Bohle, přednášky, Brno 1983, dýchání, prána, účinky jógy tělesné a duševní, užití v rehabilitaci a prevenci

Mám xero kopii od Julie

Xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Bohle.

„Tradiční jóga a současná realita“

Obsah

s~r. I, SOUČASNÉ TĚLOVS~CHOVNÉ PROGRAMY A JÓGA . . . . . . . . . 1

1, Jak pokrýv5 současná tělovýchova potřeby lidí . . . 1 - Co chybí většině tělovýchovných programů . . . . 2 2, Sportovní vychovs a jóga . . . . , . . . . . . . . . 4

- Působení jógických ásán . . . . . . . . . . . . . 6 '

3, Dýchání a pránická aktivita . . . . . . . . . . . . 12 Pránická aktivita a její cvičenf . . . . . . . . . 13

4, Jóga a současná r·ealita . . . . . . . . . . . . . . I5 a/ Vhodnost jógy pro modernfho člověka . . . . . . . 16 b/ Ztrnulost pohybů . . . . , . . . . . '. . . . . . 17 c/ Statičnost cviků . . . . . . . . . . . . . . . . 18 d/ Zvyšování tělesné připrsvenosti . . . . . . . . . 19 e/ Námitky k pránájámě . . . . . . . . . . . . . . 19 f/ Námitky k širšásáně . . . . . . . . . . . . . . 21 g/ Vede jóga k úniku od reality? . . . . . . . . . . 22 h/ Jóga a filoscfie . , . . . . . . . . . . . . . . 22 ch/Závěrefi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

II, DUŠEVNÍ ZDRAVi. A JÓGA . . . . . . . . . . . . . . . . 24

1/ Jak vnímáme svojí osobnost . , . . . . . . . . . 24 2/ Korektivní účinky ásán . . . . . . . . . . . . . . 26 3/ Rozvíjení vnímání při pránájámě . . . . . . . . . 29 4/ Postóje evičících . . . . . . . . . . . . . . . . 32 5/ Neurofyziologické a kulturně společenské

podmínky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

III.MOŽNOSTI UŽITÍ JŮGY V LÉČEBNÉ REHABILITACI A PREVENCI 38 /Předneseno pro Spolek českých lékařů v erně/ · l. Gvodem - proč právě jóga . . . . . . . . . . . . 38 2. Možnosti využití ásán . . . . . . . . . . . . 40 3. Možnosti využití pránájámy , . . . . . . . . . . 44 ` 4, Možnosti využití krijá . . . . . . . . . . . . 46 5. Aspekty vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

IV, ZLOM,KY DISKUSi . . , , , . , . . , . , . . . . . . . . 55

- 1 ­

I, S o u č a s n é t ě 1 o v ý c h o v n é p r o g r a m y a j ó g a

~=~~v~~ -------------~~e~----------­

Dovoite, abych zde připomněl svoji prvnf návštěvu v ČSSR v létech 1973-74. Tehdy jsem se vám snažil předložit základnf principy, které jsou obsaženy v jógických technikách, zbavené mlžného a taj.mného balastu. Od té doby jsem s velkým potěše­ním v koňtaktu s vašf zemí, byl jsem v ČSSR v r.1978, přijel jsem i nyní na sklonku r. 1980. Obsah přednášek se sice měnf, ale to základnf téma, užitf jógy ku prospěchu lidské společ.­nosti, to zůstáv5.

V této přednášce bych rád ukázal rozdíl praktik mezi tzv. tělesným a jógickým cviěením, čili na rozdíly v obou přfstu­pech, ale současně byčh se chtěl zabývat tfm, co je společné, čim může cvičení jógy současné tělovýchovné systémy obohatit, rozvinout.

