Pět Tibeťanů, duchovní rozměr, mantry, KRÁSNÁ PANÍ

ZDROJ: KRÁSNÁ PANÍ, ČÍSLO 4/03 VE ZNAMENÍ RAKA

Doplnit málo znatelné obrázky z KRÁSNÁ PANÍ, ČÍSLO 4/03, půjčit uvedemnou literaturu

Duchovní cviky z Himálaje, známé např. z knih Zmrtvých vstání Pěti Tibefanů nebo Pět Tibet'anů - Staré tajemství himálajských údolí, jsou na rozdíl od evropských přístupů zaměřeny nejen na svalovou hmotu těla, ale i na jeho energe­tickou podstatu. Cvičení je vlastně medita­tivní rituál, každý cvik má určitý duchovní obsah. Je to cesta do našeho vnitřního světa, který příliš neznáme. Tradiční himá­lajské báje nazývají objevování duchovna člověka cestou do Shambaly, nebeského království na zemi. Podle vyprávění, předá­vaných z generace na generaci, se město Shambala nalézá v některém ze skrytých himálajských údolí, které objeví jen ten, kdo je ochoten a připraven jít cestou ke zdrojům vlastní energie, cestou sebepozná­ní. Zvládnutím rituálu Pěti Tibet'anů je naše tělo připraveno přijímat novou energii.

Zpočátku cvičením získáme tělesnou sílu, která umožní rozvoj psychické energie, a s její pomocí se naučíme ovládat své myšlenky a city. Tak postupně odhalujeme svoji pra­vou bytost, svou vnitřní sílu. Vždy, než zač­neme s cvičením, je třeba oprostit naši mysl od všedních starostí, abychom se otevřeli změně, tedy přijímání energií ze země i vesmíru. Kromě fyzického těla máme totiž i tělo energetické, jehož anato­mie je poněkud odlišná. Jednoduše řečeno, naším tělem v blízkosti páteře probíhá energetický kanál, spojující nás s nebem a zemí. Podél kanálu se kolem kruhů zva­ných čakry (viz obr.) nachází sedm energe­tických transformátorů. První čakra, nebo­li čakra kořene, je základní a nachází se mezi konečníkem a pohlavními orgány. Druhá čakra, zvaná též sakrální nebo sexuální, je umístěna 9-10 cm nad ochlupe­ním pohlavních organu. 3.čakra solárního plexu, je mezi spodním okrajem žeber a pupkem. Čtvrtá, čakra srdce, je upro­střed hrudi. Pátá čakra, krčn~, je v dolní části krku. Šestá čakra, čelní, též tzv. třetí oko, se nachází u kořene nosu. Sedmá čakra, korunní nebo také temen­ní, je umístěna uprostřed temene hlavy.

Při cvičení jsou velmi významné tzv. mantry. Mantra je svaté slovo, vytvářející boží vib­race, které se recituje v indickém a tibet­ském náboženství za účelem očištění ducha od pozemských myšlenek a naladění na boží energii. Nejznámější je mantra stvoře­ní, OM nebo také AUM je pratón, z jehož síly byl podle hinduistické filozofie stvořen svět. Vibrační slova najdeme v každém náboženství. Slavná tibetská mantra "Om Mani Padme Hum"/Sláva tomu, kdo je kle­notem v lotosu/ oslavuje Nejvyššího v jeho dokonalosti. Indická mantra "Om namah Shivaya" odpovídá svým významem ruské modlitbě "Pane, smiluj se nade mnou". Mantry křest'anství jsou "Haleluja'; "Kyrie Eleison'; "Otčenáš" a "Ave Maria". Slovo "Amen" je v podstatě změněné AUM s podobným vibračním polem. Mantru Ize bud' říkat nahlas, nebo recitovat, což by mělo oprostit ducha od každodenních myš­lenek a uvést ho na vyšší duchovní úroveň.

