DECH DÝCHÁNÍ Lebeční, pánevní dýchání,reflex pánev týl

(kineziologie Kim da Silva)

Lebeční dýchání.

Lebeční kosti spolu nejsou pevně a nehybně spojeny. Naopak – podléhají mikropohybu. Tento velmi, velmi jemný pohyb je řízen dýcháním. Jím se lebeční kosti pohybují v určitém sledu po sobě. Tím se místní tekutina pumpuje až k tvrdé mozkové pleně (Dura mater) a podporuje tak schopnost soustředění, myšlení a zapamatování (viz reflex pánev - týl). Kromě toho se tak pozitivně ovlivňuje imunitní system.

K blokádě lebečního dychání dochází např. úderem do hlavy. Také pád na hlavu trvale ovlivňuje

lebeční dýchání. Boule je už dávno pryč, na pád jsme zapomněli, ale svaly se stále ještě nacházejí

v křečovitém stavu. Lidé, kteří se neumí dobře soustředit, s velkou pravděpodobností někdy v životě „spadli na hlavu".

V kineziologii se klade velký důraz na rovnováhu lebečního dychaní.

cvik č.11 - LEBEČNÍ DÝCHÁNÍ

24.06.2009 06:37 Více zde: http://kapkarosy.webnode.cz/news/cvik-c-11-lebecni-dychani/

Máte pocit, že se nějak špatně soustředíte? Ne a ne vám to myslet tak, jak má? Zapomínáte víc, než je zdrávo? Možná je to tím, že se jste v dětství uhodili do hlavy. Ne, nežertuji, vinno je tzv. lebeční dýchání. Lebeční kosti nejsou spojeny navzájem pevně, jak jistě víte, ale tzv. švy. Toto spojení je pružné a umožňuje tzv. lebeční dýchání. Po úderu do hlavy může být toto lebeční dýchání narušeno a je na problémy se soustředěním a s pamětí zaděláno. Jak si v tomto případě pomoci? Přečtěte si následující cvik:

Dobrou nápravou může být i docela obyčejné nespolečenské zívání. Je to užitečné okysličování mozku. Nebraňte se tedy zívání a nepotlačujte je!

Zkuste si někdy nafouknout papírový pytlík nebo prostě jen na 30 sekund zadržet dech. Náš organismus začne okamžitě s kyslíkem jinak hospodařit.

Jednoduché? Ale účinné, věřte mi!

Více zde: http://kapkarosy.webnode.cz/news/cvik-c-11-lebecni-dychani/

Kraniosakrální osteopatie (terapie)

http://www.zazrakyduse.cz/kraniosakralni-osteopatie-terapie/

Historie Kraniosakrální osteopatie (CSO) je vcelku krátká a váže se ke třem mužům. Prvním je Dr. AdrewTaylor Stills (1828-1917) zakladatel osteopatie. Dr. Stills studoval především systém kostry a jeho změny při různých nemocech. Odtud pochází název osteopatie. Druhý muž Dr. Wiliem Garner Sutherland (1873-1954) je žákem Dr.Stillese a je považován za zakladatele Kraniosakrální osteopatie. Kolem roku 1900 začal zkoumat lidskou lebku a zistil, že jednotlivé lebeční kosti jsou do sebe zakousnuty jako dětská skládanka a lebeční švy umožňují jednotlivým částem lebky pohyb. Ten označil Dr. Sutherland jako „primární dýchání“ neboli kraniální rytmus a tento a tento pohyb lebky je předmětem zkoumání kraniosakrálního systému. Proč sakrálního? Protože dura mater (tvrdá plena mozková) doprovází míchu až ke kosti křížové, jde tedy o souhru systému propojeného mezi kraniem-lebkou a sakrem-kosti křížovou

Dr. Sutherland vypracoval logický strukturovaný koncept a brzy zjistil, že mikropohyby lebky se dají experimentálně napodobit a je možné je cítit rukama. Dalších několik let se učil tento pohyb cítit a dělal různé experimenty pomocí přilbice, kterou utahoval na jednotlivých kostech lebečních a jeho žena zapisovala, co se děje – jestli hůře vidí nebo má horší rovnováhu atd. Na základě těchto experimentů určoval, jak pohyblivost lebečních kostí působí na jednotlivce a jaký význam má pro lidské tělo, zjistil, které pohyby jsou normální a které abnormální.