1. Jak~okr wá současná-tělo~chova potřeby lidf? /Diskusei. V populaci našeho věku se téměř 100% zabývá aktivnÍm ži­

votem a přev5žně i sportem. Jak život pokračuje, léta přibý­vají, někdy lékař doporučf, anebo život člověka donuti, snfžit trochu tělesnou činnost, i tělovýchovnou aktivitu. Někdy ten druh práce, který člověk provadí, mu přímo zabraňuje, aby se zúčastnil sportu, někdy je příčinou rodina, jindy sociální vaz­by, Prostě poměrně velké množství lidf, zejména ve vyššfch vě­kových kategoriích, se vymyká působení tělovýchovných programů. Autority v tomto posluchačstvu nechť mi prominou tvrzení: spe­ciálnf dovednosti a výkony, které jsou možné pro vrcholové sportovce, se mezi dospělou populací vyskytují zcela vyjimečně asi u 5% lidí. Ale i možnosti, které mají vrcholoví sportovci, nejsou a nemohou být poskytnuty většině lidí,a zvláště ne ve starším věku. Jestli uvsžujete v ekonomických termínech,jejich cena by byla závratná, je to nerealizovatelné.

Položme si otázku, jaké jsou z hlediska tělesné kultury potřeby, co vlastně chce osoba dospělého věku, průměrný pracu­jíci občan? Ztrácí zájem na soutěživosti, nechce si přfliš roz­

... vijet svalovinu, nechce se zúčastnit v soutěžich krásy a ob= rEtnosti těla, chce prostě vést tichý život, aby se mohl sou­středit na vlastní prfici, rodinný život, vyvijet dobrou čin­nost v oblasti, ve které působí, chtěl by, aby mu program tě­lesné zdatnosti pomohl ve vlastním povolánf.

Domnívám se, že naplnění tohoto aspektu průměrného pra­cujícího občana střednfho věkú poněkud sch8zi součssným prog­ramům rozvoje tělesné zdatnosti. Poskytujeme lidem rekreaci a odpočinek, ale neposkytujeme mnoho možnostf pro dalšf roz­voj, který by jim pomohl v jejich vla~tnim životrím poslánf

a byl v souladu s jejich možnostmi a uvažovánfm.

Když se snažím uv4žit termfn "tělesné zdravf", ~"tělesná kultura" a začínám si klást otázkú proč s k ~emu, řfkám si: tělesná kultura proto, že chceme dobře a lépe provádět ~innost. Tedy tůlesnú zdatnost pro účinnou pr6ci. Ale různá účinnost a· různý druh pršce vyžaduje odlišnou tělesnou zdatnost. Nemůžerqe hovořit o absolutnf tělesné zdatnosti. Je to vysoce relativnf termin a diskuse o jeho miře trvajf už velmi'dlbuho, sshajf do starověkých kultur. Termín "tělesná zdatnost" byl postupně.na­hrazen pojmem "celkové zdravf". Program rozvoje tělesné, zdat­nosti osobnosti může pokpýt jen č8št programu celkové zdathosti /celkového zdravf/. Část této oblasti tělegné zdatnosti může vyplnit program rozvoje fÝzick~ zdatrioati, další část, i přesa­hující okruh tělesné zdatnost.i /somatické/, může být pokryt ló~ou vzhledem k tomu, že jóga se kromě t~lesné,sféry osobnosti zabývá také systematickým cvičénim sfér emočnf a inteiektuálnf. Myslím, že v tomto smyslu to může být činnost, zaměřená na roz­voj osabnosti cvičením a vzájemně se doplňujfci ve všeCh jejich sfér5ch. Tuto myšlenku ještě dále rozvedu.

Co chybí většině těloyÝchoyr;ych proprsmů?

Jestliže proníkneme trochu do organizace sportu a tělový­chovr;ých her, zjistfme, že tém~ř 100% z mladé populace se za­bývá a tíhne k nějakým sportům a hrám. Jak stoup~ věk, procento lidí, kteří se timto zabývají, pomalu klesá, až v dospělém věku zůstává velká část populace bez iskéhokol,iv cvičenf. V současné době máme velmi málo programů, které bychom mohli těmto starším

lidem nabídnout, a které by se zabývaly tímto předm~tem,sporty a třlovýchovnými hrami. Nejvý~še zjistime, že po období vě.ku 50 - 55 let, pouze 5%-l0% osob se ještě zabývá nějakými spor­ty. Tsto čísla se mohou měni.t podle toho, o jakou jde zemi ne­bo oblast, ale všichni jistě budete souhlasit, že tendence tak­to vypadú.

