Stoj na hlavě, šíršásana, Votava
Lysebeth, “JÓGA“
Prsty rukou jsou propleteny a postaveny kolmo k zemi, jen palce se špičkama vzájemně dotýkají. Lokty spíš blíže než šířka ramen, hlavu opřeme o temeno (nikoli ne čelo!) mezi prsty. Když se postavíme do svislé polohy, musí být hlava zatížená jen částečně.
Chybné je mít ramena vzadu, které potom vyrovnáváme posunem pánve dopředu a tu zase vyrovnáváme posunem chodidel dozadu a příliš zatěžujeme krk a je to špatné i pro bederní oblast. Abychom mohli hlavu částečně uvolnit, vzepřeme se na loktech, (pracujeme rameny) posuneme ramena dopředu, zvedneme lopatky nahoru, pánev dáme dozadu a chodidla dopředu. Hlava, lopatky, hýždě , paty mají být u zdi, bedra kousek od zdi.
Dobře se koriguje poloha u zdí, ale dlaně – hlava musí být těsně u zdi. Když se naučíme špatnému postoji od začátku, těžko se to potom napravuje.
Dobře se dá ustavit hrudní páteř, když dáme cihličku na bloky ( dva jsou svisle na nich třetí a na něm cihlička kolmo ke zdi) . Dlaně vložíme trochu mezi svislé bloky a při postavení se na hlavu se opřeme hrudní páteří o cihličku. Nebo se zavěsit na popruhy (naregulovat výšku) a stát jen částečně na hlavě a naučit se dostat paže a ramena, lopatky do správné polohy.
Martina - nácvik
Natáhneme si pásek na ruce nad lokty na šíři ramenních kloubů ne více, raději méně. V kleku se předkloníme před zdí, předloktí položíme na zem a vytvoříme z nich trojúhelník. Lokty jsou přesně pod rameny, prsty jsou propleteny (tvoří mističku). Je důležité abychom stály na zevních hranách loktů, ne na těch vnitřních, proto nejprve otočíme dlaně ke stropu = zevní hrany předloktí jsou otočeny k zemi. Pouze dlaně otočíme k sobě, ale zevní hrany předloktí tlačíme do země. Hlavu položíme do mističek dlaní temenem do země. Zvedáme pánev vzhůru, drobnými krůčky popojdeme ke zdi, menstruující roznoží, ostatní to zkusí též. Zatím ponecháváme nohy na zemi, ale snažíme se tlačit předloktí, lokty, zápěstí, malíkovou hranu natolik do země, prodlužujeme podpaží, až se hlava odlepí od podložky (nechceme zatěžovat hlavu, max. 30% a každý loket 35%). Pánev přiblížíme co nejvíc ke zdi, jako bychom se chtěli pánví o zeď opřít, celý trup je u zdi – krční páteř je v prodloužení celé páteře. Přitom rozšiřujeme klíční kosti od sebe a horní části lopatek od sebe, rotujeme správně ramena.
Mohou cvičit i menstruující, ale s roznoženýma nohama. Mohou si to zkusit i ostatní. Po docvičení se nezvedáme, ale zůstaneme chvíli v poloze dítěte, prodlužujeme šíji ! Uvědomujeme se uprostřed hrudi, prociťujeme blaženost….
2. Stoj na hlavě, šíršásana, Votava
Širšásana (jógová stojka - stoj na hlavé)
"
Obr. 23. S~iršásana (stoj na hlav~ a) b) c) - mezipolohy
d) konečné postavení
Propleteme prsty obou rukou. Ruce i předloktí položíme na podložku tak, že lokty a spojené prsty tvoří rovnostranný trojúhelník: Hlavu položíme do spojených dlaní a opřeme o podložku na rozhranní čela a temena. Nejprve klečíme, pak natáhneme dolní končetiny v kolenou, takže se pánev dostává nad spojené horní končetiny. Drobnými krůčky špiček nohou k hlavě posouváme pánev nad základnu. Dolní končetiny zvedneme skrčením a vyrovnáváme je nejdříve v kyčli, pak i v kolenou. Béhem statické fáze můžeme natažené dolní končetiny roznožit, popřípadě dát jednu dopředu a jednu dozadu. Návrat z polohy je stejně pozvolný. Po skončení polohy se ihned nevztyčujeme, aby přechod nebyl příliš prudký. Několik dechů zůstáváme v poloze vkleče (jógamudraJ.
