DECH DÝCHÁNÍ, PŘÍZNAKY SOUVISEJÍCÍ S POSTIŽENÍM DÝCHACÍHO SYSTÉMU
NĚKTERÉ ASPEKTY VLIVU DÝCHACÍHO SYSTÉMU NA ZDRAVÍ LIDSKÉHO ORGANISMU
SFÉRA 12/06/S20
· Funkční porucha pohybového systému - vadné držení těla, hlavně v oblasti krční a hrudní páteře.
· Nos - ucpání nebo krvácení z nosu, svédĚní v nose, poruchy čichu, ryma a kýchání, kašel suchý nebo s vykašláváním hlenu a hnisu.
· Dušnost, subjektivní pocit nedostatku vzduchu, poruchy dýchání ve dne i v noci. ° Bolest na hrudi.
· Vykašlávání krve z průdušek a plic.
· Cyanóza, modravé zbarvení kůŽe a sliznic- při nedostatečném okysličován krve v plicích nebo zvýšeném vydávání kyslíku z krve (extrakci), při zpomaleném průtoku krve tkáněmi.
· Paličkovité prsty-zduření posledních článků prstů. · Bolesti palců rukou.
· Zména barvy nehtů - žluté nehty a zména nehtů ve tvaru hodinového sklíčka.
· Škytavka, singultus-vzniká drážděním bráničního nebo bloudivého nervu.
· Polyglobulie - překrvení kůže, která je teplá a má tmavě červenou barvu.
· Poruchy kůže - suchá pokožka, ekzémy, otoky tváře, alergie kůie a sliznic dýchacího systému, zhoršená kvalita kůže, propadlé bledé tváře.
· Krk - bolesti a zarudnuti v krku.
· Hlas - poruchy hlasu, tichý hlas nebo i ztráta hlasu.
. Postižení vedlejších dutin nosních.
· Bolesti svalů a blokády dolní krční (CS-C7) a horní hrudní páteře mezi lopatkami (oblasti Th4, Th3 jsou reflexní zónou oblasti plic).
· Zuby - větší kazivost zubů 4. S horní čelisti a 6, 7 dolní čelisti (zuby třenové " a stoličky).
· Únava, nadměrné pocení, časté zívání a tendence ke tráven( času vleže. ' ".. · Bolesti a otoky na těle v průběhu akupunkturní dráhy plic.
· Postižení kloubů horních končetin - zápěstí, loket, rameno.
· Postižení svalů - pilovitý sval přední (postih plic), zevní sval stehenní (postižení tlustého střeva).
· Tělesná nevyváženost-se projevuje tělesnou pasivitou, negativitou, nešikovnstí.'
· Duševni nevyváženost - se projevuje nechutí k mluvení, tendencí k depresivním stavům, smutku až k pláči.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
ZIVOT ČLOVĚKA JE OVLIVŇOVÁN OD NAROZENÍ DO SMRTI KOSMICKÝMI BIORYTMY PLANETÁRNÍHO SYSTÉMU SLUNEČNÍ SOUSTAVY. CISTÝ VZDUCH K DÝCHÁNÍ A RYTMUS NÁDECHU A VÝDECHU JE JEDNA Z NEJDIILEŽITĚJŠÍCH POTŘEB ČLOVĚKA. DÝCHÁNÍ OVLIVŇUJE ŽIVOTNÍ SÍLU ORGANISMU JAKO CELEK, JEHO KREVNÍ OBĚH, TRÁVICÍ, VYLUČOVACÍ, POHYBOVÝ
A CENTRÁLNĚ NERVOVÝ SYSTÉM, TĚLESNÉ FUNKCE ORGÁNIJ, DUŠEVNÍ A DUCHOVNÍ STAV. KDYŽ JDE ČLOVĚKU TAK ŘÍKAJÍC O ŽIVOT, VYDRŽÍ BEZ JÍDLA DNY, BEZ VODY HODINY, ALE NEDÝCHAT VYDRŽÍ JEN 4-5 MINUT...