' · Zpravidla, když provtdíme nějaké fyzické cvičenf, větši­nou se zabývt~me končetinami, svalovinou tě.la,velkou svalovou aktivi.tou. Ale když to analyzujeme na neurofyziologické úrovni', a zkombinujeme ji s psychofyziologickou, tak vidíme, že to m5 něco spolecného s motorickým komplexem a s intelektem osoby, čili když se podle tohoto programu ditě vyvfjí, lze rozvS.jet pouze /aneto zejméne/ jeho intelekt a motorickou oblast, neuro­svslovou koordinaci, sílu, vytrvalost a všechny tyto aspekty tělesné zdatnosti. A tak to bývá zahrnuto do tělový·chovných

prooramů. Je t2m ale vážná mezera. Když pohlédneme ra další aspekty,

když se totiž začneme zabýÝat tím, jaké ma~f zdravotnf problé­my lidé po 45 letech, většina onemocnf a potíže tohoto věku se vztahují k vnitřním orgGnúm a k emocím. .Nechci vy,jmenovávat jednotlivé nemoci, potíže se zácpou, se střevními potížemi,trb­venf, arthritidu, diabetes, ale okamžitě nás napádé, že vlastně neexistuje žádný výcvikový program pro oblast vnitřních orgánů a pro emoce, a možná, že prúvě proto, že se v těchto oblastech preventivr;ě nevychoW ame, prW ě proto vzniká v těchto oblastech tolik nemocí.

Když tedy začneme uvsžovat o této populaci z hlediska celo~ životní perspektivy, musíme uvažovat i o takovém systému vý·chovy, kterj, by se také t~al vnitřních org~nů a emocí.. Vezmeme-li .

v úvahu takové termíny jako je'tělesná kultura, tělesná zdatnost, télesná vý·chova, zjistíme, že mají jiné vyznamové zabarvenf. Jak jsem již řekl, mtižence také vcelku hovoři.t o télesném vý·voji v . souladu s celkovým zdravím. Dříve se,uvažovalo především o fy­zieké kultuře, čili o tom, jak je budovfina svalovina tělš. ,

Podle toho, jaké aktivity vyžadujeme, musíme vlastně vytv5­řet odlišné systémy výchovy nebo rozvfjení tělesné zdatnosti.

.

Tak při.cházíme k tělesné výchově vzdělávacf. Mnozí lidé si myslf, že je to jenom výchova tělesná, těla: jak stát, jak koordinovat pohyby, jak dosahovat rovnováhy a pod. Ale je i širšf přfstup, který uvažuje o integrální vychoyě iedince prostřednictvím jeho těla, jeho tělesna. Jestliže začneme uva­žovat o tom, jak vůbec vychov6vst 'jedince skrze jeho tělesnou zdatnost, jeho tělesnou činnost, a když si zhodnotfme, zda,se tím způsobem dnes provádi tělovýchova, zda toho dosahujeme, získáme někdy zápornou odpoveď.

Tělesný vývoj, jak víme, se dá měřit a existujf na to růz­né parametry, vý·ška, váha, rychlost, výdrž, objem svalů, atd., to všechno se dá měřit. Ítekli jsme si už, že nám nejde pouze

o tělesnou zdatnost, ale o celkovou, totálnf zdatnost jedince, Ale jaký je rozdíl mezi tělesnou a celkovou zdatnostf? A tady zjistíme, že kromě tělesného aspektu musfme uvažovat i emočni, intelektuální, tedy to, co bychom mohli nazvat "individuální aspektv iedince". Celkový trend, který se dosud zabýval pře­vážně tělesným rozvojem, se postupně přesouvá do té oblasti, která zahrnuje celkovy rozvoi iedin_ce.