Vzhledem k tomu, že hlava je při stojce nejnižší částí těla, má tato poloha největší účinek na prokrvení mozku a odkrvení dolních končetin. Tlak těla se přenáší předevšíni na předloktí, jen menší část na šíji a hlavu. Plně platí kontraindikace, uvedená u "svíčky". Riziko se však značně snižuje u trénovaného cvičence
i ~~I
P~-,~p~.,~"... ~.~~ . `tí polohy, takže i mnozí starší lidé tuto ásanu s oblibou cvičí.
Jako trénink na jógovou stojku možno chvíli zůstat v mezipoloze, kdy je télo opřeno ještě o špičky natazených dolních končetin. Nejsou při tom problémy s rovnováhou, ovšem tlak na lebku je spíše větší než ve vyrovnávané stojce. Dosti nevhodná přípravná poloha je stoj s opřenfm o lebku a dlaně. Rovnováha v této poloze je pro začátečníka snadnéjší, ale tlak na hlavu a šíji je podstatně větší než při širšásaně.
Lysebeth, “JÓGA“
Šíršásana
Stoj na hlavě
Šíršásana čili stoj na hlavě je bezesporu nejslavnější ze všech jógových poloh, a proto často pro veřejnost představujf pojmy "jóga" a "postavit se na hlavu" takřka synonyma. Vděčf tato poloha za popularitu svému neobvyklému charakteru nebo skutečnosti, že ji jógíni považují za královnu všech ásan? Na tom mnoho nezáleží. Pro ty, kteří nejsou zasvěceni do jógy, může připadat požadavek postavit se na hlavu jako nesmyslný: "Představte si, riskovat zlámání krku! Což není nebezpečné, nahrne-li se krev do hlavy?" Pokud jde o začátečníky v Evropě, zejména o ty méně mladé, cítf se současně přitahováni zajímavým charakterem a blahodárnými účinky šíršásany a postrašeni akrobatickou stránkou této polohy, podle mnohých spojené s nebezpečím.Podle našeho názoru ten, kdo by chtěl provádět jen jednu jedinou jógovou polohu, musí zvolit právě šfršásanu. Nicméně je třeba odpovědět na otázku, proč je třeba se stavět na hlavu, zatímco jsme měli tolik potíží s učením normáiní rovnováze na vlastních nohou a naše první kroky znamenaly velký pokrok v naší existenci.
Stoj na obou nohách je charakteristický pro člověka-a vlastně jen pro něj - a tento vzpřfmený stoj je to, co je na člověku LIDSKÉHO. Když přednf tlapy opustily zemi, staly se rukama, ve skutečnosti prodloužením mozku. Po svém osvobození se ruka stala schopnou uchopovat předměty a tak se stala tvůrčfm nástrojem, v podstatě jediným, kterým člověk disponuje pro materializaci své myšlenky. Tato tvůrčí činnost měla zpětný odraz na člověka, který byl nucen používat mozku pro řešení problémů, se kterými se setkával. Tak během svého vývoje se ruka a mozek začaly rozvíjet souběžně a vzájemně se ovlivňovaly. Z vývojového hlediska je vzpřímená poloha poměrně nedávným jevem, přizpů
sobenim ještě nedokonalým, zejména z hlediska páteře a krevního oběhu.
