= Snaha spojit vlastní cvičení ásan s duchovními úvahami, zejména závěr
Obsahuje : stručný výtah
doslovný přepis (od AAA)
Pružnost - Krokodýlí cvik na břiše (lýtka kolmo k zemi)
Uvědomujeme si svoji pružnost, pociťujeme radost z té pružnosti a přílivu energie, což nám dává předpoklad odolávat zátěži, nejen na fyzické, ale i psychické úrovni.
Odvaha – Sfinga
Uvědomujeme si, že sfinga se svým záhadným úsměvem, nevnímá skutečnost jako poslední realitu, ale vidí ještě něco za tím a představuje tak umění postavit se tváří v tvář životní situaci, která se před námi objevila.
Uvědomujeme si, že je nutné abychom důvěřovali ve smysluplnost toho, co v životě podnikáme. Abychom věřili, že to dobře dopadne. Symbolizuje to vztyčená hlava i když to není snadné.
Uvědomujeme si, že je nutné abychom kontrolovali své jednání v složitějších situacích. To si zde domonstrujeme současnou kontrolou vyrovnanosti celé páteře včetně hlavy, kolmosti nohou)a kontrolou klidného dechu.
Uvědomujeme si, že je nutné, abychom byli schopni se uvolnit zejména v situacích, kdy je třeba snášet nepohodlí a případně i násilí a nenechali se strhnout k nepředvídanostem. Navíc s minimálním tlakem emocí, to znamená bez sebelítosti. Velké napětí představuje obrovský únik energie, jsme-li uvolněni je nebezpečí poškození menší.
Uvolnění - Kapalabhátý
Prodýcháním v leže na zádech (nádech a prudké zatažení břišní stěny) …. dostaneme ze sebe vzniklá napětí a zplodiny… To bylo to pojetí příliš pasivní. To byl nástup a teď přijde aktivnější část.
Otevřenost, důvěra – čakrásana, kruh
V této pozici jsme dokonale vypustili své ego, Nabídli jsme své břicho, dobrovolně jsme se vystavili nebezpečí, to vyžaduje velkou sílu, odvahu. Současně jsme vypjali svou hruď, a spolu s výrazným dechem tak vyjadřujeme odhodlání bránit se.
Pochopení –Vadžrasána, pozice hrdiny (uvolnění trapézů)
Rekapitulujeme své konání, uvědomit si, že není vhodné soutěžit, že nemusíme mít vždycky pravdu, dokonce i když tomu vše nasvědčuje. Pokusíme uvidět situaci očima soupeře i očima nezúčastněného pozorovatele. Pak si ještě uvědomíme, že bránit se i trestat bychom ve svém vlastním zájmu měli vždy jen v duchu lásky. Vzít v úvahu, že kdo je stejně moudrý jako já, je mi bratrem , kdo je méně moudrý, je mi synem a kdo je moudřejší, je mi otcem. Uvědomíme si že vždy můžeme něco vytěžit i když nejsme vítězové. Když jsme nevyhráli, ale pochopili jsme vlastně svůj omyl, jsme možná větší vítězové, než kdybychom vyhráli.
následovala relaxační hudba na fujeru k zamyšlení
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
Doslovný přepis
Výchozí poloha leh na břiše.
Ruce položíme pod bradu a ohneme nohy v kolenou. Obličej a nohy přetáčíme na stejnou stranu. Nutno dbát na správné provedení. Při překlopení nohou leží horní koleno na té spodní noze a nesmí se odlepit. Zapojí se tak jiné svaly než když to koleno nadzvedneme. Opakujeme 9x.
Průvodní slovo : Krokodýlí cviky dodávají našemu tělu pružnost a energii.
Pozornost směřujeme k tomu jak pružně jsme schopni rotovat. Uvědomujeme si, že pružnost je jeden z předpokladů jak odolávat zátěži, protože pružný páteřní systém je daleko odolnější na tlak…Platí to nejen pro fyzickou, ale i pro pro psychickou úroveň. Rigidita svalová se promítá do rigidity mentální. Vyciťujeme radost z té pružnosti, jak se energie vlévá do celého těla.
Vydechneme, uvolníme, relaxujeme. Tím se zkvalitňuje, upevňuje působení provedené ásany a připravujeme se na další.