Na základě tohoto krátkého Gvodu bych rád přešel k otéz­kám pohledu na jógické cvičení jakožto cvičenf tělesné.

2. Sportovní vychova a ió9a

Nejprve bych chtěl dat určitá voditka, která bychom měli mft na mysli jako hlavní principy našf Gvahy.

V nervové soustavě máme dva celky: nervový systém mozko­mišní somatický (centrálnf a perifernf) a autonomní, čili ve­getativnf. Kůru mozku'můžeme zhruba rozdělit na dva okruhy a to pro motorickou oblast a pro senzorickou oblast. Vždy před tím, než začneme nějakou tělesnou akci, tak tomu předcházf to, co by se dalo označit jako "pozice" /póza,postoj/, charakterizo­vaná tonusem svalů, napětfm a rovnováhou. A obvykle všechriy tyto faktory přispfvajf k té celkové pozici, postoji jedince, anebo je musíme uvažovat.

Jestliže chceme vychov6vat cvičence pomocí tělesné akti­vity, trénujeme předevšfm motorickou oblast a intelekt. Vezmě­me si jako přfklad fotbalového hráče při tréningu. Pro něho mfč

je vněišim podnětem. Ty vnějšf vstupy, v·tomto ·případě ~obra­, ,. . .

zují fotbalový· míč, jsou vždycky velmi rycnlé~integr~vá~ny po-, mocí motorického a senzorického kontextu, ~ na'zákklaáě .iéi~g-, r~ce těchto podnětů se hráčův intelekt rozhodne,`jakoAi akci provede. To vede k nějaké tělesné činnosti. Akce je tak důsled­kem aplikace intelektu, nebo reakce intelektu na vnějšf stimu­lus. Ale jestliže odstranfme zmíněný míč z hřiště, má pak ta aktivita nějaký smysl?

Vlastně tenhle princip vnějšiho stimulu se nám objew je ve sportu všude. Při skoku dalekém je to nějaká vzdálenost,při skoku vysokém výška atd. Pro zfikladnf rozvoj svaloviny motorické oblasti a intelektu je to v pořádku. A k tomu ještě navfc roz­víjíme soutěživost. A to je důležité i pro rozvoj našeho aktiv­nfho já.

Když se pak začneme zabývat tím, jestli někdo vyhrává nebo prohrává, tak tam se k tomu celkovému obrazu přidáv5 emočnf aspekt věci. Je-li vítězem, jeho ego, jeho pýcha vzrůstá,jestli­že prohraje, může se cítit být deprimoY5n. Tento pocit deprese raůže vést ke snaze po odYetě nebo i k žárlivosti nebo nenávisti vůči spoluhráči. A zjistíte, že i mezi nejlepšími hráči, ač ti lidé se vlastně znají po léta a~vyrůstají spolu, že jakmile tsm vznikne takové podráždě.ní na psychické Grovni, i oni si zač.nou dělat navzájem spoustu faulů. Čili co se týče jejich fyzického stavu, je to v pořádku. Všechny měřitelné parametry tělesné zdat­nosti jsou v pořádku. Ale přesto začnou dělat chyby, začnou sel­hávat, začnou faulovat atd., takže to třeba vede k diskvalifi­kaci. A tady pak přichází ns program otázka psychiky jedince, který vlastně provádí tu hru, nebo sport. Otázka jeho vyrovna­ného, vyváženého výcviku celé osobnosti:

Jestliže chceme připravit tým hráčů, třeba pro fotbal, a když máme k disposici náhodně vybrsnou populaci, pak budeme mít tendenci především vybrat takové lidi, kteří mají spiše bojov­nější, rvavější povahu. A zřejmě právě tím, že je postavíme do si.tuace soutěže, tak jejich bojovnost a agresivita ještě vzroste. Ale chceme-li tento tým dobře připravi:t nejen na hru a boj na hřištij ale současně a se stejnou vážnostf jej celkově formovat

a vychovávat v celé psychosomatické jednotě pro život, jako osohnosti, pak trening nutně musf bý·t obohacen o Gč.inné cvi­čebnf .metody, které by harmonisova~ bojovné csobnosti hrfičů mimo akce na hřišti. Myslím, že tato potřeba platf pro řadu sportů a tělovýchovných aktivit.