POČÁTEK V průběhu nitroděloiního života se
v těle matky formují dýchací cesty a plíce nového jedince. V těhotenství matka zásobuje plod kyslíkem pomocí placentárního oběhu a při ultrazvukovém vyšetření můžeme sledovat také rytmické dýchací pohyby plodu a svalů krku, hrudníku
a bránice. Při porodu je placentární obéh z téla matky přerušen. Lidský novorozenec se narodí do svéta lidí prvním vdechem, který je však pro něj velmi obtížný, nebot proud vzduchu musí překonat dosud nevzdušné plíce i odpor v dýchacích cestách, které způsobuje amniová tekutina, jež ho provází bi:hem jeho vývoje v těle matky. Dýchací pohyby v tomto období zabezpečuje především hlavní dýchací sval - bránice, ostatní svaly jsou zatím slabé a všechny části plic nejsou ještě dostate2né rozvinuté. Jak lidský organismus roste, dochází k vývoji
anatomie a funkce dýchacích orgánů; v průběhu života se mění typ dýchání, který je závislý na stavbě organismu
a formování jednotlivých částí lidského téla-tedy i svalových skupin. Nejde jen o závislost geneticky danou po předcích, ale i o to, zda v místě, kde člověk bydlí, je čistý, nebo znečištěný vzduch (hory, moře, obce ti velká mésta), dále pak jakou vykonává práci, jak se dopravuje do zaměstnání - zda pěšky, na kole, či motorovým dopravním prostředkem, zda je kuřákem cigaret, jakou společností lidí je obklopen a zda průbéžně pečuje i o svůj dýchací systém. To vše také ovliváuje spotřebu kyslíku a změny jednotlivých dýchacích objemů. Béhem života a s nástupem stárnutí organismu dochází k poruchám funkce a vzniku nevratných strukturálních zmén dýchacího systému, které mají dopad na celý organismus.
STRUKTURA U dýchacího systému rozlišujeme dýchací cesty a plíce, které tvoří vlastní dýchací orgán. Atmosférický vzduch prostupuje nosem dutinou nosní (latinsky cavum nas~), nosohltanem (pharynx),
SPRÁVNÉ DÝCNÁNI JE KLÍČEM KE ZDRAVÍ LIDSKÉHO ORGANISMU A JEHO PORUCHY vEDOU K NEMOCEM VNITŘNÍCH ORGÁNÚ A PRED~ASNÉMU ST,4RNUTl.
hrtanem (larynx) a přes trubicový syscém průdušnice (trachea) - průdušky (bronchus dexter, sinisrer) - průdušinky (bronchioly) až do plicních méchýřků, tzv. alveolů, které tvoří vlastní dýchací orgán, plíce (pulmo). Ty jsou tvořeny z plicních laloků, které se dělí na menší a menší
a končí nejmenšími plicními méchýřky alveolami, jež jsou bohaté zásobeny kapilární krví díky krevnímu oběhu mezi plícemi a srdcem. Výstelka každého měchýřku, tzv. alveolo-kapilární membrána, je místo, které oddéluje plynné prostředí (alveolární vzduch) od tekutéha prostředí (krevní oběh mezi plícemi a srdcem). Zde se uskucečňuje vlastní výměna dýchacích plynů.
vydechovaný vzduch
Princip dýchání
vdechavoný
vzduch
arterie
PRINCIP Hlavním úkolem dýchacích orgánů je
zásobovat organismus kyslíkem a odvádět oxid uhličitý z těla ven. Kyslík se váže
v krvi na červené krevní barvivo (hemoglobin) červených krvinek a krevním oběhem se dostane přes levé srdce do tzv. velkého krevního oběhu a odtud přes nejmenší cévy-krevní kapiláryprostupuje do jednotlivých tělesných tkání. Oxid uhličitý, který vzniká
v tkáních, přestupuje do kapilárního řečiště velkého krevního obéhu (propojuje celý organismus). Zde se tástečné váže na hemoglobin červených krvinek a částečně se rozpouští v plazmé (sloika krve). Krev žilního řečiité jej dopraví přes pravé srdce do krevního řečišté tzv.
