou se vylepšovat a ty funkce se vrací - ať je to otázka potence, prostaty, menstruační problémy, problémy s močením, vyměšování atd. to vše je v oblasti pánve a to vše může řádná funkce bráničního svalstva ovlivnit.
Když jde bránice nahoru vzniká podtlak pod bránicí, který má určitou sílu a pomáhá vytahovat dolní končetiny, krk atd. což normálně musí dělat srdce - srdce zajišťuje krevní oběh. Když bránice srdci nepomáhá, tak srdce je přetěžováno, když bránice pomáhá čerpat žilní krev z dolních končetin, tak srdci se trochu odlehčí, není přetěžováno.
Kolik problémů člověk má - bolení v zádech, špatná chůze, křivení atd. a začíná to od bederní páteře. Když je zvětšená bederní laktróza je i jiný sklon pánve. Jiný sklon pánve může zapříčinit např. sterilitu u žen. Když skloníme špatně pánev dozadu - zadní svaly bedrokyčlostehenní, když pánev skloníme dozadu svaly se zkrátí. Když se svaly zkrátí poklesneme trochu v kolenou a zadek se nám vytáhne. Jde o nebezpečí u lidí kteří si myslí, že pouze chůzí budou prozpěvovat svému zdraví. Chůze je dobrá, ale když má někdo tyto svaly zkrácené a ještě chodí, tak zkrácené svaly posiluje což člověku neprozpívá. Když se zaměříme na spodní dech, tak umožním aby bránice držela bederní páteř ve správném postavení a když je bederní páteř ve správném postavení tak to nenutí ani pánev aby měla špatný sklon, nenutí to ani hrudní páteř aby šla do obráceného zvýšení oblouku. Podle bederní páteře se určuje celé postavení, všechny obloučky na páteři a i záklon hlavy atd. Proto se spodnímu dechu věnuje velká pozornost ze zdravotních důvodů. V józe se bere na spodní dech pozornost ještě z dalšího důvodu a to spodní dech, bránice ovlivňuje celkem obsah dechu cca z 60 - 80%. Je to převažující podíl spodního dechu na celkové kapacitě dechu. Pomocí dechu jsme schopni dostat se na funkce, které běžně nejsme schopni centrální nervovou soustavou ovlivnit. V těle je vše řízeno nervovou soustavou - centrální - když se chci na někoho otočit, tak se otočím, na někoho usmát, tak se usměji, chci zvednout ruku, tak ji zvednu - to vše jsou věci které chci dělat. Pak jsou věci které běží podvědomě - např. teď mě srdce pracuje, když řeknu tak teď si odpočiň, tak srdce pracovat nepřestane, orgány pracují i když si myslím že jsem pánem svého těla. Funkce se v těle vzájemně podporují, prolínají. Dech je funkce která je řízena jak centrální nervovou soustavou tak vegetativní. Když na úroveň centrální nervové soustavy dáme jinou hodnotu dechu, vezmeme jinou kvalitu, zvýšíme kvalitu dechu, tak kvalita dechu se projevuje i v oblasti vegetativní - podvědomí, protože tam je dech ovlivňuje zase jednotlivé složky, které jsou řízeny vegetativním nervstvem a tak centrálně. Přes pohyb ovlivníme dech, dáme mu jinou kvalitu a tato kvalita se nám promítne v podvědomí v složkách. To je cesta kudy se v józe dostáváme na psychickou záležitost a to je podvědomí. Jsme schopni ovlivnit funkce orgánů které jsou řízeny podvědomím příklad srdce atd. Vegetativní nervstvo má sympatikus parasympatikus a je prokázáno že dech a nádech povzbuzuje a ovlivňuje sympatické nervstvo a výdech tlumí je parasympatický.
Jestliže působíme na sympatické nervstvo a zvyšujeme aktivitu, tak se zvyšuje krevní tlak. Když nadechneme dáme důraz na nádech a zadržíme po nádechu (napětí v sobě vnímáme) tak působíme na sympatikus, který zvyšuje krevní tlak, zvyšuje aktivitu. Cviky které jsme dělaly podporují, působí na sympatické nervstvo, sympatické nervstvo zvyšuje krevní tlak - v průměru, ve standardu by se měl tlak zvyšovat. Nedoporučuje se u jedince, který má vysoký tlak aby cviky cvičil. Pokud je někdo chronicky na nízkém tlaku dole, ani tímto cvičením se tlak nezvedne. Určitý počet cvičení ze začátku není funkční, tam se připravujeme, a pak teprve chytneme rytmus a cvičení začíná fungovat.
