Čcchi-kung, buddhistický a taoistický, teorie

NOVINKA vydavatelství CAD PRESS

Příručka taoistického čchi-kungu vycházející z čínské tradice regulování

životní energie čchi. Její obsah tvoří - kromě úvodu do principů

čchi-kungu - jednak univerzální taoistická cvičení, jednak techniky k

odstranění konkrétních zdravotních potíží. Kniha je doplněna názornymi

ilustracemi a popisy cvičení a masáží. (192 stran A5)

O B S A H :

Předmluva - Taoismus aneb Umění, jak vládnout spontánností

Kapitola I. - úvod

Taoisticky čchi-kung

Rozdíly mezi buddhistickým a taoistickým čchi-kungem

Dva hlavní styly taoistického čchi-kungu

Škola mírného pěstování (čching-siou-pchaj)

Škola zasazení a roubování (caj-ťie-pchaj)

Kapitola II. - Výběr zdravotních cvičení tchaj-ťi-čchüan

CVIČENÍ ZÁKLADNÍ

1. Skřípání zuby

2. Převalování slin

3. Umývání na sucho

4. Bušení / víření nebeských bubnů

5. Masáž míchy

6. Otáčení nebeským kmenem

7. Podpírání nebes

8. Napínání luku

9. Masáž pupku

10. Masáž ledvin

11. Masáž Jung-čchüanu

12. Masáž páteře

POSTNÍ CVIČENÍ

UNIVERZÁLNÍ CVIČENÍ

SEZÓNNÍ CVIČENÍ (24 sestav)

CVIČENÍ TŘÍ TAJEMSTVÍ

ZÁKLADNÍ CVIČENÍ VYUŽÍVAJÍCÍ PĚTI HLÁSEK

Ovládání srdce a prvku ohně

Ovládání jater a prvku dřeva

Ovládání žaludku a prvku země

Ovládání plic a prvku kovu

Ovládání ledvin a prvku vody

DOPORUČENÍ OHLEDNĚ SEXUÁLNÍHO STYKU

Kapitola III. - Masáže a relaxační cvičení

CVIČENÍ PAO-ČCHIEN-KUNG

MASÁŽE UŠÍ

Kapitola IV. - I-ťin-ťing čchi-kung

TEORIE A PRINCIPY

OBECNÉ KONCEPTY ZE STARÝCH DOKUMENTŮ

ŽELEZNÁ KOŠILE A POKRÝVKA ZLATÉHO ZVONU

Kapitola V. - Trénink si-suej-ťing čchi-kungu

WAJ-TANOVÝ TRÉNINK

NEJ-TANOVÝ TRÉNINK

ČIŠTĚNÍ ČCHI A JEJÍ PŘETVÁŘENÍ NA ŠEN

WAJ-TANOVÁ SUBLIMACE ČCHI

NEJ-TANOVÁ SUBLIMACE ČCHI

WAJ-TANOVÉ MYTÍ DŘENĚ

NEJ-TANOVÉ MYTÍ DŘENĚ/MOZKU

PROČIŠŤOVÁNÍ ŠENU A JEHO NÁVRAT DO NICOTY

Bibliografie

Předmluva

Taoismus aneb Umění, jak vládnout spontánností

Taoismus je jedním ze základních směrů staročínské filosofie, jenž vznikl

pravděpodobně v 5. století př.Kr., i když mnohé prameny kladou jeho vznik

zároveň s údaji o životě jeho zakladatele, mudrce Lao-c až do 4.

století př.Kr. Ve 3. století n.l. se zformulovala jeho teologicko-rituální

struktura a taoismus se stal státním náboženstvím, jímž byl až do 10.

století.

Většina historiků rozlišuje mezi filosofickou školou Tao (Tao-ťia) a

taoistickým náboženstvím (Tao-ťiao). Stejně tak i dvorní historik S-ma

Tchan v r. 110 př.Kr. označuje učení Mistra Lao-c jako Školu Cesty

(Tao-ťia), přičemž o Čuang-covi se zmiňuje jako o "člověku, ovládajícím

tajná umění (fang-š)", a představiteli "Školy Jin-Jang" nikoli jako

o taoistovi. Dá se říci, že Lao-c byl představitelem filosofického a

Čuang-c mystického taoismu; oba dva proudy však považovaly za základní

prvek svého učení zásadu wu-wej (ne-činnosti či následování

přirozenosti).

Rozdíly mezi těmito dvěmi formami taoismu byly zpočátku zcela zjevné,

avšak postupem času se hranice mezi nimi - tak, jako u všech ostatních

učení v historii - staly méně zřetelnými. Kromě toho se s původním

základem průběžně mísily další náboženské a magické tradice, které jej

neustále měnily. Kromě všemožných typů lidového náboženství jsou zde od

počátku našeho letopočtu patrny sílící vnější vlivy, z nichž

nejvýznamnějším je pronikání buddhismu do chanské říše.

Z hlediska písemných pramenů vedl tento synkretismus k vytvoření velmi

rozsáhlé náboženské literatury, která byla posléze - po vzoru buddhistické

Tripitaky (čín. San-cang) - uspořádána do Taoistického kánonu (Tao-cang),

skládajícího se z 1 464 spisů.

Tento kánon sice prodělal s průběhem staletí mnohé změny, jeho původní

struktura však nebyla zásadně narušena. Spisy jsou rozděleny do tří

hlavních skupin a čtyř skupin dodatků. Tyto tři skupiny se nazývají tong,

což doslova znamená "jeskyně. Podle tradice byly hlavní texty zjeveny a

slouží jako prostředek komunikace mezi bohy a lidmi, kteří prý díky jim

mohou proniknout do tajemství a dosáhnout nadpřirozeného života. Kromě

toho se traduje, že určité posvátné texty byly ukryty v jeskyních uvnitř

jistých hor. Možná právě proto je Tao-cang dělen do tong. (Toto slovo

zároveň znamená tajemnou jeskyni i styky s posvátnymi silami.) úvod

každého tong představuje originální text, zjevený jedním ze tří božstev,

předsedajících rozsáhlému taoistickému panteonu.