U čtvernožců, jakými jsou pes, kůň aj. zůstala tělesná masa rovnoběžná se zemf: váha působí jednotně a rovnoměrně a vzhledem k tomu, že krevní oběh probíhá horizontálně, její vliv je zanedbatelný. Na rozdfl od toho je u člověka krevní oběh v podstatě vertikální a zemská přitažlivost v něm hraje důležitou úlohu. Pod rovinou srdce je tím postižen zejména žilní oběh. Aby se dostala do srdce a do plic, musí žilní krev překonat zemskou přitažlivost; děje se tak zejména svalovými stahy, jež stlaěují žíly a tlačí krev směrem k srdci, přičemž srdeční chlopně slouží jako jednosměrné ventily, bránící odtoku zpět. Toto řešenf je uspokojivé u přírodního člověka, jenž pro svou existenci musí pracovat tělesně. Naproti tomu u civilizovaného člověka, se sedavým životem, jsou svalové stahy nedostatečné k tomu, aby zajistily normální rychlost krevního oběhu. Z toho vyplývá nahromaděnf venóznf krve v dolních končetinách, a zejména i v břišní krajině, kde krev stagnuje v břišních orgánech, což narušuje jejich dobrou funkci. U přírodního člověka dostatečně intenzívní pohyby vyvolávají díky pístovému pohybu bránice dostatečnou výměnu krevní, zejména pak mocné načerpávání žilní krve do plic. Čím je dech hlubší; tím více krve se dostává do plic: dýchání a krevnf oběh jsou na sebe úzce vázány.
Naproti tomu u osob se sedavým způsobem života je výkon plic ve funkci nasávající pumpy velmi nedostatečný, nebo~ jejich dýchání je povrchnf.
V částech těla nad úrovní srdce je návrat žilní krve usnadněn její vahou. Naproti tomu může narážet na těžkosti oběh tepenné krve, zejména směrem k mozku. Tato situace je o to horší, že civilizovaný ělověk má vzhledem k povaze své čfnnosti zvlášť velký požadavek na přívod okysličené krve do mozku.
Nevýhody vzpřímeného stoje se neomezujf jen na krevní oběh. U zvířete zůstávají břišnf orgány na místě a nejeví tendence k posunům. Naproti tomu u člověka je vzpřímená poloha příčinou "bloudivých ledvin", poklesů žaludku a poklesů střev atd., což vede vše k těžkým funkčním poruchám.
190 ~ 191
Šíršásana Stoj na hlavě ;~u ~',~h~nl fa Šíršásana čili stoj na hlavě je bezesporu nejslavnější ze všech jógových poloh, a proto často pro veřejnost představujf pojmy "jóga" a "postavit se na hlavu" takřka synonyma. Vděčf tato poloha za popularitu svému ;:;,;d neobvyklému charakteru nebo skutečnosti, že ji jógíni považují za králov- nu všech ásan? Na tom mnoho nezáležf. Pro ty, kteří nejsou zasvěceni do jógy, může připadat požadavek postavit se na hlavu jako nesmyslný: "Představte si, riskovat zlámání krku! Což není nebezpečné, nahrne-li se krev do hlavy?" Pokud jde o začátečníky v Evropě, zejména o ty méně mladé, cítf se současně přitahováni zajíma- vým charakterem a blahodárnými účinky šíršásany a postrašeni akrobatic- kou stránkou této polohy, podle mnohých spojené s nebezpečím. Podle našeho názoru ten, kdo by chtěl provádět jen jednu jedinou jógovou polohu, musí zvolit právě šfršásanu. Nicméně je třeba odpovědět na otázku, proč je třeba se stavět na hlavu, zatímco jsme měli tolik potíží s učením normáiní rovnováze na vlastních nohou a naše první kroky znamenaly velký pokrok v naší exis- tenci. Stoj na obou nohách je charakteristický pro člověka-a vlastně jen pro něj - a tento vzpřfmený stoj je to, co je na člověku LIDSKÉHO. Když přednf tlapy opustily zemi, staly se rukama, ve skutečnosti prodloužením mozku. Po svém osvobození se ruka stala schopnou uchopovat předměty a tak se stala tvůrčfm nástrojem, v podstatě jediným, kterým člověk disponuje pro materializaci své myšlenky. Tato tvůrčí činnost měla zpětný odraz na člověka, který byl nucen používat mozku pro řešení ' problémů, se kterými se setkával. Tak během svého vývoje se ruka a mozek začaly rozvíjet souběžně a vzájemně se ovlivňovaly. Z vývo- jového hlediska je vzpřímená poloha poměrně nedávným jevem, přizpů-
sobenim ještě nedokonalým, zejména z hlediska páteře a krevního oběhu.