malého obéhu (srdce - plíce). Odtud přestupuje oxid uhličitý přes alveolo-kapilární membránu do systému plicních alveolů a odtud se dostává do atmosféry. Vlastní výměna plynů se uskutečňuje tzv. difuzí, kdy kyslík a oxid uhličitý přestupují z místa vyššího tlaku do místa niišího tlaku. Protože parciální tlak kyslíku je nejvyšší v alveolárním vzduchu a niiší
v červených krvinkách, může přejít z alveolárního vzduchu do krve v plicnim kapilárním řetišti. Parciální tlak oxidu uhličitého je vy33í v krvi kapilárního řečišcě malého oběhu než v alveolárním vzduchu, a proto oxid uhličitý můie přestoupit do alveolárního vzduchu.
STAVBA Dýchací orgány jsou uloženy v hrvd
níku, který se skládá z hrudní kosti
a žeber. obalených vrstvou svalů. Hrudni koš chráni dýchací orgány před poškozením a pomocí svalů se rozšiřuje a zuiuje předozadně, do stran a seshora dolů. Jednotlivé svaly, které se účastní mechaniky dýchání, se nazývají dýchací svaly. Mezi hlavni dýchací svaly patří bránice, mezižeberní svaly, mezi pomocné svaly dýchací patří přímý, pPíčný a šikmé svaly bři3ní, kývač hlavy, skaleny- hluboké šíjní svaly, trapezius- kápový sval, svaly hrudníku, velký, malý, pilovité svaly hrudníku, velký sval zádový, vzpřimovače zad, svaly hrtanu, jazylky a štítné žlázy. Hlavním dýchacím svalem je bránice, latinsky diaphragma. Odděluje hrudní dutinu od břišní. Na šlachovitý střed se upínaji jednotlivé svalové snopce. Smrštění bránice odpovídá vdech, uvolnění výdech. Tyto pohyby vyvolávají změny tlakových poměrů v obou dutinách, a tím umožňují vlastní dýchání.
POSTUP DÝCHÁNÍ
Plicní ventilace se skládá ze 2 fází dýchacího aktu: nádechu a výdechu. Při nádechu se kyslík dostává ze zevního prostředí, ze vzduchu. do alveolárního prostoru plic. Hlavní a pomocné dýchací svaly roztahují stěny hrudníku, nitrohrudní tlak se stává více negativní, tlak
v plicnich alveolech se snižuje oproti claku v atmosféře - ve vzduchu a vzduch může po tlakovém spádu proudit do alveolů. Vdechové svaly musí překonávat elastický odpor plic a odpor v dýchacích cestách. Nádechu pomáhají též pohyby hrudníku a žeber. Základní roli při dýchání hraje bránice, která patří k nejvýkonnéjším svalům v téle, nebof pracuje
Krevni oóěh
stále a odpočívá jen mezi výdechem
a nádechem. Rozděluje dutinu trupu na hrudní a břišní, má tvar kupole a upíná se k dolním žebrům, překrývá játra, žaludek, slezinu, slinivku i střeva. Působí jako píst a v hrudním koši se pohybuje shora dolů, což vyvolává účinnou rytmickou masáž orgánů břicha, a tím stimuluje střevní pohyblivost, též silné ovlivňuje krevní oběh. Při nádechu bránice klesá, zplo3iuje se a působením tohoto tlaku se spodní část duté i(ly piní krví, pocházející
z trávicí soustavy prostřednictvím jater. Během této doby rozšíření hrudní dutiny vytváří podtlak v plicích a hrudníku, který nasává krev k pravému srdci. Během výdechu bránice v hrudníku stoupne
a vlivem toho se z těla vyloučí špatný vzduch. Krev nasátá do plic, kde se zbavila plynných odpadů a obohatila se kyslíkem, je vháněna do levého srdce. Čím více vzduchu tedy nasajeme do plic, tím více se nasaje krve-plíce se chovají jako sací čerpadlo na žilním oběhu. Když přestane působit sfla vdechových svalů, smršfuji se plíce vlastní elasticitou. pasivně, bez akt'rvní svalové činnosti, do polohy klidového výdechu. Vdech je tedy aktivní činnost. výdech pasivní. Jen při usilovném výdechu se uplatňuje síla pomocných výdechových svalů stěny břišní a svalů zádových.