První část Tong čen je připisována Jüan-š tchien-cunovi (Nebeský

vládce prvopočátku), druhá Tchaj-šang Tao-ťünovi (Nejvyšší pán Tao) a

třetí Tchaj-šang Lao-ťünovi (nejvyšší pán Lao). Tím posledním je vlastně

zbožštěny Lao-c. Podle jiného vykladu náleží tři tongy třem Pánům, kteří

jsou hypostazemi Jüan-š´ tchien-cuna. Traduje se, že Lao-c byl žákem

Tao-ťüna, jenž byl sám žákem Tchien-cuna. Zdá se, že převládající

představou té doby bylo přesvědčení, že Lao-c, stejně jako Buddha, se

nepřetržitě navrací na zem, aby v podobě avatárů učil dávné vládce. Nápis

z r. 165 se také mlhavě zmiňuje o praxi meditace a dlouhověkosti, jež prý

Lao-c ovládal a vyučoval.

"Lao-c dokázal sytit svou životní energii, ovládal umění, jak jí nabyt a

neplytvat s ní. Žil více než osmdesát let. V té době jej nazyvali Skrytym

mudrcem. Když pak ctnost ve státě Čou upadala, Lao-c nasedl na vůz, do

nějž byl zapřažen zelený buvol, a odebral se na Západ."

V subkultuře, odsuzované učenci a literáty, se staré taoistické učení

postupně mění v náboženství. V tyglíku čínské společnosti se mísí hlavní

zásady filosofického taoismu s mytologií i šamanské praktiky s

buddhistickou doktrínou, vzniká lidové náboženství, nazývané Tao-ťiao

(Nauka o Cestě). Za zakladatele této doktríny je považován sečuánský

mystik Čang Tao-ling, nazývaný též Tchien-š´ (Nebeský mistr), a tradice

datuje její vznik do r. 142. V tomto případě se jednalo spíše o církev

jejíž odnože, sekty, existují dodnes, odvozujíce se přímou linií od svého

zakladatele - než o filosofickou školu. Zhruba v téže době vznikly i dvě

taoistické sekty: Wu-tou-mi-tao (Cesta pěti měřic rýže) a Tchaj-pching-tao

(Cesta velikého klidu). První z nich založil Čang Tao-ling a druhou učenec

Čang Ťiao. Jelikož chanský taoismus odsuzoval hromadění bohatství a razil

myšlenky rovnosti i v praxi, není divu, že stoupenci sekty

Tchaj-pching-tao stáli v čele povstaleckého hnutí Žlutých turbanů

(184-189). V této době žil i další významný taoistický mistr Wej Po-jang,

jemuž je připisován nejstarší alchymistický traktát, nazvaný Čou-i

cchan-tchung-čchi, což lze nepřesně přeložit jako Trojí shoda mezi cestami

Nebes, Podnebesí a Člověka anebo Trojí shoda cest I-ťingu, taoismu a

alchymie. Toto dílo se zabývá především transmutací kovů a výrobou

rumělky, sloužící k výrobě elixíru nesmrtelnosti; díky esoterické

terminologii jsou však mnohé pasáže nezasvěcenym nesrozumitelné. ústřední

myšlenkou díla je, že v alchymistické peci lze urychlit přirozenou

přeměnu.

Ve 3. století vznikly velice vyznamné komentáře k taoistickým spisům. Wang

Pi (226-249) sepsal komentář k Tao-te-ťingu a Siang Siou (220-301) a Kuo

Siang ( 312) komentáře k dílu Čuang-ca. Jejich dílo pak počátkem 4.

století doplnil svým spisem Pao-pchu-c mistr Ke Chung (283-345), jenž

byl po Wej Po-jangovi největším teoretikem alchymie (zdědil po svém

mistrovi velkou knihovnu, jejíž katalog je prvním dochovaným přehledem

taoistických spisů).

Ke Chung (Ko Hong) - zvaný též Mistr Prostota - sepsal kromě uvedeného

díla i množství dalších spisů o léčivých rostlinách, dechových cvičeních,

magii i filosofii. Pokud jde léčitelství, připouští užitečnost

nealchymistických léků, ovšem s výhradou, že neumožňují dosáhnout

nesmrtelnosti. Jelikož kladl velký důraz na dosažení dlouhověkosti a

magii, odsuzuje ve svém díle Pao-pchu-c přísně mistra Čuanga, neboť

nepřikládal větší váhu životu nežli smrti a odmítal tělesné techniky.

Oproti tomu si Ke Chung velmi vážil Lao-ca, a to i přesto, že jej

nepovažoval za božstvo, nýbrž za mimořádně nadaného člověka, jenž miloval

nehybnost a neměl žádných žádostí.

Myšlenka, že nehybnost bránící ztrátám energie, způsobovaným touhou

jednat umožní zvětšit vnitřní sílu a prodloužit život, je zde

jednoznačně zdůrazněna. Proto měl ideální vládce praktikovat wu-wej.

Podstatou taoistické hygieny byla představa, že smyslové orgány jsou

otvory, cestami, jimiž unikají životní síly, a tudíž je třeba je hlídat a

udržovat tyto životní síly na svém místě. Ovšem technik, umožňujících

dosažení a udržení této plnosti energie, je mnoho; počínaje nehybností,

jež nikdy nevymizela, i když po jistý čas byla zatemněna jinymi

technikami, aby se v období Tchang (618-907) zjevila v podobě, kterou

nazyváme vnitřní alchymie (nej-tan) nebo embryonální dýchání a která

představuje základ většiny cvičení čchi-kung.

Abychom pochopili různé vnější i vnitřní metody, musíme si utvořit obraz o

taoistických názorech na lidské tělo. Podle nich je lidské tělo přesnou

kopií vesmíru a jeho různé prvky mají své analogie ve vnějším světě.

Viditelny vesmír je emanací Tao, v němž byly Jin a Jang úzce propojeny v

jeden nediferencovaný dech (čchi), který nazýváme Prvotní dech

(Jüan-čchi). Oddělením Jin a Jang vznikla Nebesa a Země, a z jejich

spojení vznikli lidé i všechna stvoření.