Při vysokém tlaku abychom ho nepodporovali nedáváme důraz na nádech, snažíme se o harmonizovaný dech tj. stejně dlouhý nádech jako výdech. Když při vysokém tlaku budu dělat dechové cvičení, tak si představím svíčku, nebo peříčko a když vydechnu tak se nesmí ani hnout - vydechuji třeba na 16 pak si na 5 nadechnu nebo na 4 a zase ten výdech bude pomalejší. To je cvičení dechové pro vysoký tlak. Rozhodně se zde nedělají zátěže pro nádech a když se dělají zátěže po výdechu, tak se člověk musí hlídat jaký z toho má pocit. Kontraindikací pro problémy s vysokým krevním tlakem je soustředit se na nádech a dělat zádrže po nádechu. Když děláme jógu, tak průpravou bychom se měli naučit vnímat co v nás za odezvu dělá to co právě provádíme tzn. že člověk s vysokým krevním tlakem by nikdy neudělal zádrž po nádechu, a když si udělá zádrž cca na 5 dob a zaposlouchá se, procítí se, tak ví jestli mu to bylo příjemné nebo nikoliv, jestli mu to něco provádělo nebo ne. Když mu to něco provádělo, tak nepokračuje, když ne tak může zkusit zase.
V józe člověk nemusí uvažovat o věcech které se nemají dělat, které nejsou pro něj vhodné, tak jak je to napsáno, ale má se zaposlouchat co mu to právě v tuto dělá. V průpravě na jógu se máme naučit vnímat - jaké máme pocity, v jakém jsme stavu. Ráno bychom měli vstát a ne říct teď si zacvičím to co jsem se naučil, ale co asi by to tělo teď chtělo cvičit. Pokud se umíme vnímat, tělo si samo o cvičení říká. Jóga si sama určí, když se umíme pořádně vnímat.
Zásada je, že pro vysoký krevní tlak děláme věci, které podporují parasympatické nervstvo, které zklidňuje.
a mezižeberní sval. Střední dech spočívá v tom, že se hrudník zvětší do stran. Obvod hrudníku se zvětší, tím se vytvoří vakuum, podtlak a do stran se rozevírají plíce. Střední dech neboli hrudní dech. (seminář o dechu - rengenové snímky - bránice je nahoru, lem nahoru, a když se ten střed protlačí, když se bránice srovná, tak svaly pokračují a lem se vyrovnává a tím se začíná hrudník rozevírat do široka. Bránice se podílí v závěrečné fázi na rozevírání hrudníku, nejenže dělá spodní dech, ale i pomáhá hrudníku ho otevřít. Když se vydechuje - dokud střed nedojde nahoru, tak se kraje nevrátí. Což je důležité proto, že když nadechujeme začínáme od břicha přes hrudník a přes oblast klíčních kostí a když vydechujeme, zase vydechujeme od shora a poslední jde břicho - odůvodňuje se to tím, že když nalijeme do džbánu vodu, tak džbán se naplňuje ode dna a vylévá se od vrchu). Plíce ale nejsou jednou nádobou, plíce mají 200-400 milionů drobných kuliček tzv. plicních sklípků z nichž každý plicní sklípek je samostatně napojený. Když si představíme že dole, uprostřed a nahoře jsou všude plicní sklípky - nadechneme do spodních plicních sklípků, pak do středních a do horních, a když bychom hned jak nadechneme z těch horních vydechovali, pak ze spodních, pak ze středních, pak ze spodních, tak ty horní plicní sklípky mají minimální čas na výměnu dýchacích plynů - kyslík do krve, kysličník uhličitý z krve do krku, zatím ty dole v břiše by čekaly až na ně přijde řada. Jestliže začnou tyto první plic. sklípky nadechovat, tak tyto první také vydechnou a pak všechny plicní sklípky mají stejný časový prostor. Pokud se střed bránice nezvedne tak se nezačnou ohýbat kraje.
Proto abychom rozvíjeli dech máme nejen tělesná cvičení ale i vibrace - další techniky. Když si budeme zpívat hlásku A, tak ta nám pomáhá soustředit se do prostoru břicha, když O tak pomáhá do soustředit se do prostoru hrudníku, když hlásku M tak do hořejšku. Zásada používání dýchacích manter a mantry O vede k tomu odkud kam postupuje nádech, odkud kam postupuje výdech.
Částečně bránice pomohla rozevřít hrudník, jsou to mezižeberní svaly, které jsou krátké a dlouhé, jsou to především vzpřimovače zad. Svaly které zajišťují střední dech, nejsou tam pouze kvůli tomu dechu, jsou tam také proto aby držely páteř ve správném anatomickém postavení. Když jsou svaly v oslabení, tak se začneme hrbit, anebo se člověk začne bortit, tělo nedrží takové postavení jaké by držet mělo. Velice často se stává, že jedna strana vzpřimovačů je slabší než druhá - začínáme se prohýbat tzv. skloretické postavení, držení. Skloretické držení je svalová nerovnováha viz. balance svalová.