U čtvernožců, jakými jsou pes, kůň aj. zůstala tělesná masa rovnoběžná se zemf: váha působí jednotně a rovnoměrně a vzhledem k tomu, že krevní oběh probíhá horizontálně, její vliv je zanedbatelný. Na rozdfl od toho je u člověka krevní oběh v podstatě vertikální a zemská přitažlivost v něm hraje důležitou úlohu. Pod rovinou srdce je tím postižen zejména žilní oběh. Aby se dostala do srdce a do plic, musí žilní krev překonat zemskou přitažlivost; děje se tak zejména svalovými stahy, jež stlaěují žíly a tlačí krev směrem k srdci, přičemž srdeční chlopně slouží jako jednosměrné ventily, bránící odtoku zpět. Toto řešenf je uspokojivé u přírodního člověka, jenž pro svou existenci musí pracovat tělesně. Naproti tomu u civilizovaného člověka, se sedavým životem, jsou svalové stahy nedostatečné k tomu, aby zajistily normální rychlost krevního oběhu. Z toho vyplývá nahromaděnf venóznf krve v dolních končetinách, a zejména i v břišní krajině, kde krev stagnuje v břišních orgánech, což narušuje jejich dobrou funkci. U přírodního člověka dostatečně intenzívní pohyby vyvolávají díky pístovému pohybu bránice dostatečnou výměnu krevní, zejména pak mocné načerpávání žilní krve do plic. Čím je dech hlubší; tím více krve se dostává do plic: dýchání a krevnf oběh jsou na sebe úzce vázány.
Naproti tomu u osob se sedavým způsobem života je výkon plic ve funkci nasávající pumpy velmi nedostatečný, nebo~ jejich dýchání je povrchnf.
V částech těla nad úrovní srdce je návrat žilní krve usnadněn její vahou. Naproti tomu může narážet na těžkosti oběh tepenné krve, zejména směrem k mozku. Tato situace je o to horší, že civilizovaný ělověk má vzhledem k povaze své čfnnosti zvlášť velký požadavek na přívod okysličené krve do mozku.
Nevýhody vzpřímeného stoje se neomezujf jen na krevní oběh. U zvířete zůstávají břišnf orgány na místě a nejeví tendence k posunům. Naproti tomu u člověka je vzpřímená poloha příčinou "bloudivých ledvin", poklesů žaludku a poklesů střev atd., což vede vše k těžkým funkčním poruchám.
190 ~ 191
Proto jógini zcela logicky kladou tak velký důraz na stoj na hlavě, jenž umožňuje prakticky okamžitě odstranit nevýhody vzpřímeného stoje.
ÚČINKY STOJE NA HLAVĚ ~,yflty~~I
Vliv královny ásan je tak mnohostranný a různorodý, že se ani nepo- ,, kusíme popsat podrobně jeho účinky. Probereme si hlavní z nich, aniž bychom zabíhali do detailů. Důležité je vědět, kde a jak se projevují.
Účinky na kostru
Probereme nejprve účinky na statiku páteře. V zemích, kde ženy chodf pro vodu s těžkými džbány na hlavě, vidíme, že jejich páteř je dokonalá a jejich chůze elegantní a pružná. Nosit břemeno na hlavě nezbytně vyžaduje urěitou polohu lebky a šíje, jež se promítá do celé páteře. Ve školách pro manekýnky se učí mladé ženy chodit napřed s jednou knihou na hlavě, později s několika, aby dosáhly půvabné chůze.
Šfršásana má tyto účinky, a to v intenzívní míře, protože na lebce spočívá celá váha těla.
Jejf účinek je zaměřen rovněž na dolní část páteře, zejména na kloubní spojenf pátého bederního obratle a kosti křížové, na níž spočívá celá stavba páteře s jejfmi jednotlivými obratli. Můžeme si do jisté míry představit, že - mimo nohou - pátý bederní obratel nese celou váhu lidského těla. V každém případě tento obratel je maximálně vystaven tlaku a příslušná meziobratlová destička je zvlášť zranitelná. U čtvernožce sloužf křfžová kost pouze pro spojení mezi pánví a páteří, nenese v podstatě žádné zatížení.