Sestáváme tedy z jin a jangu, jež jsou vlastně nebeskym a pozemskym

"dechem". Konkrétně naše vyšší (éterická) duše, Chun, je nebeská a naše

nižší duše, Pcho, je pozemská. Co se týče životní (vesmírné) energie čchi,

tato má šest podob: Jin (Stín) a Jang (Světlo), Feng (Vítr) a Ju (Déšť),

Chej (Tma) a Ming (Jas). Této životní energie by nemělo byt ani málo, ani

příliš. Kniha utrpení praví: "Život vzniká, je-li přítomna čchi: formy se

utvářejí, je-li čchi v rovnováze".

Životní sílu čchi získáváme přirozeně z vesmíru a je nutno ji neustále

obnovovat. Zatímco vrozená čchi (sien-tchien-čchi) je nezbytná ke vzniku

života, získaná čchi (chou-tchien-čchi) živí tělo a zodpovídá za jeho

vyvoj. Oba dva prameny energie spolupůsobí vzájemně. Staří mistři říkali,

že "na nebi jsou tři poklady slunce, měsíc a hvězdy; na zemi taktéž tři

voda, oheň a vítr, a právě tak nalézají se tři poklady i v člověku

esence (ťing), čchi a duch (šen)".

Wu-neng-c (9.stol.) k tomu poznamenává: "Lidská přirozenost je duch a

život je čchi. Prolínají se vzájemně v prázdnotě, aby pak společně

povstaly a harmonizovaly spolu tak, jako okarína s flétnou anebo jin a

jang".

Vesmír je tvořen pěti oblastmi časoprostoru (čtyři hlavní body

korespondují se čtyřmi ročními obdobími, kromě toho je zde Střed). Těmto

pěti oblastem, symbolizovanym barvami, odpovídá na Zemi pět prvků a pět

posvátnych hor, a u člověka pět vnitřních orgánů. Ty jsou napájeny každý

svým příslušným prvkem a v tom ročním období, jehož vliv mu vyhovuje. Máme

tedy určitý kód, který nám umožňuje přizpůsobit život mikrokosmu životu

makrokosmu. Důležité je vybrat si ve vnějším světě látky, které jsou

nejvhodnější k tomu, aby živily vnitřní orgány. Kromě toho je třeba

zajistit dobrý oběh životních principů uvnitř těla tím, že se vyhýbáme

překážkám, hlavní příčině nemoci.

V období dynastie Tchang (618-907) se těšil Lao-c a taoismus větší úctě,

ale i přízni císařského dvora, než kdykoliv předtím.

V roce 667 byl Mistru Lao-c udělen králem Kao-cungem (683) posmrtny

titul Nejvyšší nebeský a prvotní císař (Tchaj-šang tchien-jüan chuang-ti).

Jeho nástupce, král Süan-cung, zvaný Li Ling-ťi (Ming Chuang, 713-756),

zavedl v r.737 oficiální vyučování taoistické filosofie. Byly dokonce

zavedeny zkoušky z taoistických klasiků, které byly po jistou dobu stejně

vyznamné jako zkoušky z konfuciánských spisů (S-šu-ťing a Wu-šu-ťing). Za

jeho vlády existovalo v Číně přes 1 600 taoistických klášterů, do nichž

odcházely jako mnišky i princezny z císařského rodu.

Poté, co Čingischán rozdrtil tangutský stát Sia, chán Möngke stát Nan-čao

a chán Kublaj sungskou říši, stali se mongolští feudálové pány celé Číny.

Přestože v období vzniku feudálního státu byli Mongolové šamanisty, ke

všem náboženstvím snášenlivými Čingischán k sobě dokonce zval

taoistického mudrce Čchang Čchuna pozdější chánové upřednostňovali

buddhistickou církev, jejíž podporu si zajistili tím, že ji obdarovávali

kláštery a polnostmi. Taoisté byli naopak pronásledováni a jejich knihy

byly páleny. Hlavní čínskou ideologií zůstalo reformované konfuciánství

doplněné samozřejmě z taoismu převzatými prvky (meditační a dechová

cvičení, princip čchi, harmonie člověka s přírodou) i za vlády

mandžuských panovníků [dynastie Čching-Abachaj; 1644-1912].

Nejrozšířenějším náboženstvím však zůstával nadále buddhismus, jehož

čínská odnož čchan (jenž se později - hlavně v období Kamakura - stal,

pod názvem zen, jedním z nejdůležitějších nábožensko-filosofických učení v

Japonsku) do sebe transformovala veškerý duchovní potenciál upadajícího

taoistického náboženství.

Takto, přestože samotné taoistické náboženství nehrálo v čínské

společnosti od 17. století významnou roli, skrze čchanový buddhismus a

neokonfuciánskou filosofii působil taoismus nadále velmi silně na čínskou

kulturu a filosofii. A taoistické nauky tzv. vnitřní alchymie (nej-tan),

které představují základ většiny cvičení čchi-kung, pronikají dnes

prostřednictvím tradičních čínských bojových umění a zdravotních cvičení

(wu-šu / kung-fu, tchaj-ťi, tchaj-ťi-čchüan atd.) do celého světa.

F. H. Richard

ÚVOD

TAOISTICKÝ ČCHI-KUNG

Stejně jako buddhisté, i taoisté věří, že jestliže si vybudují pevného a

svobodného ducha (šen), vyhnou se tak kruhu opakované reinkarnace.

Dosáhne-li taoista tohoto stádia, dosáhl cíle osvícení. Říká se, že dosáhl

věčného života. Nicméně, není-li schopen vy-pěstovat si před svou smrtí

dostatečně silného ducha, jeho duše nebo duch nepůjde do pekla, nýbrž bude

sám ovládat svůj vlastní osud, přičemž buď zůstane duchem nebo se znovu

narodí jako člověk.

Věří, že lidského ducha lze zdokonalovat pouze tehdy, když sídlí v lidském

těle, takže neustálý koloběh znovuzrození je nezbytny k dosažení

osvícení.

Taoističtí mniši zjistili, že k tomu, aby zdokonalili svého ducha, je

třeba vypěstovat čchi přetvořenou z jejich ťingu (jádra, esence). Běžný

taoistický trénink čchi-kungu má následující podobu:

1. Přeměnit ťing (esenci) na čchi (lien ťing chua čchi),

2. nasytit šen (ducha) čchi (lien ťing chua šen),

3. vypracovat šen do nicoty (lien šen chuan sü) a

4. rozdrtit nicotu (fen-suej sü-kchung).