Dr. Sutherland rozvinul terapii jemných manipulací k nastolení harmonie v kraniosakrálním systému.

Další, kdo tuto metodu rozvinul, byl americký chirurg John E. Upledger, který jí dal název Kraniosakrální terapie (CST). Tento systém doplnil teorií funkce kraniosakrálního systému (Likvor model).

V roce 1970 si všiml během operace krku podivného rytmu na mišní membráně. zaznamenal, že tento rytmus je odlišný od dechového a srdečního rytmu. Nikdo z jeho kolegů mu nedokázal vysvětlit, co za rytmus během operace pozoroval. O 2 roky později John E. Upledger navštívil seminář, který vysvětloval Sutherlandovy myšlenky a učil

některým jeho technikám. V roce 1975 získal Dr. Upledger grant na výzkum kraniosakrálního systému na Michigenské státní univerzitě. Na základě výzkumu a vlastní praxe významně tuto metodu zdokonalil. Během 20ti let svojí klinické praxe začal publikovat a to zejména učebnice CS terapie: Craniosacral Therapy I. a II. a pro veřejnost vydal knihu: Your Inner Physician and You (Ty a Tvůj skrytý lékař). Tato kniha byla přeložena do českého jazyka a vydána nakladatelstvím Modrý klíč, je určena laické veřejnosti a vysvětluje objevení CS systému a postupy této metody.

INDIKACE

Obecně CSO přispívá k stimulaci a harmonizaci fyzických a psychických sil jedince. Lze ji aplikovat u krátkodobých obtíží akutního rázu i u chronických stavů. Velmi jemně jsou podporovány přirozené autoregulační schopnosti, které napomáhají vylepšit funkci mozku a míchy a další systémy související s CNS: nervový, hormonální, imunitní, neuromuskuloskeletální, vaskulární a respirační.

 

Je vhodná zejména pro následující stavy:

PROHLÉDNOUT

https://www.google.cz/#hl=cs&output=search&sclient=psy-ab&q=kraniosakr%C3%A1ln%C3%AD+terapie+video&oq=Kraniosakr%C3%A1ln%C3%AD+terapie+&gs_l=hp.1.2.0l4.2491.2491.0.5373.1.1.0.0.0.0.76.76.1.1.0...0.0...1c.xYl_dblZllo&pbx=1&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.r_qf.&fp=f6963750dbeb9814&bpcl=38093640&biw=1024&bih=636

TÉŽ kraniosakrální terapie kurz

https://www.google.cz/#hl=cs&sclient=psy-ab&q=kraniosakr%C3%A1ln%C3%AD+terapie+kurz&oq=Kraniosakr%C3%A1ln%C3%AD+terapie&gs_l=hp.1.2.0l4.0.0.2.3858.0.0.0.0.0.0.0.0..0.0...0.0...1c.jHH5uLws7To&pbx=1&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.r_qf.&fp=f6963750dbeb9814&bpcl=38093640&biw=1024&bih=636

--------------------------------------------------------------------------------------

Pánevní dýchání

Podobně jako je uvedeno u lebečního dýchání, fungují vůči sobě i pánevní kosti. Podléhají rovněž mikropohybu, který se udržuje prostřednictvím nádechu a výdechu. Pohyb pánevních kostí má probíhat v souladu s pohybem lebečních kostí.

Reflex pánev – týl.

Tok míšní tekutiny se stimuluje systémem pump, které se nacházejí v oblasti pánve a týlu. Výpadkem tohoto systému se spomaluje tok míšní tekutiny. Následkem je oslabení koncentrace a schopnosti učit se. Z toho vyplývají problémy s pamětí.

Reflex pánev – týl je v úzké souvislosti s lebečním a pánevním dýcháním.