Při šíršásaně jsou bederní obratle zatíženy vahou nohou a pánve. je-li stoj na hlavě prováděn v dokonalé rovnováze, dostávají se bederní obratle automaticky do normální, to znamená nejvýhodnějši polohy. Z toho důvodu šíršásana odstraňuje během několika okamžiků "bolesti v kříži", způsobené prodlouženým stáním.
Je pravda, že krční obratle v té době nesou prakticky celou váhu těla. Pro normální šíji, jež je v tzv. obranném postavení, tzn. opřeném o ramena, však nebezpečí nehrozí. Vezme-li nás někdo zezadu tak, že prudce vezme do rukou šíji, -tak, jak to mezi sebou provádějí děti - instinktivně stáhneme hlavu do nejméně zranitelné polohy.
Účinky na krevní oběh
Největší účinky na krevní oběh má stoj na hlavě. Víme, že vzpřímená poloha podporuje žilní zástavu v částech těla pod úrovní srdce, zatímco nad úrovní srdce je bržděn tok tepenné krve.
Šíršásana způsobuje obrat v této situaci: venózni krev, jíž napomáhá tentokrát tíže, okamžitě vyprazdňuje krev ze žil nohou, zatímco jsou odstraněny krevní zástavy z břišních orgánů. Tím se urychluje návrat žiiní krve do srdce. Objem tepenné krve závisí na množství krve přicházející do krve z žilního oběhu. Uspíšením návratu žilní krve dostávají plíce větší množstvf krve k pročištění. Stoj na hlavě spolu s hlubokým dýchánfm tak očisťuje organismus, aniž by iatěžoval srdce, jež bije rovnoměrně a klidně.
Tepenná krev přichází v dostatečné míře a pod lehkým tlakem do mozku, zatfmco při vzpřímené poloze musí tato krev překonávat gravitaci.
Žíly nohou si odpočinou lépe než v poloze ležmo. Šíršásana působí preventivně proti žilnfm městkům a proti hemeroidům. Při náklonnosti k těmto obtížím přispěje šíršásana k jejich odstraněnf nebo alespoň zmírněnf. Šíršásana představuje - spolu s postřikem dotyčných míst studenou vodou - dobrý doplněk léčby předepsané lékařem.
Úěinkr na břišní orgánr
Oblast břicha je v podstatě staveništěm organismu. Jde o oblast mezi bránicí a pánví, která hraje rozhodující úlohu v našem životě.
Šíršásana uvádí do oběhu masy krve z břišních orgánů. Mimo to zajišfuje dobrý odtok krve i z orgánů podbřišku, kde prakticky trvalá poloha vsedě, charakteristická pro mnoho lidí, vede takřka k trvalé kongesci. Prostatické potíže; jimiž trpí tolik mužů po padesátce, jsou komplikovány (a někdy dokonce vyvolávány) touto kongescí. Při stoji na hlavě dochází k uvolnění prostaty a pocítíme okamžitou úlevu.
192 ~ 193
Dochází rovněž k dekongesci c. Břišní orgány, trpící často poklesem (ledviny, žaludek, střeva) se dostávají znovu do své normální polohy a nabývají své původfií formy, pokud provádíme toto cvičení systematicky. Je třeba postupně trénovat tento cvik, abychom dosáhli léčebné délky, to je třikrát pět minut denně, tedy v průměru 15 minut denně.
Šíršásana působí mimořádně dobře na zažívací ústrojí a jeho přídatné žlázy, zejména na játra. Mnoho lidí se sedavým zaměstnáním trpí více či méně projevenou kongescí tohoto orgánu. Uvědomíme-li si, že ve'škerá žilní krev z trávicího ústrojí prochází játry, pochopíme nutnost vyhnout se kongesci tohoto orgánu. Je třeba ostatně mít na mysli, že i zde žilní oběh podmiňuje oběh tepenný A NIKOLIV NAOPAK. Zajištění dobrého průtoku žilní krve trávicím systémem povede k lepšímu přívodu tepenné krve a tudíž ke zlepšení zažívacích funkcí.
