Hypermobilita, vyšetřování

1. Vladimír Janda, Dagmar Pavlů, Alena Herbenová „Svalový systém“ UK Praha

2. Čermák, Cválová: Záda už mě nebolí

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

1. Vladimír Janda, Dagmar Pavlů, Alena Herbenová „Svalový systém“ UK Praha

text k úpravě

VYŠETŘENÍ HYPERMOBILITY

Hypermobilita nepati~í - p~esně vzato - k poruše, která vzniká výlučně na podkladč poruchy svalu. Pončvadž však,ji ~~,šetřujeme sottčasně s vyšeti~ením svalového zkrácení a oslabení, zařazujemeji do to­hoto svazku. Sachse rozeznává tř-i druhy h5·permo­bility: l. místní patologickou, 2. ~eneralizovanou patologickou a 3. koostituční.

Místní hypermobilita vzniká zvláště mezi,jednotli­výmí obratli jako kompenzační mechanismus blo­

kády.

Ke generalizované hypermobilitě dochází hlavnč: p~i poruchách aference,jakoje např. tabes dorsalis, některé polyneuritidy a pod., při některych centrál­níclx poruchách svalového tonusu,jako při oligofre­nii, některych extrapyramido~,ý,ch nepotlačit.elných pohybechjakoje atetóza a pod.

Konstituční hypermobilitaje charakterizovaná posti­žením celého těla, i když netnttsí hyt wjádi-ena ve všech oblastech ve stc°jnétn stupni a nemusí bý·t přís­ně sytnetrická. Dc>jisté tníry, kolísá s věkem. Její pří­čina není zmíma, sottvisí však pravděpodobně s in­suticiencí mczenchynu. ,)e častější u žen. Zjištění

Zkouška rotace hlavy

Vyšetí-ovaný stojí nebo sedí a otáčí hlavu na jednu a pak na druhou stranu. V konečné fázi pohybu zjis­tfmeještě pasívně, zdaje další rozsah pohy·bu mož­ny. Normální rozsah pohybuje až 80° ke každé stra­né, pi-i četnž se aktivnč i pasivně dosažené rozsahy, témčř kryjí. Při hypennobilitěje rotace možná čas­to až přes 90° a pasivně lze rozsahještě výrazně zvět­šit. Srovnáváme symetričnost rot~lce k oběma stra­nám.

této hypertnobilityje důležité pro analýzu patogene­ze některych hybných syndromů a zvláště pro stano­vení reedukačního postttpu a určení celkového po­hybového režimu, neboť při hypermobilitě dochází ke zn~enšení statické stability. Má proto diagnostika hypertnobility svůj ~ýznam.

Vyšetření hypermobility vychází v zásadě ze zjištění rozsahu kloubní pohyblivosti. Proto tedy vlastně změření stupně možného maximálního rozsahu pohvbu v kloubu, pasívně dosažitelného, je součas­ně ivyšetřením hypermobility. Dosud jsme se spo­kojovali s určením stupně hypermobilityjen celko­vě, je však žádoucí, aby i tato vyšetření byla kvan tifi kován a.

Je celá i-ada zkoušek, které mají hypermobilitu ozřejmit. V zásadě všakjde o to, abychomjednotli­~ýtni testy postihli jednotlivé segmenty těla a aby­chom hlavně mohli odlišit horní a dolní polovinu téla. Nezřídka totiž dochází k disociaci v tom smys­lu, že. je hypermobilita v dolní nebo naopak v hor­ní polovině těla mnohem více vyjádřena. Naopak stranové rozdíly nejsou tak zřetelné.

Nejčastější chyby:

Povoluje se sottčasný záklon nebo předklon hlavy. Málo se diferencu_je zda zvětšený rozsah pohybuje podmíněn hlavně hypermobilitou v cexvikokraniál­ním přechodu nebo celé krční pátei-e.

Zkouška šály

Vyšetřovaný vsedě nebo stoji obejme paží šíji. Nor­málně dosahuje loket téměř k vertikální ose těla a prsty dosáhnou téměř až k trnům křčních obrat­lů. Při hypermobilitě se rozsah obejmutí šíje zvět­šuje. Měříme ~~zdálenost, o kterou prsty přesáhnou

přes osu těla. Srovnáváme rozsah pohybu dosažený oběma končetinami., nedominantní končetina má obvykle nepatrně větší rozsah pohybu.

Chy,by se téměř nevyskytují.

Zkouška zapažených paži

Vyšetřovaný se snaží vsedě nebo vstoje dotknout prsty obou rukou, které jsou zapažené (viz obr. 106) . Normálně,je-jedinec schopen dotknout sejen špičkami prsta, aniž je nucen k větší lordotizaci hrudní a bederní páteře. Podle stupně hypermobi­lity je vyšetřovaný schopen překrýt prsty nebo celé dlaně, nebo dokonce dosáhnout na zápěstí. Při zkráce:ných tkáních (jejichž bIižší diferenciace je

problematická) naopak nedosáhne ani ke špičkám prstu.

Zkoušku opakujeme obráceně a srovnáváme rozdíl ve stranách.

Nejčastější chyby:

Povoluje se příliš velká lordotizace páteře a nesrov­návají se obě strany.

Zkouška založených paží

Vyšetřovaný vsedě nebo vleže založí paže překříže­ním v zátylí. Normálně lze snadno dosáhnout špič­kami prstiz k acromion lopatky druhé strany. Při hypermobilitě lze dlaní překrýt část nebo i celou lopatku.

Chyby se nevyskytují, zkouška však není příliš vhod­ná, poněvadž nedovoluje přesnější ohodnocení.

