Běh v poloze, objev ruského přistěhovalce Nikolaje Romanova v USA.
http://jtvesely.txt.cz/clanky/74006/beh ... a-slozite/
Za největší rozdíly oproti klasické technice pokládá běh v mírném předklonu, došlap na střední část nohy s ohnutým kolenem, rychlý odraz a krátké kroky. Pohyb tak má snižovat zátěž na kolena a vyžaduje menší vynaložení energie. Tento zdravotní efekt potvrdil výzkum, který prováděl světově uznávaný jihoafrický biomechanik Timothy Noakes (on sám zaběhl na sedmdesát maratonů). Sledoval stav dvaceti běžců, kteří se pod vedením Romanova „přeškolili“ na jeho metodu z tradiční techniky s dopadem na patu. Noakes výsledky shrnul ve studii publikované v americkém časopise Medicine & Science in Sports & Exercise. Podle jeho výzkumu se působení otřesů při dopadu na kolena běžců snížilo o polovinu. Současně ovšem upozornil, že otřesy se někde absorbovat musí a že někteří běžci začali nově pociťovat bolest v lýtkách.... „Po absolvování Romanovových seminářů přicházejí lidé s problémy s achilovkou a lýtky.

...komentář terapeuta Jana Veselého: "...v lidských dolních končetinách jsou mechanizmy, které nám Příroda „nadělila“ jako prostředek k neustálé synchronizaci (vyrovnávání) všech tělesných orgánů. Souměrnou kostru jako základ pro bezproblémovou funkci svalové soustavy a vnitřních orgánů, synchronizaci svalové potřeby s respirací pro snadnou synchronizaci lidského těla při chůzi se zemskou gravitací a tím zároveň neustálou regeneraci kloubního aparátu! V současné době má ale více jak 95 lidí ze sta dysfunkci chůze, 75% z nich nesprávně dýchá (včetně vrcholových sportovců) a všem to už připadá jako přirozenost. Odtud pak pramení i diskuze na téma např. běhat na paty ano či ne, kolik pak že tělesné váhy nesou paty a kolik že zbytek chodidel atd. Jenže lidská pata není nášlapným orgánem ale senzomotorickým, jinými slovy „dotekové čidlo“, které se má pouze povrchu dotknout a podle něj se nastavit pro optimální sklon bércových kostí. V případě nárazu způsobuje v chodidlech směrem v podélné ose chodidel další dysfunkce jako např. pronaci či supinaci (chůze po vnitřních nebo vnějších hranách chodidel, doprovázené otlaky kloubů, mozoly, zbytnělou kůží na patách atd. ). Patní kost nemůže plnit svoji tzv. propriocitivní funkci a nárazy na paty z dopadu při běhu a další nerovnosti terénu se také okamžitě promítají do vyšších pater kostry. Pak bolí v zádech. Zvláštní na celé té věci je, že za celou dobu „odborného zkoumání“ biomechaniky lidského těla se nikdo nezamyslel, jakým způsobem je tedy docilováno efektu, aby se terénní nerovnosti nedostaly do vyšších pater kostry? Případné terénní nerovnosti jsou eliminovány v kolenních kloubech! Velmi jednoduchým, ale přesto nesmírně účinným mechanizmem. Pokud jsou dobře funkční, stehenní kosti přímočarým pohybem vratným pak přenášejí rovnoměrně setrvačnost z působení gravitačních sil do kostí pánevních a člověk může ujít či uběhnout spousty kilometrů, aniž by se nějak zvlášť unavil. Pokud nejsou funkční, pak to odnáší achillovky, hlezenní vazy (retinákula), kolena, stehenní svaly, bolesti v kříži, hlavy atd. Tisíce operací menisků a křížových vazů dokazují, že funkční nejsou. Efekt funguje hlavně při déletrvajícím běhu, např. maratonu. Etiopské běžecké fenomény ta gravitace tlačí, ostatní ji musí překonávat. A ti pak při „studiu běhu v poloze“ mají např. potíže lýtkových svalů a achillovek. Co je naprosto fatální, je pak popis principu „běhu v poloze“, ze kterého jasně vyplývá, že autoři, potažmo světově uznávání „odborníci na biodynamiku“, o vlivech působení zemské gravitace na lidský organizmus (tzv. postulární mechanizmus) nemají nejmenší potuchy. Tak jak je to v článku popisováno, by musel běžec omdlít ve svalových křečích po půl hodině a navíc si připadat jako kretén. Ale nemusí se stydět, tak jak popisují přední čeští fyzioterapeuti, absolventi FTVS UK správnou chůzi je na první pohled zřejmé, že toho taky moc nenachodili. Inu, většinou jsou to bývalí sportovci s koleny „na padrť“. Rozhodujícím kriteriem pro uvedený běh je srovnaná kostra bez nejmenších výkyvů do stran, synchronizace svalové potřeby s respirací a naprosto perfektně uvolněná páteř. To se nemůže odbývat v předklonu těsně před upadnutím!!!! Ale v uvolnění pánve s perfektně pružícími klouby dolních končetin, pružnou páteří a celé je to „řízeno“ z temene hlavy. A hlavně pevnými a zároveň pružnými kloubními pouzdry a toho jinak, než dlouhodobou rytmickou chůzi dosáhnout nelze.

Takže zásadní problém: pokud lidé nesprávně chodí, jak mohou provozovat efektivní dynamický běh?

A jak vidno, v celém vyspělém světě je tomu tak. Gebrsellasie s tím problémy nemá. Pokud se někdo zeptá proč, tak asi proto, že pochází z chudých poměrů a v mládí především hodně chodil a mezitím běhal. Proto jeho tělo pomocí pružné páteře nemá nejmenší problém se gravitaci podřídit, ani v chůzi natož v běhu. Jde tady totiž jenom o zrychlení toho samého efektu, vlastně podstata tzv. indiánského běhu! Ale je možné, že ani potomci indiánů to dnes nedokáží správně předvést. On sám pak, na otázku, zda jeho synové půjdou v jeho šlépějích lapidárně odpovídá: „asi ne, jsem dnes bohatý a oni se jenom vozí v autě."