Během stoje na hlavě dochází k účinné masáži jater. Tento orgán je velmi stlačitelný a působí na něj tlak bránice, této polochrupavčité a polosvalnaté stěny oddělující břišní orgány od hrudní dutiny. Při stoji nebo v sedu masíruje pohyb bránice během hlubokých dechů játra. Tato masáž se stává daleko mocnější a účinnější, nebof při nadechnutí se bránice zplošfuje a vytlačuje játra a ostatní břišni orgány, jejichž váha na ni doléhá. Obdobně js masírována i slezina.
Účinky na plíce
Stoj na hlavě upravuje radikálním způsobem dýchání. Při stoji nebo vsedě jsou plíce v horní části, jež se stává dolní v obrácené poloze. Uvedli jsme, že břišní orgány vyvíjejí tlak na bránici. Vzduch uzavřený v plicích se nachází - během eventuálního zadržení dechu - pod lehkým tlakem, což rozvíjf plicní sklípky a usnadňuje průchod kyslíku plicní membránou, aniž by to bránilo evakuaci COz, jenž díky svým fyzikálním vlastnostem uchází velmi snadno.
Šíršásana působí především během výdechu, jenž je rozhodujícím v dýchacím cyklu. Nedostatečný resp. neúplný výdech vede k trvalé stagnaci zbytkového vzduchu, jenž je v podstatě toxický; jinými slovy
194
r snižuje množstvf vzduchu, které můžeme vdechnout. Plíce civilizovaných ~idí jsou špatně ventilovány- někdy tak špatně jako místnosti, ve kterých tito lidé žijí.
Šíršásana usnadňuje hluboký výdech tlakem orgánů na bránici. Proto jógíni uvádějí, že tato poloha vede automaticky k pránájámě, za předpokladu, že VŽDY DÝCHÁME NOSEM.
Konečně - a to je zvlášť důležité pro naše zdraví - horní část plic je dobře ventilována, což je jedním z
obranných prostředků proti tuberkulóze, nebof její původce - Kochův bacil - umírá ve styku se vzdušným
kyslíkem. Kdyby každý dýchal zhluboka, bylo by možno zrušit plicní sanatoria nebo je přeměnit na
střediska jógy.
Účinky na mozek
Dříve než budeme hovořit o účincích šíršásany na mozek, uvedme několik čísel. Mozek je ohromné mraweniště, v němž žijí a pracují miliardy nervových buněk. Je to nejlépe prokrvený orgán našeho těla, neboť jeho potřeba čerstvé krve je nesrovnatelně vyšší než u jiných orgánů nebo tkání. Mozek je denně prokrvován DVĚMA TISÍCI LITRY KRVE. Vlásečnice jsou nejteněí krevní cévy. Jejich celková délka v našem těle dosahuje 100000 km. Jeden gram svalové tkáně obsahuje přibližně 8 m kapilár, zatímco jeden gram bílé hmoty mozkové obsahuje 300 metrů těchto vlásečnic a jeden gram šedé kůry mozkové 1 000 metrů. Tyto vlásečnice jsou velmi pružné a velmi citlivé ke změnám tlaku. Pokud jsou smrštěny, může dojít k jejich ucpání. Pokud jsou příliš rozevřeny, prochází jimi červené krvinky příliš snadno. Během stoje na hlavě krev pomocí gravitace přitéká v dostatečném množství a pod .lehkým tlakem (naprosto neškodným mimo kontraindikace uvedené v,dalším) do mozkového krevního oběhu, aby jej doslova pročistila.
Šíršásana zachovává, popřípadě obnovuje, pružnost kapilár. Dostatečné promytí a otevření mozkových vlásečnic odstraňuje většinu migrén a dalších bolestí hlavy, aniž bychom se museli uchýlit k lékům.
