Čakry, 6.čakra, epifýza = šišínka, Hypofýza
Regenerace X/2002, č.12 s.12
Schopnost duchovního (mimosmyslového, nadsmyslového) vnímání spojují mystici a esoterici s otevíráním »třetího oka«. Při pokročilých meditacích se cvičící soustřed'uje na bod mezi obočím. Do středu čelní části lebky bývá situována 6. čakra. S funkcí třetího (temenního) oka spojují zoologické učebnice malou žlázu nazývanou epifýza (česky šišinka). Také některé esoterické prameny spojují 6. čakru s epifýzou, jiné dávají její funkci do souvislosti s hypofýzou. Hypofýza i epifýza jsou žlázy s vnitřní sekrecí (endokrinní žlázy), které jsou stopkami připojeny k mozku a jejichž hormonální produkce je regulována v součinnosti s mozkem.
Orgán, který budeme nazývat šišinka, pojmenovali řečtí anatomové jako corpus pineale (Pinus - borovice) podle tvaru podobného malé borovicové šišce. Lidská šišinka je tělísko dlouhé 8 až 10 mm, váží u dospělého člověka kolem 160 mg. U některých ryb, žab a ještěrek leží na povrchu mozku, u člověka je překryta hemisférami koncového mozku a nachází se na stropě 3. mozkové komory. Novodobá medicína šišinku dlouho považovala za endokrinní žlázu s nejistou funkcí. Poznatky o funkci šišinky se nahromadily teprve v posledních třiceti letech.
V embryonálním vývoji vzniká šišinka z nervové tkáně mezimozku jako sítnice v oku a zrakové nervy. Proto také u nižších obratlovců funguje jako temenní oko. Učebnicově známý příklad vývojově nejvýše postaveného obratlovce s funkčním temenním okem je novozélandská ještěrka haterie (Sphenodon punctatus), která žije nočním životem a dožívá se údajně velmi vysokého věku (kolem 100 let). Avšak lidská šišinka nepřijímá podle fyziologických měření světelné signály přímo. Informace o světle je přijata a zpracována v oku, převáděna zrakovými nervy a posléze přichází do suprachiazmatických jader hypotalamu, odkud se dostává do šišinky. Šišinka reaguje na tuto informaci produkcí hormonů.
Za světla (zpravidla ve dne) syntetizuje serotonin, zatímco za tmy (většinou v noci) syntetizuje hormon melatonin.
Rytmus dne a noci - světla a tmy - je převáděn do chemických signálů hormonů. Šišinka tak slouží u obratlovců k adaptaci organismu na denní i roční světelnou periodicitu. Lidská šišinka je považována za transduktor fotoperiodické informace, protože převádí informace o světle z vnitřních biologických hodin, kterými jsou suprachiasmatická jádra, do hormonálních oscilací.
Šišinka ovlivňuje prostřednictvím vylučovaných hormonů nesmírné množství fyziologických funkcí a pochodů organismu. Kromě melatoninu a serotoninu bylo v šišince nalezeno mnoho dalších biologicky aktivních látek, z nichž mnohé mají výrazné psychedelické účinky a mají dalekosáhlé účinky na stav celého organismu.
Zázračný MELATONIN
Ovlivňuje oběh krve, krevní tlak, tělesnou teplotu, metabolismus cukrů, tuků i bílkovin. Ovlivňuje produkci pohlavních hormonů, imunologické reakce organismu, průběh stárnutí, chování i psychologické reakce, nádorová onemocnění a imunitu. Podávání melatoninu pacientům na klinikách poivrdilo, že melatonin může být s úspěchem použit při léčení poruch spánku, zejména u slepých osob a u pacientů s neurologickými potížemi.
Zvýšení jeho hladiny v nevhodnou dobu není žádoucí. Užívání melatoninu při léčení chronické nespavosti se nedoporučuje, protože není spolehlivě vyloučeno riziko vedlejších účinků při jeho dlouhodobém podávání. V zimních měsících s krátkým dnem je zvýšeným hladinám melatoninu přisuzován vznik sezónních depresí.
SEROTONIN A DEPRESE
S depresí je spojován také nedostatek serotoninu. Deprese jsou poruchy nálady provázené stavy smutku a ztrátou radosti ze života, které přetrvávají a narůstají v čase. Z hlediska odborníků patří k nejčastějším psychiatrickým poruchám. Deprese negativně ovlivňují běžné chování a jednání člověka včetně jeho každodenních návyků, snižují chut' k jídlu i k sexu, narušují spánek a výrazně ovlivňují pracovní výkonnost až k jejímu vymizení. Deprese ovlivňují psychické funkce jako je vnímání a učení, pamět', soustředěnost a pozornost. Depresivní pacient ztrácí schopnost radovat se z maličkostí, jeho myšlení je pesimistické a hypochondrické, objevují se sklony k sebevražednému jednání.