A nyní přejděme k jógickým technikám. Jestliže cvičenec jógy zaujme pozici - ásánu, položme si. otázku - kde hlédat ten vnější podnět, kterým byl zmíněný míč u hrF~če fotbalu? Zjistf­me, že tam žádný nenf. Néní tam žádný vnějšf podnět ve formě třeba toho fotbalového míče, neto výšky; kterou mám překonat, vzdálenosti, času,atd. Jeho chovHnf nenf vlastně podnfcené zven­ku,,není reaktivní..Je to chov5ní vznikajfcí v sobě, řekl bych původnf chovónf. Určitou nevýhodou je to, že nemáme přfmé metody ziiš~ťoyání výsledků tohoto snaženf v jógičkých 8sánách. Když hráč kopne do míče, hodnotíme jeho dr^~hu, běžci měřime čas, vzpěrači váhu břemene - ale cvičenci jógy, který zaujme ásánu? .7ak rru měři.t aktivitu? Tak docházime k tomu, že ve formě riěj~­kych vněiších paramet.rů aktivitu cvičence jógy nelze přfmo a jednoduše vyjádřit. Tohle často tidrazuje lidi, kteřf chtějf ně­jaké výsledky ve formě ynějšího úcinku. i~eknou: vždy~ v józe, tam prostě není nic,vidět, nemáme žédné objektivnf vysledký.

Jak máme tedy akceptovat, že ty jógické techniky mohou pro nás byt nějak výhodné a. užitečné? Nechme tuto ottízku ješté otevře­nou, vr5tfm se k ní později. ještě z rivzných pohledů.

nezprostřednf reakce osobriosti bez složité mě.řfcí'techniky· opravdu nelze hned předložit těm,kteřf sami subjekbivně Gčinky neproži,jí. Dost průkazné ale jsou statistické metody. Ukazují, že prfivě v obdobf kolent 45 fyzických let, kdy zmfněný dopad sportovnicn programů odeznivá, zmenšuje se, začinajf se proje­vovat v důsledku tohoto sniženf aktivity ve větši mfře nemoci, indisposipe atd. Cvi~enci jógy výrazn ý Gtlum aktivity v torrto věku nemajf, je zde odsunutý v důsledku,cvičenf o několik deseti­l.etí dozadu. A~ysl~fm,, že právě toto je oblast, v niž musime·pro neinformovanou veřejnost shromáždit vic materiálů. .

Působenf iógiick~h ásán

Přicházíme k otázce, co se vlastně děje v jógické fisáně, v jógické pozici.

­

Když řekneme já, obvy kle m5me na mysli nebo vztahujeme tu poznámku k sobě, jako k tělesné iednotce, svému télu.

~ A když hóvoříme.o tom, čemu se řiká sebeuvědoměnf, jestliže tělo patřf k tomu já, tak sebeuvědomov5nf chápejme tak, že , musí přicházet prostřednictvim těla. Jestliže človók onemocnf, tak napřed zjisti, že v t~le se něco stalo, co ho rozrušilo, nějaké podráždění. Psychické reakce se samozřejmě odehrávají skrze tělo. Ťaké vnějšf událasti - podle sensitivity - prožf­vají lidé různě. Dojde-li např. k dopravnl nehodě,.někoho vnitřně zanechá klidným, jiný dostane při pohledu na totéž ta~kový ten "šok do břicna" a třeba omdlf. Jsou to tedy rúzné psychické reakce na týž podnět a odehrbvsjf se v těle, skrze tě lo.