Zkouška extendovaných loktů

Vyšetřovaný stojí nebo lépe sedí na židli. Při flexi v ramenních a maximální flexi v loketních klou­bech přitiskne po celé ploše předloktí k sobě a pak se snaží lokty natahovat, aniž ovšem oddaluje před­loktí. Při normálním rozsahu pohybu je možno provést extenzi v loketních kloubech až do 110° iíhlu mezi předloktím a kosti pažní. Při hypermo­bilitě se tento úhel zvětšuje.

Nejčastější chyby:

Povoluje se oddálení loktů, zvláště v konečné fázi zkoušky.

U obézních jedinců je zkouška obtížná neboť mo­hou předloktí k sohějen obtížně přitisknout.

Zkouška sepjatých rukou

Vyšetřovaný přitiskne dlaně k sobě a provádí exten­zi zápěstí zvedáním loktů, aniž dlaně od sebe odda­luje. Normálně lze dosáhnout téměř 90° úhlu mezi zápěstím a předloktím. Je-li měřený úhel menšíjak 90°, je to známkou hypermobility.

Nejčastější chyby:

Nedodržuje se pevné přitisknutí dlaní k sobě, zvláš­tě v závěrečné fázi zkoušky.

Zkouška sepjatých prstů

Zkouška je vlastně druhou fází předchozího vyšet­ření. Vyšetřovaný přitiskne natažené prsty pevně k sobě a zápěstí drží přesně v prodloužení osy před­loktí. Pak provádí hyperextenzi prstn tím, že posu­nuje ruce distálním směrem. Přitom zápěstí musí zůstat po celou dobu pohybu přesně v prodloužení předloktí. Při normáním rozsahu pohybu svírají dlaně mezi sebou tíhel 80°. Při hypermobilitě se tento úhel zvětšuje, při zkrácení dlouhých flexorů prstů naopak zmenšuje.

Nejčastější chyby:

Nedodržuje se přesné držení ruky a předloktí v ose a nedbá se na dokonalé přitisknutí natažených prs­tů k sobě.

Zkouška předklonu

Vyšetřovaný se předkláiií vstoje bez pokrčení kolen jako při provedení velké Thoayerovy zkoušky. Sle­dujeme způsob provedení předklonu a zvláště pře­klápění pánve a plynulost oblouku celé páteře. Při disociaci hypermobilíty, a to zvláště pří zkrácených flexorech kolenního kloubu se pánev překlápí málo a při zkrácených paravertebrálních svalecb dochází ke kompenzačnímu zvýšení kyfózy zvláště v hrudním segmentu páteře při málo roz~,inutém bederním úseku. Při normálním rozsahu pohybuje vyšetřovaný schopen dotknout se podlahyjen špič­kami prstů. Podle stupně hypermobility dosáhne

vyšeti-ovaný na podlahu celými prsty nebo dokonce celou dlaní a vzácně se předkloní i více. Mluvíme o tzn. Thomayerově zkoušce - (minus) tolik a tolik cin, na rozdíl od pozitivní Thomayerovy zkoušky, kdy měříme o kolik cm nemocný nedosáOne špič­kami prstů k podložce.

Nejčastější chyby:

Povoluje se pokrčení kolen a nesleduje se provede­ní předklonu zvláště ve vztahu mezi plynulostí ky­fózy a překlápění pánve.

Zkouška úktonu

Vyšetřovaný stojí ve stoji spojném. Pak provede úklon a sune horní končetinu po laterální ploše stehna. Nesmí kompenzačnč elevovat rameno nebo značněji posunovat pánev laterá.lně. Normálně má kolmice spuštěná z axily procházet intergluteální rýhou. Při hypermobilitě se úklon zvětší, proto se kolmice z axily dostává až na kontralaterální stra­nu., naopak při zkrácení zvláště m. quadratus lum­bontm zústává kolmice na homolaterální straně. Současně lze sledovat, jak hluboko se vyšetřovaný dostane prsty pod kolenní štěrbinu. Tento ukazatel je však nejistý, neboť závisí také na délce paží.

Chyby jsou časté:

V ptvé řadě se povoluje rotace nebo předklon tnt­pu a pak laterální posun pánve.

Zkouška posazení na paty

Vyšetřovaný se posadí v kleče na paty. Normálně se má dostat hýžděmi poněkud pod myšlenou spojni­ci mezi patami. Přy hypermoblilitě se dokáže vyšet­řovaný dostat hýžděmi až na podložku, naopak při zkrácení zvláště m. quadriceps zůstanou hýždě nad myšlenou spojnicí.

Chyby se nevyskytují, nesmí se však povolovat před­klánění trupu.

Hypermobilní by se neměli protahovat za pomoci druhé osoby – mají šlachy již tak dost vytahané

2. Čermák, Cválová: Záda už mě nebolí

Místní V odčhylky pohyblivostí, tj. zvétšený či naopak omezený rozsah pohybů či jen některého pohybu v určitém kloubním spojení,

-jsou prakticky vždy získané. Pričinou místní hypermobility může být rozvolnění vazivového aparátu kloubu po opakovaných úrazech (tzv. viklavý kloub) nebo po násilném protahování a "uvolriování" kloubu v rámci tréninku může se všakjednat i o hypermobilitu kompenzační, vyskytující se často na páteri v segmentech sousedících s místem blokády.

Mnohem častěji se ovšem se~tkáváme s místním snížením pohybo;vého rozsahu ve smyslu hypomobility.

Nékdy je zavinéna rovněž úrazem (svrašténí pouzdra či vazů, srůsty , v okolí kloubu), nejbéžnéjší pričinou v je ale zkrácení svalu na protilehlé straně kloubu, jak k nému dochází ': pri tzv. svalové nerovnováze (viz dále). ;