CVIČENÍ - koordinace mozek a solar - originál

cvik k posílení solární pleteně, přispívá k vyrovnávání funkcí obou mozků

Tislcileté zkušenosti

Nutíme-li mozek k tomu, aby si osvojil nový způsob myšlení (NAPŘ. MEDITACE), přidáme jen ke svým stresům o jeden víc. To pak může v nejkrajnějším případě vést až ke schizofrenii.

Ale i když budeme meditovat správným způsobem za úče­lem snížení napětí a stresu, nedosáhneme zároveň posílení solární pleteně. Takže nedosáhneme rovnováhy mezi oběma "mozky".

Cvik pro procvičení solární pleteně je tedy jedinou meto­dou, která nepřináší žádné sekundární účinky, posiluje plexus solaris a přitom přirozeným způsobem snižuje napětí a stres (aniž však zároveň zpomaluje mozkovou činnost) a vyrovnává činnost obou mozků

Podle dávných mudrců tento posiluje cvik pravé emoce v dutině břiš­ní. "Rozdmýcháváním ohně" dokážeme spálit všechny nedu­hy, jež jsou nějak spjaty s touto částí těla, to jsou např. průj­my, zácpy, nadýmání, divertikulitidu (zánětlivé onemocnění tlustého střeva), rakovinu a řadu dalších.

Chcete-li se vyhnout přetěžování mozku, naučte se včas rozeznat tyto varovné signály: bolest hlavy, torticolis (krutihlav, nelze zvednout hlavu, může jít o druh svalové křeče, zánět krku, ucha; chronické vysunutí ...), bolest v ramenou, vnitřní zmatek, přeludy, zapomnětlivost, roztěkanost. Bolesti hlavy jsou symptomem přetížení mozku a signalizují nerovnováhu v činnosti obou mozků. Bo­lesti šíje a v ramenou znamenají, že nervy, jež jsou mozku nejblíže, jsou tímto přetížením namáhány. Pocítíte-li tyto symp­tomy, provádějte cvik, který v této kapitole popisujeme. Po­může vám jak od předchozích potíží, tak také od jejich chro­nických příčin, vyplývajících z nerovnováhy mezi mozkovým a břišním centrem.

Následující cvik je možno provádět kdekoli a kdykoli.

l. Vsedě či vstoje si položte obě ruce na žaludek. Dívejte se přímo před sebe a nadechněte se. Uvědomte si, jak vzduch tlačí na váš žaludek.

2. Vydechněte. Přitom tlačte oběma rukama na žaludek, zatlačujte ho dovnitř a nahoru. Zároveň pomalu stáčejte horní půlku těla, hlavu i pohled co nejvíce doleva a pánev doprava.

3. Nadechněte se a vrat'te se do výchozí polohy. Zvolna uvolňujte tlak rukou na žaludek, dokud nebudou jen tak volně a lehce ležet na kůži.

4. Znovu vydechněte a pří tom stáčejte zvolna trup, hlavu i pohled doprava a pánev doleva. Tlačte přitom znovu na žaludek.

5. Při vdechování se vracejte zvolna do výchozí pozice. To celé opakujte čtyřikrát až šestatřicetkrát.

POZNÁMKA A: Stav vaší šíje a ramenou je rozhodující pro počet cviků, jež si budete moci dovolit. Budete-li mít při cvičení bolesti v ramenou, postačí cvik opakovat čtyřikrát či pětkrát. Později je možno postupně počet cviků zvyšovat.

POZNÁMKA B: Při cvičení soustřed'te svou pozornost na plexus solaris, který se nachází na úrovni žaludku. Pro dosahované výsledky je rozhodující stupeň vaší koncentrace.

V soustředění vám pomohou právě ruce položené na žaludek a otáčení hlavy uvolní nervy v oblasti šíje, ramen i mozku. Jak vidíte, je tento cvik složen z úkonů, přispívajících k vyrovnávání funkcí obou mozků.

Kdysi za mnou přišel do mé pracovny prorektor jedné dosti slavné univerzity. Stěžoval si na klasické příznaky přílišného zatěžování mozku a trpěl téměř všemi shora vyjmenovanými neduhy. Podrobil se několika chirurgickým zákrokům ve snaze vyřešit zdravotní problémy různých orgánů, situovaných v břišní krajině, a jeho játra už naplno nefungovala. Žil vlastně jen díky uklidřiujícím práškům, a když k tomu přičteme všechny léky, jež užíval proti vysokému krevnímu tlaku, infarktu a nespavosti, bylo s podivem, že ještě vůbec žil. Přiznal se mi, že se cítí fyzicky i duševně vyčerpán. Doporučil jsem mu cvik k posílení solární pleteně. Přišel znovu za týden a svěřil se mi, že zpočátku nedůvěřoval účinnosti cviku projeho velikou jednoduchost. Ale protože svůj špatný stav snášel už mnoho let a pocit'ovaljen neustálé zhoršování každým dalším týdnem, bylo cvičení jeho jedinou nadějí. Když pak zmizelo padesát procent příznaků jeho chorob, začal být přesvědčen o jeho účinnosti, přestože jeho lékař nepřikládal váhu jeho subjektivním pocitům. Za pár dní mi pak zavolal jeho lékař a ptal se, jakých jsem užil léků či injekcí k tomu, abych u tohoto pacienta dosáhl takových výsledků. Když jsem mu popsal, v čem spočívá moje metoda, řekl mi zdvořile: "Promiřite, ale tomu opravdu těžko uvěřím". Po dalších dvou měsících jsem se dozvěděl, že se můj pacient se dostal do takové kondice, jakou měl v mládí, a že dokonce hrál se studenty fotbal. Na oslavu svého "nového života" uspořádal večírek, na kterém mě hostům představil jako svého zachránce. A po dalších sedmi letech byl, jak jsem viděl, stále ještě ve formě, aniž za celou tu dobu potřeboval třeba jen jednu jedinou pilulku.