I~fdyž začneme studovat fyzíologii působenf, prostřednictvim čeho tyto reakce nastávají,,můžeme je klasifikovat do 3 kate­gor·ií:

1. jednak jsou to proprioceptiynf impulzy, které vycházejf

z kosterního svalstva, šlach a vazů. Do této kategorie patří i vestibulárnf podněty polohové, vycházejicí z veatibulárnf­.ho Gstředf, z ucha; ,

2. pak to jsou interoceptiynf-vstupy, pocházejícf z vnitřnfch orgánů,

3. a nakonec jsou to vibrační děje; nebo podněty, které jsou zprostředkovóvF~ny zejména kostnf tkánf - skeletem.

Zjistíme, že tyto cesty vnímání nemajf vlastně nic společ­ného se známými pěti smyslovými orgány. Při fotbalu musime užf­vat především oko, aby k němu přišly nějaké podněty od mfče. Zrovna tak vzpěrač musí ;používat nějaké indikátory váhy, kterou vzpirá a podle toho aktivovat svaly. Ale v jógických technikách převážně nepracujeme s těmito vstupy smyslového čití.

Když z tohoto hleiliska analyzujeme různé jógické ásány, zjistíme, že převážně působí grostřednictvím proprioceptivního vnímání určitého natahování určitých skupin svalů:

Samozřejmě, při sportovnf svalové aktivitě se také musf svsly sťahovat a zase se uvolňovat. A máme systémy takový·ch cvi­

~i;;iii~ "

ků, kde stahujeme syaly, ale proti odporu. V józe ale současně bez záměru vyhraněně soutěživého, mohou přispět k rel.axaci postupně učíme a doporučujeme svým cvičencům, aby relaxoyali ` a odbourání napětí. Ale zjistíme, že je velmi oótlžné soutě­

s svalovinu. A právě proto se v ásánách svaly tak ůcinně prota- žit, hrát jakoukoliv hru, bez ctucna soutěživosti. A často hují. Víme z fyziologie, že jestliže se sval aktivně protáhne právě zase duch soutěživosti dá vznik dalšímu napětf,.v jiné a současně se relaxuje, nedochází tam k napětf. , oblasti.

eyl bych rád, kdybyste si vyzkoušel.i takové malé cvičenf, Dalšf, druhy aspekt jógického cvičení je, že většina tech­jen tak jak sedite, za použití pouze dvou rukou (i když jsem ; nik se zaměřuje na systematické cvičení vnitřnich orpánů.

to evičení už tady posledrě před dvěma roky zadával). Zatněte ~1 Zjistite, že v určité pozici, např. v "kleštfch", se oblast prsty obou rukou do sebe v pěstě, a začněte prudce táhnout pro- břicha stlačuje. To stlpčení břišnf oblasti začne působit.pro­ti sobě: to je izometrické cvičenf. Zjistfme, že se napětf sva- střednictvím interoceptivních vstupů na brovni mozku. A jakmile lů dostane až do takové Grovně, že se začnou chvět. A pak se tam vznikne nějaký vzorec vzruchů, mozek na ně reaguje. Tak mů­na chvíli uvolněte. A druhé cvičenf: pevně zavřete jednu dlaň žeme říci, že je vlastně v tomto připadě ovlivněno fungovánim v pěst a druhou,ji pomalu rozevfrejte, přf čemž svaly prstů sey- vnitřních orgánů. To jsem právě měl na mysli, když jsem řikal, řené pěsti zůstanou při rozvíránf v tensi, ale jaksi "pasi.vně" že ve staršlm věku máme problémy, které vyplývajf z funkce

se poddají větší vnější síle druhé ruky, která je rozevirfi. vnitřnich orgánů. A tady n;áme pri.ncipy techniky jógických cvi­Zjistíte, že ve svalech té sevřené dlaně nestoupá napětí, naopak, čenf, které předevšim působí v oblasti vnitřnfch orgánů. A tyto že to napětí se ztrficf, lépe řečeno, rozpouštf. V obou procvi- ~ techniky jsou rozpracovány tak, že působí na žádoucf přeměny čených přfpadech se svaly aktivujf. Ale v prvém připadě vytv~- aktivity v této oblasti.