První krok zahrnuje posílení ťingu a jeho přeměnu na čchi pomocí meditace

a jiných metod. Čchi se potom vede do hlavy, kde nasytí mozek a pozvedne

šen. Když se taoista dostane na tuto úroveň, říká se, že "tři květiny se

setkaly na vrcholku" (san chua ťü ting). Toto stádium je nezbytné k

pevnému zdraví a dlouhověkosti. Nakonec může taoista začít cvičení, jehož

cílem je dosažení osvícení. Nicméně největší překážkou na cestě k tomuto

cíli jsou emoce, které ovlivňují myšlení a ruší vyrovnanost ducha. Proto

se taoisté uchylují do ústraní, do hor, kde jsou stranou lidí a rušivých

vlivů. Obvykle též dávají přednost vegetariánské stravě před masem,

poněvadž se domnívají, že nevhodná strava by zatemnila jejich uvažování a

zvyšovala nežádoucí emoce, odvádějíc ducha od sebezdokonalování.

Důležitou součástí tohoto tréninku prodloužení života je I-ťin-ťing a

Si-suej-ťing čchi-kung. Zatímco pomocí I-ťin-ťing čchi-kungu posílíte své

fyzické tělo, základní myšlenkou Si-suej-ťing čchi-kungu je udržet oběh

čchi v morku, který musí zůstat čistý a zdravý. Váš morek v kostech totiž

tvoří většinu krvinek. Ty pak živí orgány a ostatní buňky v těle, přičemž

odvádějí odpadní látky z těla. Máte-li zdravou krev, vaše tělo je

dostatečně vyživováno a je schopno účinně odolat nemocem. Je-li morek

čistý a čerstvý, vyprodukuje nesmírné množství krvinek, jež pak dokonale

odvedou svou práci. Celé vaše tělo bude zdravé a degenerace vašich orgánů

se značně zpomalí. Vaše tělo se částečně podobá drahému autu. Když budete

jezdit na kvalitní benzín, budete jezdit dlouho a bez poruch, ale

použijete-li méně kvalitních pohonnych hmot, motor zestárne o mnoho

rychleji. Chcete-li dosáhnout osvícení, musíte se naučit, jak vést čchi do

mozku a živit jej, a jak pozvednout vašeho ducha.

Ačkoli se zdá být teoreticky prostým, je trénink dlouhověkosti ve

skutečnosti velice náročný. Nejprve se musíte naučit, jak vybudovat čchi a

naplnit vašich osm kanálů čchi. Pak se musíte naučit, jak čchi dovést do

morku kostí, a jak jej "umýt". Vyjma několika taoistickych mnichů

existuje jen málo lidí, kteří žili déle než 150 let. Důvodem je obrovská

náročnost tréninkového procesu. Vaše mysl musí být naprosto očištěná,

abyste se mohli plně soustředit na cvičení. Jestliže nežijete klidným a

vyrovnaným životem, váš trénink nebude účinný.

Nenechte se svést myšlenkou, že meditace čchanového buddhismu (zazen) je

podřadná vůči taoistickému přístupu k dosažení osvícení neboli

buddhovství. Buddhisté měli vlastně často mnohem větší úspěch při dosažení

osvícení, než taoisté s jejich klidnou meditací. K tomu ještě mnoho z

taoistickych praktik čchi-kungu pochází od buddhistů.

Taoisté je pak modifikovali, aby vyhovovaly jejich vlastním podmínkám a

potřebám, přičemž některé z praktik, jako třeba Si-suej-ťing, taoisté

cvičili mnohem intenzivněji než buddhisté. Mnoho stylů taoistického

čchi-kungu je založeno na teorii zdokonalování ducha i fyzického těla.

Taoismus všeobecně zachovává tři tréninkové metody: Velkou cestu zlatého

elixíru (ťin-tan ta-tao), Dvojité pěstování (šuang-siou) a Sběr bylin vně

Tao (tao waj cchaj jao).

Velká cesta zlatého elixíru učí cvičení čchi-kung ve vás samých. Tato

metoda je založena na předpokladu, že elixír dlouhověkosti nebo dokonce

osvícení najdete sami ve svém vlastním těle.

Při praktikování druhé metody, Dvojitého pěstování, využíváte partnera k

rychlejšímu vyrovnání čchi. U většiny lidí není čchi zcela vyrovnaná.

Někdo je příliš optimistický, někdo naopak pesimisticky. Víte-li, jak si s

partnerem vyměnit čchi, můžete si navzájem pomoci a urychlit tak trénink.

Váš partner může, ale nemusí, být stejného pohlaví jako vy.

Třetí metoda, Nabírání bylin vně Tao, využívá k urychlení a ovládání

sebezdokonalování byliny. Bylinami se zde rozumí rostliny, jako např.

ginseng, nebo živočišné látky, jako např. pižmo. Mnozí taoisté bylinami

myslí také čchi získanou z pohlavního styku.

Podle používané tréninkové metody lze rozdělit taoisticky čchi-kung na dvě

hlavní školy: Školu mírného pěstování (Čching-siou-pchaj) a Školu zasazení

a roubování (Caj-ťie-pchaj). Tato škola se rozvinula především po

dynastiích Sung a Jüan (960-1367). Meditační a tréninkové techniky Školy

mírného pěstování jsou podobné metodám buddhistickym. Zakládají se na tom,

že jedinou cestou k dosažení osvícení je Velká cesta zlatého elixíru,

podle níž pěstujete elixír sami v sobě. Cvičit s partnerem za účelem

zdokonalení je prý nemorální a způsobí citové problémy, jež výrazně

ovlivní zdokonalení v záporném slova smyslu.

Nicméně Škola zasazení a roubování tvrdí, že metody Dvojího pěstování a

Nabírání bylin vně Tao spolu s Velkou cestou zlatého elixíru jen

přispívají k urychlení celého procesu. Z toho důvodu se taoistický trénink

čchi-kungu běžně nazyvá "Tan Ting Tao Kung", což znamená "Cvičení Taa v

kalichu elixíru". Taoisté původně věřili, že elixír najdou v bylinách.