Jaké změny pocítíme, budeme-li cvičit Pět Tibet'anů? Ze začátku změny moc nepozo­rujeme, ale po určité době tréninku se zlep­ší náš všeobecný zdravotní stav. Zlepší se spánek, zvýší se zdravotní odolnost, vytrvalost a tělesná síla. S upevněním zdraví se v dobrém změní i náš duševní život, ozdra­ví se naše vědomí a cit. Při cvičení dbáme na přesnost cviků, protože případné chyby by náš zdravotní stav mohly i zhoršit. Rovněž dbáme na soulad dechu s pohyby; nikdy se nesmí dech zadržovat. Zvyšování výkonů musí být velmi pomalé, nevhodná je příliš­ná námaha. Každý cvik by se měl zpočátku opakovat nanejvýš sedmkrát při uvolně­ném dechovém rytmu, pozdější maximum je dvacet jedna cviků. Jejich počet by si však měl každý určovat sám a zůstat na počtu, v němž se cítí dobře. Podrobnější informa­ce o cvičení Ize získat např. z publikací nakladatelství Pragma, Energetický pro­gram Pěti Tibet'anů, B. Gillessen, Cestování s Pěti Tibet'any, W. a B. Gillessen.

3patně viditelná je

3.čakra solárního plexu

První Tibeťan

otevírání se

Mírně rozkročeni vdechneme a uzpažíme, čímž vítáme všechny energie země i vesmíru. Chodidla jsou rovnoběžně postavená, kolena mírně pokrčená. Svou pozornost zaměříme na oblast tři až čtyři prsty pod svým pupíkem. Představujeme si, že naše nohy jsou kořeny vrostlé hluboko do země. Pak se pomalu otáčíme kolem vlastní osy, přičemž se díváme na nějaký bod ve výši očí. Směrem doprava vtahujeme energii do těla, směr otáčení doleva zbavuje tělo energetických blokád. Při těchto pohybech můžeme recitovat mantry, které proces příjmu a výdeje energie umocní. Po ukončení cviku se zastavte a sepněte ruce před srdcem. Tím otevřete střed své bytosti, sídlo duše, své srdce. Tento rituál současně otevírá sedm hlavních čaker. Po skončení cviků prvního ritu zůstaňte chvíli stát, než přejdete k dalšímu.

Druhý Tibeťan

přijímání energie

Na začátku druhého tibetského ritu ležíme na zádech. Pozornost opět zaměříme na střed svého těla (tři až čtyři prsty pod pupíkem~. S dalším vdechem zvedne­me hlavu a pokrčená kolena k břichu. Při novém vde­chu přitlačíme hlavu na hrud' a napneme nohy (mírně od sebe) až ke stropu. Chodidla jsou v pravém úhlu k nohám, kolena a paty napnuté. V této pozici setrvá­me tři až čtyři vdechy a výdechy. Při výdechu poma­lu necháme poklesnout holeně a pokládáme hlavu současně se stehny na zem. V přestávce se třikrát až čtyřikrát nadechneme a s dalším nádechem můžeme cvik opakovat. Tím se snažíme navázat spojení s energetickým polem, které chceme vpustit do svého života (např. různé přírodní elementy jako některé rostliny, mořský vánek aj.)

~ ,~1 vi

Třetí Tibet'an

hledání středu těla .

osobního centra uzemnění

Klekneme si, kolena jsou v šíři boků. Prsty u nohou máme zapřeny o zem, která tvoří pravý úhel s chodi­dly. Narovnáme se a položíme bradu na hrud', aby se natáhly krční svaly - nesmíme se však prohýbat v kříži! V této poloze zůstaneme po tři až čtyři nádechy a výdechy. S dalším nádechem zvedneme paže kruho­vým pohybem za hlavu, poté se uchopíme rukama pod hýžděmi a prohneme se obloukem vzad. Naše ramena visí lehce dolů, dech volně proudí a hlava pomalu klesá dozadu, dolní čelist se uvolní a ústa lehce po­otevřou... V této poloze zůstaneme tři až čtyři nádechy. Cvičení končíme vyrovnávacím cvikem, tzv. polohou embryo. Spustíme hýždě na paty, čelo položíme na zem, ramena a paže podél těla s dlaněmi položenými vzhůru. Začátečníci by měli v této poloze setrvat stej­nou dobu, jakou trvalo celé cvičení Třetího Tibet'ana. Cvik je zaměřen na páteř, která je pevná i křehká, ale i citlivá, nebot' jí probíhají jemná nervová spojení. Páteř tvoří osu mezi nebem a zemí - třetí ritus stimu­luje meridiány na přední straně těla i podél páteře, zásobované energií z čaker. Učíme se nacházet svůj střed a činit své tělo "propustným", aby skrze nás mohlo docházet k výměně nebeské a zemské energie.