Svaly nemají tendenci být stále kvalitnější, naopak když jim dovolíme aby se zbortily tak to udělají. Když je dáme do pohodlného křesla, tak svaly se zkracují, ochabují a když je potom protáhneme, tak se jim to ze začátku nelíbí a svaly bolí. Máme zatěžovat všechny části těla stejně např. nezatěžovat když stojíme pouze jednu končetinu, nezatěžovat pouze paty ale celá chodidla atd.
Horní dech - horní dech se počítá plicní hroty, které vybíhají po klíční kosti. Hornímu dechu se dává důležitost 6-8% co se týká obsahu plic. Pod klíčními kostmi má něco pracovat - jednak jsou tam plicní sklípky, které již nepracují a tak chátrají. Působí na to svaly prsní, trapézní svaly, začíná to na krku, u ramen kde je spoustu kůstek, je tam i spousty drobných svalů, které by měly pracovat. Tyto svaly dělají základnu pro krk. Když chceme něco dělat s krkem a s krční páteří, tak potřebujeme dát do pořádku základnu. Při cvičení nezačneme tím, že kroutíme hlavou, nejdříve rameny, protáhnout, rozehřát atd. začínáme základnou až potom můžeme přejít k hlavě. To jsou důvody proč věnujeme pozornost hornímu dechu + svalům, který kromě toho že zajišťují dech, nesou ještě správné postavení. Většinou bolesti hlavy jsou od krční páteře. Zborcená páteř dělá řadu problémů. A tak se snažíme aby páteř byla vyrovnaná, aby nejen krční svaly ale to co krk drží bylo funkční a proto děláme věci které nám rozvíjejí horní dech. Oblast kde se předpokládá umístění chronologického centra - tam je štáb, který určuje když se něco v těle děje, jak se to bude řešit. Někde se píchneme, je tam nečistota - přijde signál někudy, nějak to se neví do toho štábu, tento zpracuje řekne špína je nepřítel, zašle tam nějaké opatření, zatím se rána trochu podebere, když je to dostatečně silné je schopno různé věci likvidovat. Když je to oslabené, tak nás kdeco schvátí a už musíme brát na pomoc systému různé chemické přípravky apod. Každá věc která se prokrvuje, dostává se do ní více kyslíku, lépe plní funkci. Jestliže tato oblast je bez pohybu, hrudník se uzavře, propadne, tak tady se nekoná nic. Když dostaneme opět hrudník dopředu, rozvíjíme horní a střední dech - čili toto pulzuje, pulzování znamená že se to masíruje, prokrvuje, že přichází do buněk kyslík, najednou se člověk cítí silnější než kdyby byl takto uzavřen. Když si řekneme chci zlepšit svoji imunitu tak si musíme uvědomit tuto oblast do které chceme dostat nějakou aktivitu. Střední společně s horním dechem mají hodně do činění s kvalitou imunního systému. Není tady jeden jediný důvod proč bychom se měli spokojit s tím, že když nám jde bránice na 60-80% už nemusíme to ostatní plnit. Zdravotní aspekty jsou - problémy s hlavou, protože krk nemá dostatečný zázemí, problémy s hrudní páteří co se týká držení a úroveň imunního systému.
U spodního dechu jsme si dávali dlaň na břicho, tak u středního dechu by bylo dobře kdybychom měli takový prstenec, který bychom měli na hrudníku a ten prstenec by nám byl trochu volný. Při nádechu bychom hrudník rozevřeli tak, aby nám prstenec volný nebyl a při výdechu bychom ho vytvořili zase co největší. Prstenec nemáme máme dlaně, přiložíme si je na hrudník, malíček je v kontaktu s nejspodnějším žebrem. Když budeme vydechovat musíme zmáčknout hrudník a mezera mezi špičkami prstů se zmenší. Při nádechu mezeru zvětšujeme. Oči jsou zavřené.
Jsme v postavení svícnu, lokty jsou v úrovni ramen (nepustit lokty dolu), a tlačíme do loktů. Při výdechu lokty k sobě až před tělem. Oči zavřené.
Položíme se na břicho, ruce podle těla. Dáme čelo na podložku, ruce za záda, dlaně k sobě, prsty proklepeme. Vyrovnáme ruce v lokte. Když ruce vyrovnáváme v lokte máme na mysli aby lopatky šly k sobě. Dlaně u sebe a čelem k podložce nikoliv bradou. Při nádechu zvedáme ruce nahoru - ramena nahoru a lopatky jdou k zemi. Výdechem dolu. Dlaně u sebe aby nám nevypadle ani mince. Čelo máme na podložce a ruce jdou do vzpažení. Soustředíme se na pravou ruku - při nádechu vytahujeme pravou ruku z ramene, zvedat od podložky, nenatáčet se v pase ani v ramenou. Prsty ruky která se zvedá směřují k ose nikoliv od osy. Střádáme ruce - jednou pravou, jednou levou. Máme ruku vyrovnanou až do špiček prstů, neohýbáme zápěstí, celá ruka jde od podložky atd.