Později si uvědomili, že jediný skutečný elixír sídlí v jejich těle.

Soudím, že hlavním rozdílem mezi těmito dvěmi taoistickymi školami je

skutečnost, že Škola mírného pěstování má za cíl dosažení osvícení

podobnou cestou, jakou se buddhisté snaží dosáhnout buddhovství, zatímco

Škola zasazení a roubování se stejnou cestou snaží dosáhnout normálního,

zdravého a dlouhého života. O těchto dvou hlavních taoistickych školách si

podrobněji povíme v třetí části této kapitoly.

Jak vidíte, taoismus již byl náboženstvím a studiem vědeckych metod

čchi-kungu. Jako moderní a vědečtí studenti čchi-kungu byste si měli

osvojit metody čchi-kungu, které vám pomohou. Vynechte všechno

nadpřirozené. Je však třeba znát historické pozadí, abyste pochopili

kořeny a motivaci tréninku.

ROZDÍLY MEZI BUDDHISTICKÝM A TAOISTICKÝM ČCHI-KUNGEM

Abychom vám pomohli lépe poznat buddhistický a taoistický čchi-kung,

chtěli bychom stručně popsat hlavní rozdíly mezi těmito dvěmi tréninkovymi

metodami náboženského čchi-kungu. Potom se budeme věnovat jejich

odlišnostem od tréninku I-ťin-ťing a Si-suej-ťing čchi-kungu.

1. Z hlediska filosofie tréninku je buddhismus konzervativnější, zatímco

taoismus je naopak přístupnější novým názorům. Už v minulé kapitole jsme

hovořili o tom, že je učení taoismu obecně více přístupné, protože

náboženský taoismus vznikl tak, že začlenil dovezenou buddhistickou

kulturu do tradičního učeneckého taoismu. Kdykoli taoisté našli nějakou

tréninkovou metodu nebo teorii, která by jim pomohla urychlit a

zefektivnit jejich trénink a zdokonalování, osvojili si ji. To bylo však

téměř nemožné pro buddhisty, kteří věřili, že jakákoliv jiná filosofie než

buddhismus je nesprávná. V buddhistické společnosti by byly nové myšlenky

na zdokonalení považovány za blud. Například šestý patriarcha Čchanu,

Mistr Chuej-neng [638-713], jenž žil v době vlády dynastie Tchang, změnil

některé metody meditace a filosofii a byl dlouhou dobu považován za

odpadlíka. Kvůli tomu se škola Čchan rozdělila na severní a jižní linii.

Toto je mezi buddhisty známo a říká se tomu "Rozklad zděděnych metod

šestým učitelem" (Liou-cu šuo-čchuan-fa). Díky tomuto postoji měli

taoisté více příležitostí učit se, srovnávat a poznat. Pochopitelně se v

mnohych ohledech vyvíjeli rychleji než buddhisté. Například v tréninku

čchi-kungu pro zdraví a dlouhověkost jsou taoistické teorie a tréninkové

metody systematičtěji organizovány než u buddhistů.

2. Třebaže buddhisté i taoisté uchovávali svůj trénink po dlouhou dobu v

tajnosti, buddhisté byli přísnější než taoisté. To platí především o

buddhistech tibetských. Před začátkem vlády dynastie Čching, ačkoliv byl

jak buddhistický, tak i taoistický čchi-kung skrýván před prostými lidmi,

byli taoističtí mniši schopni učit se od svých mistrů snadněji než

buddhisté. V buddhistické společnosti bylo vždy vybráno jen několik

důvěryhodnych žáků, aby se naučili hlubší aspekty tréninku čchi-kung.

3. Taoisté a buddhisté mají v tréninku rozdílné postoje. Všeobecně řečeno,

buddhistický trénink je konzervativnější než taoistický. Například ve

výcviku čchi-kungu kladou buddhisté důraz na "zdokonalování těla" (siou

šen) a "zdokonalování čchi" (siou čchi). Hledají způsoby, jak se ubránit

osudu, vyhnout nemocem a prodloužit běžnou délku života člověka.

4. Buddhisticky čchi-kung se soustřeďuje především na přeměnu v Buddhu,

kdežto taoistický čchi-kung se zaměřuje na délku života a osvícení.

Mezitím, co usilují o buddhovství, většina buddhistických mnichů

koncentruje všechnu svou pozornost na pěstování svého ducha. Taoisté zase

cítí, že k tomu, aby dosáhli konečného cíle, potřebují mít zdravé fyzické

tělo. To je možná důvod, proč se dožívá velmi dlouhého věku více taoistů

než buddhistů. Během devatenácti set let hledání našli mnoho cest

vedoucích k posílení těla a ke zpomalení degenerace orgánů, což je klíč k

dosažení dlouhého věku. Mnoho taoistů žilo déle než 150 let. V taoistické

společnosti se říká: "Sto dvacet znamená umřít mladý". To neznamená, že

buddhisté se nevěnovali žádným fyzickým cvičením. Věnovali, ale bohužel se

to omezovalo pouze na ty, kteří pěstovali buddhistická bojová umění, což

byli např. šaolinští kněží. Proto lze obecně říci, že dnešní buddhisté se

dělí na dvě hlavní skupiny. Jednu představují buddhističtí bojovníci a

někteří buddhisté, nebojovníci, kteří trénují fyzické tělo i duši,

zatímco druhou skupinu tvoří ti, kteří stále fyzický trénink ignorují a

zdůrazňují pěstování duše.

5. Jelikož klade důraz výhradně na zdokonalení duše, dosáhla buddhistická

duševní kultivace všeobecně vyšší úrovně než u taoistů. Například, i když

je meditace čchan jen odnoží buddhistického zdokonalování duše, dosáhla

takového stupně, že by se z ní taoisté stále měli co učit.

6. Téměř všichni buddhističtí mniši jsou proti takovým tréninkovým

metodám, jako je "Dvojité pěstování" anebo "Nabírání bylin vně Tao",

včetně jejich sexuálních praktik. Věří, že používání čchi někoho jiného

k vlastnímu zdokonalení může vést k emocionálnímu poškození a narušit celý

proces.

