3.4.3 Musculi suboccipitales - hluboké šíjové svaly
Hluboké šíjové ,svaly - mm. suboccipitales -jsou čtyři krátké svaly mezi dvěma prvními krčními obratli a týlní kostí. (V některých anatomických systémech bývají subokcipitální svaly řazeny mezi hluboké zádové svaly.) Funkčně jde jednoznačně o svaly kraniocervikálm'ho přechodu, které nastavují polohu hlavy vzhledem k horní krční páteři.
· M. rectus capitis posterior minor
je sval uložený zcela mediálně v subokcipitální krajině (obr. 3.9).
Origo: začíná na tuberculum posterior atlantis. Insertio: na linea nuchae inferior (týlní kosti).
Sval zaklání hlavu a společně s m. obliquus capitis inferior derotuje v atlantookcipitálním spojení hlavu.
Inervace: n. suboccipitalis.
· M. rectus capitis posterior major
je sval ležící laterálně od předešlého svalu (viz obr. 3.9).
Origo: začíná na trnu čepovce.
Insertio: upíná se na linea nuchae inferior.
Sval zaklání hlavu a společně s m. obliquus capitis posterior inferior otáčí hlavu na stranu kontrakce.
Inervace: n. suboccipitalis.
· M. obliquus capitis superior
je drobný sval, uložený těsně pod zevní plochou týlní kosti (viz obr. 3.9).
Origo: začíná na proc. transversus atlantis.
Insertio: nad linea nuchae inferior - nad úponem předchozího přímého svalu.
Sval rotuje hlavu na kontralaterální stranu.
Inervace: dorzální větev z 1. míšního nervu.
· M. obliquus capitis inferior
je drobný sval, ležící mezi 1. a 2. krčním obratlem. Origo: začíná na trnu 2. krčm'ho obratle.
Insertio: na příčný výběžek atlasu.
Sval otáčí atlas a tím i hlavu na stranu kontrakce.
Inervace: n. suboccipitalis.
~ Hluboké šíjové svaly nastavují polohu hlavy. Je-li hlava v dlouhodobě vynucené poloze, na
při'klad při sledování monitoru, psaní nebo čtení, jsou subokcipitální svaly nuceny k izometrické činnosti, při které v kontrahovaných svalech dochází k omezení cirkulace. Svalová hypoxie je vnímána jako nepříjemný tlak v týlní krajině, který nutí hlavu ke změně polohy.
Opakování této situace vyvolává migrenózní bolesti hlavy a závraťové stavy. Je řada vyšetřovacích postupů, které dovolují odlišit cervikální původ poruchy od postižení rovnovážného ústrojí, mozečku nebo od poškození cirkulace v oblasti zadní lebeční jámy.