Odvaha – tu reprezentuje sfinga – umění postavit se tváří v tvář životní situaci, která se před námi objevila
Výchozí poloha leh na břiše.
Mírně stáhneme hýžďové svaly, spojíme chodidla a lehce opřeme špičky o podložkuhlava je položena na čele. Budeme se pomalu zvedat přez obličej a bradu do pozice sfingy. Když se do ní dostaneme podepřeme o lokty a krásně se prohneme v hrudní páteři. Hrudník je mezi pažemi nádherně vyklenutý, brada je přitažená dolů, hlava mírně v záklonu, temeno vytažené v prodloužení páteře.
Na obrázcích má sfinga záhadný úsměv, který vyplývá z toho, že vnímá, že všechno co vidíme, ta naše skutečnost, není poslední realit, že je tu ještě něco za tím. Realizace jejího pohledu je jaksi nadhorizontálí, dívá se do nekonečnaa při tom široce otevřenýma očima vnímá celé zorné pole. Je to otevřený pohled který neutíká před problémema staví se mu tváří v tvář. A samozřejmě musíme počítat i s únavou takže si na chvilinku hlavu vyvěsíme ale jinak zůstaneme v pozici , ručičky krásně napjaté. Vyvěšenou hlavu otočíme kolem její osy od ramene k rameni.
Z lehu na břiše jenom přejdeme na kolena a na všechny čtyři a tu hlavu krásně zvedneme. A když zvedneme jednu nohu pokrčenou tak to držení hlavy bude ještě obtížnější, ale myto zvládneme a to ještě ke všemu s úsměvem. A pokud na sebe vidíme, můžeme se vzájemně povzbudit, usmát se na sebe. ….to je důvěra.. vystřídáme si ty nohy…a zase se usmějeme a tu hlavu udržet co nejvíc vzhůru i když nám ji život sklání jakkoli, přece jenom se pokusíme ji zvednout. … Ikdyž na nás leze nějaká choroba, třeba rýma a říci si ani náhodou. …
nebylo to docela příjemné, tak se natáhneme jako žáby .. a tady využíváme jako v životě vydechujeme, vydechujeme, vydechujeme… Ty stresové zplodiny potřebujeme vždy vydýchat. Tělo si umí samo zajistit nádech, když mu umožníme zbavit se všeho. Uvolňovat, uvolňovat ,,, kdy to jde a ten příliv energie se dostaví….
Převalíme se na bok a přes koleno se postavíme.
Předklon s rovnými zády, vyvážíme, srovnáme symetrii páteře zaklesnutím palců. páteř, hlava jsou v jedné rovině od pánve a není to ani výš ani níž. Teď sklopíme dlaně k zápěstí a protahujeme a protahujeme ty energetické dráhy, které mají zakončení každá u jednoho prstu, energetické dráhy v rukou. Dýcháme jemně z hluboka bez přerušování a když už cítíme, že je to unavující, uvolníme se… kle kneme na kolena … na zadeček a položíme se na záda.
Podíváme se na sebe jak dokážeme tu rovinu opravdu vytvořit… Kontrolovat polohu , průběh dechu je opravdu namáhavé a není tak úplně jednoduché, kontrolovat protažení těch meridiánů, paží, a při tom trénovat uvolnění, neboli otužovat se v té zátěžové situaci. To je otužovat se na tu zátěž.
Schopnost snášet nepohodlí – schopnost uvolnit se i v situaci, která nám přináší nepohodlí a možná i násilí, nebudeli vyhnutí .
Výchozí pozice – leh na zádech
Pokrčíme si nohy, obejmeme rukama kolenaPřitáhneme hlavu co nejblíž ke kolenům, uděláme ze sebe klubíčko, napětí a necháme běžet dech. … několik dechů, které jsou pměrně dlouhé a pravidelné.