Čtvrtý Tibet'an

zrušení starých zátěží

Čtvrtým cvikem se zbavujeme všeho, co nás zatěžuje, jako strach, nedobré zvyky, obsese, starosti aj. Tyto zátěže způsobují v našem emocionálním těle blokády, které se projevují oslabením čaker a meridiánů. Strach, který si v různé intenzitě neseme už z prena­tálního života a období kolem porodu (např. vhodný příchod na svět si má vybrat sama duše dítěte, ne matka nebo porodník), ruší ve fyzickém těle proudění energie a dechu, což má za následek poruchy v záso­bování buněk. To se pak navenek projevuje různými příznaky, např. alergií, hyperaktivitou, negací, nadměrným strachem a nervozitou. Cvik začínáme vsedě s nataženýma nohama, napnuté paže podél těla, ruce jsou uvolněné a leží vedle hýždí. Bradu polo­žíme na hrud', aby se protáhlo svalstvo krční páteře. Chodidla posuneme do šiřky pánve a představujeme si, že jsme zakořeněni hluboko v zemi. Při dalším náde­chu zvedáme pomalu pánev, hrudník, ramena a hlavu necháme zvolna klesat dozadu. Spodní čelist je volná. V této poloze setrváme tři až čtyři nádechy a výdechy. Nakonec se vrátíme do výchozí pozice, přičemž nechá­me viset horní část těla přes nohy pokrčené v kolenou (poloha vosky).

Pátý Tibet'an

modlitba

Poslední Tibet'an symbolizuje pokleknutí při modlitbě (vysoký klerk) - tělo se dotýká země, hlava je vzpřímená k nebi. Modlitba se vyskytuje ve všech náboženstvích, je to rozhovor mezi člověkem a bohem, respektive sdělení přání a proseb člověka Bytosti Nejvyšší. Na cestě k duchovní samostatnosti musí člověk prodělat sebe­poznání, kdy si uvědomí, že byl stvořen bohem, a má tedy přirozené právo mluvít s bohem jako dítě s otcem. Rozhovor se děje prostřednictvím modlitby, jejíž odeslání se uskuteční jen tehdy, jsou-li všechna energetická pole člověka zaměřena na určité přání či prosbu. Tělo, chrám, kde sídlí duše, musí být proto uzpůsobeno tak, aby mohlo přijímat boží hlas, odezvu na své přání a prosby. Prosby vycházející z rozpadlé­ho a zhrouceného chrámu zůstávají nevyslyšeny. Leh­neme si na břicho, paže jsou v loktech skrčené a ruce položené na zemi v úrovni hrudi (leh na břiše – jako na začátku kobry – dlaně se opírají vedle ramen). Přitáhneme bradu k hrudní kosti, abychom si protáhli svaly šíje, čelem se dotýkáme země. Roztáhneme mírně nohy a postavíme chodidla na prsty tak, aby byla k zemi v pravém úhlu. Pak pomalu zvedáme horní část těla na napjatých pažích, zakláníme hlavu, dostáváme se do polohy zvané "kobra". Setrváme tak tři až čtyři nádechy a výdechy. Potom, aniž bychom měnili postavení rukou a nohou, zvedneme pánev a naše tělo vytvoří pozici obráceného "V". Při­tahujeme paty k podlaze, bradu k hrudi a v tomto postavení zůstaneme tři až čtyři nádechy a výdechy. Nakonec se vrátíme do polohy "kobra" a cvičení uza­vřeme vyrovnávacím cvikem, tzv. spánkovou polo­hou (lva). Ležíme na břiše, přitáhneme pokrčenou nohu k rameni, hlava je natočena obličejem k pokrčené noze a paže leží lehce pokrčená vedle. Druhá paže leží rovnoběžně s tělem. Obě strany po chvíli vystřídáme.

>21