Šíršásana podporuje a stimuluje intelektuální funkce. Paměť se zlepšuje stejně jako soustředěni, zvyšuje se odolnost proti nervové únavě, mizí
195
stavy úzkosti a nervozity - a to vše, když denně cvičíme. Pochopitelně tato ásana nemůže přeměnit idiota v génia, avšak zlepšení fyziologické funkce mozku umožňuje každému lépe využívat svých intelektuálních schopnosti.
Lebka obsahuje rovněž hypofýzu, malou žlázu vážící 6 gramů a kratší než jeden centimetr, a dále hypotalamus: tyto dvě žlázy mají rozhodující vlív na funkcí ostatních žfáz s vnitřním vyměšováním a tak ovlivňují celý metabolismus. Mezi žlázami, na něž působí, je zejména štitná žláza, která do značné míry udržuje mládí organismu.
Šíršásana napomáhá znovu najít, popř. uchovat naší normálni váhu. Vede k hubnutí těch, kteří toho mají zapotřebí, a naopak posiluje ty, u nichž se projeví nezbytnost přfbrání na váze.
Účinky na smyslové orgány
Zrak Šíršásana působí překvapivě na smyslové orgány. Pod vlivem této
ásany se zlepšuje zrak, nebof celé oční ústrojí a zejména rohovka - velcí spotřebitelé kyslíku - mají prospěch ze značného.přílivu tepenné krve. Abychom se přesvědčili o úěinnosti šíršásany v této oblasti, je možno se před zaujetím polohy podívat na noviny ze vzdálenosti dvou metrů, přičemž je klidně přehlédneme zrakem. Pak zaujmeme stoj na hlavě a zavřeme oči na dobu jedné minuty. Podíváme se znovu na noviny ze stejné vzdálenosti: obraz bude daleko jasnější.
Kontraindikace: osoby ohrožené odchlípením sítnice neprovádějí tento cvik. Obdobně je tomu u ostatních onemocnění oka, jako zánět spojivek, glaukom apod.
Sluch Díky šíršásaně je možno zlepšit rovněž sluchové vnímání. Kontraindikace: záněty středního ucha a další zánětlivá onemocnění
ucha. I po vyléčení se musíme vystříhat po nějakou dobu stoje na hlavě.
196
Mozeček Mozeček je orgán veliký jako pomeranč, umístěný na spodině mozku.
Je spojen se všemi volnými pohybovými centry. Jeho úloha spočíváv koordinaci našich pohybů. Zvíře, jemuž byl mozeček odňat, zůstává naživu a při vědomí, stává se však nešikovným, jeho pohyby jsou špatně koordinovány a má potíže se zachováním rovnováhy. Mozeěek hraje rozhodující úlohu při provádění pohybů, při nichž je třeba udržet rovnováhu - k nim patří i šíršásana.
ESTETICKÉ Ú~INKY
Tím, že zlepšuje statiku páteře, zajišťuje nám šíršásana rovný, iidský postoj a přirozeně pružnou a půvabnou chůzi. Dostatečným prokrvením obličeje tepennou krví je pokožka lépe živena než nejlepším kosmetickým krémem. Vrásky se vytvářejí obvykie na čele a v koutcích očí, pobliž spánků, nebof tyto oblasti jsou hůře prokrvovány. Díky šíršásaně dochází k omlazování kůže, k její regeneraci, vytvářející se vrásky mizí, obiiěej dostává zdravou barvu. Pokud jde o vlasy, jógová tradice tvrdí, že je možno dosáhnout jejich nového růstu díky dobrému prokrvení vlasové pokožky. Podle této tradice šedivějící muž získá znovu tmavé vlasy přirozenou cestou díky provádění této ásany po dobu jednoho roku. Aby se dosáhlo této regenerace, je třeba zaujímat šíršásanu nejméně půl hodiny denně, přičemžje možno ji rozdělit na několik cvičení.
Šíršásana má celou řadu dalších kladných důsledků, jejichž výčet by však byl již příliš dlouhý. Spokojíme se proto s těmi, které byly již vyjmenovány, a hlavně provádějme šíršásanu skutečně denně. Tato ásana projeví své kladné účinky, a to je hlavní.