řeií napětí, a v druhém případě se naopak napětf odstraňuje. . '' Třetf oblast, která je velmi důležitá a kterou se v józe Víme, že v určitém věku lidem začínajf poruchy z přílišného zabýváme, je oblast páteře. Je mnoho stavů, které se projevujf napětf, kumulace tenzí; a tehdy se hlavnim problémem stává,jak jako poruchy páteře. V programu tělesné kultury nemáme vlastně napětí uvolnit, a ne jak ho yytvóřet. A prfivě proto, že se v žádný systém cviků, které by byly určeny jen na páteř, jako ta­různých jógických ásánách určité svaly protahujf za současné kovou. A jakmile se objeví nějaké problémy s páteřf, tak jsou relaxace, tak se z nich Gčinně ztrácí napětf. ' '~ většinou lidé hned posfláni na kliniku, místo aby k pokusům o

To, o čem hovořím, nenf vIastně převéžnou doménou fyzické nápravu docházelo přirozeným pohybem a vlastní cvičebnf aktivi­k.ultury, spíš psychosomatické medicin ale v s chosomatické ~ tou. Když budeme analyzovat jógické pozice, tak zjistime, že

y, P y

medicině obvykle hovořime o tzv. somatizaci emočniho napětí. ~'' jsou většinou zaměřeny především na klouby, páteř a oblasti pá­To je jev, kdy pod vlivem určitých emočnfch atavů ureité skupiny v teře.

svalů vytvářejí konstantnf napětf a v tomto nspětf již zůstávají. '~ Posléze přicházíme ke čtvrtému, psychickému aspektu, kdy V ásánách můžeme pracovat s různými skupinami svalů, svaly se se nám jedinec značnou měrou niterně představuje ve formě dr­postupně pomalu protahujf a prostřednictvim proprioreceptivnich ženf těla, rovnováhy a svalového tonu - vnějšího vzhledu. Někte­vstupů vlastně přinášejí jakousi korekci. osobnosti na vyšší órov- ,, ré osoby jsou tak ohnuté, že si hned řekneme: něco s nimi nenf

~ v pořádku. (Možná, že má špatnou náladu, je smutný, nebo má po­ni nervového systému. A tak tedy mCižeme za prvnf aspekt cvi'čení

jógy označit to, že pomocí fyzické kultury v jógickém pojetf po- city viny, má pócity méněcennosti, anebo je někým přfliš ovlá­máháme lidem, aby se zbavovali napětf. dán). Anebo když zase vi.díme osobu, která je ve stavu přílišného Samozřejmě, že také různé sporty a hry, pokud se prov~dějf napětí, je příliš vzpřímená (jako by spolkla pravítko), hned

si řikáme: ah, ten má nějaké velké ego, působí tak pyšně, nafou­

f

kaně. Má néjaký komplex velikášstvf: Ale oba ti jedinci trpí, ať tak či onak. Ten jeden možná trpí asthmatem, překyselením žaludku, a.tenhle člověk zase spfš trpf diabetem, nebo vyso­kým krevním tlakem, nespavostí, vznětlivoštf.

Čili oba ti jedinci z na~eho přfkladu potřebujf nápravu na úrovni jejich osobnosti, kterou vyjadřujeme v józe jako jednotu tři složek - těla, emocí a mysli (intelektu). Ta osob­nost vcelku pro nás není snadno ovlivnitelná, je méně přfstup­ná. Co je nám vfce přístupné, je tělo. A touto cestou můžeme proniknout i k dalšim zmíněným složkám, k emocfm a intelektu. Čili přáli bychom si, aby se oba ti jedinci doatali do rovno­vážného, správného stavu vyrovnanosti páteře mezi krkem, hrud­nikem an bedry, ale bez napětf. Prótože vime, že ásány mohou for­movat celou osobnost, tomu prvnfmu typu dáme pozice, které ho napřimují a otvírajf, vedou k extrovertním důsledkům, a u dru­hého typu budeme spiše uvažovat o ásánách, které ho předkláně­jí, uvolňují, uzavírajf převažujícím introvertním aspektem. Techniky jógy pak skutečně metodikou pojeti a zejména prvky re­laxpčními a koncentračními, vedou k ovlivňovánf celé osobnosti; na všech jejfch úrovnfch.