Vědomí nebude čisté, klidné a mírné, což je nezbytně nutné k pěstování

ducha. Jelikož mnoho taoistů trénuje hlavně kvůli upevnění zdraví a

dlouhověkosti, místo kvůli osvícení, považují tyto metody za výhodné.

Nyní, když máte obecnou představu o názorech a filosofii, kterými se

buddhisté a taoisté řídí ve svém tréninku, můžeme se věnovat tomu, co si

myslí o I-ťin-ťing a Si-suej-ťing čchi-kungu.

Rozdíly mezi buddhistickým a taoistickým tréninkem

I-ťin-ťingu a Si-suej-ťingu:

1. Ačkoliv to byli buddhisté, kdož založili tyto dva typy tréninku,

utajovali je tak přísně, že trénink nenašel mnoho příležitostí vyvíjet se

a rozvinout. Ale jakmile se jednou tyto dva klasické způsoby naučili

taoisté, pokračovali v jejich rozvoji. Z toho logicky vyplývá, že

taoistické tréninkové metody jsou úplnější a systematičtěji organizované

než buddhistické.

2. Taoisté odhalili veřejnosti více ze svého tréninku než buddhisté.

Protože taoistický trénink lze použít k dosažení zdraví a dlouhověkosti

rychleji a účelněji, než buddhistický trénink, mohou jeho techniky

používat i normální lidé, kteří se nechtějí vzdát svého běžného života a

stát se askety. Z tohoto důvodu bylo nalezeno více taoistických

tréninkových dokumentů než buddhistických. Ale prapůvodní teorie, principy

a tréninkové metody jsou zaznamenány v buddhistických spisech.

3. Z výše uvedených důvodů je mnoho tréninkových technik vyvinutých

taoisty účinnějších a cíle tréninku mohou být jimi dosaženy rychleji než

buddhistickými metodami. To platí dvojnásob pro praktiky, jež vycházejí z

těch dvou klasickych způsobů používaných ke zdokonalení zdraví a

prodloužení života. Ale když trénink dosáhne nejvyššího stupně pěstování

duše v Si-suej-ťingu, zdají se buddhistické způsoby účelnější. Buddhisté

se zaměřují na trénink pro budoucnost místo na přítomnost, zatímco taoisté

věnují větší pozornost přítomnosti.

4. Taoisté vyvinuli mnoho technik, jako je "Dvojité pěstování" nebo

"Nabírání bylin vně Tao", kterymi chtěli napomoci při tréninku

Si-suej-ťingu. Buddhisté je praktikovat nesmějí. Taoisté z některych škol

dovolují a dokonce podporují meditaci ve dvou a pohlavní styk. V

buddhistických klášterech byly sexuální praktiky čchi-kungu vždy zakázány.

To je zřejmě největší rozdíl v jejich tréninku.

5. Taoistický trénink Si-suej-ťing je jak fyzický, tak duševní, zatímco

buddhisté zachovávají především duševní trénink. Trénink taoistů začíná

různými fyzickými cvičeními, jako je třeba masáž pohlavních žláz. Fyzická

stimulace podporuje zvýšenou produkci semene, které se přeměňuje na čchi,

buď fyzicky nebo mentálně. Taoistické spisy pojednávají o mnoha fyzickych

technikách, zatímco buddhistické texty jsou zaměřeny ryze spirituálně a

zdůrazňují meditaci. (viz kapitola IV.)

6. Taoisté studovali vliv bylin a jejich užitek při tréninku čchi-kungu,

kdežto buddhisté jim nikdy nevěnovali příliš mnoho pozornosti. Taoistické

spisy obsahují tudíž více bylinářských receptů než buddhistické.

DVA HLAVNÍ STYLY TAOISTICKÉHO ČCHI-KUNGU

V této části se budeme podrobněji věnovat pozadí taoistického tréninku

čchi-kungu. Stejně jako u buddhismu, za tisíc let studia vznikly mnohé

styly a školy taoistického čchi-kungu. Každý styl a škola má svou vlastní

teorii a tréninkové metody k dosažení Tao, ačkoli cíle jsou stejné, jakož

i základní teorie tréninku. Jak bylo již dříve uvedeno, od dynastie Sung a

Jüan (960-1368) mezi různými školami vynikly tyto dvě: Škola mírného

pěstování (Čching-siou-pchaj) a Škola zasazení a roubování

(Caj-ťie-pchaj).

Tři hlavní tréninkové metody zdokonalení vyvinuté taoisty již také znáte:

Velká cesta zlatého elixíru (Ťin-tan ta-tao), Dvojité pěstování

(Šuang-siou) a Nabírání bylin vně Taa (Tao-waj-cchaj-jou). Meditační

techniky a tréninkové postupy Školy mírného pěstování mají blíže k

buddhismu a dávají přednost technikám Velké cesty zlatého elixíru. Škola

zasazení a roubování tvrdí, že její metody jsou rychlejší a účinnější, a

že využívají všech tří technik. Hlavním rozdílem mezi taoistickými školami

je to, že Škola mírného pěstování má za cíl osvícení, jehož se snaží

dosáhnout podobně, jako se buddhisté snaží dosáhnout buddhovství, zatímco

Škola zasazení a roubování se cvičením snaží dosáhnout zdraví a

dlouhověkosti. Rozdíly mezi těmito dvěma školami si teď stručně

objasníme.

ŠKOLA MÍRNÉHO PĚSTOVÁNÍ (Čching-siou-pchaj):

Čching znamená jasný, čistý a klidný. Siou znamená zdokonalení, studium,

trénink, a pchaj znamená styl nebo škola.

Základní principy taoistické Školy mírného pěstování se řídí tradicemi z

taoistických spisů. Veškerý trénink je založen na fundamentalistických

principech, které Lao-c shrnul takto: "Věcí je mnoho, každá se vrací

zpět ke svému kořeni. Když se vrátí ke svému kořeni, znamená to klid.

Znamená to též opakování života." Znamená to, že všechny věci mají svůj

původ a nakonec se ke svému původu / zdroji vrátí. Když se věci vrátí ke

svému původu, jsou klidné a mírné.