Je to nepohodlné a my to dokážeme přijmout a zpracovat to takovým způsobem, že se nepromítne na nás zpětně jako stres. Je to docela fajn , stlačíme bříško a volně dýcháme jako by se nic nedělo…a když už budeme cítit, že už toho máme dost, uvolníme hlavičku, nohy, …
Tělesnou zátěží zůstáváme dotčeni minimálně. To je první krok a život je takový, že musíme snášet nejen nepohodlí ale třeba i určité násilí. Jde o to, abychom byli dostatečně pružníf yzicky i psychicky, abychom toto násilí dokázali nějak snést, není-li vyhnutí, s minimálním tlakem emocí, to znamená bez sebelítosti, protože to je obrovslýúnik energie, a s minimálním napětím. Jsmeli uvolněni je nebezpečí poškození menší.
Teď si spojíme ruce v zátylku, natáhneme se, hlava je úplně pasivnía my rukama hlavu zvedáme, dotlačíme k hrudní kosti, jakoby nás ten tlak tlak těch rukou vedl ke zlomení krku. Víme, že ohebnost je tak skvěle koncipovaná, že když využijeme všechny možnosti, že nás ani to násilí nemůže zlomit. Zase jde o pružnost, přijetí té situace a práce s ní.
Uvolníme a zkusíme ještě jednou. Vytváříme takový tlak, ale oblouk je velmi nosný. takže ta krční páteř je pevná, snese to…a uvědomujeme si, že dokážeme něco vydržet, máme-li k tomu odhodlání, neplýtvámeli zbytečně energií.
Uvolníme se, položíme si ruce na bříško, a prodýcháváme se v kapalabhátý, to je nádech a prudké ztažení břišní stěny, …. Vydýcháme tím napětí které vzniká… sledujeme jak se to bříško nadouvá a prudce vtahujeme.. dostaneme ze sebe to napětí a zplodiny… Ten dech je taková první pomoc, a potom ta studená voda ( chodilo se ráno do horského potoka)m, má schopnost ztahovat právě ty zbytky stresů a znečištění, která se vyskytují v naší auře. Když máme tu vůli, tak s námi ta voda dobře spolupracuje právě tak jako dech.
To bylo to pojetí příliš pasivní. To byl nástup a teď přijde aktivnější část.
to reprezentuje pozice mostu čakrásana – kruh
Výchozí pozice leh na zádech
Pokrčíme chodidla a pokusíme si položit ruce vedle uší tak, že špičky prstů směřují k ramenům a zvednout pánev tak abychom se opírali o zátylek a když to půjde tak o temeno hlavy, případně se můžeme zvednout na napnuté paže. To vyžaduje velkou sílu, odvahu, … a jsme otevření, každý si to bříško chrání před nebezpečím, ale jsou i situace kdy naopak nastavíme hruď a jdeme přímo do věci. A zase několik dechů, které by měli být výrazné a ten dech vyjadřuje to odhodlání bránit se.
V této pozici jsme dokonale vypustili své ego, tak aby pracovalo ve aprávný čas ve správném místě. teď se uvolníme z pozice, vydýcháme… jsme vděčni za t, že jsme to zvládli, … obrátíme se na bok a ještě chvilku relaxujeme na boku…
Pomalu se zvedneme na kolena, jdeme na kolena, jdeme do vadžraásany,… rekapitulujeme celou situaci, protáhneme se, záměrně uvolňujeme trapézy, poňevač se říká, že ty trapézy mají úkol zachycovat ty nárazy a je to pozice ve které rekapitulujeme řešení celého tohoto cvičení, snažíme se nesoutěžit, pochopit jeho smysl, a poučit se z něj do budoucnost, uvědomit si, že nemusíme mít vždycky pravdůu, dokonce i když tomu vše nasvědčuje. A na chvíli se ještě pokusíme uvidět situaciočima soupeře, a potom očima nezůčastněného pozorovatele. Pak si ještě uvědomíme, že bránit se i trestat bychom měli ve svém vlastním zájmu vždycky v duchu lásky, asi v tom smyslu, že kdo je stejně moudrý jako já, je mi bratrem , kdo je méně moudrý, je mi synem a kdo je moudřejší, je mi otcem. Zhodnotíme znovu situaci a uvědomíme si že vždy můžeme něco vytěžit i když nejsme vítězové. I když jsme nevyhráli ten souboj, ale pochopili jsme vlastně svůj omyl, jsme možná větší vítězové, než kdybychom vyhráli. Vadžrásana ( virásána) je pozicí hrdiny.
následovala hudbana píšťalu ( FUJERU ?)