Na ásány pohlfžíme jako na jakési formy. Víme, že když chceme, aby se nám z formy něco utvořilo, tak do nf musíme dát materiál a v interakci s formou dát složkám působit. Každý ma­teriál se musf ve formě nějak ustálit, a vyžaduje to svůj čas. Tak také v souladu s touto bbecnou Gvahou působf ásána. Aby by­la osobnost tvárná, má být svalová aktiyita minimálnf, tělo i psvchika se má ustálit. Uvědomovánf si, co se teď právě v orga­nismu děje, to ásánu dotváří - toto ie základni princip ásán

v ióze. Je to tedy určitá pozice nebo vzOrec (např. dechu),

ve kterém je svalovina tak relaxovaná, jak je to jen možné,sou­časně se jedinec snaží poci~ovat, co se děje v těle.

V józe se pokoušíme, naučit se proci~ovat svaly, vědět cvičením proprioceptivního vnímání, která část organismu je v tenzi, která je relaxovaná, je-li některý sval tiřívějším půso­bením zkr.cený a podobně. Proprioceptivnfm a interoceptivnim vnímánim a polohováním uvádime celý organismus do harmonie.

- 11 ­

Tedy také kosterní svalovinu do harmonie s kostrou,,tak se utváří přirozený tonus těla, projevený na jeho drženf. Sa­mozřejmě je to p~oces, kterým docházíme až k základům osob­nosti. Proto výsledky jógických technik nemohou býz zkoumány krátkodobě, jak jsem nazn8čil již dříve.

Vra~me se ještě k oběma zkoumaným typům, hypotonickému a hypertonickému. Oba - tím, že u nich převažuje určitý rys, maji také porušenou rovnováhu celé osobnosti, tedy i rovno­váhu tělesnou. i~ar~uonizaci u nich můžeme rozvíjet právě ásá­námi, podporujicími rovnováhu těls. V józe máme takových po­zic řadu. známe je i z ostatní tělovýchovné činnosti.

Jógické ásány na jedné noze (i jiné) působí však důraz­něji na vnitřní vyrovnanost, dotýkají se hlouběji otázky bytí. Uvědomování a prožívánf rovnovahy zasahuje od svalových ko­rekcí polohy až do sfér emočnf a intelektuální. Je to jedna

z dobrých a účinných cest k harmonizaci. ia má ostatně i dal­. ší pozitivní důsledky, např. i v oblasti krevního občhu. Jeho soustavné ovlivňováni cvičením je pátym aspektem jógy.

Lidé s porusenou rovnováhou osobnosti majf současně prob­, lémy s krevním oběhem. Trpí ischemií, anebo tím, že mají pře­krvené určité orgány a pod. Je tedy velmi potřebné, pečovat

o to, aby také krevní oběh byl v pořádku. A některé z těch ob­rácených .jógických pozic, velmi jednoduché, pomáhají podněco­vat kardiovaskulární reflexy. Nestimulujeme přfmo srdce, ani nezatěžujeme srdce, působíme na krevni oběh polohou těla.

A tento stav krevního oběhu se potom dá přenášet i do normál­riího života. Víme, že u lidí, kteří mají takový ten tvrdý tré­ningový program, třeba v oblasti atletiky, kdy docházf k vel­ké námaze srdce, se srdce rozšiřuje, - známé srdce atletů. AIe

, v jógických technikách se takové zátěže neobjevují. Snažíme

se upravit krevní oběh, ale nikoliv zvyšovat požadavky na srd­ce. (V dnešní době se "rozšířené srdce atletů - vytrvalců", považuje za klaáný adaptační děj. Není tedy rizikem sportu.­-Pozn.rec.).

Jak jsem už řekl, 40 - 45% lidí středního věku vůbec ne­provádí žádné sporty a právě pro ně jógou můžeme mnoho udělat,