Je třeba se přece jen zmínít o jednom kladném účinku širšásany: pomáhá překonat nespavost a podporuje krevní oběh v nohou. Po udržení této ásany po dobu několika minut konstatujeme po návratu do normální pozíce, že nohy zrůžověly a zahřály se.
KONTRAINDIKACE
Kontraindikace stoje na hlavě jsou méně početné a méně přísné, než by bylo možno se domnívat. Zkušenost ukázala, že případy jednoznačnb
197
ho zákazu této polohy jsou poměrně řídké. Díky postupnému nácviku je šíršásana dostupná 90 osobám ze sta.
Sami jsme nezjistili negativní důsledky této polohy u nikoho, ačkoliv jsme ji učili stovky osob, včetně osob starších šedesáti let. Vše záleží na umírněnosti cvičení a na správném posouzení situace. Technika, uvedená v této publikaci, vylučuje ty, kterým by tato poloha mohla škodit.
Je pochopitelné, že není vhodné provádět tuto ásanu, pokud mozkové tepny a tepénky jsou sklerotizovány; obdobně to platí pro případy vysokého krevního tlaku. Nicméně i zde je nebezpečí minimální, pr©tože výstražné známky jsou tak výmluvné, že si je postižená osoba sama rychle uvědomí.
Pckud stoj na hlavě vyvolá silnou migrénu, jež se zvyšuje při každém dalším pokusu, je třeba - alespoň na čas - s tímto cvíkem přestat. Rovněž je třeba opatrnosti-při huěení v uších, jež se stupňuje při dalších
pokusech. Pokud k takovémuto hučení či pískání dojde při prvních pokusech, avšak tyto projevy se stávají slabšími, až vymizí úplně, není důvod k obavám. Kontraindikací je nízký krevní tlak.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa
Na druhé straně se mohou projevit lehké závratě, dané okamžitým vzpřímením po cvičení.
Ve všezh případech je třeba zaujmout ihned po této ásaně jednu ze dvou poloh popsaných na str. 204, aby se umožnila normalizace krevního oběhu.
DŮLEŽITÁ POZNÁMKA
Při nesprávném provedení může šíršásana vést k pocitu dušení, způsobenému prudkými pokusy dosáhnout této polohy nebo podvědomou zástavou dechu. Proto se nikdy nesnažíme zaujmout tuto polQhu násilně, a dýcháme normálním dýcháním nosem po celou dobu cvičení.
Abychom se vyhnuli veškerému riziku, omezíme se zprvu na počáteční cviky, jimiž si zvykneme na polohu hlavou dolů; tyto cviky posílí krční svaly. Současně připraví cévní systém mozku na přítok krve pod lehkým tlakem.
Během těchto cvičení se nohy nezvedají do kolmé polohy. Vzhledem k tomu, že tlak je úměrný výšce sloupce tekutiny, zůstává vždy v hranicích bezpečnosti.
198
PROTI STĚN~ NEBO UPROSTŘED MÍSTNOSTI?
Trénink u zdi by by) v počáteční fázi falešným spojencem, neboť opření by umožnilo překročit - často uměle - naše vlastní možnosti. Teprve po zvládnutí počátečních cviků uprostřed místnosti (riziko pádu neexistuje, nejvýše se bezbolestně zvrátíme) můžeme použít zdi, abychom se vzpřímili úplně.
Při výchozí ~oloze umístíme hlavu do vrcholku rovnostranného trojúhelníku, jehož přeponu ohraničíme rukama. Pro označení délky stran použijeme starobylé míry loktu.
Po umístění hlavy a rukou do úhlů tohoto trojúhelníku opřeme správně lebku o zem. Těžiště tělesné váhy je před lebkou. Tento poznatek je velmi důležitý, neboť způsob opření hlavy o zem podmiňuje statiku páteře během udržování konečné polohy. Pokud by se těžiště nacházel~ příliš vzadu, došlo by k zakulacení zad při pokusu postavit se na hlavu a k pádu . . . což není nebezpečné, brání však úspěšnému provedení cvičení.
199