Z tohoto stavu pak znovu začíná život. Lao-c také doporučoval:

"Koncentrujte čchi, abyste dosáhli měkkosti, můžete být jako dítě." Tyto

dvě myšlenky, které vyslovil Lao-c, zjevně zdůrazňují důležitost

pěstování klidu, míru, harmonie a měkkosti. To jsou hlavní pravidla

tradičního čínského taoismu, který vznikl z pozorování koloběhu přírody .

Věří , že veškerý život započal a vyrostl z kořenů klidu a míru.

Všichni taoisté mírného pěstování kladou důraz na "metodu Jin a Jang,

harmonii čísel (podle I-ťingu), a to, že tvar se řídí duší a spojuje se s

ní". To znamená, že Jin a Jang musí být v harmonii a přirozeně se

navzájem vyrovnávat. Vzhled fyzického těla se nakonec nechá vést duší.

Tato skupina věří, že čisté pěstování duše je může dovést ke kýženému

cíli, kterým je osvícení. Proto silné fyzické tělo není hlavním cílem

tréninku. Tělo je jen dočasně použito jako žebřík k dosažení konečného

cíle - duševního osvícení. Nakonec zdůrazňují meditaci vsedě, z níž se

naučili "regulovat tělo" (tchiao-šen), "regulovat citové vědomí"

(tchiao-sin), "regulovat dychání" (tchiao-si), "kondenzovat duši"

(ning-šen), "krotit čchi" (fu-čchi), "postihnout podstatu" (še-ťing) a

"otevřít jádro" (kchaj-čchiao). To vše je známo jako sedm kroků

"interního kung-fu" (nej-kung), jimiž pěstují, studují, trénují,

vystopovávají své kořeny a původ (nachází bod klidu a míru mezi sebou) a

nakonec pěstují nekonečný duševní život. Prostřednictvím tohoto

zdokonalování usilují o dosažení úrovně nesmrtelnosti a osvícení.

Jak vidíte, principy a tréninkové metody školy "mírného pěstování" jsou

podobné meditacím Čchanu (Zenu) v buddhismu. Jejich trénink a pěstování je

založeno na klidu a míru. Jestliže je jejich mysl klidná a mírná, hledají

kořeny a skutečný smysl života a nakonec se naučí být emocionálně

neutrální a dosáhnout kyženého cíle osvícení.

ŠKOLA ZASAZENÍ A ROUBOVÁNÍ (Caj-ťie-pchaj):

Caj znamená zasadit, růst nebo vypěstovat. Ťie znamená spojit, připojit,

roubovat. Pchaj znamená styl nebo škola.

Pokud jde o trénink, taoisté této skupiny jdou opačným směrem než skupina

taoistů mírného pěstování. Zastávají názor, že metody používané skupinou

mírného pěstování jako je meditace v ústraní, dychání a polykání slin,

používání ťi k vedení čchi za brány (dutiny čchi) a otevření nádoby jsou

méně účinné a nepraktické. Tento pohled na věc byl vyjádřen v dokumentu,

jehož autorem byl Wu Čen-pchien: "V Jangu není Jin tvrdá (pevná);

vypěstovati samotnou věc je marnotratnost; práce na tvaru (tělu) nebo

(pouhém) vedení (čchi) není Tao; vypěstovat čchi (prostřednictvím dýchání)

a stolování na růžových oblacích je konec konců prázdnota." (Kniha o

probuzení k pravdě).

Z první věty vyplyvá, že klidná meditace je jinovou stránkou pěstování.

Jinová podstata nalezená v jangovém světě není čistá. Musíte praktikovat

také jangové tréninkové metody, které se liší od čistě klidné meditace. To

je v podstatě kritika směřovaná na taoisty Školy mírného pěstování za

hledání dlouhověkosti a osvícení pouze prostřednictvím meditace. Znovu

říká, že trénovat, aby čchi bylo dovedeno v meditaci pomocí kontroly

dýchání, je jako snažit se uvařit jídlo z růžových oblaků - je to prázdné

a zbytečné.

V taoistickém spisu Pao-pchu-c (Všeobjímající Jednoduchost, což je také

taoistické jméno spisovatele Ke Chunga) se též říká: "Nejvyšší hlava (tj.

císař) zná techniky obyčejných lidí, s nimiž zůstává ve styku a které

respektuje; z důkladného studia nejvyšší prázdnoty, oživující všechny

věci, pozoruje opakování a nakonec dosáhne Tao a vstupuje do nebe".

Techniky obyčejných lidí jsou ty techniky, které používali taoisté skupiny

zasazení a roubování: Když se dosáhne nejvyšší prázdnoty, všechny věci

začínají zase od počátku a jsou oživeny. Když pochopíte, že tento koloběh

probíhá v celé přírodě nepřetržitě, pochopíte skutečné Tao. Tato věta

zdůrazňuje, že dokonce i císař, který používá taoistické techniky

obyčejných lidí, mohl dosáhnout kýženého osvícení.

Co jsou pak techniky obyčejných lidí skupiny zasazení a roubování? Říkali:

"(Jestliže) strom nezakořenil, květů je málo; (jestliže) je strom starý a

vy k němu dáte mlady stromek, broskev naroubována na vrbu, morušovník je

spojen se švestkou; abychom dali příklady lidem, kteří hledají skutečné

(Tao), (toto jsou) původní nesmrtelné metody roubování rostlin; (pak

poznáte, že) člověk, ktery stárne má nakonec lék na zahojení. Navštivte

známé učitele, požádejte je o recepty, začněte studovat a hned pěstujte,

neodkládejte to." Tahle moudrost říká, že když stárnete, můžete získat

nový život od partnera, se kterým trénujete. Přenos vzájemného čchi se

může uskutečnit prostřednictvím určitých sexuálních praktik nebo pomocí

speciálních druhů meditace.

Dále říkají: "(Když) roztrháš šaty, použij látku k jejich zaplátání; když

(je) strom starý, použij (dobrou) zeminu na obdělávání; když slábne

člověk, co (by se mělo použít) k jeho zahojení? (Použij) Nebe a Zemi, abys

vytvořil možnost změny." V této tezi je položena otázka: jak může

zesláblý člověk znovu získat energii, když ne od jiné osoby? Můžete si

všimnout, že účelem tréninku zasazení a roubování je "spolupráce

podobných typů duševní komunikace mezi jednotlivými těly."

