Záklon ve stoji, Marcela

Kopie je i v záklony ovecně

U všech záklonů platí, že nezkracujeme bederní páteř. To znamená :

Nezakláníme se v bedrech, to bychom si zbytečně stlačovali bederní meziobratlové ploténky, ale zakláníme se v hrudní páteři mezi lopatkami. Naopak bedra prodlužujeme.

Proto : při záklonu ve stoji si dáme dlaně na hýždě a rukama si stahujeme hýždě k zemi, lokty k sobě, horní část stehen protlačujeme dopředu, stydkou kost dopředu a vytahujeme se od boků vzhůru za ušima, hlavu nezakláníme. Vnímáme uvolňování meziobratlových plotének. Bedra zůstávají rovná a dlouhá – neprohýbáme se v nich. Hrudní kost vytáhneme ke stropu co nejvýš a zatlačíme ramena dozadu a dolů, což nás prohne mezi lopatkami, klíční kosti od sebe do stran, ramena jsou široká

Při nácviku stojíme u zdi zády kousek od zdi , nohy na šířku pánve, vnější hrany chodidel jsou rovnoběžné. Hýždě stahujeme stále rukama k chodidlům, nohy máme pevné. Kdo je pevný v poloze a udrží hýždě dole může vzpažit , dlaně opřeme o zeď. Upravíme si vzdálenost od zdi a kdo může posune dlaně poněkud dolů, hlava zůstává na hrudní kosti. Vracíme nejdříve ruce na hýždě a s rukama na hýždích se narovnáváme.

Kdo by cítil napětí v bedrech zaklání na své možnosti moc. Bedra musí zůstat rovná, dlouhá, bez bolestí.