S cílem stimulovat zvýšení syntézy serotoninu se pacientům doporučuje fototerapie, obzvláště v zimě, kdy je zkrácená doba slunečního světla. Fototerapie depresivních pacientů byla velmi rychle přijata a praktikována na desítkách klinických pracovišť. Osvětlení světlem o intenzitě 10 000 luxů má trvat 30 minut denně, 2500 luxů 1 až 2 hodiny denně, pokud možno ráno po probuzení. Zatímco účinek farmak nastupuje po několika dnech až týdnech užívání, výsledky mnoha studií ukazují, že zlepšení depresivních symptomů nastává již po jedné hodině osvícení.
Hormony šišinky ovlivňují prakticky všechny funkce a orgánové soustavy lidského těla. Některé mohou navodit stavy, které známe z působení drog (LSD, harmalin
SISYFOVSKÝ PARADOX
V současné době jsou skoro všichni neurobiologové přesvědčeni, že mysl je výsledkem aktivity a vzájemných interakcí mnoha neuronálních obvodů, výlevů mediátorů a elektrických změn na membránách neuronů. Avšak byly snad hlasy, které slyšeli Mojžíš a Mohamed na vrcholcích hor pouhými salvami nějaké skupiny neuronů v jejich mozku? Byly snad Ježišovy rozmluvy s Bohem pouhou mentální iluzí? Byla snad záře moudrosti kolem Siddhárty Gautamy Buddhy pouhým utišením sérií nervových vzruchů v parietálních lalocích jeho mozku?
Otevrení třetího oka a duchovní poznání totiž umožňuje člověku rozumět svým emocím a pocitům, ovládat je a hodnotit. Všechna učení, která nás osloví, zážitky z různých duchovních cviiení, bolesti při nemoci, utrpení při ztrátě milovaných bytostí a při různých živelních pohromách, zkušenosti při prožívání sexuality, lásky, to vše jsou stupně na cestě duchovního růstu, prubiřské kameny, které ověřují, co jsme již pochopili. Jsou to stopy naší minulosti uložené v tom, čemu říkáme nevědomí. V tantrické á jógové terminologii jsou naše minulé činy nastřádány v pěti tělesných čakrách. Jejich očista Je zpravidla spojena s nějakou formou a mírou utrpení. Člověka přepadá strach, úzl<ost a bezradnost nad stavy a pocity, které se derou z jeho nevědomí. Teprve když se naše lidské vědomí »očistí a pozdvihne nad těchto pět čal<er, člověl< poznává čistou radost a čisté vědomí, stav štěstí a blaženosti.
Jestliže se vrátíme ke zmíněným rozpakům nad tím, se kterou čakrou spojovat maličkou šišinku, pak vězme, že obě hlavové čakry jsou spojeny s věděním, nalezením stavu štěstí, klidu a míru, s nalezením přirozenosti své mysli. Jejich otevření znamená spojení vědomí člověka s přírodou. Pro hledání řešení bych doporučila slova, kterými Lama Góvinda učí žál<a nahrazovat statickou a anatomicky podloženou definici čaker či energetických kanálů definicí dynamickou a duchovní: "Následovníci buddhistických tanter se nezabývají tím, jak dalece souvisejí čakry s určitými orgány v těle, kolik má okvětních plátků ten který lotos, které kvality se s ním spojují... Vědí, že to vše je pouze pomocné a přípravné, že zde není pevné skutečnosti, která by trvala nezměněná navždy. Považují tyto energie spíše za něco, co je závislé na tom, co s nimi činíme, za něco, co sami vytváříme právě tak, jako vytváříme svoje vlastní tělo, v mezích určitých vnitřních univerzálních zákonů, v souladu s naším vývojem a našimi karmickými předpoklady... Není důležité, kde je lokalizována sušumna, protože se nachází tam, kam řídíme hlavní proudění psychických sil. Sušumna může být jemná jako vlas, jindy může být rozšiřena do celého těla, takže vytváří jediný proud sil, plamen nejvyšší inspirace, který překračuje veškerá ohraničení, stále roste, až vyplní celývesmír."
Pro toho, kdo nikdy svou sušumnu nerozšířil alespoň na celou Zemi a hledá ji pouze v mrtvých tělech, jdou tyto úvahy za hranice »zdravého rozumu. Stav, kdy se z rozumového vědění stává vnitní duchovní jistota, ve které se vědoucí sjednocuje s věděním, je mnohým racioanálnín védcům neznámý a nepochopitelný. Kutivace duchovního vědomí však vede člověka k posilování a kultivaci rozumu (Sisyfwský paradox). Osvícení je podle dávného učení také stav poznání, který vede I< rozvoji nejvyšších ideálů lidskosti.
Anna STRUNECKÁ