Podobné typy lidí, kteří pracují na stejném věci, si mohou vzájemně

pomoci. Duševní komunikace (šen-ťiao) znamená používání vašich citů a citů

vašeho partnera k navedení vaší duše ke stimulování produkce hormonů

Podstaty. Toto je původní zdroj čchi, který lze vyměnit s partnerem.

Určité sexuální aktivity se používají k ochraně a uložení čchi, jež může

být znovu použita jako bylina k léčení. Když se sexuální praktiky

provozují správně, ani jedna ze stran neztratí čchi a obě strany si

prospějí k dlouhověkosti.

Jak vidíte, tento styl taoismu podporuje řádný sexuální život. Jestliže se

používá správných metod, mohou být prospěšnými pro obě strany. Pak je

ovšem velmi těžké dosáhnout cíle osvícení, jehož podmínkou je navození

stavu citové neutrality. To vede k tomu, že tento styl klade důraz

především na dlouhý a šťastný život. Spis Chan-šu I-wen č (Kniha o

chanském umění a literatuře) praví: "Aktivita v ložnici je základní

hodnotou osobnosti a emoce je konečnou fází dosažení Tao. Bránit vnější

radosti znamená zakázat vnitřní emoce. Harmonie mezi manželi je poukázkou

na dlouhověkost." Z toho jasně vyplyvá, že správný sexuální život je

cestou k dlouhověkosti, protože vám umožňuje uvést do rovnováhy čchi a

duši.

Kromě sexuálního dvojitého pěstování kladou také důraz na nesexuální

dvojité pěstování (šuang-siou). Podle této teorie má každá osoba jinou

úroveň čchi a ničí čchi není zcela v rovnováze. Například v době dospívání

je vaše čchi silnější a výkonnější než v jakémkoli jiném věku. Když

překročíte čtyřicítku, váš zdroj čchi má tendenci slábnout a stává se

nedostatečným. Aby jste byli zdraví, nesmí být vaše čchi ani nadměrná, ani

nedostatečná. Proto, jestliže se vy a váš partner naučíte meditaci

dvojitého pěstování nebo jiné techniky, pomůžete si navzájem uvést vaše

čchi do rovnováhy. Uvádění čchi do rovnováhy mohou provádět dva muži, dvě

ženy nebo muž a žena. Říká se: "Jin a Jang nemusí být nutně žena a muž,

Jin a Jang je slabost a síla čchi v těle". A dále se praví: "Dva muži

mohou zasadit a roubovat a dvojice žen může absorbovat a vyživovat."

Taoisté skupiny zasazení a roubování tvrdí, že existují čtyři požadavky na

dosažení Taa: "Peníze, partner, techniky a místo." Bez peněz musíte čas

trávit vyděláváním na živobytí a nebudete mít čas na studium a pěstování.

Bez partnera nebudete moci nalézt "bylinu" a uvést do rovnováhy vaši

čchi. Bez správných technik budete jen marnit čas. Nakonec bez správného

místa na trénování nebudete moci meditovat a strávit byliny, které jste si

vzali.

Stejně jako taoisté skupiny zasazení a roubování, když dosáhnete vyrovnání

vašeho čchi se svým partnerem, musíte znát techniky uchování semene,

přeměny semene na čchi a použití čchi k vyživování vašeho šenu. Jestliže

jste schopni dosáhnout této úrovně, budete moci použít vašeho

energizovaného šenu k nasměrování čchi do svých pěti jinovych orgánů

(srdce, plíce, játra, ledviny a slezina) tak, že budou moci efektivněji

fungovat. Čchi, jíž orgány plní své funkce, se nazývá řídící čchi

(jing-čchi). Váš šen může také směrovat čchi do kůže, kde může posílit

energetické pole, které vás chrání před negativními vnějšími vlivy. Tato

čchi se nazývá "strážná čchi" (wej-čchi). Váš šen může stejně tak vést

čchi do morku kostí. To udržuje morek čerstvý a čistý, takže krevní buňky,

které se zde tvoří, budou svěží a zdravé. Když je zdravá vaše krev, jste

zdraví i vy a proces stárnutí se zpomaluje. Taoisté, kteří touží dosáhnout

dokonce ještě více, dosáhnout osvícení, potřebují více než jen toto.

Jestliže taoista chce dosáhnout cíle osvícení, musí použít své čchi k

vytvoření "šenu dítěte" (šen-tchaj nebo šen-jing) neboli "duchovního

dítěte" (ling-tchaj) ve svém Horním tan-tchienu. Musí dítě živit a učit

ho být nezávislým. Až tehdy, když toto dítě vyroste a bude nezávislé,

dosáhne cíle osvícení. Aby dosáhlo této vyšší úrovně, musí se vypořádat se

svými emocemi. Je obvykle nutné opustit normální společnost a stát se

poustevníkem, s cílem najít klid a mírné místo pro zdokonalování mysli.

Přestože techniky zasazení a roubování přináší rychlé výsledky, mnozí

taoisté a buddhisté jsou proti nim a dokonce jimi pohrdají.

Mají pro to dva hlavní důvody. Za prvé, jelikož jste lidská bytost, je pro

vás velice snadné klesnout během tréninku nazpět do normálního stavu

poddanství emocím. Toto přeruší čištění vaší mysli a soustředění se. Za

druhé se bojí, že mnoho lidí, kteří používají tyto metody, je nebudou

používat k uvedení čchi do rovnováhy, ale místo toho se naopak zmocní

čchi, které partner nabízí a nenabídnou nic na oplátku. To zvlášť platí o

partnerovi, který nezná čchi-kung. Tento druh sobectví se považuje za

hluboce nemorální.

Taoisté skupiny zasazení a roubování používají jako pomoc pro pěstování

čchi také byliny, neboť věří, že jim byliny přináší značnou pomoc. Byliny

používají i taoisté mírného pěstování a buddhisté, ale na rozdíl od

taoistů zasazení a pěstování je používají pouze pro hojivé účely.

Ukázky z knihy