REGULACE DÝCHÁNÍ
Periferní regulace spočívá na řízení pohybu dýchacích svalů. Reflexní řízení ovlivňují především přijímače - receptory uloiené na různých místech dýchacího
XXXXXXXX
Reílexní zóna plic
ústrojí. Vnitřní receptory jsou uloženy ve stěnách průdušinek, ve větvích plicní tepny, tepénkách a plicních kapilárách. Citlivá senzitivní tělíska jsou vázána na tkáň kolem průdušek, přivádějí do centra impulsy a signalizují změny napětí plicni tkáně. Je to především reflex Heringův-Breuerův, který informuje o stavu periferie, tedy plic: nádech plic vyvolá zástavu dechu a výdech plic vyvolá nádech. Dále je to alveolo-kapilární reflex, který upravuje průtok krve plicním řečištém v závislosti na dýchání. Normální poměry tlaku krevních plynů oxidu uhličitého plco:i
a kyslíku p/o,l a pH krve hlídají periferní přijímače (tělíska) v tepně krkavici
(tzv. glomus caroticum) a tepně srdečnici (glomus aorticum), které reagují na pokles napětí kyslíku. Změny napětí bránice umožňuje hlavový óloudivý nerv tím, že napětí bránice na vrcholu výdechu vyvolá nástup vdechových pohybů
a ztráta napětí bránice způsobí počátek výdechu.
Centrální regulace dýchacího centra je umístěna v centrálním nervovém systému v tzv. retikulární formaci prodloužené míchy, na spodině IV. mozkové komory a skládá se z inspirační a exspirační části, které regulují nádech a výdech
a prostřednictvím tzv. zpétných vazeb řídí základní rytmus dýchání. Dýchací centrum řídí pochody na periferii, ale i přijímá podnéty z periferie z mechanoreceptorů, chemoreceptorů a pH v krvi. Zpracovává je a vydává impulsy, které opět jdou na periferii formou zpětných vazeb. Dýchací centrum obsahuje centrální chemoreceptory, které reagují hlavně na napétí COi a pH krve. Dýchacímu centru je nadřazeno tzv. pneumotaktické centrum, které je uloženo v mozkovém kmeni, v pons Varoli (Varolův most) ve výši colliculus inferior a má vlastní autonomní aktivitu.
Nejvyšší mozkové centrum, které řídí dýchací pohyby, je hypothalamus mozkového kmene a mozková kůra. Nervově řízené dýchání je vyjádřením automatické,
rytmické činnosti dýchacích center. Při látkovém, humorálním řízení dýchání přicházejí impulsy z periferie a hlídají změny ve složení krve, tj.ve zvýšení hladiny oxidu uhličitého nebo snížení hladiny kyslíku v krvi. Buňky dýchacího centra v prodloužené míše reagují na zmény v krvi zménou frekvence nebo hloubky dýchání, a cím upraví patologický stav do stavu normální rovnováhy. Změny v dýchání vyvolají změny v periferní krvi-parciálních tlaků Oz, COz
a pH. Změny rytmu dýchání se mění při fyzické námaze, polykání, pláči, smíchu, obranných reflexech (kašli a kýchán~
a při emočních stavech.
Pokrafování příště.
KordaC, V. Ynio`ni lékaPswí. I. sv. Praha: SPN, 1985 Palát M. Dýchací gymnastika Martin: Osveoa, 1982 Lysebeoh, A. J3gn. Praha: Olympia, 1984
Ando. V. Klas·cka i,OskA meinOa I. Hradec Králové: Svitani, 1995
Paraky. J. Ufebnice rellexni cerapie. Olomouc: Dobra 8, Fontána, 1998
Rýc, M. Mareria medica homeoparica pro klinickou praxi. Praha: Vodnář, 1996
Heleno Zohródkovó MUDc Ylorntlav Šbnelek
CLOVEK A JEHO SVĚT